19 Co 308/2024-186 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Výše zmíněným rozsudkem okresní soud nahradil projev vůle žalovaných uzavřít se žalobkyní kupní smlouvu, jejímž předmětem jsou nezastavěné pozemky parc. č. , hodnota, (ostatní plocha), parc. č. , hodnota, (ostatní plocha), parc. č. , hodnota, (ostatní plocha), parc. č. , hodnota, (lesní pozemek), parc. č. , hodnota, (lesní pozemek) a parc. , hodnota, (lesní pozemek), vše zapsané v katastru nemovitostí u , právnická osoba, pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , na listu vlastnictví č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, za kupní cenu ve výši 300 000 Kč (výrok I). Žalovaným uložil povinnost společně a nerozdílně nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 5 416,50 Kč (výrok II) a dále povinnost zaplatit společně a nerozdílně České republice – Okresnímu soudu v , adresa, soudní poplatek 5 000 Kč (výrok III), vše do tří dnů od právní moci rozsudku.2. Okresní soud vyložil, že žalovaní kupní smlouvou uzavřenou dne 21. 10. 2019 nabyli do podílového spoluvlastnictví uvedené pozemky, které zcela leží mimo zastavěné území , adresa, a nacházejí se na území národního parku – KRNAP. Sporná mezi účastníky byla pouze skutečnost, zda porušení zákonné povinnosti ze strany žalobkyně, která nezajistila zápis předkupního práva do katastru nemovitostí, měla za následek nemožnost domáhat se tohoto práva vůči žalovaným, kteří o jeho existenci pro absenci zápisu v katastru nemovitostí nevěděli. Okresní soud vyložil, že předkupní právo definované v § 61 odst. 1 zák. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění do 31. 12. 2021 (dále jen „ZOPK“), je třeba považovat za zákonné věcné předkupní právo, které vzniklo bez ohledu na stav zapsaný v katastru nemovitostí. K tomu poukázal na § 984 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, jenž stanoví výjimku z principu důvěry ve stav zápisu ve veřejném seznamu u osoby, která nabyla věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu; absence zápisu ve veřejném seznamu se tedy nelze dovolávat ve prospěch osoby, která tvrdí, že jednala v dobré víře v zápis v katastr nemovitostí a účinky zákonného předkupního práva se na ni nevztahují. Soud zdůraznil, že předkupní právo vzniklo žalobkyni ze zákona, proto má zápis do katastru nemovitostí pouze deklaratorní účinky a jeho nezapsání nemělo na jeho existenci žádný vliv. Soud také připomněl, že k datu uzavření kupní smlouvy byl v katastru nemovitostí u předmětných pozemků vyznačen způsob ochrany „rozsáhlé chráněné území“, který zpravidla indikuje omezení vlastnických práv; podle § 14 odst. 1, 2 písm. a) ZOPK pak je národní park subkategorií zvláště chráněného území, jelikož následky porušení předkupního práva stanovené v zákoně o ochraně přírody a krajiny nejsou citovaným zákonem výslovně upraveny. Je třeba postupovat podle obecné úpravy, tedy podle § 2144 odst. 1 o. z., podle níž má předkupník právo domáhat se vůči kupujícímu, aby mu věc za příslušnou úplatu převedl. Pojem „příslušná úplata“ je třeba vykládat tak, že jde o úplatu, kterou kupující za převod vlastnického práva sám zaplatil; v projednávaném případě byla sjednána kupní cena 300 000 Kč. Z uvedených důvodů soud tedy žalobě vyhověl. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., o povinnosti žalovaných zaplatit soudní poplatek podle § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, když žalobě žalobkyně, která je ze zákona od poplatku osvobozena (viz § 11 odst. 2 písm. a/ zákona o soudních poplatcích), bylo vyhověno. Výše poplatku vyplývá z položky 4 bodu 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků – přílohy k citovanému zákonu.3. Proti tomuto rozsudku se žalovaní v zákonné lhůtě odvolali. Měli za to, že ustanovení § 61 ZOPK je nutno ústavně konformně vykládat bez ohledu na skutečnost, že se jedná o zákonné předkupní právo. Jde totiž o právo, které vychází z veřejnoprávní ochrany, byť má soukromoprávní dosah. Žalovaní připomněli, že nabyli vlastnické právo k pozemkům za situace, kdy předkupní právo žalobkyně nebylo publikováno v katastru nemovitostí (do dnešního dne není zapsáno v katastru nemovitostí jako věcné právo), a v dobré víře, že pozemky nejsou zatíženy žádnými právními vadami; navíc o existenci předkupního práva se dozvěděli až před několika měsíci. Ze zápisu v katastru nemovitostí, kde je uveden způsob ochrany „rozsáhlé chráněné území“ závěr o předkupním právu dovodit nelze a tento zápis není ani podstatný z hlediska dobré víry žalovaných týkající se zápisu v katastru nemovitostí. Podle přesvědčení žalovaných nesplnila žalobkyně svou základní povinnost, a to intabulovat své předkupní právo do katastru nemovitostí; rubem porušení povinností žalobkyně je dobrá víra žalovaných, že tito nabývají své podíly na pozemcích bez právních vad a do budoucna nejsou ničím ve svém vlastnickém právu omezeni. Za tohoto stavu nelze dojít k závěru, že by žalovaní porušili předkupní právo žalobkyně a měla by je za to stíhat povinnost převést své vlastnické právo na žalobce. I pokud by tomu tak snad bylo, tak nelze akceptovat nahrazení projevu vůle v rozsahu částky 300 000 Kč, když tuto žalovaní vynaložili před čtyřmi a půl roky. Zmíněná částka s ohledem na vývoj společnosti a ekonomiky tedy neměla konstantní hodnotu. Rozhodnutí je tak i v rozporu s principem proporcionality, jehož porušením může dojít k zásahu do ústavně zaručených práv, a to konkrétně práva na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Ze všech uvedených důvodů žalovaní navrhli, aby odvolací soud rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení, případně aby rozsudek změnil a žalobu zamítl.4. Žalobkyně se k odvolání žalovaných vyjádřila. Připomněla podstatné závěry okresního soudu, s nimiž se zcela ztotožnila Zopakovala rovněž, že argumentaci žalovaných nepovažuje za relevantní, a navrhla, aby rozsudek byl jako správný potvrzen.5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání podaly osoby oprávněné a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.) přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 205 odst. 2 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.) a bez nařízení jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.6. Odvolací soud především odkazuje na závěry prvostupňového soudu, s nimiž se zcela ztotožňuje. Okresní soud ve věci provedl dostatečné dokazování, důkazy řádně zhodnotil a vyvodil z nich i správný skutkový stav (§ 120, § 132 a § 151 odst. 3 o. s. ř.). Rovněž jeho závěry právní jsou bezchybné. Odvolací soud proto rozsudek jako správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.), a to včetně výroku o nákladech řízení, když pro stručnost odkazuje i na odůvodnění rozsudku, které považuje za zcela správné.7. S ohledem na odvolací námitky odvolací soud dodává a upřesňuje následující:8. Žalobkyně se podanou žalobou ze dne 13. 10. 2022 domáhala nahrazení projevu vůle žalovaných ve věci převodu spoluvlastnických podílů ke shora uvedeným pozemkům, neboť s ohledem na polohu pozemků ležících na území Krkonošského národního parku (dále jen „KRNAP“) došlo k porušení zákonného předkupního práva žalobkyně podle ustanovení § 61 odst. 1 ZOPK9. Žalovaní namítali, že nabyli pozemky v dobré víře a v důvěře k údajům zapsaným v katastru nemovitostí; pozemky nebyly ke dni převodu zatíženy žádným omezením zapsaným v katastru nemovitostí. Žalobkyně dle žalobců nesplnila povinnost uloženou jí ustanovením § 61 odst. 1 ZOPK, když nezajistila zápis svého předkupního práva do katastru nemovitostí. Tvrdili také, že o existenci předkupního práva se dozvěděli až před několika měsíci a argumentaci soudu prvého stupně ohledně zápisu způsobu ochrany pozemků nepovažují za podstatnou z hlediska dobré víry týkající se zápisu v katastru nemovitostí a nelze z toho vyvodit ani závěr o předkupním právu.10. Skutečnost, že se v těchto případech jedná o zákonné předkupní právo, vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2019 sp. zn. 22 Cdo 1691/2018). V posuzované věci se neuplatní ustanovení § 984 odst. 1 věta prvá o. z., podle něhož není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, svědčí zapsaný stav ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu. Naopak se uplatní § 984 odst. 2 o. z., kde je stanoveno, že věta první odst. 1 se nepoužije pro nezbytnou cestu, výměnek a pro věcné právo vznikající ze zákona bez zřetele na stav zápisu ve veřejném seznamu. Jelikož zde se jedná o zákonné věcné předkupní právo (zakotvené v ustanovení § 61 odst. 1 ZOPK), jeho neznalost – a to i v případě, že dosud není poznamenáno v katastru nemovitostí – neomlouvá ani z ní nelze dovozovat příznivé účinky pro žalované. Jak správně uvedl již okresní soud, ustanovení § 984 odst. 2 o. z. je třeba chápat jako výjimku z principu důvěry ve stav zápisu ve veřejném seznamu. Jestliže totiž jde o věcné právo vznikající ze zákona bez zřetele na stav zápisu ve veřejném seznamu, pak se nelze na absenci tohoto zápisu odvo