47 Co 148/2024-360 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci , částka, se smluvní pokutou ve výši 0,05 % denně z částky , částka, od , datum, do , datum, kapitalizovanou částkou , částka, , s úrokem z prodlení ve výši 3 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a dále uložil žalované povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobce poskytl žalované zápůjčku v celkové výši , částka, , a to na základě tří postupně uzavřených písemných smluv o zápůjčce. Jednalo se o smlouvy z , datum, , , datum, a , datum, . Předmětem první smlouvy byla částka , částka, , předmětem druhé částka , částka, a třetí smlouvou došlo již jen ke změnám některých ustanovení původních smluv včetně zřízení zástavního práva k zajištění pohledávky žalobce, aniž by byla poskytnutá další zápůjčka. Jednalo se o privativní novaci závazku z předchozích dvou smluv. Žalovaná z poskytnuté zápůjčky dosud vrátila žalobci , částka, na úrocích a dále , částka, . Žalobce tak má při zohlednění plateb poskytnutých žalovanou právo na vrácení jistiny ve výši , částka, s příslušenstvím a na smluvní pokutu , částka, za období od , datum, do , datum, . Okresní soud neshledal důvodnou obranu žalované, která tvrdila, že mezi účastníky byla ve skutečnosti uzavřena smlouva o tiché společnosti, že částka , částka, představuje vklad žalobce jako tichého společníka do podnikání žalované a že smlouvy o zápůjčce jsou fingované. Toto tvrzení žalované neodpovídá dle názoru okresního soudu provedeným důkazům. Z důkazů naopak vyplývá vztah ze zápůjčky mezi žalobcem a žalovanou. Okresní soud z těchto důvodů žalobě vyhověl.3. Proti rozsudku okresního soudu podala odvolání žalovaná. Namítala, že okresní soud ve svém závěru, že mezi účastníky nebyla uzavřena smlouva o tiché společnosti, ale smlouva o zápůjčce, vycházel z důkazů, které nesprávně vyhodnotil. To se týká zejména věrohodnosti svědka , jméno FO, , který byl dříve jednatelem žalované a má s ní nyní napjatý vztah. Obdobně to platí o svědkyni , jméno FO, , kterou pojily s , jméno FO, , nynějším jednatelem žalované, rodinné a posléze přátelské vztahy. Okresní soud pochybil i tím, že neprovedl další žalovanou navržené důkazy. Z nich by vyplynulo, že společný projekt žalobce a žalované negeneroval žádný zisk, a proto žalobci nevzniklo právo na podíl na zisku ze smlouvy o tiché společnosti. Svědek , tituly před jménem, , jméno FO, měl být vyslechnut proto, aby potvrdil, že mu žalobce nabízel účast na projektu, což by nemohl činit, kdyby sám nebyl tichým společníkem. O zápůjčku v daném případě nemohlo jít ani proto, že žalobce poskytl peníze částečně na účet , tituly před jménem, , jméno FO, (, částka, ) a částečně na bankovní účet žalované (, částka, ). Smlouva o zápůjčce je smlouvou reálnou, k jejímuž uzavření dojde až předáním peněz vydlužiteli. K tomu nedošlo. , částka, nikdy nebyla přenechána do dispozice žalované. Dle judikatury Nejvyššího soudu nelze poskytnout zápůjčku tak, že její předmět bude odevzdán věřiteli dlužníka. (, spisová značka, , , spisová značka, ). Minimálně ohledně částky , částka, nemohla smlouva o zápůjčce vzniknout. Na tom nemůže nic změnit ani nesporné tvrzení stran, že žalobce poskytl žalované celkem , částka, . Poskytnutí peněžních prostředků nelze považovat za jejich přenechání k užívání. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o tiché společnosti. Jednotlivé smlouvy o zápůjčkách byly toliko simulovaným právním jednáním. Rozhodnutí okresního soudu je založeno mimo jiné na neúplném dokazování a nesprávném hodnocení těch důkazů, které provedeny byly. Rozsudek okresního soudu je nepřezkoumatelný i proto, že není zřejmé, které platby učiněné žalovanou měl okresní soud za prokázané, a které nikoliv, tedy proč žalovaná dluží žalobci právě částku , částka, . Měl-li okresní soud za to, že částka , částka, byla žalovanou zaplacena žalobci ve dnech , datum, a , datum, , pak se tak stalo ještě před uzavřením smlouvy (, datum, ), což je nelogické a okresní soud tuto nejasnost nikterak blíže nevysvětlil. Rozpor je v tom, že okresní soud zjevně vycházel z toho, že dlužná částka byla umořena ve výši 2 x , částka, , zároveň však tuto částku započítal ve prospěch žalované jen jednou, a není jisto, zda z titulu realizace zástavního práva či platby poskytnuté žalovanou dne , datum, . Zástavní smlouva je navíc neplatná. I kdyby však platná byla, došlo k jejímu zániku složením ceny zástavy ze strany žalované ve smyslu § 1377 odst. 1 písm. d) obč. zák. Skutečná cena zástavy je přitom několikanásobně vyšší než , částka, . Okresním soudem přiznané plnění však vychází právě z této částky. Otázkou platnosti zástavní smlouvy se okresní soud v rozsudku nezabýval. Ve smlouvě není upraven způsob, jak mělo být při realizaci práva z propadné zástavy postupováno, a tento způsob neplyne ani ze zákona. Ujednání o propadné zástavě je neurčité a tudíž zdánlivé. Žalobce nikdy nemohl být v dobré víře, že hodnota zástavy činí jen , částka, . Okresní soud pochybil, odmítl-li provést jakékoliv důkazy k prokázání ceny zástavy jako nadbytečné, nemající žádný vliv na rozhodnutí. Okresní soud se dále vůbec nezabýval ani otázkou přiměřenosti smluvní pokuty. Nerespektoval závěry přijaté Nejvyšším soudem v rozhodnutí , spisová značka, , pouze obecně odkázal na nespecifikovanou judikaturu, s níž je údajně dohodnutá smluvní pokuta v souladu. V rozsudku zcela absentují důvody, které okresní soud k tomuto závěru vedly. Rozsudek okresního soudu je nepřezkoumatelný, což je vada, kterou nelze v odvolacím řízení zhojit. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.4. Žalobce ve vyjádření k odvolání nesouhlasil s námitkou žalované, že okresní soud nehodnotil věrohodnost slyšených svědků. Z rozsudku vyplývá opak. Soud se věrohodností svědků, zejména z hlediska jejich vztahu k účastníkům řízení, zabýval. Nevěrohodnost svědků v řízení před okresním soudem žádný z účastníků nenamítal, přičemž to byla sama žalovaná, kdo jejich výslech navrhl. Pravda není ani to, že by svědek , jméno FO, uvedl, že mezi ním a jednatelem žalované je napjatý vztah. Skutečnost, že svědkyně , jméno FO, byla před šesti lety partnerkou jednatele žalované, je z hlediska její věrohodnosti nepodstatná. Okresní soud nepochybil ani tím, že neprovedl některé z navržených důkazů. Ty směřovaly ke zjištění, že společnost žalované nedosáhla předpokládaného zisku, což však pro rozhodnutí nemá žádný význam. Pokud jde o výslech , tituly před jménem, Josky, sama žalovaná v řízení před okresním soudem uvedla, že na provedení tohoto důkazu netrvá. Je absurdní, že neprovedení důkazu nyní okresnímu soudu v odvolání vytýká. Co se týče poskytnutí půjčky žalované ve výši , částka, , tato skutková okolnost vyplynula z nesporných tvrzení účastníků. Okresní soud nepochybil, pokud z něj ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř. vyšel. Není správná argumentace žalované, že je rozdíl mezi poskytnutím věci a jejím přenechání k užívání. Jde o synonymické vyjádření, jak plyne i z jejich používání v judikatuře a odborné literatuře. Tvrzení žalované o tom, že částku , částka, neobdržela, je nové a odporuje pravidlům koncentrace řízení. Žalovanou v odvolání citovaná judikatura je navíc překonána judikaturou pozdější, z níž plyne, že zápůjčka může být poskytnuta i na účet třetí osoby (, spisová značka, , , spisová značka, ). Žalobce navrhl potvrzení rozsudku.5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu z podnětu podaného odvolání, odvolání však neshledal důvodným.6. Odvolací soud má za to, že okresní soud správně zhodnotil provedené důkazy, vyvodil z nich odpovídající skutkové závěry a zjištěný skutkový stav posoudil správně i po právní stránce. Okresní soud své rozhodnutí též řádně zdůvodnil. Odvolací soud se s důvody, které ve svém rozhodnutí uvedl okresní soud, ztotožňuje a na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně v plném rozsahu odkazuje. Na základě odvolání žalované lze tedy zopakovat, popřípadě doplnit pouze následující.7. Žalovaná vytýkala okresnímu soudu zejména nesprávně zjištěný skutkový stav. Odvolací soud však neshledává tuto námitku oprávněnou. Podstatnou pro rozhodnutí v této věci byla v zásadě jediná otázka, totiž zda žalobce poskytl žalované zápůjčku, či zda s ní uzavřel smlouvu o tiché společnosti. Okresní soud dospěl k závěru, že uzavřena byla smlouva o zápůjčce. Uvedl přitom podrobně a přesvědčivě, z jakých důkazů má za prokázanou právě smlouvu o zápůjčce a proč naopak neshledal za prokázanou smlouvu o tiché společnosti. Vycházel z existujících písemných smluv o zápůjčkách předložených žalobcem, zatímco smlouva o tiché společnosti nebyla žalovanou předložena vůbec. Za této situace je nutno považovat za zcela logické (a správné), považova