47 Co 91/2024-340 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud výrokem I rozsudku zastavil řízení o zaplacení částky , částka, . Ve výroku II zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení a) částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši , částka, ; b) částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši , částka, ; c) částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši , částka, ; d) částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši , částka, .2. Ve výroku III okresní soud uložil žalobkyni nahradit žalované k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši , částka, do 3 dnů od právní moci rozsudku.3. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou soudu dne , datum, zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Pohledávka spočívala v platbách za užívání autobusových nádraží v , adresa, , , adresa, , , adresa, , , adresa, , , adresa, , , adresa, , , adresa, a , adresa, , která byla v rozhodném období ve vlastnictví nebo v nájmu žalobkyně. Podáním ze dne , datum, žalobkyně vzala žalobu zpět ohledně částky , částka, , kterou žalovaná uhradila dne , datum, na pohledávku ve výši , částka, , ohledně částky , částka, , kterou žalovaná uhradila dne , datum, na pohledávku ve výši , částka, , ohledně částky , částka, , kterou žalovaná hradila dne , datum, na pohledávku ve výši , částka, a dále o částku , částka, pro pohledávku z neoprávněného parkování. Usnesením ze dne , datum, bylo řízení částečně zastaveno. Podáním ze dne , datum, vzala žalobkyně žalobu zpět o dalších , částka, . Proto okresní soud ve výroku I rozsudku řízení zastavil do částky , částka, .4. Po částečném zpětvzetí žaloby žalobkyně žádala zaplatit fakturu č. , číslo, ze dne , datum, znějící na částku , částka, za užívání autobusových nádraží za období od , datum, do , datum, , po částečné úhradě zbývalo k doplacení , částka, , fakturu č. , číslo, ze dne , datum, znějící na částku , částka, za užívání nádraží za měsíc srpen , rok, , na tuto fakturu žalovaná zaplatila dne , datum, částku , částka, , zbývalo doplatit , částka, , fakturu č. , číslo, ze dne , datum, znějící na částku , částka, za užívání nádraží za září , rok, , na tuto fakturu žalovaná zaplatila dne , datum, částku , částka, , zbývalo doplatit , částka, , fakturu č. , číslo, ze dne , datum, znějící na částku , částka, za užívání autobusového nádraží , adresa, za období od , datum, do , datum, , na tuto fakturu žalovaná zaplatila dne , datum, částku , částka, , zbývalo zaplatit , částka, .5. Okresní soud zjistil, že žalovaná zaplatila poplatky za faktické vjezdy na autobusová nádraží, kromě nádraží ve , adresa, . Neměl za prokázané tvrzení žalobkyně, že s žalovanou konkludentně uzavřela smlouvu o užívání autobusových nádraží. Z e-mailové komunikace mezi účastníky ze dne , datum, , , datum, a , datum, vyplynulo, že mezi účastníky nedošlo ke shodě o obsahu žalobkyní tvrzené smlouvy. Okresní soud se zabýval pohledávkou žalobkyně z bezdůvodného obohacení žalované vzniklé nezaplacenými vjezdy autobusů žalované na autobusová nádraží žalobkyně. Okresní soud měl za to, že vytvoření jízdního řádu je veřejnoprávní povinností dopravce, sama o sobě tato povinnost nepředstavuje rezervaci použití autobusového nádraží, za kterou by žalovaná měla automaticky plnit žalobkyni. Bezdůvodné obohacení by zakládalo pouze faktické užití – vjezdy na autobusové nádraží. Faktické užití autobusových nádraží bylo žalovanou žalobkyni zaplaceno. V tomto rozsahu byla žaloba částečně vzata zpět a řízení zastaveno. Na další požadované plnění představující zaplacení všech předepsaných vjezdů na autobusová nádraží nevznikl žalobkyni nárok. Pokud šlo o autobusového nádraží ve , adresa, , smlouva č. , číslo, o nájmu pozemku uzavřená dne , datum, mezi městem , adresa, jako pronajímatelem a , právnická osoba, jako nájemcem, ve znění dodatku č. , číslo, a č. , číslo, je neplatná, neboť nebyla uzavřena v souladu se zákonem o obcích. Město nepublikovalo záměr pronájmu před uzavřením smlouvy 15 dnů předem na úřední desce. Smlouva nebyla uzavřena v souladu s předpisy o zadávání koncesí. V řízení bylo dále prokázáno, že za rozhodné období žalovaná všechny vjezdy na autobusová stání ve , adresa, , bez rozdílu stání, tedy včetně i jiných stání, než stání č. , číslo, , plnila přímo na účet města , adresa, . Nárok nemohl vzniknout žalobkyni. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř.6. Proti rozsudku podala odvolání žalobkyně. Namítla, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 205 odst. 2 písm. c/, e/ a g/ o. s. ř.). Žalobkyně je provozovatelkou autobusových nádraží v , adresa, , , adresa, , , adresa, , , adresa, , , adresa, , , adresa, , , adresa, a , adresa, . Žalovaná je dopravní společností, která má zájem příslušná autobusová nádraží využívat. Pokud by žalobkyně prokázala uzavření smlouvy o užívání autobusových nádraží, měla by nárok na úhradu plateb za uskutečněné vjezdy na autobusové nádraží , adresa, (čl. I. odst. 1 této smlouvy), neuskutečněné vjezdy (čl. III. odst. 5 této smlouvy) a rovněž daně z přidané hodnoty ke všem těmto vjezdům (čl. III. odst. 3 této smlouvy). Ceny požadované žalobkyní jsou cenami, které byly sjednány mezi žalobkyní a , kraj, jako objednavatelem veřejné přepravy. Žalobkyně s ohledem na množství přeprav a využití autobusových nádraží ze strany dopravců v závazku veřejné služby , kraj, garantovala dohodou s , kraj, těmto dopravcům, mezi které patří i žalovaná, výhodnější podmínky. Jediný rozpor mezi stranami se týkal plateb za tzv. neuskutečněné vjezdy. V ostatních částech žalovaná smlouvu akceptovala. Smlouva včetně sjednaných cen by měla být považována za řádně uzavřenou. Žalobkyně nemá pohledávku z bezdůvodného obohacení, ale ze smlouvy. K fungování vnitrostátní linkové osobní dopravy žalobkyně uvádí, že v případě, že má dopravce zájem provozovat linku vnitrostátní linkové osobní dopravy, musí nejprve v souladu s § 10 a § 11 zákona č.111/1994 Sb., o silniční dopravě, požádat o licenci. V žádosti o licenci pak v souladu s ustanovením § 11 odst. 2 písm. b) zákona o silniční dopravě uvede trasu linky včetně zastávek. Tedy dopravce žádá, a žalovaná v tomto případě žádala, aby mohla zajíždět na autobusová nádraží ve správě žalobkyně. Dopravce linky provozuje v tzv. závazku veřejné služby pro , kraj, , kdy , kraj, vyhlásí veřejnou soutěž (veřejnou zakázku), kde zveřejní jednotlivé trasy, a pokud mají dopravci zájem tyto trasy obsluhovat a veřejnou službu pro kraj vykonávat, do soutěže se přihlásí. Žalovaná tak s dostatečným předstihem věděla, že bude soutěžit o možnost zajíždět na autobusová nádraží ve správě žalobkyně, a měla dostatek času zjistit si podmínky, za kterých je možno na tato autobusová nádraží zajíždět. V opačném případě by žalovaná nejednala s péčí řádného hospodáře. Žalovaná uzavřela smlouvu s Pardubickým krajem na dopravní obslužnost určitých oblastí tohoto kraje, aniž by měla předem dojednané podmínky využívání autobusových nádraží ve správě žalobkyně. Žalobkyně má právo neumožnit žalované nebo jinému dopravci vjezd na jím provozovaná autobusová nádraží. Přestože provoz autobusového nádraží má určitý veřejnoprávní prvek, jedná se stále o soukromoprávní podnik žalobkyně. Existují některá omezení vyplývající z povahy veřejné dopravy jako veřejné služby ve smyslu zákona č. 194/2010 Sb., o veřejných službách v přepravě cestujících, nicméně tato omezení se primárně týkají , kraj, . Všichni dopravci provozující veřejné služby v přepravě cestujících v závazku , kraj, mají uzavřené smlouvy na užívání autobusových nádraží, které jsou v podstatě totožného znění, jako bylo navrhováno žalované. V případě žalobkyně nejde o zneužití dominantního postavení nebo vynucování si plateb silou z tohoto postavení vyplývající. Žalobkyně neosadila autobusová nádraží závorami. K tomuto přistoupili někteří provozovatelé autobusových nádraží, a to právě z důvodu, aby donutili dopravce hradit úplatu za užívání autobusových nádraží. Napadené rozhodnutí soudu prvního stupně zcela postrádá jakékoliv vyjádření k majoritní části žalobního nároku, kterou tvoří žalobkyní odvedená daň z přidané hodnoty. Celková žalovaná částka po pro