23 Co 279/2024-152 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Shora uvedeným rozsudkem okresní soud zamítl požadavek žalobkyně na zaplacení , částka, s úvěrovým úrokem ve výši , částka, za dobu do , datum, do , datum, , s úrokem z prodlení ve výši , částka, za dobu od , datum, do , datum, , s úvěrovým úrokem ve výši 9,40 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení (výrok I) a žalobkyni uložil zaplatit žalované k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši , částka, (výrok II).2. Okresní soud rozhodoval o požadavku žalobkyně na zaplacení částky , částka, s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně - společností , právnická osoba, ., a žalovanou dne , datum, . Žalobkyně tvrdila, že úvěr byl žalované poskytnut ve výši , částka, , žalovaná úvěr nesplácela řádně, došlo k zesplatnění úvěru a žalovaná dluží část jistiny a úvěrové příslušenství. Žalobkyně trvala na tom, že poskytovatelka úvěru splnila své povinnosti a řádně posoudila úvěruschopnost žalované. Ta byla klientkou banky, která vedla její běžný účet a měla přehled o jejích příjmech a výdajích (byl uveden čistý měsíční příjem , částka, a čistý příjem domácnosti , částka, ). V databázích nebyly zjištěny žádné negativní informace a příjem byl ověřen z běžného účtu žalované. Z předložené historie splácení plyne, že žalovaná byla schopna úvěr po dlouhou dobu splácet. Žalobkyně odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 a ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. 33 ICdo 27/2021. Proto nebyly naplněny podmínky neplatnosti smlouvy.3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Namítla neplatnost úvěrové smlouvy pro nesplnění předsmluvní povinnosti věřitele vynaložit odbornou péči při posouzení úvěruschopnosti a vznesla námitku promlčení. Poukázala na to, že absolutní neplatnost je způsobena nedbalým jednání úvěrující společnosti, kdy v původní žádosti byl uveden příjem domácnosti , částka, a v další již , částka, , bez jakéhokoliv dokladu. Žalovaná uvedla, že hrazení splátek bylo na hranici jejích možností, se splátkami jí pomáhali její rodiče. Trvala na tom, že svůj závazek z bezdůvodného obohacení nikdy neuznala, a to ani částečným plněním závazku. Veškerá plnění jsou pouze dílčí a nejsou uznáním dluhu, tím může být jen plnění částečné. Odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11. 6. 2020, sp. zn. 23 Cdo 987/2019 či ze dne 4. 3. 2010, sp. zn. 32 Cdo 1008/2009.4. Soud prvého stupně učinil zjištění z listinných důkazů:5. Ze smlouvy ze dne , datum, zjistil, že mezi společnosti , právnická osoba, ., , adresa, , IČO , IČO, , jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem, byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru - Expres půjčka s pojištěním schopnosti splácet, na základě níž věřitel poskytl žalované , částka, . Žalovaná se zavázala vrátit peněžní prostředky s úrokem 9,4 % ročně v 120 měsíčních splátkách po , částka, . RPSN úvěru činilo 9,89 %. Žalovaná na úvěr zaplatila celkem částku , částka, . Dne , datum, věřitel pohledávku za žalovanou postoupil společnosti , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, , , Anonymizováno, , IČO , IČO, , která dne , datum, pohledávku postoupila žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno.6. Ze žádosti žalované o úvěr okresní soud zjistil, že žalovaná uvedla svůj čistým měsíční příjem , částka, , výdaje 0. Dále byl uvedla čistý měsíční příjem domácnosti , částka, a v předcházející žádosti z téhož dne uvedla čistý měsíční příjem domácnosti , částka, .7. Z vyjádření poskytovatelky úvěru bylo zjištěno, že byly zvažovány životní náklady žalované , částka, , měsíční splátka mohla být ve výši , částka, .8. Okresní soud nedoplnil dokazování navrhovanými výpisy z běžného účtu žalované. Nepovažoval za účelné z tohoto důvodu jednání odročovat, když žalobkyně byla upozorněna na nutnost mít k jednání veškeré důkazní prostředky, kterou bezpochyby úvěrová dokumentace je. Přehled plateb na běžném účtu žalované také nemůže zohledňovat její individuální příjmy a výdaje a přístup k plnění existujících závazků.9. Po právní stránce soud prvého stupně posoudil věc jako spor ze smlouvy o úvěru dle § 2395 a následujících ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a dále podle ustanovení zákona č. 276/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 276/2016 Sb.“). Okresní soud uzavřel, že v dané věci věřitel řádně neprověřil úvěruschopnost žalované, neboť neporovnal příjmy a výdaje spotřebitele a způsob plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 1, 2 zákona č. 276/2016 Sb.). Posuzování úvěruschopnosti nemůže být formální. Nebyla předložena žádná listina, z níž bylo možné čerpat údaje o skutečné výdajové situaci dlužníka. Sjednaná splátka přes malou výši neposkytovala dostatečné rezervy při výpadku příjmu či při nenadálých výdajích.10. Okresní soud odkázal na ustanovení směrnice EP a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru ze dne 23. 4. 2008, dále na metodiku ČNB, které stanoví odpovědné věřitelské posuzování schopnosti zájemce o úvěr dostát svým závazkům. Jedná se o klíčovou odpovědnost věřitele.11. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši , částka, , který měla splácet 10 let. Banka při poskytnutí úvěru nepostupovala s principy přiměřenosti, účelnosti a rozumných očekávání. Sankcí za nesplnění povinnosti věřitele je absolutní neplatnost smlouvy (§ 580, § 588 o. z.). K neplatnosti úvěrové smlouvy je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, jak vyplývá z judikatury Soudního dvora Evropské unie (např . rozsudek ze dne 18. 12. 2014, ve věci C-449/13).12. Žalovaná obdržela od věřitele částku , částka, dne , datum, . Žalovaná z této částky vrátila , částka, . Rozdíl činí , částka, a představoval by bezdůvodné obohacení. Tato pohledávka žalobkyně je promlčena, neboť tříletá promlčecí lhůta (§ 629 odst. 1 o. z.) započala běžet od , datum, , kdy mohl věřitel svou pohledávku uplatnit u soudu (§ 619 odst. 1 o. z.). Lhůta tak uplynula dne , datum, . Žaloba byla podána dne , datum, , tj. po jejím uplynutí, kdy již nelze nárok dle § 609 o. z. vymáhat. Okresní soud dále vyložil, že promlčecí námitka není nemravná. Věřitel je profesionálem, který měl vyhodnotit relevantní právní úpravu a judikaturu. Žalovanou prováděné splátky nemají účinky uznání dluhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 23 Cdo 101/2023), neboť plnění ve splátkách je dílčím a nikoliv částečným plněním, jež by mohlo mít účinky uznání dluhu dle § 2054 odst. 2 o. z. Z těchto důvodů okresní soud žalobu zamítl.13. Rozsudek okresního soudu v rozsahu částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení od , datum, napadla odvoláním žalobkyně. Nesouhlasila s tím, že by smlouva o úvěru byla absolutně neplatná pro nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žalované. Dále namítala, že okresní soud také nesprávně právně posoudil počátek běhu promlčecí lhůty případného bezdůvodného obohacení žalované. Ta nemohla začít běžet od , datum, , tj. dnem uzavření smlouvy. Okresní soud pominul, že rozhodující je vědomost ochuzeného o plnění, což nenastalo při uzavření smlouvy, neboť věřitel by v okamžiku uzavření v dobré víře, že uzavírá platnou smlouvu o úvěru. O nevědomosti věřitele svědčí, že po žalované bezdůvodné obohacení nepožadoval a žalovaná po určitou dobu na dluh řádně plnila podle sjednaných podmínek. K uplatnění práva tak mohl dojít až po prohlášení okamžité splatnosti, tedy dne , datum, a pokud žalobkyně svůj nárok uplatnila dne , datum, , nemohlo dojít k promlčení. Dále žalobkyně poukázala na to, že dosud neuplynula ani desetiletá objektivní promlčecí lhůta, proto nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši , částka, (žalované bylo poskytnuto , částka, a žalovaná vrátila , částka, ) promlčen není. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu v rozsahu jí podaného odvolání změnil a žalobě v tomto rozsahu vyhověl.14. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu. Tvrzení žalobkyně o tom, že její právní předchůdkyně byla v době uzavření smlouvy v dobré víře o platnosti smlouvy je neudržitelné. V daném případě jde o absolutní neplatnost a byla to právní předchůdkyně žalobkyně, která se dopustila jednání, které takovou neplatnost založilo. K promlčení nároku došlo již , datum, a závěry okresního soudu jsou správné. Žalovaná odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. III. ÚS 3358/20, jenž řešil obdobnou situaci a akceptoval obdobný počátek promlčecí lhůty.15. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části výroku I a závislém výroku II dle § 212, § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) a podle § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil dokazování přehledem splátek úvěru a výpisy z účtu žalované u úvěrující banky za rok 2018, kdy se jedná o důkaz, který byl žalobkyní navržen při prvém jednání okresního soudu, který tomuto návrhu nevyhověl (kdy případná zjištění z něj nepovažoval