27 Co 244/2024-98 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni , částka, , a to v pravidelných měsíčních splátkách po , částka, splatných vždy do každého posledního dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v jehož průběhu nabude tento rozsudek právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení, byť jen jediné z nich (výrok I.). Okresní soud dále zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších , částka, s příslušenstvím (výrok II.). Soud prvního stupně nakonec žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).2. Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že se žalobkyně domáhala shora naznačeného peněžitého plnění z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi , právnická osoba, . (dále „právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným dne , datum, . Pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy uzavřené dne , datum, . Žalovaný se k žalobě (ani přes výzvu okresního soudu) nevyjádřil.3. Okresní soud na základě provedeného dokazování listinnými důkazy, zejména smlouvou o úvěru, smlouvou o postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky, výpisy z běžného účtu žalovaného, žádostí žalovaného o poskytnutí úvěrového produktu a listinou obsahující posouzení úvěruschopnosti žalovaného, dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž podkladě žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal, že tuto částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátí v 96 pravidelných měsíčních splátkách po , částka, včetně úroku ve výši 16,99 % ročně a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši , částka, . Před uzavřením úvěrové smlouvy právní předchůdce žalobkyně posuzoval úvěruschopnost žalovaného na základě sdělení žalovaného o jeho čistém měsíčním příjmu a výpisy z běžného účtu žalovaného za měsíce červenec až září , Anonymizováno, . Dopisem ze dne , datum, právní předchůdce žalobkyně s ohledem na prodlení žalovaného se splácením dohodnutých splátek úvěru celý poskytnutý úvěr jednorázově zesplatnil. Následně postoupil svou pohledávku za žalovaným vzniklou z titulu předmětné úvěrové smlouvy na žalobkyni, o čemž žalovaného písemně informoval v oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, a vyzval žalovaného, aby na svůj dluh z předmětné smlouvy o úvěru plnil ve prospěch žalobkyně.4. Spor účastníků okresní soud z právního hlediska posuzoval dle ust. § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen „o.z.“) a se zřetelem na spotřebitelský charakter úvěrové smlouvy také podle příslušných ustanovení zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen „z.s.ú.“). Poté, co okresní soud dospěl k závěru o aktivní věcné legitimaci žalobkyně, která se na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, stala věřitelem žalobou uplatněné pohledávky včetně jejího příslušenství, se soud prvního stupně zabýval zejména otázkou, zda právní předchůdce žalobkyně posoudil schopnost žalovaného řádně a včas splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru. Po provedeném dokazování okresní soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně své povinnosti uvedené v § 86 odst. 1 z.s.ú. na základě relevantních podkladů posoudit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit nedostál, když z předložených výpisů z účtu žalovaného vyšlo najevo, že jeho průměrné výdaje od července do září 2021 činily , částka, , tj. více než jeho čistý měsíční výdělek ve výši , částka, . Žalovaný tak nemohl být schopen splácet úvěr ve splátkách po , částka, měsíčně. Okresní soud z těchto důvodů posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 věty první z.s.ú.5. Důsledkem této neplatnosti je dle § 87 odst. 1 věty třetí z.s.ú. to, že žalovaný jakožto spotřebitel je povinen vrátit žalobkyni toliko poskytnutou jistinu úvěru, a to v době přiměřené jejím možnostem. Protože žalovaný na svůj dluh ze smlouvy uhradil celkem , částka, , okresní soud zavázal žalovaného k zaplacení částky , částka, (, Anonymizováno, ) a ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to včetně požadovaných zákonných úroků z prodlení, když lhůta k plnění (viz níže) je žalovanému stanovena teprve tímto rozsudkem v souladu s § 87 odst. 1 větou třetí z.s.ú.6. K lhůtě k plnění okresní soud uvedl, že navzdory tomu, že se žalovaný jednání soudu nezúčastnil, jeví se mu jako doba přiměřená možnostem žalovaného ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí z.s.ú., ve které by žalovaný měl vrátit poskytnuté peněžní prostředky, doba dvou let a měsíční splátky ve výši , částka, s doložkou o ztrátě výhody splátek při nezaplacení některé z nich.7. O nákladech řízení okresní soud rozhodl dle poměru úspěchu a neúspěchu obou účastníků (§ 142 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen „o.s.ř.“), který byl prakticky totožný (57 % ku 43 % ve prospěch žalované), tudíž žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.8. Proti tomuto rozsudku, a to pouze proti té části výroku II., v níž byla žaloba zamítnuta co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, podala včasné odvolání žalobkyně (též „odvolatelka“). Žalobkyně nenapadala právní závěr okresního soudu o neplatnosti úvěrové smlouvy, z něhož plynul nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Její námitky směřovaly proti tomu, že jí okresní soud nepřiznal právo na zákonné úroky z prodlení z bezdůvodného obohacení (jistiny zápůjčky), s jehož vrácením byl žalovaný v prodlení. K tomu odvolatelka vyslovila názor, že tento nárok vyplývá přímo ze zákona – ust. § 1970 o.z., že splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení nastává na výzvu věřitele. V daném případě byl žalovaný vyzván k plnění svého dluhu novému věřiteli (žalobkyni) v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, , které mu bylo odesláno téhož dne. Nejpozději třetí den po odeslání se tak výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného. Po marném uplynutí desetidenní lhůty, která mu byla poskytnuta ke splnění dluhu, se tak dne , datum, žalovaný dostal do prodlení a od tohoto data vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení dle shora citovaného ustanovení. Z výše uvedených důvodů žalobkyně navrhovala, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadené části výroku II. změnil a žalovanému uložil povinnost zaplatit jí též zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Současně se odvolatelka domáhala přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.9. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v mezích podaného odvolání (tj. v části výroku II. a v závislém nákladovém výroku III.) jak z pohledu odvolacích námitek, tak z důvodů v odvolání neuvedených (§ 212 a § 212a odst. 1 o.s.ř.), a to při nařízeném jednání za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. (za použití § 211 o.s.ř.) v nepřítomnosti žalovaného, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.10. Z napadeného rozsudku se mimo jiné podává závěr (odvolatelkou nezpochybněný), že smlouva o úvěru, uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne , datum, (vykazující znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 z.s.ú.), je z důvodu nikoliv řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného splatit poskytnutý úvěr neplatná (viz § 86 odst. 1 věta druhá a § 87 odst. 1 věta první z.s.ú.), a proto žalobkyni vznikl nárok na vrácení zůstatku jistiny úvěru ve výši , částka, , když v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný tuto částku právnímu předchůdci žalobkyně, případně žalobkyni vrátil. Tato částka byla tudíž žalobkyni správně pravomocně přiznána (výrok I. zůstal odvoláním nedotčen – viz § 206 odst. 2 o.s.ř.).11. K odvolatelkou uplatněnému nároku na vrácení bezdůvodného obohacení se zákonným úrokem z prodlení lze uvést, že ust. § 87 z.s.ú. je speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů lichvářských úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nově stanovené době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o.z. vzniká až v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny (zbývající části) spotřebitelského úvěru dle § 87 odst. 1 z.s.ú. V tomto směru se tedy odvolací soud přihlásil k závěrům rozsudku Nejvyššího soudu z , datum, , sp. zn. , spisová značka, .12. Se zřetelem na výše uvedené závěry, kdy se žalovaný nedostal do prodlení s vrácením poskytnutého zůstatku jistiny a žalobkyni tak nemohl vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o.z., odvolací soud dle § 219 o.s.ř. věcně správný rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části výroku II. potvrdil, a to včetně závislého ná