27 Co 206/2024-45 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15% ročně od , datum, do zaplacení (výrok I.) a nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši , částka, v téže lhůtě (výrok II.).2. Okresní soud uvedl v odůvodnění rozsudku, že se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím z titulu dluhu ze smlouvy o podnikatelském úvěru, kterou se žalovanou uzavřela dne , datum, . Na základě této smlouvy poskytla žalované částku , částka, , kterou se žalovaná zavázala zaplatit v pěti splátkách spolu s poplatkem za každý den čerpání úvěru, který celkem představovala částka , částka, . Žalovaná se v případě prodlení s úhradou jakékoliv jednotlivé splátky zavázala uhradit jednorázovou sankci ve výši , částka, . Vzhledem k tomu, že byla v prodlení s úhradou pěti splátek, byla sankce vyčíslena částkou , částka, . Žalovaná na dluh ze smlouvy o podnikatelském úvěru neuhradila ničeho.3. Žalovaná v rámci podaného odporu namítala, že smlouva je neplatná, protože žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované, která se v době uzavření smlouvy potýkala s finančními problémy. Žalobkyně rovněž nezohlednila žalovanou uskutečněné platby.4. K nařízenému jednání okresního soudu dne , datum, se žádná z účastnic nedostavila, proto okresní soud podle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti na základě listinných důkazů založených ve spise.5. Smlouvou o podnikatelském úvěru ze dne , datum, měl soud prvního stupně prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala uhradit úvěr spolu s poplatkem za jeho poskytnutí ve výši 1% za každý den čerpání úvěru, který byl sjednán na dobu celkem , hodnota, dnů, v pěti splátkách po čtrnácti dnech. Účastnice sjednaly v případě prodlení žalované s úhradou jakékoliv jednotlivé splátky její povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši , částka, .6. Okresní soud posoudil věc podle § 2395 občanského zákoníku a nepoužil přitom ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, o povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, protože předmětem sporu není spotřebitelský úvěr. To jednoznačně vyplývá z uzavřené smlouvy, ve které byla žalovaná označená svým identifikačním číslem osoby. Ve smlouvě bylo výslovně sjednáno, že úvěr je poskytnut na financování podnikatelských potřeb. Žalovaná svůj závazek splatit úvěr v pěti opakujících se splátkách po čtrnácti dnech ani zčásti nesplnila, proto jí okresní soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni poskytnutý úvěr ve výši , částka, spolu s poplatkem ve výši , částka, a smluvní pokutou za pět neuhrazených splátek ve výši , částka, . Žalobkyni přiznal proti žalované podle § 1970 občanského zákoníku požadovaný úrok z prodlení ve výši 15% za dobu od , datum, , jelikož splatnost celé částky nastala dne , datum, , do zaplacení.7. Tím, že se žalovaná k jednání okresního soudu nedostavila, zbavila se možnosti být poučena o tom, co je povinna tvrdit a prokázat. Žalovaná tak neprokázala své tvrzení o tom, že by uzavřená smlouva měla charakter smlouvy spotřebitelské a zda a jaké platby byly na splácení poskytnutého úvěru uskutečněny. K tomu nakonec žalovaná neposkytla ani žádné tvrzení.8. Nakonec okresní soud přiznal úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, které představuje soudní poplatek ve výši , částka, , odměna advokáta za tři úkony právní služby ve výši 3x , částka, , tři paušální náhrady hotových výdajů ve výši 3x , částka, a daň z přidané hodnoty.9. Žalovaná podala proti rozsudku včas odvolání, které následně dne , datum, doplnila o odůvodnění. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení a že žaloba se co do povinnosti zaplatit částku , částka, s příslušenstvím zamítá. Namítala, že smlouva je pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 občanského zákoníku absolutně neplatná, protože úroková sazba ve výši 1% denně, tj. 365% ročně, se zjevně příčí dobrým mravům (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , který shledal nepřiměřeným již úrok 2x – 3x převyšující obvyklou hranici úroků požadovaných bankami). Úvěrová smlouva byla navíc pro případ prodlení zajištěna celou sérií smluvních pokut. Okresní soud pochybil, když na smlouvu neaplikoval zákon o spotřebitelském úvěru, neboť podle § 122 odst. 4 tohoto zákona se ustanovení § 122 odst. 1, 2 a 4 zákona o spotřebitelském úvěru obdobně použije i ve vztazích, kde je dlužník podnikající fyzickou osobou v prodlení delším než 90 dnů, i když není spotřebitelem. Žalovaná by tak měla žalobkyni s ohledem na neplatnou smlouvu o úvěru vrátit poskytnutou jistinu poníženou o částku , částka, , kterou již žalobkyni zaplatila.10. Žalobkyně svou účast při jednání odvolacího soudu dne , datum, omluvila, aby nedocházelo ke zbytečnému navyšování nákladů soudního řízení. V rámci omluvy stručně uvedla, že smlouva o úvěru byla uzavřena mezi dvěma podnikateli a nejednalo se o smlouvu o spotřebitelském úvěru. Ve smlouvě nebyl sjednán úrok z úvěru, nýbrž fakticky fixní poplatek. Smluvní pokuta byla rovněž sjednána řádně.11. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), osobou k němu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné (§ 202 o.s.ř. a contr.) a obsahuje náležitosti dle § 205 odst. 1 o.s.ř., rozsudek z podnětu odvolání přezkoumal, když přihlížel i k důvodům výslovně neuplatněným (§ 212 a § 212a o.s.ř.).12. V posuzované věci okresní soud provedl veškeré důkazy nezbytné k objektivnímu zjištění skutkového stavu, z jednotlivých důkazů učinil správná a obsahu těchto důkazů odpovídající skutková zjištění, která promítl do správného závěru o skutkovém stavu. Proto na ně krajský soud pro stručnost odkazuje. Soud prvního stupně též srozumitelným způsobem uvedl, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil. Okresní soud nakonec správně aplikoval § 2395 občanského zákoníku a nepostupoval ve vztahu mezi účastnicemi podle zákona o spotřebitelském úvěru.13. K odvolacím námitkám žalované krajský soud dodává, že soukromé právo sice vychází ze zásady autonomie vůle, nicméně smluvní strany chrání před možností zneužití této autonomie. Pokud to vyžaduje smysl a účel zákona, pak neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu. Pokud je právní jednání v rozporu se zákonem i dobrými mravy, pak se posoudí podle pravidel, která upravují rozpor se zákonem. Rozpor s dobrými mravy může být důvodem neplatnosti právního jednání jen tehdy, jde-li o právní jednání, které není v rozporu se zákonem. Nejvyšší soud ČR (srov. Rc 5/2001) dlouhodobě vymezuje dobré mravy jako „souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních“. Dobré mravy představují měřítko etického hodnocení konkrétních situací odpovídajících obecně uznávaným pravidlům slušnosti a poctivého styku. Účelem použití nástroje dobrých mravů je odstranit v individuálních případech z procesu aplikace práva nepřiměřené tvrdosti, formálnosti či nespravedlnosti. Soud tak má v každém jednotlivém případě podle svého uvážení vymezit hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ). Závěr o rozporu právního jednání s dobrými mravy se uplatní bez ohledu na to, kdo jej zavinil (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ). Následkem rozporu s dobrými mravy je podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku absolutní neplatnost právního jednání (srov. § 588 občanského zákoníku).14. S žalovanou lze souhlasit, že úrok ve výši 365% ročně by se příčil dobrým mravům, protože podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , na který žalovaná v odvolání odkazuje a který je použitelný i za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, je v rozporu s dobrými mravy zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V projednávané věci však nelze přehlédnout, že ve smlouvě o podnikatelském úvěru ze dne , datum, byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1% denně na dobu 70 dnů ode dne čerpání úvěru, kdy měl být úvěr doplacen. Takové ujednání, které bylo ve smlouvě o podnikatelském úvěru ze dne , datum, zcela jasně vyjádřeno, pak dle přesvědčení odvolacího soudu není v rozporu s dobrými mravy, když platí, že neplatnost smlouvy má být výjimkou, nikoliv zásadou. Podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 658/18 není ústavně konf