22 Co 101/2024-91 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Citovaným rozsudkem okresní soud ve výroku I. uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, ve výroku II. žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl, tj. v části, v níž se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení a z částky , částka, od , datum, do , datum, a ve výroku III. rozhodl, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši , částka, k rukám advokáta žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.2. Okresní soud takto shledal částečně důvodnou a částečně nedůvodnou žalobu, kterou se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení dlužných částek z titulu smlouvy o úvěru , název, č. , tel. číslo, uzavřené mezi účastníky, podle níž poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal splácet v pevně stanovených měsíčních anuitních splátek po , částka, . Žalobkyně současně tvrdila, že provedla s odbornou péčí a v souladu s jí nastavenou politikou obezřetného úvěrování přísně individuální posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele. Přitom vycházela z informací získaných od spotřebitele pro posouzení jeho příjmové a výdajové stránky, když jeho měsíční příjem byl ověřen ve výši , částka, . Zároveň si žalobkyně ověřila získané informace nahlédnutím do databází k posouzení úvěruschopnosti (BRKI, NRKI, insolvenčního rejstříku ISIR, databáze Ministerstva vnitra ČR apod.). Zároveň zohlednila státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, porovnala získané informace s historickými daty Českého statistického úřadu a stanovila výši disponibilních příjmů žalovaného, kterou poměřila jeho ověřenou výdajovou stránkou. Shledala tak, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet. Ze strany žalovaného však docházelo k opakovanému porušování smluvních ujednání (k prodlení s úhradou měsíčních splátek), a proto žalobkyně úvěr dle smluvního ujednání prohlásila za splatný ke dni , datum, . Současně žalovaného vyzvala k úhradě splatného dluhu, který se sestává z neuhrazené jistiny úvěru , částka, ; z obchodního úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění v částce , částka, , z úroku z prodlení z dlužné jistiny kapitalizovaného ke dni , datum, v částce , částka, ; z úroku z prodlení z dlužného obchodního úroku kapitalizovaného ke dni , datum, v částce , částka, a z předepsaných poplatků v částce , částka, . Zároveň se žalobkyně domáhala zákonného úroku z prodlení z částky , částka, a , částka, vždy od , datum, do zaplacení.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Okresní soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání s tím, že účastníci s tím souhlasili v souladu s § 115a a § 101 odst. 4 o.s.ř. Přitom vycházel z obsahu spisu a předložených důkazů. Při právním posouzení okresní soud odkázal na právní úpravu smlouvy o úvěru dle § 2395 o.z. a zejména speciální úpravu spotřebitelského úvěru § 86 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.4. Okresní soud na základě listinných důkazů předložených žalobkyní uzavřel, že na základě smlouvy mezi účastníky o úvěru , název, ze dne , datum, žalobkyně jako banka poskytla žalovanému jako spotřebitel dne , datum, úvěr v částce , částka, . Dle smlouvy se žalovaný zavázal ke splácení úvěru v pravidelných, celkem , hodnota, měsíčních splátkách po , částka, vždy k 18. dni počínaje od , datum, . Sjednaná roční pevná úroková sazba činila 14,70 %, RPSN činilo 16,02 % a nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky a sazebník. Žalovaný úvěr splácel, resp. dle ve shodě s tvrzením žalobkyně nesplácel tak, že poslední platba byla přijata dne , datum, a ukončení smlouvy ze strany žalobkyně je evidováno ke dni , datum, . Okresní soud vzal za prokázané, že dle přehledu plateb žalovaný na úvěr uhradil celkem částku , částka, . Současně okresní soud zjistil, že dle žádosti o poskytnutí úvěru ze dne , datum, byl žalovaný svobodný, bydlel u rodičů, neměl vyživovací povinnost ani žádné měsíční splátky a byl zaměstnán u konkrétně uvedeného zaměstnavatele v pracovním poměru na sjednanou dobu od , datum, do , datum, s příjmem , částka, měsíčně, resp. dle potvrzení o výši příjmu žalovaného ze dne , datum, za posledních pět měsíců ve výši , částka, čistého. Jako celkový čistý měsíční příjem domácnosti žalovaného je dále uvedena částka , částka, .5. Okresní soud na základě uvedených prokázaných skutečností shledal, že žalobkyní byla uvedená smlouva o úvěru uzavřena jako podnikatelem při její podnikatelské činnosti a ze strany žalovaného byla uzavřena jako spotřebitelem. Proto se právní vztah mezi účastníky řídí nejen obecnou právní úpravou smlouvy o úvěru, ale také zvláštní právní úpravou ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany, a to ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (§ 419, § 420, § 433, § 1810, § 2395 a § 2991 odst. 1 a 2 o.z. a § 86 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 183/2017 Sb.). Žalobkyně tak nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Zároveň bylo povinností žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora citovaná zákonná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, plyne z již ustálené a nadále použitelné judikatury (Nejvyššího soudu např. dle rozsudku sp. zn. , spisová značka, či sp. zn. , spisová značka, , Nejvyššího správního soudu např. rozsudku sp. zn. , spisová značka, a Ústavního soudu např. dle nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne , datum, ). Důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je tak (stále) absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, a to ve shodě se závěry rozsudku SDEU (druhého senátu) ze dne , datum, ve věci , spis. značka, a články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady , spis. značka, . Okresní soud proto dospěl k závěru, že je třeba trvat na tom, že poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, a to ohledně schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Při tomto posouzení je nutné vzít v potaz jak stávající situaci spotřebitele, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, v případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení.6. V dané věci okresní soud uzavřel, že žalobkyně předložila pouze potvrzení o výši příjmů žalovaného, podle něhož navíc byl pracovní poměr žalovaného sjednán na dobu určitou do , datum, , tzn. S ukončením za necelých 6 měsíců od uzavření předmětné úvěrové smlouvy. Absentuje však objasnění skutečných poměrů, potřeb a s tím spojených životních výdajů žalovaného, u něhož jsou výdaje uvedeny jako nulové. To proto neumožňuje zjistit poměr mezi příjmy a výdaji žalovaného, tedy posoudit, zda žalovanému zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Proto je třeba uzavřít, že žalobkyně se úvěruschopností žalovaného řádně nezabývala, neboť posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi účastníky je proto absolutně neplatná, když vznesení námitky ze strany žalovaného není předpokladem pro takovýto závěr. Z tohoto důvodu je nárok žalobkyně vůči žalovaném