19 Co 51/2025-186 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 100 000 Kč za způsobenou újmu (výrok I). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 14 259 Kč k rukám jeho právního zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).2. Podle odůvodnění rozsudku se žalobce po žalovaném domáhal výše uvedeného peněžitého plnění jakožto náhrady újmy, která měla žalobci vzniknout uvedením nepravdivých údajů v článku „, adresa, den“ uveřejněném v , Anonymizováno, a vypracováním trestního oznámení, které však vedlo ke zprošťujícímu rozsudku žalobce ve věci sp. zn. , spisová značka, . Žalovaný považoval žalobu za nedůvodnou, neboť žalobce v žalobě nespecifikoval, jakým konkrétním způsobem bylo zasaženo do osobnostních práv žalobce. Posléze též vznesl námitku nedostatku svojí pasivní věcné legitimace z důvodu, že žalovaný jednal v obou vytýkaných případech nikoliv sám za sebe, nýbrž jakožto statutární zástupce právnické osoby, tj. jakožto starosta města.3. Po stránce skutkové okresní soud po provedeném dokazování uzavřel, že v , Anonymizováno, byl publikován článek „, adresa, “, pod nímž je uvedeno „, Jméno žalovaného, , starosta města , adresa, “. Článek je obsažen v Občasníku v sekci „Zprávy z radnice“, jsou v něm užívány výrazy např. „město odstranilo, město , adresa, se i nadále bude pokoušet, nás“ atd. Článek se vyjadřuje k aktuálnímu dění ve městě a neobsahuje žádné difamační výroky, kterými by žalovaný zasáhl do osobnosti žalobce. Z protokolu o hlavním líčení vedeném u totožného soudu pod sp.zn. , spisová značka, dne 29.6.2021 se podává, že jakožto poškozený v daném trestním řízení vystupovalo město , adresa, , které se k trestnímu řízení řádně připojilo s nárokem na náhradu škody. V předmětném trestním řízení žalovaný nevystupoval sám za sebe, nýbrž zastupoval jako starosta město , adresa, , které se poté, co jeho úředníci byli upozorněni třetí osobou na údajné protiprávní jednání (rozorání pozemku v majetku města), obrátilo na orgány činné v trestním řízení a jednání nechalo řádně prošetřit. Označená věc byla následně soudem postoupena k projednání a rozhodnutí do přestupkového řízení.4. Po stránce právní okresní soud uzavřel, že žalobci se nepodařilo prokázat neoprávněný zásah žalovaného do osobnosti žalobce. Předně se ztotožnil s argumentací žalovaného, že žalovaný není v daném sporu pasivně věcně legitimován. Skutkové okolnosti zveřejnění článku s názvem „, adresa, “ prokazují, že byl publikován jménem právnické osoby – města , adresa, , žalovaný jednal jakožto starosta města, tj. statutární zástupce města, a tento čin tak zavazuje přímo právnickou osobu. Stejně tak v případě údajného vypracování trestního oznámení, které však vedlo ke zprošťujícímu rozsudku žalobce ve věci sp. zn. , spisová značka, , je třeba uzavřít, že žalovaný není ve věci pasivně věcně legitimován, neboť v předmětném trestním řízení opět nevystupoval sám za sebe, nýbrž zastupoval jako starosta město , adresa, , které poté, co jeho úředníci byli upozorněni třetí osobou na údajné protiprávní jednání, jednalo zcela v souladu se zákonem a s péčí řádného hospodáře, obrátilo se na orgány činné v trestním řízení a jednání žalobce nechalo řádně prošetřit. Posléze státní zástupce (nikoliv žalovaný) vyhodnotil věc tak, že je na místě podat návrh na potrestání, a opět město , adresa, (nikoliv žalovaný) se k trestnímu stíhání připojilo s nárokem na náhradu škody. Trestní soud následně rozhodnul o postoupení věci k projednání a rozhodnutí do přestupkového řízení. V těchto souvislostech okresní soud odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4207/2013 ze dne 11. 11. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1509/2011 ze dne 3. 10. 2011 a sp. zn. 30 Cdo 690/2013 ze dne 25. 4. 2013, podle jejichž závěrů „zaměstnanci (popř. jiné použité osoby) neodpovídají osobně přímo postižené fyzické osobě, nýbrž jen těm osobám, které je ke své činnosti použily. Z mezí plnění pracovních úkolů či služebních povinností a přímé souvislosti s nimi nevybočuje taková činnost zaměstnance, která nepostrádá místní, časový a věcný (vnitřní) účelový vztah k plnění pracovních úkolů či služebních povinností, popř. k výkonu úkolů, jež přímo souvisejí s plněním pracovních úkolů či plněním služebních povinností. Pouze ve výjimečném případě, kdy by chování použité osoby bylo nutno vzhledem k okolnostem případu kvalifikovat jako vybočení z realizace činnosti zaměstnavatele (používající osoby), byla by postižitelná občanskoprávními sankcemi přímo použitá fyzická osoba… Při posuzovaní věcné pasivní legitimace u zásahu do osobnosti člověka a zvažování případného excesivního chování se zdůrazňuje především místní, časový a věcný vztah k plnění činnosti (viz též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2013 sp. zn. 30 Cdo 2878/2012). Nicméně výčet těchto hledisek je pouze demonstrativní a je třeba zhodnotit všechny okolnosti konkrétního případu, tj. v tomto případě i úsudky a subjektivní názory osoby jednající za společnost. Vedle výše vyložených hledisek je dále určující nazírání skrze věcný (vnitřně účelný) vztah žalovaného ke společnosti“. Okresní soud ve smyslu shora uvedeného posuzoval, zda se žalovaný nedopustil tzv. excesu, a jelikož v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný sledoval zmíněným jednáním uspokojování svých vlastních zájmů, popřípadě zájmů jiných osob, uzavřel, že žalovaný jednal jménem právnické osoby, které byl v té době statutárním zástupcem, a v její prospěch, tedy se z jeho strany nejednalo o excesivní jednání, které by zakládalo vůči žalobci jako poškozenému osobní odpovědnost žalovaného za škodu. Žalovaný, který byl v rozhodné době starostou města , adresa, , sepsáním článku i v rámci zastupování města v trestním řízení jednal jménem této právnické osoby, když k jeho úkolům patří za obec jednat navenek, zastupovat ji, vyjadřovat se jejím jménem, jak ostatně činí pravidelně mimo jiné i tím, že sepisuje úvodníky k , Anonymizováno, Obsahem článku i vystupováním v předmětném trestním řízení sledoval žalovaný zájmy města , adresa, , nikoli zájmy své či třetích osob; z věcného hlediska se tedy případné difamační výroky v článku či údajné vystupování žalovaného v rámci trestního řízení týkají plnění úkolů právnické osoby. Je zcela evidentní, že žalovaný jednal v obou případech jménem města , adresa, , a proto jeho jednání dle § 167 občanského zákoníku (dále o. z.) zavazuje tuto právnickou osobu a nikoli žalovaného. Podle přesvědčení soudu navíc nebylo prokázáno, že v daném článku jsou jakékoliv difamační výroky. Žalobce za difamační výrok označil např. tvrzení „město , adresa, se i nadále bude pokoušet o stavbu sociálních bytů“. Tato představa je zcela zcestná, neboť jde naopak o záslužné jednání, když se město snaží podpořit bydlení sociálně slabších skupin. Uvedeným článkem ani shora uvedeným trestním stíháním nebyla žalobci ze strany žalovaného způsobena jakákoli osobní nemajetková újma, tedy není cokoliv nahrazovat. O tom, že daná představa žalobce nemůže obstát, svědčí i to, že žalobce výslovně po poučení ze strany soudu o koncentraci řízení uvedl, že „nepožaduje odškodnění za trestní řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, “, a následně na dotaz soudu, zda s ohledem na právě uvedené na žalobě v celém rozsahu trvá, uvedl, že ano. Věcná legitimace dává odpověď na to, zda žalovaný je podle hmotného práva nositelem tvrzené povinnosti ve vztahu k nároku uplatněnému žalobcem. V daném případě je odpověď, že nikoliv, a proto byla žaloba zamítnuta.5. Okresní soud dále vysvětlil, že návrhu žalobce na „předložení blíže nespecifikovaného usnesení ústavního soudu“ nebylo vyhověno, neboť se jedná o právní argumentaci, nikoliv o klasický důkazní prostředek. K námitce podjatosti soudce, kterou na počátku jednání uplatnil žalobce, okresní soud vysvětlil, jaký má být v takovém případě postup soudu, včetně odkazu na příslušná ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že námitka podjatosti byla uplatněna v průběhu jednání, při němž byla věc rozhodnuta, a soud měl za to, že námitka není důvodná, v souladu s § 15 odst. 2 o. s. ř. ve věci rozhodl. Ve vztahu k možnosti ustanovit žalobci zástupce okresní soud poukázal na okolnost, že žalobce na přímý dotaz soudu, kdy a zda žádal či žádá o ustanovení zástupce, uvedl: „o právního zástupce jsem nežádal, žádat o něj nemusím, je to povinnost soudu, aby byla zajištěna rovnost účastníků.“6. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalovanému, který byl ve věci zcela úspěšný, přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení spojených s jeho zastoupením advokátem. Sazbu odměny jeho zástupce stanovil podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), tedy v sazbě 3 100 Kč, k čemuž odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2021 sp. zn. 25 Cdo 3771/2020 a ze dne 29. 4. 2021 sp. zn. 25 Cdo 2060/2020. Zástupce žalovaného vykonal v řízení 4 úkony právní služby, za což