47 Co 101/2024-262 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložitl žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni , částka, s 15 % úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení a nahradit jí náklady řízení , částka, .2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o dílo, na jejímž základě provedla žalobkyně pro žalovaného lesnické práce spočívající v pěstební činnosti v lokalitě , adresa, . Práce provedené v měsíci lednu , datum, vyúčtovala žalobkyně žalovanému fakturou vystavenou na částku , částka, . Žalovaný na tuto fakturu dosud nezaplatil , částka, . Uvedené skutečnosti nebyly mezi účastníky sporné. Okresní soud na tomto skutkovém základě shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí. Nepřisvědčil obraně žalovaného, který proti žalobou vymáhané pohledávce uplatnil zápočet svých dvou vlastních pohledávek ve shodné celkové výši , částka, , a to proto, že pohledávky považoval za nejisté, a tudíž ve smyslu § 1987 odst. 2 obč. zák. nezpůsobilé k započtení. Doplnil, že existence těchto pohledávek by musela být předmětem dalšího rozsáhlého dokazování.3. Proti rozsudku okresního soudu podal odvolání žalovaný. Namítal, že závěr okresního soudu, že žalovaný nezaslal žalobkyni dopis obsahující zápočet a ta se o něm nedozvěděla, je nesprávný. Žalovaný zaslal žalobkyni zápočet na běžně používanou e-mailovou adresu. Prokázáno bylo i to, že žalobkyně neprovedla pro žalovaného práce dle jiných smluv, a žalovanému tak podle těchto smluv vzniklo právo na smluvní pokutu. K provedení prací nebylo třeba zadávacích listů. Práce bylo možno provést již jen na základě tzv. projektu, který byl součástí smluv. Značnou část zakázek také žalobkyně takto, tj. bez zadávacích listů, provedla. Skutečným důvodem neprovedení prací nebyla absence zadávacích listů, ale podstatná změna poměrů, kterou žalobkyně spatřovala v neúměrném navýšení svých nákladů. To plyne i z dopisu žalobkyně ze dne , datum, , který je součástí spisu. I z výpovědi svědků plyne, že důvodem neprovedení prací byla ekonomická nákladnost stavění oplocenek. Bylo dále prokázáno, že rozsah prací, které měla žalobkyně podle smluv provést, byl zvýšen, a nikoliv snížen, přičemž smluvní pokuta byla vypočtena z původního, tj. nižšího rozsahu prací. Okresní soud pochybil, měl-li za to, že pohledávka žalovaného na smluvní pokutu je nejistá. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobu zamítl, eventuálně aby jej zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.4. Žalobkyně se k odvolání žalovaného písemně nevyjádřila.5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu z podnětu podaného odvolání, odvolání však neshledal důvodným.6. Odvolací soud považuje rozhodnutí okresního soudu za správné. Odkazuje proto na důvody uvedené okresním soudem v jeho rozsudku. Na tomto místě lze tudíž základní důvody okresního soudu zopakovat, popřípadě k nim pouze doplnit následující.7. Skutečnost, že žalobkyně pro žalovaného provedla v lednu 2023 lesnické práce na základě smlouvy o dílo ze dne , datum, v hodnotě , částka, , z nichž dosud nebylo zaplaceno žalobou požadovaných , částka, , byla mezi účastníky nesporná. Okresní soud proto nepochybil, pokud z těchto shodných tvrzení účastníků vyšel (§ 120 odst. 3 o. s. ř.).8. Spornou byla pouze otázka zániku pohledávky žalobkyně v důsledku zápočtu provedeného žalovaným. Žalovaný k započtení užil svou vlastní pohledávku z titulu smluvní pokuty vyúčtované za neprovedené práce ze strany žalobkyně na základě jiných dvou smluv v jiné lesní lokalitě. Žalobkyně popřela, že bylo její povinností tyto práce provést.9. Žalobkyně tvrdila, že práce nemohla provést pro nedostatek součinnosti žalovaného. Navíc zpochybňovala s poukazem na změnu smluv (projektů) žalovaným udávaný rozsah prací. Tím učinila sporným základ, z něhož byla smluvní pokuta vypočítána. Žalovaný v průběhu řízení (podáním ze dne , datum, ) upřesnil své tvrzení o množství a povaze prací, které žalobkyně neprovedla a jejichž hodnota se stala základem pro výpočet smluvní pokuty. Již jen z tohoto podání však vyplývá, že pohledávka uplatněná k započtení je nejistá. Podání obsahuje poměrně značné množství údajů ohledně povahy a rozsahu prací, které žalobkyně neprovedla, ač to podle žalovaného mělo být její smluvní povinností. Žádný z těchto konkrétních údajů však dosud nebyl v řízení prokázán.10. K tomu, aby bylo možné tvrzení žalovaného o neprovedených pracích přisvědčit, muselo by být prokázáno především to, že rozsah i povaha těchto prací (počet vysázených sazenic, počet metrů zřízených oplocenek) odpovídal skutečně uzavřené smlouvě, tj. že bylo úkolem žalobkyně odvést práce právě v tomto rozsahu. Dále by bylo třeba prokázat, že uvedené práce skutečně nebyly provedeny. Takové dokazování by se patrně neobešlo bez angažování znalce, který by se musel pro vyřešení zadaného úkolu seznámit se stavem věci v terénu (který se navíc mohl v mezidobí změnit, což by zajisté úkol znalce zkomplikovalo). Prokázána by konečně musela být i hodnota neprovedených prací, neboť ta měla být základem pro výpočet smluvní pokuty.11. Z uvedeného je patrné, že pohledávka žalovaného na zaplacení smluvní pokuty je dosud nejistá, neboť k jejímu prokázání by bylo třeba provést poměrně obšírné dokazování. Závěr okresního soudu, že pohledávka žalovaného je natolik nejistá, že jí to činí nezpůsobilou k započtení, je proto správný.12. Odvolací soud z uvedených důvodů rozsudek okresního soudu ve věci samé potvrdil (§ 219 o. s. ř.).13. Žalovaný v průběhu odvolacího řízení namítl nesprávnost rozsudku okresního soudu i v části, jíž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, a v této části shledal odvolací soud jeho námitky z větší části jako opodstatněné. Žalovaný konkrétně namítal, že okresní soud přiznal v rámci náhrady nákladů řízení žalobkyni odměnu i za 5 porad uskutečněných v průběhu řízení s jejím zástupcem, z nichž každá trvala déle než 1 hodinu.14. Odměna za takový úkon právní služby účastníku řízení obecně náleží, musí však jít o účelně vynaložený náklad (§ 11 odst. 1 písm. c/ vyhl. č. 177/1996 Sb., § 142 odst. 1 o. s. ř.). Odvolací soud neshledal, že by se ve všech těchto případech právě o takový náklad jednalo.15. Za účelně vynaložený lze podle názoru odvolacího soudu považovat náklad spojený s poradou konanou dne , datum, . Porada se uskutečnila po podání odporu žalovaného proti elektronickému platebnímu rozkazu a nutno předpokládat, že jejím účelem bylo právě shromáždění argumentů proti důvodům uvedeným v odporu. Stanovisko žalobkyně bylo následně obsaženo v jejím písemném vyjádření ze dne , datum, . Žalovaný všechna svá zásadní tvrzení vztahující se k pohledávce užité k započtení uvedl právě již v odůvodnění odporu. Tím byl rámec vzájemných stanovisek účastníků vymezen, k žádné další podstatné změně již v průběhu řízení nedošlo. Za těchto okolností neshledává odvolací soud důvod, pro který by bylo třeba dalších čtyř porad žalobkyně s jejím zástupcem trvajících vždy více než jednu hodinu. Řešené otázky významné pro rozhodnutí nebyly nikterak komplikované a zejména se v průběhu řízení neměnily. Není proto zřejmé, proč bylo třeba opětovně se scházet k poměrně dlouhým poradám trvajícím déle než jednu hodinu. Ani zástupce žalobkyně neuvedl na přímý dotaz odvolacího soudu žádnou zvláštní, mimořádnou okolnost, která by užití tohoto spíše výjimečného právního institutu, kterým přiznání náhrady za další poradu s klientem jistě je, opravňovala. Není ostatně zřejmé, co přesně mínila žalobkyně, pokud uvedla, že účelem tří porad bylo vždy mj. nastavení procesní strategie žalobkyně ve vztahu k argumentaci žalovaného, obzvlášť když argumentace žalovaného se od počátku řízení nikterak nezměnila a zůstávala stále táž. Za tohoto stavu nebyl podle názoru odvolacího soudu důvod měnit ani „procesní strategii“ žalobkyně. Obdobně to platí o poučování o procesních právech žalobkyně a o jejím postavení jako strany v řízení, což měl být dle tvrzení žalobkyně účel každé z uskutečněných pěti porad (č. l. 221–225). Soudu není zřejmé, o jaké poučení o procesních právech žalobkyně se mělo jednat ani proč bylo třeba poskytovat je opakovaně při každé z konaných porad.16. Odvolací soud z těchto důvodů přisvědčil námitce žalovaného zpochybňující účelnost porad a okresním soudem přiznanou odměnu zredukoval pouze na poradu ze dne , datum, . Tu jedinou lze v rozsahu převyšujícím 1 hodinu považovat za účelnou, ostatní nikoliv. Ve všech dalších položkách nákladů řízení považoval odvolací soud rozhodnutí okresního soudu za správné. Pro bližší zdůvodnění jednotlivých položek těchto nákladů i jejich výše proto odkazuje odvolací soud na rozhodnutí soudu prvního stupně. Ve stručnosti proto jen rekapituluje, že náklady řízení žalobkyně v prvoinstančním řízení sestávaly z odměny za 11 úkonů právní služby po , částka, (celkem , částka, ), 11 paušálních náhrad hotových výdajů po , částka, (celkem , částka, ), jízdného ve výši , částka, , náhradě za promeškaný čas ve výši , částka, , zaplaceného soudního poplatku , částka, a DPH ve výši , částka, . Celkem č