17 Co 151/2025-24 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud žalovaným uložil, aby společně a nerozdílně zaplatily žalobci , částka, s úrokem z prodlení 12,75 % za dobu od , datum, do zaplacení (výrok I) a nahradili mu náklady řízení , částka, (výrok II). Ke splnění obou platebních povinností jim vymezil lhůtu tří dnů od právní moci rozhodnutí.2. Přisvědčil žalobci, že se žalované na jeho úkor v době od , datum, do , datum, bezdůvodně obohatily o , částka, (tedy o částku odpovídající obvyklému nájemnému) tím, že jako podílové spoluvlastnice domu bez poskytování finanční protihodnoty užívaly jeho pozemek, na němž dům stojí, a pozemek, sloužící jako zahrada u domu (§ 2991, § 2999 občanského zákoníku). Požadavek žalované ad 1 , Jméno žalované A, , aby jí povolil dluh splácet po , částka, měsíčně, odmítl s odůvodněním, že by takto byl dluh zcela zaplacen až za několik let, že přitom jde o dluh starý už dva roky a , Jméno žalované A, nemohlo nic bránit, aby ho splácet už začala. Za této situace pokládal okresní soud za nemožné žádat na žalobci, aby na zaplacení dál čekal.3. Proti tomuto rozsudku, avšak podle obsahu jen do těch částí výroků, v nichž okresní soud stanovil lhůty ke splnění ukládaných platebních povinností, se odvolala žalovaná ad 1 , Jméno žalované A, . Argumentovala, že na výzvu okresního soudu sdělila, jak vysoké měsíční splátky by byla schopna pravidelně platit, ale nesetkala se s opravdovou snahou se domluvit. Vysvětlovala, že je její finanční situace špatná kvůli dlouhodobé pracovní neschopnosti, způsobené pracovním úrazem. Navíc je její manžel v invalidním důchodu. I vzhledem k tomu, že spolu bydlí v nájemním bytě, staví je rozhodnutí okresního soudu do neřešitelné situace. Odvolatelka si také stěžovala, že se žalovaná ad 2, její sestra, postavila k věci zcela pasivně. Všechny starosti a finanční problémy tak po matčině smrti zůstaly jen na ní, na odvolatelce. Žádala, aby jí byly splátky povoleny.4. Protože bylo odvolání podáno k tomu oprávněnou osobou a včas, krajský soud napadený rozsudek v neveřejném zasedání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.) v odvoláním napadeném rozsahu (§ 212 o. s. ř.) přezkoumal a dospěl k následujícím závěrům:5. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. platí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji v zásadě splnit do tří dnů od právní moci (pouze jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci); soud ovšem může určit i lhůtu delší nebo stanovit, že se peněžité plnění může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.6. Rozumí se, že ke stanovení delší než třídenní lhůty nebo k povolení splátek soud přikročí jedině jsou-li pro takové výjimečné rozhodnutí zvláštní důvody.7. Okresní soud v projednávané věci určil žalovaným ke splnění uložených povinností třídenní lhůtu proto, že neshledal dostatečné mimořádné důvody pro jiné rozhodnutí, resp. že seznal, že vzhledem k výše uvedeným okolnostem tu podmínky pro jiné rozhodnutí nejsou (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).8. A krajský soud jeho mínění sdílí.9. Povolovat splácení výše uvedených částek způsobem, o který se , Jméno žalované A, uchází a žalobce jej odmítl, podle mínění krajského soudu vskutku nepřichází v úvahu už proto, že by, jak okresní soud vystihl, úplné vyrovnání dluhů oddálilo v neúnosné míře. Samozřejmostí je, že při rozhodování o tzv. pariční lhůtě musí soud náležitě sledovat i oprávněné zájmy věřitele, nikoli jen dlužníka. A dluh na vymáhané jistině vznikl v období do října , rok, , tedy vskutku je už poměrně starší, a navíc žalované za celou dobu, přinejmenším do vydání napadeného rozsudku, žalobci nic nezaplatily. A to ani po obdržení předžalobní výzvy z října , rok, a navzdory tomu, že alespoň odvolatelka si své platební povinnosti vědoma byla. Kdyby byly s žalovanou ad 2 řádně plnily svou platební povinnost vůči žalobci v době, za niž dluh postupně vznikl, do současné tíživé situace by se vůbec nedostaly, a podobně by tomu mohlo být i pokud by alespoň byly začaly dluh, třeba po splátkách, vyrovnávat následně. Odvolatelka také bezesporu měla dostatečnou možnost s žalobcem věc projednat, požádat o shovívavost přímo jeho a přesvědčit jej, že je takový přístup vůči ní opravdu na místě. Ačkoli uplatňuje, že je její sociální situace složitá (zatím to ovšem sama nijak nedoložila), takže motivaci k takovému postupu jistě mít měla, souhlasu žalobce – před zahájením řízení ani v jeho průběhu – nedosáhla.10. Za tohoto stavu by bylo zjevně nespravedlivé, pokud by soud na úkor žalobce vyšel odvolacímu požadavku , Jméno žalované A, vstříc a navrhovaným povolením splátek úplné uspokojení jeho nároků tak podstatně oddálil. A splátky, které by snad mohly být v případě placení částek dané výše akceptovatelné (muselo by jít o sumy podstatně vyšší než odvolatelkou navrhované), by musely být pro , Jméno žalované A, , soudě podle jejích tvrzení, neúnosné. Podobně by její obtíže neřešilo ani přiměřené prodloužení pariční lhůty, které by vzhledem k výše uvedeným okolnostem nemohlo být nijak podstatné.11. Z uvedených důvodů krajský soud napadený rozsudek v přezkoumaných částech obou výroků potvrdil (§ 219 o. s. ř.).12. Toto rozhodnutí samozřejmě neznamená, že se žalobce nemůže s odvolatelkou na způsobu vyrovnání dluhu následně dohodnout jinak.13. Výrok o nákladech odvolacího řízení byl předurčen už tím, že podle obsahu spisu účastníkům v tomto procesním úseku žádné výlohy nevznikly.