23 Co 296/2024-73 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Shora uvedeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost vyklidit bytovou jednotku č. , adresa, o velikosti 2+1 ve 2. nadzemním podlaží v budově č. p. , adresa, , stojící na pozemku parc. č. , hodnota, na adrese , jméno FO, 1551, , adresa, III - , adresa, , a vyklizený předat žalobcům ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a žalobcům nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).2. Shora uvedeným rozsudkem okresní soud rozhodoval o požadavku žalobců, kteří se domáhali vyklizení žalované z bytu s tím, že jsou vlastníky této bytové jednotky a žalovaná ji užívání bez právního důvodu, neboť její nájem skončil na základě výpovědi, kterou dali žalované dne , datum, . Žalobci poukázali na to, že vedle důvodů uvedených ve výpovědi ze dne , datum, , jsou dány další výpovědní důvody, neboť ze strany společenství vlastníků jednotek jsou vznášeny opakované stížnosti k užívání předmětného bytu žalovanou, na což byla žalovaná několikrát písemně upozorněna. Žalovaná přesto v závadném jednání pokračuje.3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla přerušení řízení do rozhodnutí o jejím požadavku na neplatnost výpovědi ze dne , datum, , se kterou nesouhlasí a domáhá se jejího přezkumu soudem. Uvedla, že nájemní smlouvu dne , datum, uzavřela s původní vlastnicí bytové jednotky , jméno FO, . Své povinnosti plní, neboť poté, co jí byla oznámena změna vlastnictví bytové jednotky, hradila nájemné novým vlastníkům na uvedený bankovní účet.4. Soud prvého stupně učinil zjištění z výpisu z katastru nemovitostí o tom, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky bytové jednotky č. , adresa, , adresa, 5 v budově č.p. , adresa, , stojící na pozemku p.č. , hodnota, v obci a k.ú. , adresa, (žalobkyně a/ v rozsahu 1/20 a žalobce b/ v rozsahu 19/20), kterou nabyli kupní smlouvou ze dne , datum, . Z nájemní smlouvy ze dne , datum, soud prvého stupně zjistil, že byla uzavřena mezi , jméno FO, jako pronajímatelkou a žalovanou jako nájemkyní, byl sjednán nájem předmětné bytové jednotky na dobu neurčitou a žalovaná se zavázala platit nájemné ve výši , částka, . Z listiny ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobci dali žalované výpověď z nájmu bytu s výpovědní dobou v délce tří měsíců. Z rozsudku Okresního soudu v , adresa, ze dne , spisová značka, , bylo zjištěno, že požadavek žalované na určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, která jí byla dána žalobci dne , datum, , byl zamítnut. Rozsudek nabyl právní moci dne , datum, .5. Okresní soud postupoval dle § 1040 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“). Žalobcům poskytl ochranu jejich vlastnickému právu. Žalovaná užívá bytovou jednotku žalobců bez právního důvodu, neboť nájemní vztah, na základě kterého žalovaná předmětný byt užívala, skončil výpovědí ze dne , datum, , když požadavku žalované na určení neplatnosti této výpovědi nebylo vyhověno. Rozhodnutí soudu nabylo právní moci dne , datum, . Žalované uložil okresní soud předmětný byt vyklidit v zákonné 15denní lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Žalobcům nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení s odkazem na ust. § 150 o. s. ř., když u žalované shledal předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.6. Rozsudek okresního soudu napadla odvoláním žalovaná. Nesouhlasila s vyklizením bytu. Poukazovala na svůj špatný psychický zdravotní stav, jednání žalobců, které je šikanózní. Žaloba na vyklizení je nemravná. Těmito důvody se okresní soud nezabýval. Pokud bude žalobě vyhověno, stane se z ní bezdomovec. Nemá žádné úspory. Žalovaná uvedla, že není schopna svou nepříznivou situaci rychle vyřešit, žádá proto o poskytnutí delší lhůty k vyklizení předmětného bytu. Nájemné žalobcům hradí v původní výši a snaží se sehnat si jiné bydlení. Dodala, že v bytě žila celý život. Bytovou jednotku získala dcera od její matky a následně ji žalobcům prodala.7. Žalobci navrhli potvrzení rozsudku okresního soudu. Nesouhlasili s delší lhůtou plnění, neboť žalovaná měla celý rok na vyklizení předmětného bytu. Byť platí úhradu za užívání bytu, nedoplatila vyúčtování služeb a nájemné nehradí ve správné výši.8. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu dle § 212, § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.9. Soud prvého stupně v dané věci provedl potřebné dokazování. Z provedených důkazů učinil odpovídající skutková zjištění a věc správně po právní stránce posoudil. Správně uzavřel, že žalobci jako vlastníci bytové jednotky mají právo na ochranu svého vlastnictví, do něhož v současné době žalovaná bez právního důvodu zasahuje, pokud stále užívá bytovou jednotku, byť její nájemní vztah skončil. Okresní soud proto postupoval správně, pokud žalované uložil, aby bytovou jednotku ve vlastnictví žalobců vyklidila (§ 1040 o. z.).10. Odvolací soud neshledal, že by výkon práva žalobců (kteří se domáhají ochrany svého vlastnického práva) byl v rozporu s dobrými mravy, jak namítala žalovaná. Zákaz zjevného zneužití práva je výslovně zakotven v ustanovení § 8 o. z. Tento institut slouží k odepření právní ochrany výkonu práva, který je sice souladný se zákonem či smlouvou, avšak takový výkon práva je vzhledem k okolnostem konkrétního případu nepřijatelný. Subjektivní právo osoby sice existuje, ale jeho výkon je nepřípustný, neboť by se jednalo o jeho zneužití. Z ustálené judikatury Ústavního soudu České republiky vyplývá, že zneužití práva musí být zjevné, a to především z posouzení individuálních okolností konkrétního případu (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 12. 3. 2001, sp. zn. II. ÚS 544/2000 či ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 3391/15). V této souzené věci žalovaná ale žádné takové okolnosti netvrdí, pouze vznáší paušální námitku a pomíjí níže uvedené skutečnosti.11. Žalovaná v odvolání nepřináší žádnou argumentaci, se kterou by spojovala právní důvod svého užívání bytové jednotky. Pokud se domáhá stanovení delší lhůty k vyklizení, není k takovému rozhodnutí důvodu. Nelze pominout, že soudní řízení o vyklizení je vedeno od , datum, . Následně sice v roce , datum, probíhalo soudní řízení o určení neplatnosti z výpovědi nájmu z bytu, kterou dali žalobci žalované již , datum, . Požadavku žalované nebylo vyhověno rozsudkem , adresa, , datum, , č. j. , spisová značka, a rozsudek okresního soudu nabyl právní moci dne , datum, . Je tak třeba vycházet z toho, že nájem žalované skončil na základě výpovědi ze dne , datum, , a to uplynutím výpovědní lhůty dne , datum, . Minimálně od právní moci rozsudku, kterým nebylo vyhověno jejímu požadavku na určení neplatnosti výpovědi, tj. od , datum, si mohla být žalovaná vědoma toho, že si musí vyhledat jiné bydlení, které je v současné době na trhu běžně dostupné. K jinému závěru nemohou vést ani sociální a osobní poměry žalované, neboť okresní soud rozhodl o vyklizení žalované , datum, a odvolací soud rozhodoval dne , datum, . Žalovaná tak měla další dostatečný časový prostor - fakticky dobu více než jednoho roku - na to, aby si uspořádala své poměry a zajistila si jiné vhodné bydlení.12. S ohledem na výše uvedené postupoval odvolací soud podle § 219 o. s. ř. a věcně správný rozsudek okresního soudu potvrdil, a to včetně stanovené zákonné patnáctidenní lhůty k vyklizení dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.13. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a procesně úspěšným žalobcům bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, spočívajících v nákladech na zastupování advokátem, a to odměna advokáta 2 x 2 úkony právní služby po 1.200 Kč (z tarifní hodnoty 10.000 Kč činí odměna 1.500 Kč, při zastupování dvou osob náleží odměna snížená o 20 % za každou zastupovanou osobu dle § 9 odst. 1, § 7 bod 4, § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.), dále 2 x 300 Kč paušální náhrada hotových výdajů (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.), náhrada cestovních výdajů ve výši 2.583,67 Kč (k jednání odvolacího soudu z , adresa, a zpět dle vyhl. č. 398/2023 Sb.) a daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Celkové náklady za odvolací řízení představují částku 9.660 Kč. Tyto náklady je žalovaná povinna nahradit žalobcům k rukám jejich advokáta v zákonné lhůtě dle § 149 odst. 1 ve spojení s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.