23 Co 54/2024-82 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Okresní soud shora uvedeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení (výrok I); zamítl žalobu na zaplacení dalších , částka, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky za dobu od , datum, do zaplacení (výrok II) a uložil žalované povinnost nahradit žalobci k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši , částka, (výrok III).2. Rozhodl tak o požadavku žalobce na zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, který tvrdil, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši , částka, , které byla žalovaná spolu s poplatkem za poskytnutí půjčky ve výši , částka, povinna zaplatit do , datum, . Žalovaná však zaplatila pouze , částka, , a to po částech v období od , datum, do , datum, . Z těchto důvodů má žalobce právo nejen na zaplacení jistiny a poplatku, ale i nákladů vynaložených v souvislosti s prodlením ve výši , částka, a smluvní pokuty , částka, , to vše po započtení žalovanou zaplacené částky.3. Žalovaná potvrdila, že si od žalobce zapůjčila celkem , částka, a do července 2022 zaplatila celkem , částka, na jistinu a úroky. Poukázala na to, že náklady, navýšení a poplatky účtované žalobcem v konečném součtu přesahují vypůjčenou částku. Tu nad rámec jistiny a úroků neuznává a navrhla, aby soud přezkoumal výši žalované částky a její oprávněnost.4. Soud prvého stupně učinil zjištění o tom, že účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce dne , datum, na částku , částka, za poplatek ve výši , částka, , žalovaná se zavázala vrátit tuto zápůjčku nejpozději do , datum, . Současně bylo dohodnuto, že platby žalované připsané na účet žalobce budou započteny v pořadí: náklady spojení s uplatněním pohledávky, úrok z prodlení, smluvní pokuty, poplatky a jistina (čl. 1.6. smlouvy). Okamžikem prodlení žalované se zaplacením zápůjčky přirůstají veškeré dosud vyúčtované poplatky k jistině a stávají se její součástí a v případě prodlení se žalovaná zavazuje zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Výše nákladů za písemnou upomínku k úhradě byla sjednána na částku , částka, za výzvu (čl. 2.3. smlouvy). Dodatkem ke smlouvě č. , tel. číslo, byla dohodnuta zápůjčka dalších , částka, s tím, že celková výše zápůjčky , částka, a celkový poplatek , částka, budou splatné dne , datum, . Žalobce pak poskytl na základě smlouvy o zápůjčce žalované dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, . K zaplacení dlužné částky byla žalovaná vyzvána písemnými upomínkami ze dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, .5. Soud prvého stupně posoudil daný spor podle § 2390 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále také jen o.z.) ve spojení se zákonem o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. a nárok na příslušenství v podobě úroku z prodlení podle § 1970 o.z. Dospěl přitom k závěru, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce, před nímž žalobce zkoumal úvěruschopnost žalované, která byla s ohledem na její příjem ve výši , částka, a náklady ve výši , částka, měsíčně vyhodnocena kladně. Návrh žalobce pak soud prvého stupně shledal z větší části důvodným. Žalovaná měla zaplatit částku , částka, , kterou si zapůjčila, dále poplatek za půjčení peněz , částka, (2 x , částka, ), smluvní pokutu ve výši , částka, (částku , částka, z tohoto titulu nebylo možné přiznat, neboť podle § 122 zákona č. 257/2016 Sb, je možné požadovat smluvní pokutu pouze do výše nepřesahující součin 0,5 a celkovou výší spotřebitelského úvěru) a náklady spojené s uplatněním pohledávky , částka, (5 x , částka, ), což představuje celkovou částku , částka, . Žalovaná zaplatila celkem , částka, a zbývá tak doplatit , částka, . Proto byla žaloba co do částky , částka, zamítnuta (, částka, – , částka, ). Jelikož dlužná částka nebyla uhrazena včas, byly žalobci přiznány i úroky z prodlení z částky , částka, . Právo na náhradu nákladů řízení bylo žalobci přiznáno podle § 142 odst. 2 o.s.ř. podle jeho úspěchu ve věci.6. Proti výrokům I a III podala žalovaná odvolání. Tvrdila, že soud prvého stupně správně zjistil podstatné skutečnosti, ty však nesprávně právně posoudil. Měla za to, že jednotlivé částky, na které má žalobce podle smlouvy o zápůjčce nárok, jsou stanoveny v rozporu s dobrými mravy, a to včetně úplaty za poskytnutí peněz. Vycházela z názoru, že v případě takto krátkodobého úvěru – zápůjčky – je cena peněž vyšší, než v případě běžných spotřebitelských úvěrů poskytovaných na období 1 až 3 let, a že tedy úplata musí být vyšší. Připustila současně i své dílčí prodlení a s tím spojené sankce. Byla ale přesvědčena, že po zohlednění toho, co zaplatila (celkem , částka, ), by odpovídající dodatečnou platbou, vyjadřující jednak úplatu za poskytnutí zápůjčky a částečně i sankci za prodlení, byla částka , částka, . Navrhla změnu napadeného rozhodnutí a přiznání žalobci částky, která bude představovat pouze doplatek do celkové částky , částka, vyjadřující nejen vrácení jistiny, úplatu za poskytnutí zápůjček, ale i sankční nároky.7. Žalobce k odvolání navrhl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdit.8. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu podle § 212, § 212a o.s.ř., a to v odvoláním napadeném výroku I a dále závislém výroku III, o náhradě nákladů řízení, a dospěl k následujícím závěrům.9. Po takto doplněném dokazování dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalované je důvodné.10. Okresní soud správně zjistil, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě žalobce poskytl žalované částku , částka, (čl. 1.1. smlouvy) za poplatek ve výši , částka, (čl. 1.3. smlouvy), a že se žalovaná zavázala vrátit tuto zápůjčku společně s poplatkem nejpozději do , datum, (čl. 1.4. smlouvy). Okamžikem prodlení žalované se zaplacením zápůjčky přirůstají veškeré vyúčtované poplatky a přirostlé úroky z prodlení k jistině a stávají se součástí jistiny. V případě prodlení se žalovaná zavazuje zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, dále zákonný úrok z prodlení a náklady za písemné upomínky v částce , částka, za jednu výzvu (čl. 2.3. smlouvy). Dodatkem k uzavřené smlouvě ze dne , datum, byla žalované poskytnuta další zápůjčka , částka, s tím, že celková výše zápůjčky bude činit , částka, (čl. 1.1. dodatku), a že celkový poplatek ve výši , částka, (čl. 1.2. dodatku) bude spolu s jistinou splatný dne , datum, (čl. 1.3. dodatku).11. Tato smlouva ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. splňuje požadavky na formální náležitosti úvěrové smlouvy podle zákona o spotřebitelském úvěru. S ohledem na předložené listiny – výpis z účtu (z něhož je vidět příjem žalované) a výpis z exekučního rejstříku - lze také uzavřít, že žalobce řádně posoudil úvěruschopnost žalované. Z tohoto pohledu není pochyb o platnosti úvěrové smlouvy.12. Přesto odvolací soud dospěl k závěru, že je třeba zabývat se otázkou, zda se žalovaná v úvěrové smlouvě nezavázala k plnění, které není souladné s dobrými mravy, mimo jiné z toho pohledu, zda sjednaná výše úrokové sazby, jako součást sjednaných úvěrových podmínek, zcela zjevně nevybočuje z akceptovatelného rámce, který požívá právní ochrany. V tomto směru lze odkázat na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, podle nichž je zpravidla v rozporu s dobrými mravy výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Obdobně lze zmínit i rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 20 Cdo 2841/2018, v němž byl vyjádřen názor, že jde-li o posouzení výše smluvené sazby úroků a jejího souladu s dobrými mravy, i zde platí, že je ji třeba vyhodnotit nejen se zřetelem k její nominální výši, ale i vzhledem ke všem rozhodným okolnostem konkrétního případu.13. Platí rovněž (a odvolací soud to již v různých senátech opakovaně vyslovil) se zřetelem na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3481/2013, že pokud by byla výše sjednaných úroků v rozporu s dobrými mravy (podle § 3 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., dále také jen obč. zák.), byl by závazek dlužníka zaplatit věřiteli takový úrok neplatným ve smyslu § 39 obč. zák. Tyto závěry přijaté k zákonu č. 40/1964 Sb. jsou přitom aplikovatelné i pro poměry nového občanského zákoníku, tj. zákona č. 89/2012 Sb., účinného od 1. 1. 2014, neboť i ten v § 547 vyžaduje, aby právní jednání svým obsahem a účelem odpovídalo nejen zákonu, ale i dobrým mravům a případný rozpor je sankcionován podle § 580 o.z. neplatností. Co společnost z pohledu výše zápůjční úrokové sazby (případně celkových nákladů na úvěr v podobě RPSN) považuje za ještě akceptovatelné, a tedy mravné, změnou právní úpravy nebylo dotčeno. Stále by mělo pla