47 Co 113/2024-707 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni , částka, s blíže uvedeným příslušenstvím a nahradit náklady řízení žalobkyni ve výši , částka, a České republice ve výši , částka, .2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že mezi žalobkyní a žalovanou byla sjednána smlouva o přepravě, na jejímž základě byla žalovaná povinna přepravit ve smlouvě specifikované zboží z České republiky (, adresa, ) na Ukrajinu (, adresa, ), přičemž k nakládce zboží mělo dojít , datum, a k jeho vykládce , datum, . Existenci smlouvy dovodil okresní soud z faktického jednání stran. Písemná smlouva v plném znění s podpisy obou účastnic soudu předložena nebyla a k dispozici soud neměl ani nákladní list, který by o uzavření smlouvy svědčil. Žalovaná nicméně nechala prostřednictvím dalšího subjektu, ukrajinské společnosti , právnická osoba, , s nímž měla uzavřenu zvláštní smlouvu o přepravě, přistavit dne , datum, do sídla původního odesílatele (společnosti , právnická osoba, , která si přepravu původně objednala u žalobkyně) nákladní automobil. Zboží bylo dne , datum, naloženo a následujícího dne si měl řidič vozidla vyzvednout doklady potřebné k přepravě nákladu. To se však nestalo a řidič i s nákladem odjel bez dokladů. Od té doby byl s ním i s jeho zaměstnavatelem ztracen kontakt, zboží nebylo příjemci doručeno. Okresní soud posoudil takto zjištěný skutkový stav po právní stránce a dospěl k závěru, že jde o situaci předvídanou v čl. 17 Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR), podle něhož dopravce odpovídá odesílateli za ztrátu zásilky vzniklou od jejího převzetí až do jejího vydání. Skutečnost, že ztrátu či dokonce odcizení zásilky způsobil případně řidič společnosti , právnická osoba, , na tom nic nemění, neboť dopravce ve smyslu čl. 3 CMR odpovídá i za pochybení osob, které ke splnění svých povinností z přepravy použil. Okresní soud proto uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni škodu za ztrátu zásilky, jejíž výši odvodil od ceny, kterou odesílatel vyúčtoval konečnému příjemci zásilky. Jednalo se o částku , částka, . Jelikož se žalobkyně domáhala v řízení částky nižší, a to ve výši , částka, , okresní soud její žalobě vyhověl.3. Proti rozsudku okresního soudu podala odvolání žalovaná. Namítala, že uzavření smlouvy o přepravě nebylo v řízení prokázáno. Úmluvu CMR proto nelze na daný případ aplikovat. Nelze proto podle ní ani dovozovat odpovědnost žalované za škodu způsobenou odcizením zásilky. Nákladní list není dostatečným důkazem o uzavření smlouvy, jak správně dovodil okresní soud. Existenci smlouvy nelze dovodit ani z listiny, na které byla zachycena jen část smlouvy, tj. pouze první z celkových dvou stran. Není zřejmé, co bylo obsahem smlouvy zachycené na její druhé straně. Na smlouvě též chybí podpis žalobkyně. Teprve podpisem a razítkem, kterými opatřila listinu žalovaná, nabyla listina charakteru oferty. Bylo na žalobkyni, aby tuto ofertu akceptovala svým podpisem, což se však nikdy nestalo. Na právní hodnocení tohoto stavu nemůže mít vliv skutečnost, že žalovaná v počáteční fázi řízení uzavření smlouvy připouštěla. Dovodil-li okresní soud, že smlouva byla uzavřena jinak než písemně, je jeho závěr nepřezkoumatelný, neboť z rozsudku neplyne, jakou formou byla smlouva uzavřena, kdo s kým při jejím uzavírání jednal, ani co bylo jejím obsahem. Okresní soud nezohlednil ani to, že na nákladním listu je jako další dopravce uvedena žalobkyně a že žalovaná na něm naopak uvedena není. Škoda vzniklá žalobkyni navíc nemůže spočívat v krocích, které vůči ní (formou zápočtu vzájemných pohledávek) učinila společnost , právnická osoba, , neboť smluvním partnerem žalobkyně a vlastníkem přepravovaného zboží byla společnost , právnická osoba, Neuhradila-li společnost , právnická osoba, žalobkyni některé její pohledávky, nemá to žádnou příčinnou souvislost se ztrátou (odcizením) přepravované zásilky. Stejně tak je nepřezkoumatelný závěr okresního soudu, že je nerozhodné, plnila-li žalobkyně formou zápočtu společnosti , právnická osoba, . na základě existujícího právního důvodu spočívajícího v náhradě škody, nebo společnosti , právnická osoba, bez právního důvodu. Společnost , právnická osoba, neměla ohledně přepravy zboží s žalobkyní žádný vztah. Prokázáno konečně nebylo ani to, jaké výrobky co do druhu, počtu a váhy byly převzaty k přepravě. Z důkazů provedených okresním soudem tyto skutečnosti nevyplývají. Společnost , právnická osoba, . propustila naložený kamion, aniž by si nechala potvrdit dodací listy a řádně vyplněný nákladní list. Žalobkyně neprokázala předání zboží k přepravě. Žalovaná ani neuzavřela smlouvu se společností , právnická osoba, , což v řízení rovněž uvedla, ale ani s tímto tvrzením se okresní soud nikterak nevypořádal. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu a žalobu zamítl.4. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání zdůraznila, že žalovaná po celou dobu řízení tvrdila, že smlouvu o přepravě s žalobkyní uzavřela. Je chybný její argument, že toto její skutkové tvrzení, posléze popírané, je irelevantní. Smlouva o mezinárodní přepravě může být uzavřena jakoukoliv formou. Důraz je kladen na rychlost, s níž se pojí i bezformálnost tohoto smluvního typu. Z provedených důkazů plyne, že smlouva mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena byla. Stanovisko žalované je účelové – žalovaná popírá uzavření smlouvy, zároveň však argumentuje chybějící druhou stranou smlouvy. Pokud jde o výši škody, ztotožňuje se žalobkyně se závěry okresního soudu. Stejně tak žalobkyně souhlasí se závěrem okresního soudu ohledně její aktivní věcné legitimace. V řízení bylo prokázáno, že zboží bylo naloženo na vozidlo třetí osoby, kterou si žalovaná pro přepravu najala a která zboží odcizila. Žalovaná jako dopravce odpovídá za škodu způsobenou touto třetí osobou, resp. jí použitými dalšími osobami (čl. 3, čl. 29 CMR). Rozsudek okresního soudu je proto věcně správný a měl by být potvrzen.5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu z podnětu podaného odvolání, odvolání však neshledal důvodným.6. Odvolací soud má za to, že okresní soud správně zhodnotil provedené důkazy, vyvodil z nich odpovídající skutkové závěry a zjištěný skutkový stav posoudil správně i po právní stránce. Okresní soud své rozhodnutí též řádně zdůvodnil. Odvolací soud se s důvody, které ve svém rozhodnutí uvedl okresní soud, ztotožňuje a na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně v plném rozsahu odkazuje. Na základě odvolání žalované lze tedy zopakovat, popřípadě doplnit pouze následující.7. Podstatou sporu mezi účastníky byla otázka, zda mezi účastnicemi byla uzavřena smlouva o přepravě, z níž pro žalovanou plynula povinnost dopravit okresním soudem popsanou zásilku z , adresa, v České republice do ukrajinského , adresa, ve dnech , datum, až , datum, . Okresní soud dospěl na základě provedeného dokazování k závěru, že taková smlouva mezi účastnicemi uzavřena byla. Odvolací soud považuje tento jeho závěr za správný, neboť odpovídá provedeným důkazům.8. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná, ač popírá uzavření smlouvy s žalobkyní, uzavřela sama s další osobou (, právnická osoba, ) smlouvu téhož obsahu, tedy smlouvu o obstarání dopravy s parametry v podstatě shodnými se smlouvou tvrzenou žalobkyní. Obě listiny nesou dokonce stejné datum (, datum, ) a na obou z nich je uvedeno nákladní auto téže registrační značky. Obsahem přiloženého spisu policie ČR (podání vysvětlení p. , jméno FO, a zejména policií provedené vyhodnocení kamerových záznamů pořízených v souvislosti s nakládkou zboží) bylo dále prokázáno, že zboží určené k přepravě bylo společností , právnická osoba, , resp. jejím řidičem , jméno FO, skutečně naloženo. Odvolací soud souhlasí s okresním soudem, že z uvedených zjištění je nutno dovodit existenci smlouvy mezi žalobkyní a žalovanou, neboť nelze rozumně předpokládat, že by žalovaná objednala u společnosti , právnická osoba, ve stejný den zakázku uvedeného obsahu, aniž by sama měla ohledně téže zakázky uzavřenu smlouvu s žalobkyní. Takovou shodu okolností je nutno z hlediska pravděpodobnosti vyloučit. Žalovaná ostatně ani netvrdila, že by šlo o její vlastní zakázku, kterou získala bez přičinění žalobkyně. Netvrdila žádný vlastní právní vztah s nějakým jiným odesílatelem, vůči němuž by byla v postavení dopravce. Jinými slovy, žalovaná neposkytla žádné věrohodné tvrzení o tom, jak jinak se případně k zakázce na přepravu zboží dostala, pokud se tak nestalo právě na základě smluvního vztahu s žalobkyní. Není jiného rozumného vysvětlení, proč žalovaná ohledně sporné zásilky objednala přepravu u společnosti , právnická osoba, , než že jako dopravce na základě smlouvy uzavřené s žalobkyní využila ke splnění své povinnosti služeb společnosti , právnická osoba, jakožto dalšího dopravce (poddopravce).9. Tomu ostatně nasvědčuje další okolnost zmíněná již i okresním soudem, totiž že na objednávce odesílatele (, právnická osoba, ), na listině zachycující text první strany smlouvy mezi žalobkyní a žalovanou i na