19 Co 248/2024-624 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 241 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 22. 2. 2022 do zaplacení (výrok I). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 17 380 Kč (výrok II).2. Podle odůvodnění rozsudku se žalobce domáhal po žalovaném náhrady majetkové a nemajetkové újmy, která mu měla vzniknout v důsledku pádu stromu na žalobcův automobil dne , datum, v 8:05 hodin, kdy žalobce jel po silnici č. , hodnota, do obce , adresa, , kde trvale bydlí. Jeho poškozené vozidlo Toyota RAV 4 mělo těsně před poškozením obvyklou cenu 220 000 Kč. Žalobce je prodal do bazaru za 79 000 Kč, takže mu vznikla přímá škoda 141 000 Kč. Dále došlo k významnému zásahu do jeho života, kdy se z události ani dodnes zcela nevzpamatoval a dosud jej děsí představa, že chybělo málo a mohl být po smrti nebo těžce zraněn. Žalobce měl pocit, že tuto újmu by ke dni odeslání výzvy 7. 2. 2022 vyrovnala částka 100 000 Kč, byla-li by uhrazena rychle, což se však nestalo. Žalobce se dále domáhal zaplacení částky 800 Kč, kterou vynaložil za zprávu Českého hydrometeorologického ústavu ohledně stavu větru v době vzniku škody.3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že předmětná lokalita spadá do působnosti Lesní správy , adresa, a je kontrolována příslušným revírníkem , jméno FO, . Ten provádí a v minulosti prováděl s náležitou odbornou péčí pravidelné kontroly stavu stromů a v případě potřeby zadával jejich těžbu. V oblasti místa události bylo za roky 2014 až 2020 zadáno 35,17 m3 nahodilých těžeb. Jednalo se o vývrat zcela zdravého stromu – jasanu, u kterého nebyla zjištěna přítomnost plodnic dřevokazných hub, dutina ani jiné známky poškození. Žalovaný byl toho názoru, že k pádu stromu na vozidlo žalobce došlo z důvodu vichřice předchozího dne, která narušila statiku jasanu, jež se následujícího dne vlivem prudkého větru zřítil. Důvodem pádu stromu bylo tedy působení nepředvídatelných přírodních vlivů. Vzhledem k tomu, že vichřice probíhala na daném území necelých 24 hodin před posuzovanou událostí, neměl žalovaný objektivně dostatek času a prostoru, aby provedl další kontrolu stromů a případně provedl jejich těžbu. I kdyby však žalovaný dostatek času a prostoru měl, předmětný strom by byl vyhodnocen jako zcela zdravý a jeho mýcení by zadáno nebylo.Po provedeném dokazování vzal okresní soud za prokázáno, že prvotní příčinou pádu stromu byly nepříznivé klimatické podmínky předcházejícího dne, kdy síla větru v nárazech dosáhla až síly vichřice. Listinami v policejním spisu i výslechem svědka , jméno FO, bylo prokázáno, že vyvrácený strom byl v den nehody zdravý a nebyly zjištěny takové okolnosti, které by nasvědčovaly potřebě provedení jiné než běžné údržby. Žalovaný nemohl pád tohoto stromu předvídat, navíc v den, jenž následoval po dni se silným větrem, nebylo ani v reálných možnostech žalovaného jednotlivě všechny stromy v revíru zkontrolovat a zjistit, zda pád stromu nehrozí. Sám žalobce při podání vysvětlení uvedl do policejního protokolu, že strom byl poškozen po větrné bouři dne 21. 10. 2021. Tvrzení o tom, že strom byl zčásti uvnitř nahnilý, uvedl žalobce až v podání ze dne 21. 3. 2024, tedy po uplynutí koncentrační lhůty. K tomuto tvrzení již soudem nebylo přihlíženo. Soud také neprovedl šetření na místě samém a ani nebyl zpracován znalecký posudek, neboť z provedených důkazů měl soud za prokázané, že došlo k pádu zdravého stromu vlivem nepříznivých povětrnostních podmínek. Bylo prokázáno, že revírník pravidelně prováděl průběžnou kontrolu předmětného lesního porostu a podle potřeby byla i zadávána tzv. nahodilá těžba dříví. Zprávou Lesní zprávy , adresa, bylo prokázáno, že probíhá přednostní zpracování souší, zlomů a vývratů, případně stromů poškozených a hrozících pádem. Takto zjištěný skutkový stav věci okresní soud posoudil podle § 2900, § 2904 a § 2937 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Uzavřel, že žalovaný péči o lesní porost nezanedbával a postupoval natolik pečlivě a obezřetně, jak po něm šlo rozumně požadovat vzhledem ke konkrétní situaci daného revíru. Tzv. prevenční povinnost vlastníka lesa není povinností absolutní a žádné ustanovení žalovanému neukládá povinnost předvídat každý v budoucnu možný vznik škody. Ani splnění prevenční povinnost nemůže zcela vzniku škod zabránit. Jediným stoprocentně efektivním opatřením, které by vyloučilo vznik podobných majetkových škod, je vymýcení celého lesního porostu. Je otázkou, zda „prevence“ uvedeného charakteru je skutečně žádoucí v porovnání se současně zvažovaným zájmem na ochraně přírody a krajiny. Pro úplnost soud zmínil novelu zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny provedenou s účinností od 1. 6. 2017 zákonem č. 123/2017 Sb., jež přinesla mimo jiné nové ustanovení § 63 odst. 5, které výslovně stanoví, že vlastníci pozemků nemohou odpovídat za škody, ke kterým dojde na jejich pozemcích „výlučným působením přírodních sil“. Žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobce v podaném odvolání uplatnil odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. b), d), g) a f) o. s. ř. Zdůraznil, že žalovaný je profesionál a má „miliony“ konkrétních zkušeností s pády stromů a jejich nebezpečím. Žalovaný věděl, že déšť - podmáčení terénu – a vítr zvyšují nebezpečí pádu stromů nebo je přímo způsobí, znal dostatečně konkrétní místo a situaci na něm (svah, pro kořeny málo stabilní podloží), věděl, že v daném místě stromy několikrát spadly na silnici a že jen náhodou nedošlo ke škodě na majetku nebo zdraví, a nutně si musel být vědom, že k pádu některého ze stromů v daném místě může opět dojít. Žalovanému nic nebránilo takové události předejít nebo následky zmírnit, ale neučinil tak, proto na něj dopadá přinejmenším presumpce nedbalostního zavinění. Žalovaný porušil povinnost předcházet škodám (§ 2910 o.z.), má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti (§ 2911 o.z.), nejednal tak, jak lze čekat od osoby průměrných vlastností, a navíc jak se od něho jako od profesionála dalo očekávat (odstranit potenciální nebezpečí a nespoléhat, že k následkům nedojde), má se za to, že jednal nedbale (§ 2912, odst. 1 i 2 o.z.). Oproti tomu žalobce neučinil nic nezákonně ani chybně a nevidí tak důvod nést následky událostí na majetku lesů, jež zasáhly veřejně přístupnou komunikaci, kterou žalobce po právu užíval. Pokud soud konstatoval, že žalovaný nezanedbal náležitý dohled nad lesním pozemkem p. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , žalobce namítá, že nepostačí dohled bez správného vyhodnocení situace, neboť z hlediska nebezpečí škody způsobené věcí by měla být posouzena i jiná kritéria než zdraví stromu, přičemž okolnosti konkrétního pozemku a znalosti to vyžadovaly. Škoda dle žalobce nevznikla náhodou ve smyslu, že by byla nepředvídatelná, takže ustanovení § 2904 o. z. nelze aplikovat. Ustanovení § 63 odst. 5 z. č. 114/1992 Sb. na danou situaci vůbec nedopadá, neboť ke škodě nedošlo na pozemku žalovaného, ale na veřejné pozemní místní komunikaci, která není v jeho vlastnictví. Žalobce dále považoval v podstatě všechny skutkové závěry uvedené pod body 29 – 31 odůvodnění rozsudku buď za nesprávné nebo nevýznamné pro posouzení věc, popřípadě jinak nedostatečné. Namítl, že žalovaný v místě prováděl těžbu pouze již spadlých stromů, ačkoli z dopisu starosty , adresa, a dopisu KSSLK (krajská správa silnic) vyplývá, že žalovaný byl několikrát upozorněn na špatný stav stromů. V mezidobí v daném místě opět spadl na silnici další velký mohutný a živý strom, a to nebezpečně, aniž by předtím byly jakékoliv nepříznivé povětrnostní podmínky; k čemuž žalobce navrhl k důkazu fotografie, které sám v místě pořídil. I samotný revírník , jméno FO, ve výpovědi uvádí, že dochází k pádu stromů, a nezjednal nápravu. Soud k této části jeho výpovědi vůbec nepřihlédl, přitom vědomost zaměstnance žalovaného je mu přičitatelná. Soud dále nijak nezhodnotil, že svědci byli zaměstnanci žalovaného, a tedy jsou pochopitelně nakloněni svému zaměstnavateli. Pokud soud označil za prvotní příčinu pádu stromu nepříznivé klimatické podmínky předcházejícího dne, neřekl, jak tomuto závěru dospěl, když k příčině pádu stromu nebyl proveden žádný důkaz vyjma fotografií, které o příčině pádu nemohly nic přinést, resp. nemohly vyloučit jinou příčinu, např. právě žalobcem zmíněnou dřevokaznou chorobu. Žalobce bouřlivý vítr jako příčinu pádu stromu určitě neoznačil, jedná se o tvrzení žalovaného. Soud rovněž nijak nevymezil „běžnou údržbu“ předmětného stromu, rozsudek je tak v této části nepřezkoumatelný. Policie strom nikdy neviděla, byl již odklizen, když přijela, což plyne z policejního protokolu. Ostatně ani jeden ze svědků nevěděl, o jaký šlo strom, a neuvádí, že by viděl pařez stromu a že by věděl, který to byl. Soud dále nijak nezhodnotil rozpor mezi důkazy, když sice svědek , jméno FO, vypověděl, že strom byl bez příznaků choroby a kdyby spadla souše, tak by se rozlámala, avšak z jedné fotografii poříze