18 Co 306/2025-166 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Shora uvedeným rozsudkem okresní soud uložil oběma žalovaným povinnost společně a nerozdílně vyklidit pozemek parc. č. St. , číslo, zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba č.p. , číslo, (rodinný dům) v části obce , adresa, , pozemek parc. č. , číslo, (zahrada) a pozemek parc. č. , číslo, (zahrada), vše zapsáno na LV č. , hodnota, pro katastrální území a obec , adresa, , u , právnická osoba, pro , právnická osoba, , katastrálního pracoviště , adresa, , ve lhůtě tří měsíců od právní moci rozsudku (výrok I.), a dále uložil žalovaným povinnost nahradit žalobkyni na nákladech řízení , částka, k rukám její právní zástupkyně do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).2. Okresní soud rozhodoval o žalobě podané dne , datum, , jež byla následně doplněna prostřednictvím podání soudu doručeného dne , datum, . Touto žalobou se žalobce jakožto výlučný vlastník nemovitostí specifikovaných v předchozím odstavci domáhal toho, aby byla žalovaným uložena povinnost tyto nemovitosti vyklidit. Tvrdil, že nemovitosti nabyl v rámci řízení o pozůstalosti po své zemřelé manželce , jméno FO, . Ta nabyla vlastnické právo k nemovitostem jako dědictví po své matce , jméno FO, . První žalovaná, sestra , jméno FO, , v rámci řízení o pozůstalosti po jejich matce ničeho nepožadovala, neboť ještě za života , jméno FO, od jmenované obdržela peněžní prostředky ve výši , částka, , navíc veškeré movité věci v domě v , adresa, připadly po smrti , jméno FO, dceři první žalované. Uvedenou částku tvořily zčásti celoživotní úspory , jméno FO, a jejího manžela, zčásti se jednalo o důchodové dávky , jméno FO, , které první žalovaná průběžně čerpala po dobu cca pěti let, kdy , jméno FO, (s malými přestávkami) pobývala u dcery , jméno FO, v , adresa, . Žalobce a jeho manželka měli v úmyslu část roku trávit v ČR a užívat nemovitosti v , adresa, , nikdy proto neuvažovali o tom, že by předmětný dům č.p. , číslo, měl společně s nimi nebo střídavě s nimi užívat kdokoliv jiný, tedy ani žalovaní. Žalobce byl v tomto směru svou manželkou ubezpečen o tom, že první žalovaná o jejich záměrech ví a má svou bytovou situaci vyřešenou. I proto se žalobce nijak nebránil tomu, že ze společných prostředků manželů , jméno FO, bylo do rekonstrukce předmětného domu investováno cca , částka, . Tyto prostředky byly zasílány první žalované prostřednictvím účtu její dcery , jméno FO, . , jméno FO, však zemřela a žalobce po jejím úmrtí ztratil zájem nemovitosti v , adresa, užívat. Nabídl je proto ke koupi první žalované, ta však nemovitosti koupit nechtěla, proto bylo dohodnuto, že dojde k jejich prodeji třetí osobě. Ačkoliv první žalovaná původně žalobci přislíbila, že se z nemovitostí odstěhuje, toto následně začala podmiňovat vyrovnáním. Žalobce má zájem uhradit první žalované náklady, které sama investovala do domu č.p. , číslo, , první žalovaná mu však doposud nepředložila řádné vyúčtování těchto nákladů. Listiny, které má žalobce k dispozici, dokládají toliko vynaložení nákladů ve výši , částka, , což neodpovídá ani částce , částka, , kterou , jméno FO, první žalované na rekonstrukci poskytli. , jméno FO, ani žalobce nikdy ve prospěch žalovaných nezřídili žádné užívací právo k předmětným nemovitostem ani jim neumožnili zřízení trvalého pobytu v nich. Žalovaní tak nemovitosti užívají bez jakéhokoliv právního titulu, což je důvodem pro to, aby jim byla uložena povinnost nemovitosti vyklidit.3. Žalovaní reagovali na podanou žalobu tvrzením, že předmětné nemovitosti užívají oprávněně. První žalovaná po smrti své matky uzavřela se svou sestrou , jméno FO, ústní dohodu o zápůjčce nemovitostí, jejíž součástí bylo ujednání o tom, že v případě jejich následného prodeje bude polovina prodejní ceny náležet první žalované. Současně bylo dohodnuto, že oba žalovaní mohou nemovitosti obývat do okamžiku uzavření kupní smlouvy na nemovitosti. Po uzavření této kupní smlouvy měla mít , jméno FO, povinnost v přiměřené lhůtě polovinu kupní ceny nemovitostí vyplatit první žalované. Žalovaní pak měli povinnost vyklidit a předat nemovitosti novému vlastníkovi až po zápisu jeho vlastnického práva do katastru nemovitostí. Žalobce podle žalovaných na jednu stranu nerozporuje existenci ústní smlouvy mezi jeho zesnulou manželkou a první žalovanou včetně z ní vyplývajících závazků, zároveň však odmítá jejich vzájemnou propojenost. S první žalovanou se sice nejprve dohodli na procentuální výši jejího vypořádacího podílu, následně se však žalobce stal zcela neaktivním, což zabránilo konstruktivnímu vyřešení celé záležitosti, přičemž nyní se žalobce v rozporu s původní dohodou snaží žalované z nemovitostí vypudit, což žalovaní považují za šikanózní. Sami se navíc nemají kam vystěhovat, spoléhají v tomto směru na dohodnutý vypořádací podíl, žaloba je podle nich za daných okolností v rozporu s dobrými mravy. Proto navrhli její zamítnutí v plném rozsahu.4. Okresní soud na podkladě jím provedených důkazů o skutkovém stavu věci uzavřel, že původním výlučným vlastníkem nemovitostí, jichž se spor týká, byla , jméno FO, , která je vlastnila až do svého úmrtí dne , datum, . V rámci pozůstalostního řízení po paní , jméno FO, byla soudem schválena dohoda dědiců – pozůstalých dcer , jméno FO, a první žalované, podle níž veškerý majetek zůstavitelky, tedy i předmětné nemovitosti, nabyla do svého vlastnictví , jméno FO, . Čistá hodnota pozůstalosti činila , částka, . První žalovaná z pozůstalosti ničeho nepožadovala. , jméno FO, byla následně vlastníkem předmětných nemovitostí až do , datum, , kdy zemřela. Poté se jejich výlučným vlastníkem stal žalobce. Žalovaní začali nemovitosti užívat a nastěhovali se do domu č.p. , číslo, někdy mezi lety 2008 a 2011, tedy ještě za života , jméno FO, a s jejím souhlasem. Od té doby v domě nepřetržitě bydlí. , jméno FO, poté, kdy se stala výlučným vlastníkem nemovitostí, proti jejich užívání žalovanými nic nenamítala. V té době se rodiny paní , jméno FO, a první žalované vzájemně navštěvovaly, podílely se na nákladech rekonstrukce předmětného domu, první žalovaná v době nemoci paní , jméno FO, zajišťovala v , adresa, péči o jejího strýce. Přípisem ze dne , datum, žalobce projevil nesouhlas s tím, aby nemovitosti užívali žalovaní. V rámci hodnocení provedených důkazů okresní soud poukázal na to, že z jeho pohledu se v řízení nepodařilo prokázat, čím bylo motivováno uzavření dědické dohody mezi , jméno FO, a první žalovanou, podle níž první žalovaná z pozůstalosti po své matce nenabyla ničeho. První žalovaná nijak neprokázala své tvrzení, že důvodem uzavření zmíněné dědické dohody byly finanční problémy žalovaných a obava z případné exekuce. Stejně tak zůstala neprokázána verze žalobce o tom, že dohoda byla uzavřena proto, že první žalovaná obdržela od své matky ještě za jejího života částku , částka, . V neposlední řadě nelze mít dle okresního soudu za prokázané ani to, zda mezi první žalovanou a , jméno FO, skutečně došlo k uzavření ústní smlouvy, jež žalované opravňovala bezplatně užívat předmětné nemovitosti až do jejich případného prodeje, a která současně řešila otázku finančního vypořádání v případě, že k takovému prodeji dojde. Právě otázku, zda případné vyklizení nemovitostí ze strany žalovaných bylo vázáno na vyplacení vypořádacího podílu, přitom okresní soud označil za stěžejní pro posouzení věci.5. Po právní stránce okresní soud hodnotil věc podle § 1040 odst. 1, § 2 odst. 3 a § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen „o. z.“). Uzavřel, že žalobce jakožto výlučný vlastník nemovitostí má podle § 1012 o. z. právo se svým vlastnictvím libovolně nakládat v mezích právního řádu. Žalovaní tím, že užívají předmětné nemovitosti, nepochybně zasahují do jeho vlastnického práva, a bylo na nich, aby v řízení prokázali, že tak činí po právu a že jim k tomuto svědčí právní titul. Žalovaní však prokázali pouze to, že měli minimálně konkludentní souhlas , jméno FO, a , jméno FO, jakožto dřívějších vlastnic nemovitostí s jejich užíváním, neunesli však již důkazní břemeno ve vztahu k prokázání existence právního titulu pro toto užívání po úmrtí paní , jméno FO, , tedy pro období, ve kterém již byl výlučným vlastníkem nemovitostí žalobce. Stejně tak nebylo v řízení prokázáno, že by případné vyklizení nemovitostí bylo vázáno až na majetkové vyrovnání pro případ prodeje nemovitostí. Žalobce žalovaným souhlas s užíváním nemovitostí nedal, nelze dovodit ani žádný konkludentní souhlas z jeho strany, neboť prakticky bezprostředně po nabytí vlastnického práva vyzýval žalované k vyklizení nemovitostí. Námitka žalovaných, podle níž žalobce nemá právní zájem na jejich vystěhování, nemá v řízení o žalobě na plnění místo, existenci právního zájmu musí žalobce prokazovat pouze v řízení o žalobě určovací. Tím, že se žalobce domáhá vyklizení nemovitostí, pouze realizuje své vlastnické právo, v čemž nelze spatřovat rozpor s dobrými mravy či zneužití práva. Charakter dosavadního užívání nemovitostí žalovanými se podle názoru okresního soudu nejví