19 Co 102/2025-88 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce po žalované domáhal omluvy ve znění: „Dne , datum, jsem napsala e-mail adresovaný soudní znalkyni , tituly před jménem, , jméno FO, a uvedla v něm, že pan , Jméno žalobce, byl léčen na psychiatrii ve Fakultní nemocnici v , adresa, ještě v době, kdy jsme spolu nebyli. Dne , datum, jsem pak na soudním jednání konaném u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, opět uvedla, že se pan , tituly před jménem, , jméno FO, léčil na psychiatrii v době, kdy jsme se ještě neznali. Tyto mé výroky nejsou pravdivé. Za oba tyto svoje výše uvedené výroky se panu , tituly před jménem, , adresa, omlouvám“ (výrok I). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její právní zástupkyně (výrok II).2. Žalobce žalobou uplatněný nárok na omluvu ve znění citovaném ve výroku rozsudku odůvodnil tvrzením, že předmětné jednání žalované pocítil v osobním i profesním životě, byla tím zasažena jeho důstojnost, vážnost, čest a pověst, a to jak v očích veřejnosti, tak před justičními orgány a v osobním životě, zejména před rodinou. Žalobce také tvrdil, že jednání žalované mělo dopad na jeho pověst ve výkonu místopředsedy představenstva společnosti , právnická osoba, . Tvrdil, že musel konkrétním osobám vysvětlovat, že se uvedené tvrzení žalované nezakládá na pravdě, když se tyto osoby odmítaly se žalobcem potkávat a došlo tak v důsledku tohoto tvrzení k narušení jejich osobních vztahů a sociálních vazeb. Žalobce vyzval žalovanou k upuštění od dalších zásahů do osobnostních práv žalobce a vyzval žalovanou k odstranění následků jejího jednání zasláním písemné omluvy žalobci, žalovaná na výzvu nereagovala. Žalovaná ve vyjádření k žalobě nepopřela, že v žalobě popsané tvrzení učinila. Tuto informaci se však dozvěděla před mnoha lety a v průběhu řízení o výchově a výživě k nezletilému synovi účastníků měla za to, že ji je třeba sdělit jak znalci, tak soudu. Pravdivost tvrzení odmítla prokazovat, neboť tuto informaci považovala za neověřenou a roky starou. Uvedenou informaci uvedla jako účastnice řízení v rámci svého procesního tvrzení, nešířila ji veřejně a nemohla tak žalobce zasáhnout před jeho rodinou ani před společností. Žalobce podle žalované rovněž neprokázal, že by její tvrzení nějakým způsobem zasáhlo do jeho osobnostních práv. Navrhla zamítnutí žaloby s tím, že tato je výrazem snahy žalobce vyvolat další konflikt mezi účastníky.3. Po provedeném dokazování vzal okresní soud za prokázáno, že žalobce a žalovaná byli účastníky řízení vedeného před shodným soudem pod sp. zn. , spisová značka, , jehož předmětem bylo svěření do péče a určení výživného jejich společného nezletilého syna. V průběhu tohoto řízení uvedla žalovaná v rámci znaleckého zkoumání a následně v jednací síni o žalobci tvrzení, že se v minulosti léčil na psychiatrii, když považovala za nutné tuto informaci uvést. Žalobce v dubnu , rok, vyzval žalovanou k písemné omluvě za toto tvrzení. Žalovaná na výzvu nereagovala. Žalovaná učinila nesporným, že informaci o žalobci sdělila soudnímu znalci a v jednací síni v rámci opatrovnického řízení. Žalovaná pravdivost výroku neprokazovala. Z výslechu v řízení slyšených svědků se neprokázalo, že by žalovaná byla zdrojem této informace. Svědci se informaci měli dozvědět od blíže neurčených osob.4. Takto zjištěný skutkový stav věci okresní soud posoudil podle § 81 a § 82 z. č. 82/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.). Měl za prokázáno, že žalovaný výrok byl sdělen žalovanou, a to v podobě, ve které byl žalobcem soudu předložen. Ve smyslu judikatury proto zkoumal povahu výroku v kontextu okolností posuzované věci. Dospěl k závěru, že výrok je skutkovým tvrzením. Žalovaná jím však nesledovala cíl dehonestovat žalobce, urazit jej a snížit jeho čest a vážnost, naopak toto tvrzení sdělila v rámci řízení o péči a výživě jejich společného syna jako sdělení o zdravotní diagnóze žalobce, když toto považovala za důležité. Uvedený výrok byl pronesen v okruhu osob přítomných v jednací síni, kdy se jednalo pouze o okruh zainteresovaných osob, zejména soudce, zapisovatelky a právní zástupce účastníků. Dále se také jednalo o osobu znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který posuzoval osobu žalobce pro potřeby řízení o svěření syna účastníků do péče a určení výživného. Tvrdí-li žalobce, že tvrzení žalované zasáhlo jeho důstojnost, vážnost, čest a pověst na veřejnosti, soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by to byla právě žalovaná, která by žalobcem uvedeným svědkům sdělila toto tvrzení. Soud vzal za prokázané, že žalovaná sdělila tvrzení pouze omezenému okruhu lidí (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2020 sp. zn. 25 Cdo 1304/2019). Postavení žalobce jako kritizované osoby nelze vnímat jako postavení osoby, která by byla nucena snášet vyšší míru kritiky, jako například osoby aktivní v politickém životě či ve světě uměleckém. V posuzované věci je třeba hodnotit celý kontext, v jakém byl uvedený výrok pronesen, a okolnosti, za kterých žalovaná výrok učinila. Je stěžejní, že šlo o výrok žalované jakožto matky syna, o jehož péči a výživu se řízení vedlo. Žalovaná se uvedenou informaci údajně dozvěděla v době soužití se žalobcem. Pokud informaci sdělila v průběhu soudního jednání, pak proto, že ji měla za důležitou.5. Okresní soud dále konstatoval, že žalobce byl v průběhu řízení opakovaně vyzýván k doplnění skutkových tvrzení ohledně konkrétní újmy, která mu vznikla (měla vzniknout) shora uvedeným jednáním na jeho osobnosti (osobnostních právech), a jež vedle existence zásahu, který je objektivně způsobilý vyvolat nemajetkovou újmu, a neoprávněnosti, resp. protiprávnosti tohoto zásahu ve spojení s existencí příčinné souvislosti mezi zásahem a jeho neoprávněností představuje předpoklady pro vznik zvláštních soukromoprávních odpovědností nároků z ochrany osobnosti. Toto ze strany žalobce splněno nebylo. Tento pouze uvedl, že výrokem žalované došlo k zásahu do jeho práva na ochranu jména, pověsti a cti, když musel být konfrontován svými zaměstnanci, rodinou a blízkými. Z výpovědí svědků, které žalobce navrhl, nebylo zjištěno, že by žalovaná měla být zdrojem informace, kterou svědci ve své výpovědi prezentovali. Svědci uvedli, že se dozvěděli informaci tzv. z doslechu, když byla známa např. blíže neznámým osobám v nemocnici v , adresa, , ale i ředitelce společnosti , právnická osoba, , která vystupovala na straně obchodního partnera společnosti , právnická osoba, ., neuvedli zdroj. Tvrdil-li žalobce, že tvrzení žalované mělo dopad na jeho postavení v profesním životě, kde poškodilo jeho dobré jméno a pověst, měl soud za to, že jeho čest a dobrá pověst v profesním životě a mezi kolegy poškozena nebyla, neboť dopad na svědky nebyl nijak zásadní. Okresní soud na základě shora uvedeného dospěl k závěru, že výrok žalované není výrokem, který by vyžadoval aktivní ochranu osobnosti žalobce ve smyslu § 82 o. z. Sdělení žalované o léčbě žalovaného na psychiatrii (byť pravdivost tohoto výroku nebyla prokázána), adresované soudu a znalci, nebylo takovým zásahem do osobnosti žalobce, které by vyžadoval míru ochrany, jež § 82 o. z. předpokládá. Zde soud odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2015, sp. zn. 30 Cdo 965/2015, podle kterého nemusí každé zveřejnění nepravdivého údaje automaticky znamenat neoprávněný zásah do osobnostních práv. K tomu dochází pouze tehdy, jestliže mezi zásahem a porušením osobnostní sféry existuje příčinná souvislost a jestliže tento zásah v konkrétním případě přesáhl určitou přípustnou intenzitu takovou mírou, kterou již v demokratické společnosti nelze tolerovat. Soud je přesvědčen, že intenzita zásahu do osobnosti žalobce nepřesáhla přípustnou mez. Ze všech těchto důvodů žalobu zamítl.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl okresní soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , kterou tvoří náklady jejího právního zastoupení. V odůvodnění rozsudku pak vyčíslil jednotlivé nákladové položky včetně jejich popisu a odkazu na příslušná ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) ve znění účinném do , datum, a od , datum, podle toho, kdy byl konkrétní úkon právní služby proveden.7. Žalobce v podaném odvolání namítl, že soud I. stupně pochybil, když neshledal, že žalovaným výrokem měla žalovaná za cíl ho dehonestovat, urazit a snížit jeho čest a vážnost. Žalovaná vůči žalobci aktivně a dlouhodobě (přinejmenším od roku 2021) vyvíjí takovéto vadné jednání s primárním cílem zamezit mu péči o nezletilého syna účastníků Jonáše. K tomu žalobce odkázal na obsah spisu ve věci vedené u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, . Soud dále pochybil, když bez provedeného dokazování s jistotou uzavřel, že žalovaný výrok byl pronesen v jednací síni pouze v okruhu zainteresovaných osob, zejména soudce,