27 Co 245/2024-129 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud určil, že žalobkyně je vlastnicí osobního motorového vozidla zn. , jméno FO, RGZ , Anonymizováno, , rok výroby , Anonymizováno, barva , Anonymizováno, – základní, VIN , VIN kód, (výrok I.), vzájemnou žalobu, kterou se žalovaná domáhala určení, že je vlastnicí vozidla uvedeného ve výroku I., zamítl (výrok II.) a žalované uložil nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.).2. Z odůvodnění napadeného rozsudku je předně zřejmo, že okresní soud neměl pochyb o naléhavém právním zájmu účastnic na požadovaném určení (§ 80 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen „o.s.ř.“), neboť na základě soudního rozhodnutí následně může dojít ke změně v evidenci motorových vozidel, ke změně v technickém průkazu, čímž bude jednoznačně do budoucna určeno, kdo je vlastníkem vozidla. Takové rozhodnutí obstojí i z hlediska úschovního řízení.3. Okresní soud dále konstatoval, že předmětem sporu je určení vlastnictví k vozidlu , jméno FO, RGZ , Anonymizováno, (dále též „vozidlo“ či „předmětné vozidlo“). Žalobkyně se stala vlastnicí vozidla na základě rozhodnutí o pozůstalosti po zemřelém , jméno FO, , na kterého bylo vozidlo ke dni jeho smrti (, datum, ) evidováno. Naproti tomu žalovaná předmětné vozidlo nabyla na základě kupní smlouvy z , datum, od , jméno FO, . V daném případě tedy existovaly nejasnosti, kterému nabývacímu titulu dát přednost, proto státní zástupce uložil předmětné vozidlo do úschovy soudu s tím, že nárok si strany musí uplatnit v řízení ve věcech občanskoprávních. Žalobkyně podala žalobu k soudu dne , datum, , žalovaná v rámci téhož řízení uplatnila vzájemný návrh dne , datum, .4. Po provedeném dokazování okresní soud dospěl k závěru, že spor je nutno posoudit dle ust. § 1111 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o.z.“). Ust. § 1109 a 1110 o.z. nelze v projednávané věci použít, protože nebylo prokázáno nabytí vozidla od podnikatele v rámci jeho obchodní činnosti. Bylo sice prokázáno, že vozidlo , jméno FO, prodával ve svém autobazaru, nicméně vystupoval jako soukromá osoba, jako zmocněnec , jméno FO, , jež byla uvedena jako vlastník v technickém průkazu vozidla. Na kupní smlouvě i v technickém průkazu byla uvedena právě shora jmenovaná. Jednalo se tedy o nabytí od soukromé fyzické osoby, nikoliv od podnikatele při jeho podnikatelské činnosti v rámci běžného obchodního styku, neboť , jméno FO, nebyl vlastníkem daného vozidla a pouze zprostředkovával jeho prodej.5. Okresní soud dále uvedl, že ust. § 1111 o.z. vyžaduje při koupi průkaz dobré víry nabyvatele v oprávnění převodce převést vlastnické právo k věci, což žalovaná prokázala, neboť jí byl předložen technický průkaz vozidla, v němž byla jako poslední vlastník uvedena , jméno FO, , vozidlo prodával její přítel (, jméno FO, ), který měl od ní k prodeji plnou moc, vozidlo odpovídalo záznamům v technickém průkazu, byly k němu dva originální klíče, malý i velký technický průkaz. Dle okolností prodeje žalovaná nemohla nabýt dojmu, že s vozidlem není vše v pořádku. Okresní soud proto uzavřel, že při koupi vozidla byla žalovaná v dobré víře a mohla by nabýt vlastnictví k předmětnému vozidlu, pokud nenastane situace předvídaná v druhé větě ust. § 1111 o.z. („vlastník prokáže, že věc pozbyl ztrátou nebo činem povahy úmyslného trestného činu“). K tomu okresní soud podal výklad citovaného ustanovení s odkazem na odbornou komentářovou literaturu.6. Po provedeném dokazování okresní soud dovodil, že žalobkyně prokázala, že vozidlo pozbyla činem povahy úmyslného trestného činu. Původní vlastník , jméno FO, předmětné vozidlo vlastnil a měl ho umístěné v garáži svého domu. V červnu 2022, kdy jej navštívila jeho sestřenice, jí údajně nic o případném prodeji vozidla neříkal. Vozidlo bylo přepsáno na , jméno FO, až dne , datum, , přičemž , Anonymizováno, . , jméno FO, dne , datum, zemřel. Ve svém domě nebyl jmenovaný od , datum, až do své smrti. Klíče k jeho domu, jeho doklady či platební karty se nepodařilo dohledat. Dne , datum, , kdy do domu vstoupila notářka řešící pozůstalost, již vozidlo v garáži nebylo a pozůstalí následně podali trestní oznámení. Svědek , Anonymizováno, uvedl, že s vozidlem někdo vyjížděl z garáže po smrti , Anonymizováno, . , jméno FO, , je jisté, že v listopadu , Anonymizováno, to být nemohlo. Policie ČR případ prošetřovala a dospěla k závěru, že došlo ke spáchání přečinů krádež dle § 205 odst. 12 písm. a), b), odst. 3 trestního zákoníku a porušení domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 trestního zákoníku, kterých se měl dopustit neznámý pachatel tím, že v době od , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . do , datum, nezjištěným způsobem odcizil zesnulému , Anonymizováno, . , jméno FO, předmětné vozidlo, které se nacházelo zaparkované na adrese , adresa, nebo poblíž uvedené adresy a dále nezjištěným způsobem vnikl do domu na uvedené adrese, odkud odcizil další věci (šperky), čímž takto způsobil poškozené , Jméno zainteresované osoby 0/0, , jakožto dědičce po zesnulém , Anonymizováno, . , jméno FO, , škodu odcizením vozidla ve výši , částka, a škodu odcizením šperků ve výši , částka, . Trestní věc podezření ze spáchání těchto přečinů byla odložena, neboť se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájit trestní stíhání (viz usnesení Policie ČR, Obvodní oddělení , adresa, z , datum, a , datum, ). Z odůvodnění usnesení vyplývá, že se Policii ČR nepodařilo zjistit pachatele, přičemž k jeho zajištění budou i nadále prováděna potřebná opatření. V řízení bude pokračováno, pokud budou zjištěny konkrétní skutečnosti směřující k ustanovení osoby pachatele. Z usnesení Policie ČR i ze samotných spisů Policie ČR (sp. zn. , Anonymizováno, jsou zřejmé značné pochybnosti o tom, že by , Anonymizováno, . , jméno FO, vozidlo prodal. S těmito pochybnostmi se ztotožnil i okresní soud, neboť při přepisu vozidla byla předložena plná moc s podpisem , Anonymizováno, . , jméno FO, , přičemž ověření tohoto podpisu bylo zfalšováno. Pokud by mělo skutečně dojít k prodeji předmětného vozidla samotným panem , jméno FO, , okresní soud neshledal důvod, proč by jmenovaný falšoval ověření na plné moci, když mohl zajít k ověření kamkoliv v Olomouci. Jako pravděpodobnější se jeví situace, že vozidlo bylo i s doklady odcizeno v době odchodu , Anonymizováno, . , jméno FO, z jeho domu, tj. v době od , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . do , datum, a pachatel, který vozidlo prodával dále, potřeboval ověření podpisu pana , jméno FO, a ověření zfalšoval. V rozporu s tím je ovšem výpověď , jméno FO, , který tvrdí, že vozidlo koupil v dubnu či květnu , Anonymizováno, . Jmenovaný by se mohl k věci vyjádřit, nicméně účastnicemi nebyl navrhován jeho výslech a nadto civilní soud by neměl suplovat trestní řízení. V rámci trestního řízení nebyly zjištěny konkrétní skutečnosti vedoucí k ustanovení pachatele. Okresní soud tudíž uzavřel, že skutek krádeže osobního vozidla se stal, že žalobkyně jako nástupkyně po zemřelém , jméno FO, je vlastníkem předmětného vozidla, které jejímu právnímu předchůdci bylo svévolně odňato činem povahy trestného činu.7. Z výše uvedených důvodů okresní soud žalobě vyhověl, naopak vzájemnou žalobu žalované zamítl. Výrok o nákladech řízení odůvodnil zásadou úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o.s.ř.).8. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalovaná (též „odvolatelka“), v němž vytýkala soudu prvního soudu nesprávná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení věci (§ 205 odst. 2 písm. e/ a g/ o.s.ř.).9. V odvolání předně rekapitulovala svůj pohled na věc, a to v intencích své účastnické výpovědi a výpovědi svědka (přítele) , jméno FO, . Odvolatelka dále zmínila závěr okresního soudu týkající se prvotního odcizení vozidla z domu původního majitele (, Anonymizováno, . , jméno FO, ), vycházející z opakovaného odložení věci policejním orgánem, kdy z usnesení Policie ČR, Obvodní oddělení , adresa, z , datum, a , datum, vyplývá, že podezření ze spáchání přečinu krádeže a přečinu porušování domovní svobody bylo prokázáno, nepodařilo se však zjistit skutečnosti opravňující zahájit trestní stíhání. Žalobkyně coby právní nástupce zemřelého , Anonymizováno, . , jméno FO, tudíž dle okresního soudu prokázala, že vozidlo pozbyla činem povahy úmyslného trestného činu, což podporuje i zjištění, že ověření podpisu , Anonymizováno, . , jméno FO, na plné moci, předložené při přepisu vozidla v září , Anonymizováno, , bylo zfalšováno. Dle odvolatelky ale prověřováním Policie ČR nebylo zjištěno, že by právě , jméno FO, nabyl vozidlo protiprávním jednáním (viz odůvodnění usnesení Policie ČR, Obvodní oddělení , adresa, z , datum, ). Naopak je jisté, že vlastnické právo k vozidlu měl nabýt , Anonymizováno, . , jméno FO, , pachatelem tedy musel být on nebo zde nemohl být pachatel žádný. Policejní orgán však dospěl k závěru, že pan , jméno FO, pachatelem trestného činu nebyl. Pokud žádné osobě nebyla pravomocně prokázána vina