19 Co 82/2025-229 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Výše uvedeným rozsudkem okresní soud zrušil spoluvlastnictví účastníků k nemovitým věcem – pozemku parc. č. st. , hodnota, – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba: , adresa, , č. p. , hodnota, , rodinný dům, a pozemku parc. č. , hodnota, – zahrada, zapsaným na LV č. , hodnota, katastru nemovitostí pro obec a katastrální území , adresa, (výrok I). Soud zároveň nařídil prodej nemovitých věcí uvedených ve výroku I ve veřejné dražbě s tím, že ¼ z výtěžku prodeje připadne žalobci, ½ z výtěžku prodeje připadne 1. žalované a ¼ z výtěžku prodeje připadne 2. žalované (výrok II). Žalobci uložil povinnost zaplatit 1. žalované náklady řízení , částka, (výrok III) a 2. žalované náklady řízení , částka, (výrok IV), k rukám jejích zástupců do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobci rovněž uložil povinnost nahradit České republice – na účet Okresního soudu v Trutnově státem zálohované náklady řízení , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V).2. Po provedeném dokazování soud uzavřel, že ačkoli předchozí stanoviska a návrhy účastníků byly odlišné, a navíc žaloba byla podána předčasně, v době vydání rozsudku a těsně předtím již žádný z účastníků nechtěl ve spoluvlastnictví setrvat; žádný z účastníků neměl již na zachování spoluvlastnictví zájem (§ 154 odst. 1 o. s. ř.). Všichni shodně chtěli předmět spoluvlastnictví úplatně zcizit a výtěžek rozdělit v poměru odpovídajícím výši spoluvlastnických podílů (§ 1147 věta druhá o. z.). Za tohoto stavu dospěl okresní soud k závěru, že je na místě zrušit a vypořádat spoluvlastnictví, nikoli žalobu zamítnout. Rozhodl tedy tak, jak je uvedeno ve výrocích I a II rozsudku.3. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. s přihlédnutím k § 150 o. s. ř., když podrobně vyložil, že žaloba byla podána předčasně a žalobcův postoj v řízení ani před jeho zahájením nebyl konstruktivní (výroky III a IV). Zmínil Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2023 sp. zn. Pl. ÚS-st.59/23, v němž se mimo jiné uvádí „V řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, majícím povahu iudicii duplicis, není-li žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody.“ Z odůvodnění stanoviska Ústavního soudu okresní soud dovodil, že jsou i nadále aplikovatelná pomocná kritéria individuálního posouzení vzniku práva na náhradu nákladů řízení, která formuloval Nejvyšší soud například v usnesení č. j. 22 Cdo 2816/2017-1276 ze dne 5. 10. 2017. V tomto rozhodnutí se uvádí: „Mezi individuální okolnosti konkrétní věci, které by měl soud zvažovat, patří i procesní aktivita účastníků v průběhu řízení, jakož i jejich postoje a snaha, popřípadě její absence, o konstruktivní přístup k rychlému a hospodárnému projednání a rozhodnutí věci, tedy i ochota či neochota o smírné vyřešení věci v průběhu řízení.“ Okresní soud vyzdvihl obsah odstavce 43 odůvodnění stanoviska pléna Ústavního soudu se dále uvádí: „Přesto Ústavní soud nevylučuje, že ve výjimečném případě, kdy jeden z účastníků obstruuje a nepostupuje konstruktivně z hlediska hospodárného skončení řízení, bude vhodné aplikovat § 142 odst. 3 o. s. ř. a takovému účastníku povinnost k náhradě nákladů řízení uložit; přijaté stanovisko nezabraňuje soudu ani zohlednit rozhodující skutečnosti v rámci individuálního posouzení věci. Z hlediska ústavněprávní ochrany svobodného výkonu vlastnického práva každého jednotlivce – i každého spoluvlastníka – ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny nicméně Ústavní soud považuje za odpovídající, aby takový přístup byl v daném typu řízení výjimkou a nesení břemene vlastních nákladů řízení pravidlem (§ 142 odst. 2 o. s. ř.).“4. Žalobce navrhl zrušení spoluvlastnictví a přikázání nemovitých věcí do svého výlučného vlastnictví. Podání žaloby ze dne , datum, odůvodnil mimo jiné tím, že s ním žalované nekomunikovaly, což není pravdivé tvrzení. Obě žalované se žalobcem před zahájením řízení komunikovaly. 1. žalovaná již v září 2022 žalobci sdělila, že je připravena prodat mu svůj podíl za částku , částka, . 2. žalovaná dne , datum, s prodejem svého podílu žalobci sice nesouhlasila, avšak sdělila, že je naopak ochotná zvážit odkoupení podílu žalobce, pokud jí bude známa žalobcem požadovaná částka (ve výzvě žalobce ze dne , datum, žádná konkrétní částka uvedená nebyla). Vyjádření obou žalovaných tedy ponechávala prostor k mimosoudnímu jednání o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví a ponechávala prostor pro další úkony ze strany žalobce. Žalobce však bez dalšího podal žalobu v této věci, v níž nepravdivě uvedl, že s ním žalované nekomunikovaly. Při jednání soudu dne , datum, daly obě žalované jednoznačně najevo, že mají zájem o společný prodej nemovitostí za částku , částka, . 2. žalovaná kontaktovala realitní kancelář, která připravila návrh zprostředkovatelské smlouvy. Tuto smlouvu žalobce odmítl uzavřít. Dal najevo, že považuje cenu , částka, za nedosažitelnou, avšak současně uvedl, že je připraven potenciálnímu zájemci o koupi nemovitostí za tuto cenu prodat svůj podíl. Tímto jednáním žalobce defacto znemožnil prodej nemovitostí ve spolupráci s realitní kanceláří, která by vzhledem k postoji žalobce mohla k prodeji nabízet pouze podíly žalovaných. Ve vztahu k soudu žalobce nesouhlasil s přerušením řízení postupem podle § 110 o. s. ř. a trval na tom, aby byly činěny úkony, na jejichž základě by bylo možno ve věci meritorně rozhodnout. Své stanovisko odůvodnil tím, že chce mít k dispozici rozhodnutí soudu pro případ, že by se prodej realizovaný účastníky řízení do budoucna „neúměrně táhl“ a nepodařilo se ho zrealizovat. Soud tedy ve věci ustanovil znalce, jemuž umožnil odpovědět na relevantní otázky týkající se žalobcem navrženého způsobu vypořádání (přikázání věcí do vlastnictví žalobce oproti vyplacení vypořádacího podílu). Po vypracování posudku pak žalobce soudu sdělil, že o nemovitosti nemá zájem, přičemž trval na nařízení prodeje nemovitosti ve veřejné dražbě. Ani v této fázi řízení nebyl ochoten poskytnou žalovaným součinnost potřebnou k prodeji z volné ruky, např. prostřednictvím realitní kanceláře. Opětovně však uvedl, že pokud žalované seženou zájemce o koupi nemovitostí za cenu , částka, , eventuálně i , částka, , je připraven takovému zájemci prodat i svůj podíl. Žalobce nesouhlasil s přerušením řízení s argumentací, že by se tím oddálilo vydání rozhodnutí ve věci samé. V okamžiku, kdy žalobce změnil svůj původní návrh na způsob vypořádání, tedy v okamžiku, kdy namísto přikázání věci do svého vlastnictví oproti zaplacení vypořádacího podílu navrhl nařízení prodeje ve veřejné dražbě, ztratila jeho dosavadní argumentace jakýkoli smysl. Žalované projevovaly zájem o společný prodej předmětu spoluvlastnictví všemi účastníky již od , datum, , činily potřebné kroky k realizaci prodeje prostřednictvím realitní kanceláře. Po změně stanoviska žalobce ke způsobu vypořádání nastal stav předpokládaný v ustanovení § 1147 věty druhé o. z., tedy stav, kdy žádný z účastníků věc nechtěl. Dle tohoto stavu mohl soud v souladu s návrhem žalobce bez dalšího rozhodnout, že se spoluvlastnictví zrušuje a nařizuje se prodej ve veřejné dražbě. Je třeba poukázat na skutečnost, že žalobce i v této fázi řízení uváděl, že nehodlá činit okamžité kroky k realizaci nařízeného prodeje a že je připraven poskytnout určitý čas k případnému prodeji na trhu. Žalobce ztratil zájem o přikázání společné věci až v průběhu řízení, což je nepochybně legitimní, přesto však trval na nařízení prodeje věci ve veřejné dražbě rozhodnutím soudu, ačkoli je obecně známo, že tzv. prodej z volné ruky umožňuje dosáhnout vyššího výtěžku. Byť jde o postup časově náročnější, umožňuje v tržním prostředí vyhledat nejpříznivější nabídku. Dle soudu nelze než dovodit, že přístup žalobce před zahájením řízení, jakož i v samotném průběhu řízení, nebyl konstruktivní. V případě aktivnějšího přístupu žalobce, pokud by reagoval na vyjádření žalovaných z doby před zahájením řízení, nemuselo vůbec dojít k podání žaloby. Svým přístupem pak v průběhu řízení zmařil možnost o prodeji předmětu spoluvlastnictví jako celku za nejvyšší nabídku, které by bylo možno v tržním prostředí dosáhnout, proto jsou podle soudu dány důvody hodné zvláštního zřetele uvedené v odstavci 43 odůvodnění Stanoviska pléna Ústavního soudu, pro které by žalovaným měly být přiznány vynaložené náklady řízení5. Výše nákladů řízení byla stanovena podle § 8 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu ve znění do , datum, .6. O nákladech státu bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o. s. ř. Soud poznamenal, že na znalečném bylo zaplaceno celkem , částka, , z toho , částka, ze zálohy složené žalobcem. Zbývající částku , částka, uloži