23 Co 255/2024-231 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvého stupně vyhověl žalobnímu požadavku žalobkyně a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni částku , částka, s úroky z částky , částka, ve výši 4,75 % ročně za dobu od , datum, do zaplacení, a dále s úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 8,05 % ročně za dobu od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od nabytí právní moci uvedeného rozsudku (výrok I), žalovanému uložil povinnost nahradit ve prospěch žalobkyně náklady řízení v částce , částka, k rukám právního zástupce žalobkyně v třídenní lhůta splatnosti po nabytí právní moci uvedeného rozsudku (výrok II) a ustanovenému zástupci žalovaného, advokátovi , tituly před jménem, , jméno FO, , přiznal odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši , částka, , která mu má být vyplacena z účtu Okresního soudu v Chrudimi (výrok III).2. Předmětem tohoto řízení byly nároky žalobkyně vycházející z tvrzení o neplnění povinností žalovaného ze smlouvy o úvěru ze stavebního spoření, kdy nejméně od , datum, žalovaný řádně nesplácel úvěrové splátky, v důsledku toho došlo k zesplatnění poskytnutého úvěru k , datum, se lhůtou k úhradě zesplatněné částky úvěru a s tím spojeného příslušenství nejpozději do konce , datum, .3. Soud prvého stupně předně s ohledem na sjednané podmínky úvěru a dále pak s přihlédnutím k přehledu splátek dospěl k závěru, že žalovaný úvěr řádně nesplácel nejméně od , datum, , přičemž následné zesplatnění k , datum, je v souladu s článkem XI úvěrových podmínek, opravňujících žalobkyni k zesplatnění úvěru v případě, kdy je dlužník v prodlení s úhradou nejméně dvou splátek. Žalovaný přitom věděl, že žalobce chce úvěr zesplatnit, snažil se jej od tohoto kroku odradit žádostí o odklad z , datum, , avšak pokud žalobkyně této žádosti nevyhověla, dlužnou část úvěru zesplatnila, jednala v souladu se smlouvou a s úvěrovými podmínkami.4. Soud prvého stupně rovněž neuznal procesní obranu žalovaného ve formě pokusu o zápočet částky , částka, z titulu náhrady škody, která měla vzniknout snížením příjmů žalovaného v důsledku neochránění jeho bankovního účtu před napadením, resp. nefunkčností přístupové bankovní aplikace. Tuto procesní obranu soud prvého stupně odmítl jednak tím, že bankovní účet nevedla žalobkyně, ale , právnická osoba, ., jako právní subjekt od žalobkyně odlišný, přičemž možnost zápočtu neumožňuje ani blízkost žalobkyně a , právnická osoba, , resp. vztah ovládající a ovládané osoby, a ani odkaz na ust. § 2914 o.z.5. Námitku započtení soud prvého stupně odmítl i s poukazem na ust. § 1987 odst. 2 o.z. proto, že žalovaným použitá pohledávka k započtení je nejistá, resp. neurčitá. Žalovaný totiž netvrdil obranný nárok v podobě, která by umožňovala dospět k závěru o jeho oprávněnosti. Bez dalšího doplnění a upřesňování tvrzení a zejména bez širšího dokazování, by nebylo možno vyhodnotit jeho opodstatněnost. Odmítl proto z tohoto důvodu vést v tomto směru další dokazování, žalobě vyhověl a žalobkyni přiznal náklady řízení.6. Proti tomuto rozsudku, a to výslovně proti výroku pod body I a II se žalovaný včas odvolal, zpochybnil správnost uvedeného rozsudku ve snaze zamítnutou žalobu. Namítal, že soud prvého stupně provedl neúplné dokazování, odmítl se zabývat jím uplatněnou námitkou ozapočtení vzájemných pohledávek, odmítl názor soudu prvého stupně o tom, že jeho pohledávka je nejistá a neurčitá. Započtení pak podle jeho přesvědčení nebrání ani to, že škodu způsobila , právnická osoba, . a pohledávku z úvěru má formálně žalobkyně, neboť žalobkyně je dceřinou společností , právnická osoba, . , právnická osoba, . žalobkyni plně ovládá, poskytnutí úvěru bylo ostatně podmíněno sjednáním pojištění právě u , právnická osoba, . a bylo s ohledem na spravedlivé uspořádání vztahů namístě, aby možnost započtení pohledávky žalovaného za , právnická osoba, . bylo umožněno.7. V průběhu odvolacího řízení žalovaný ještě upřesnil své uplatněné námitky, proti nikoliv řádně v souladu se smlouvou a zákonem realizovanému zesplatněním tím, že nebyla splněna podmínka dvou dlužných měsíčních úvěrových splátek, a to i s přihlédnutím k tomu, že podle platební historie je potřeba přihlédnout i k těm splátkám, které nebyly realizovány v plné výši.8. Žalobkyně považovala rozsudek soudu prvého stupně za správný a navrhovala jeho potvrzení. Odkázala současně na celou řadu výzev zasílaných žalovanému o dlužných úvěrových splátkách, a to včetně výzev za , datum, .9. Odvolací soud projednal odvolání žalovaného, přezkoumal rozsudek soudu prvého stupně v odvoláním napadených výrocích pod body I a II a dospěl k následujícím závěrům.10. Předně se odvolací soud zabýval otázkou, zda žalobkyně řádně, tedy zejména v souladu se smlouvou a smluvními podmínkami, zesplatnila úvěr, a to z toho pohledu toho, zda byly naplněny předpoklady zesplatnění podle článku XI, bod 1, písm. b/ úvěrových podmínek. Již soud prvého stupně na toto ustanovení odkázal, a to v té části, že k zeplatnění mohlo dojít v případě, že se dlužník ocitl v prodlení splacení více než dvou splátek úvěru ze stavebního spoření, či plateb závazků z překlenovacího úvěru, anebo jedné uvedené splátky či platby po dobu delší než tři měsíce i přesto, že byl na prodlení písemně upozorněn. Toto ustanovení počítá s dvěma variantami, přičemž první variantou je situace, kdy je dlužník v prodlení splacení více než dvou splátek úvěru ze stavebního spoření. Soud prvého stupně ve svém rozsudku správně poukázal na platební historii žalovaného při splácení úvěrového vztahu. K jeho odůvodnění lze doplnit, resp. upřesnit, že žalovaný , datum, platbami v roce , datum, v částkách , částka, , , částka, a , částka, splatil dlužnou část úvěru z předchozího období a již za , datum, i přes uvedené platby se ocitl v dluhu v částce , částka, . Pokud pak následně v , datum, nezaplatil ničeho, ocitl se v prodlení s více než dvěma splátkami úvěru. Pokud pak žalovaný dne , datum, zaplatil částku , částka, , tak tuto částku bylo třeba podle článku V, bod 5 úvěrových podmínek započíst nejprve k úhradě jistiny po splatnosti, tedy za dlužnou splátku za měsíc , datum, a částečně za měsíc , datum, , ve výsledku ale byl žalovaný nadále v prodlení s více než dvěma měsíčními úvěrovými splátkami, a to za , datum, a , datum, , a část měsíce , datum, . Žalobkyně žalovaného opakovaně na dlužné splátky upozorňovala, a to v , datum, , a , datum, pak následně dne , datum, vyzvala žalovaného k úhradě celkově dlužné částky , částka, a s marným uplynutím lhůty pro zaplacení této částky spojila zesplatnění úvěru k , datum, , šlo o jednání v souladu s úvěrovou smlouvou a s úvěrovými podmínkami.11. Žalovaný nemohl být úspěšný se svojí obranou odkazující na dílčí platby úvěrových splátek v některých měsících, neboť tyto dílčí platby byly započítávány na dříve splatné splátky, a současně, a to především, v měsíci , datum, nebyly realizovány žádné platby.12. Soud prvého stupně se také správně odmítl zabývat procesní obranou žalovaného ve smyslu § 98 o.s.ř., tedy namítaným zápočtem jeho pohledávky za , právnická osoba, . Důvody, pro které tak soud prvého stupně postupoval, odvolací soud sdílí, považuje je za správné a je možné na ně pro stručnost v zásadě odkázat.13. Lze v tomto směru při výkladu ust. § 1987 odst. 2 o.z. za použití závěrů z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ve věci 31 Cdo 684/2020 a na něj vážící se bohatou judikaturu navázat tím, že smyslem a účelem vykládaného ustanovení je ochrana věřitele pasivní pohledávky před tím, aby dlužník pasivní pohledávky zabránil jejímu uspokojení, či toto uspokojení oddálil jednostranným započtením své sporné (nejisté či neurčité) pohledávky za věřitelem pasivní pohledávky, a dosáhl toho, že místo uspokojení pasivní pohledávky bude stranami veden spor o existenci a výši aktivní pohledávky. Nejistou nebo neurčitou ve smyslu vykládaného ustanovení je v zásadě právě pohledávka likvidní, tj. pohledávka, která je co do základu, anebo výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku (věřiteli pasivní pohledávky) formou námitky započtení vyvolá, namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek (v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši aktivní pohledávky. Aktivně započítávaná pohledávka nebude jistá a určitá ve smyslu § 1987 odst. 2 o.z. zpravidla tehdy, jeví-li se aktivní pohledávka jako objektivně sporná, tj. má-li žalobce proti této pohledávce relevantní věcné argumenty a vyžaduje-li zjištění (prokázání) této pohledávky co do důvodu nebo výše rozsáhlejší či složitější dokazování, jež by vedlo k neúměrnému prodloužení řízení o žalobou uplatněné (pasivní) pohledávce. Za nejistou či neurčitou lze aktivní pohledávku považovat zpravidla jen tehdy, je-li míra nejistoty ohledně ní vyšší, než je tomu v případě pasivní pohledávky.14. Vycházeje z uvedených úvah lze připomenout, že žalobkyně v této věci žádá o zaplacení zesplatněného úvěru, a tento její požadavek je založen na relativně jednoduchém, přehledném a listinami prokazatelném okruhu skutečností, ted