26 Co 269/2024-257 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 96 963,40 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení od 1. 11. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Žalobu o zaplacení 28 524,10 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení od 1. 11. 2020 do zaplacení, zamítl (výrok II). Žalovanému a vedlejšímu účastníkovi na straně žalovaného uložil aby společně a nerozdílně nahradili žalobkyni náhrady řízení 63 884 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III). Žalovanému a vedlejšímu účastníkovi na straně žalovaného uložil, aby společně a nerozdílně nahradili České republice – na účet Okresního soudu v Hradci Králové náklady řízení 14 526,75 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV). Žalobkyni uložil zaplatit České republice – na účet Okresního soudu v Hradci Králové náklady řízení 1 263,19 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V).2. Žalobkyně požadovala zaplacení 133 911,50 Kč jako náhradu škody odvíjející se od události ze dne 13. 11. 2019, kdy jí žalovaný jako řidič osobního automobilu způsobil těžkou újmu na zdraví. Dle žalobního tvrzení šlo o nárok na peněžitou náhradu za vytrpěné bolesti v roce 2019 ve výši 79 712,50 Kč (dále také bolestné), nárok na náhradu vynaložených cestovních nákladů (8 424 Kč) a nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s péči o zdraví poškozené žalobkyně (dále také náklady léčení) ve výši 45 775 Kč. V průběhu řízení vzala žalobu o zaplacení 8 424 Kč s příslušenstvím zpět.3. Okresní soud zjistil, že žalovaný byl trestním příkazem Okresního soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, ze dne 29. 4. 2020 uznán vinným, že dne 13. 11. 2019 jako řidič osobního automobilu nevěnoval dostatečnou pozornost situaci v silničním provozu, vjel na přechod pro chodce, kde srazil žalobkyni přecházející silnici. Žalobkyně po střetu utrpěla zranění, které ji omezovalo v obvyklém způsobu života po dobu nejméně 3 měsíců (zejména , Anonymizováno, , Anonymizováno, ); byla léčena ve , adresa, (dne 20. 11. 2019 byla operována a hospitalizována do 29. 11. 2019) a poté byla propuštěna s tím, že je imobilní s potřebou trvalé dopomoci k sebeobsluze. Znaleckým posudkem č. , spisová značka, znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, bylo dle okresního soudu prokázáno, že bolest, kterou žalobkyně utrpěla v roce 2019 a 2022, odpovídá 580 bodům. V souladu s doporučením znalkyně okresní soud navýšil ohodnocení o 20 bodů. Okresní soud dále zjistil, že po úrazu byla žalobkyně odkázána na dopomoc při osobní hygieně, obstarávání stravy a léků, zejména však při jakémkoliv pohybu po domácnosti, když z důvodu poranění pravé ruky nemohla k pohybu používat berle a uvedený stav trval minimálně v období od 30. 11. 2019 do 27. 2. 2020 (tj. 89 dní) a uzavřel, že o žalobkyni důvodně pečovala její matka , tituly před jménem, , jméno FO, .4. Poté okresní soud uzavřel, že žalovaný způsobil žalobkyni zranění a je odpovědný k náhradě bolestného dle § 2958 o. z. v rozsahu 600 bodů bodového ohodnocení bolestného, přičemž hodnotu bodu pro rok 2019 určil ve výši 318,85 Kč a pro rok 2022 ve výši 378,39 Kč. Na bolestném dle okresního soudu náleží za rok 2019 žalobkyni 156 236,50 Kč (490 bodů) a za rok 2022 bolestné 41 622,90 Kč (110 bodů), tj. celkem 197 859,40 Kč. Protože žalobkyni již bylo zaplaceno 146 671 Kč, okresní soud na bolestném přiznal žalobkyni 51 188,40 Kč. Ohledně nároku na náhradu nákladů léčení okresní soud uvedl, že ačkoliv původně žalobkyně tento náklad vyčíslila jako ztrátu na výdělku své matky, jedná se skutkově o shodný nárok. Změnu ve způsobu vyčíslení tohoto nároku proto nepovažoval za změnu žaloby. Opačný postup by dle okresního soudu znamenal přepjatý formalismus a zásah do základních práv žalobkyně, zejména do principu plného odškodnění za utrpěnou újmu na zdraví, který zakládá nárok na náhradu nákladů spojených s péčí o nesoběstačnou poškozenou osobu po ukončení léčby garantovaný článkem 31 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (k tomu srov. nález IV. ÚS 444/11). Náklady spojené s péčí o osobu poškozeného nebo domácnost dle § 2960 o. z. zahrnují péči netýkající se přímo zdravotního stavu poškozeného, ale zejména dopadů ublížení na zdraví do oblasti zajištění či obstarání hygieny, stravování vč. přípravy stravy, oblékání, úklidu, nakupování, styku s úřady apod (k tomu srov. Občanský zákoník. Komentář k § 2960. 2. vydání (1. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022). Dle ustálené rozhodovací praxe má soud při aplikaci § 2960 o. z. uplatnit soudcovské uvážení ve smyslu § 136 o. s. ř., když zákon nedává jednoznačné vodítko pro stanovení adekvátní kompenzace. Podpůrně a přiměřeně má soud vycházet z ocenění přiznávaného pracovníkům pečovatelské služby dle vyhlášky č. 505/2006 Sb., tj. dle úkonů, které by poškozená osoba musela platit profesionální pečovatelské službě za zajištění potřebné péče. V případě osobního plnění je nutné dovodit a prokázat, zda a nakolik poskytovaná péče rodinným příslušníkem přesahuje obvyklý standard rodinné spolupráce, tj. v jakých úkonech, v jaké četnosti či časové dotaci, a toto penzum práce ohodnotit částkou. Přesahuje-li rozsah bezplatné péče o nesoběstačného poškozeného, který v důsledku škodné události není schopen se postarat o sebe a svou domácnost, míru lidské a rodinné solidarity, má poškozený nárok na náhradu škody v tomto rozsahu. Jedná-li se o společnou domácnost pečující osoby s osobou, jež péči vykonává, náleží náhrada za tyto úkony jen v rozsahu, v němž přesahují míru obvyklé rodinné spolupráce, neboť řada činností – úklid, vaření, nákupy, péče o vybavení domácnosti apod. – se týká všech členů domácnosti a není jen ve prospěch poškozeného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 11. 2021 sp. zn. 31 Cdo 1904/2021, ze dne 12. 5. 2021 sp. zn. 25 Cdo 3740/2020, ze dne 14. 1. 2015 sp. zn. 31 Cdo 1778/2014 – R 44/2015 civ. a rozhodnutí Nejvyššího soud ČR ze dne 29. 4. 2021 sp. zn. 25 Cdo 5/2021 a ze dne 31. 3. 2021 sp. zn. 25 Cdo 1416/2020, nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 664/19 ze dne 27. 4. 2020). Okresní soud uzavřel, že žalobkyní uplatněný nárok na náhradu péče rozsahu 16 a ¾ hodin denně není přiměřený, když v řízení bylo prokázáno, že pečovatelský subjekt by péči odhadoval na cca 4 hodiny denně. Za nepravděpodobné měl okresní soud požadavek na 2 hodiny pro osobní hygienu, 1 hodinu pro péči o vlasy a nehty a 1 hodinu pomoc při použití WC. Dle okresního soudu je adekvátní žalobkyni přiznat náhradu za péči v hodnotě 54 067,50 Kč (4,5 hodiny x 135 Kč x 89 dnů).5. Žalovaným vznesenou námitku promlčení okresní soud shledal částečně nedůvodnou. Uvedl, že nárok na náhradu za péči o žalobkyni byl uplatněn již v žalobě. Dle § 629 o. z. promlčecí doba trvá 3 roky a její běh počíná od doby, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé (§ 619 o. z.). Žalobkyně mohla náhradu za poskytnutou péči uplatnit bezprostředně po jejím poskytnutí, a proto okresní soud uzavřel, že nárok za dobu od 30. 11. 2019 do 11. 12. 2019 je promlčen (jde o nárok ve výši 7 290 Kč). Okresní soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyni vznikl nárok 46 777,50 Kč, přičemž uplatnila-li žalobkyně pouze 45 775 Kč, nemůže překročit její návrh (§ 153 odst. 2 o. s. ř.), proto žalobkyni v souladu s § 2960 o. z. přiznal uplatněných 45 775 Kč.6. Proti části výroku I podal žalovaný odvolání. Nesporoval závěr okresního soudu, že je povinen na bolestném za rok 2019 doplatit 9 565,50 Kč a odvolání směřoval do té části výroku I, jíž bylo rozhodnuto o nároku na bolestné za rok 2022 ve výši 41 622,90 Kč a dále do té části výroku I, jíž bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni 45 775 Kč z titulu náhrady nákladů léčení. Ve vztahu k nároku na bolestné za rok 2022 žalovaný namítl, že tento nárok nebyl dle žaloby předmětem sporu. Ve vztahu k nároku na náhradu nákladů léčení, žalovaný namítl, že nárok nebyl v žalobě uplatněn a změnila-li žalovaná žalobní tvrzení až v průběhu soudního řízení, učinila tak až poté, kdy uplynula promlčení lhůta a nárok je promlčen. Navrhl, aby rozsudek okresního soudu byl v odvoláním napadené části změněn a žaloba byla zamítnuta.7. Odvolání je přípustné a je zčásti důvodné.8. V souzené věci není sporu o porušení povinnosti žalovaným (to bylo konstatováno i v pravomocném trestním příkazu, kterým je soud vázán), o vzniku škody na zdraví žalobkyně (jak vyplývá z lékařských zpráv a znaleckého posudku) a o příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti a škodou (prokázáno znaleckým posudkem). Ani žalovaný nesporoval, že 13. 12. 2019 zasáhl do fyzické integrity žalobkyně a že žalobkyně utrpěla škodu na zdraví; spor účastníků byl dán pouze o výši nároku na bolestné za rok 2019 a dále o to, zda nárok na náhradu nákladů léčení není promlčen. Výrokem I bylo rozhodnuto o dělitelném plnění, proti přisouzené částce 9 565,50 Kč žalovaný nebrojil a v této části rozhodnutí nabylo právní moci, předmětem odvolacího řízení se stala ta část rozhodnutí okresního soudu, jíž bylo rozhodnuto o zaplacení 87 397,90 Kč (bolestné ve výši 41 622,90 Kč a náklady léčení ve výši 45