ECLI: ECLI:CZ:KSHK:2025:21.Co.122.2025.1 Datum: 2025-05-19 Předmět: o uložení povinnosti zdržet se zveřejnění fotografií Ustanovení: ["§ 86 z. č. 89/2007 Sb."] ["dražba"]
O co šlo: o uložení povinnosti zdržet se zveřejnění fotografií (["§ 86 z. č. 89/2007 Sb."])
1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zakázat třetím osobám dostupnost fotodokumentace interiérů nemovitosti na adrese , adresa, , publikovanou ve znaleckém posudku a případně v dražební vyhlášce (výrok I), žalobkyni uložil do tří dnů od právní moci rozsudku nahradit žalovanému 2/ náklady řízení ve výši 300 Kč (výrok II) a ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1/ žádnému z nich právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok III).2. Proti rozsudku podala žalobkyně odvolání. Předně namítala, že okresní soud postupoval procesně nesprávně, když k její žádosti neodročil první jednání, k němuž nebyla řádně předvolána a v důsledku čehož neměla dostatek času na přípravu k němu. Dále nesouhlasila se závěrem okresního soudu v tom, že pokud zatím nedošlo ke zpřístupnění fotodokumentace jejího domu třetím osobám, je to bez dalšího důvod k zamítnutí žaloby. Navrhla, aby krajský soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.3. Žádný z žalovaných se k odvolání žalobkyně písemně nevyjádřil a nedostavil se ani k odvolacímu jednání.4. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 o. s. ř.) a je podáno osobou oprávněnou a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.), projednal odvolání u jednání dne 19. 5. 2025 (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), v nepřítomnosti všech účastníků, neboť k odvolacímu jednání se nedostavila ani žalobkyně a její zástupce.5. Neshledal přitom důvodnou v pořadí druhou žádost zástupce žalobkyně doručenou krajskému soudu ve středu 14. 5. 2025 o odročení druhého odvolacího jednání nařízeného na pondělí 19. 5. 2025, kterou hodnotí jako zjevně obstrukční, zneužívající a opožděnou, mající za cíl jen účelové prodloužení tohoto řízení a oddálení rozhodnutí ve věci samé, a proto nepožívající právní ochrany ve smyslu § 2 ve spojení s § 101 odst. 3 o. s. ř. V dané věci totiž už bylo nařízeno první odvolací jednání na 14. 4. 2025, které bylo k první žádosti zástupce žalobkyně z důvodu jeho nemoci odročeno na 19. 5. 2025. Krajský soud proto nevěří zástupci žalobkyně, že žádá o odročení druhého odvolacího jednání z důvodu své dlouhodobě plánové zahraniční obchodní cesty do , město, , neboť kdyby tomu tak skutečně bylo, nic by mu nebránilo to sdělit krajskému soudu včas, podstatně dříve, už v rámci jeho první žádosti o odročení či bezprostředně po vyrozumění o odročení prvního odvolacího jednání (nadto z jím předložených listin vůbec nevyplývá, že by jeho cesta byla plánovaná předem a dlouhodobě).6. Krajský soud tudíž přezkoumal napadený rozsudek i jemu předcházející řízení v části a mezích, ve kterých se žalobkyně jakožto odvolatel domáhala jeho přezkoumání (§ 212 o. s. ř.) a přihlížel přitom i k důvodům, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.). Odvolání neshledal opodstatněné.7. V projednávané věci krajský soud v zásadě zcela sdílí správné závěry okresního soudu, na základě nichž žalobu zcela zamítl. Pro stručnost může odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku, k jehož doplnění, upřesnění a k odvolacím námitkám žalobkyně dodává následující.8. Předně krajský soud nesouhlasí s žalobkyní v tom, že by okresní soud postupoval procesně vadně při projednání a rozhodnutí věci. V tomto směru, tj. ohledně první odvolací námitky žalobkyně, krajský soud plně odkazuje na druhý a třetí odstavec odůvodnění napadeného rozsudku, s nímž se ztotožňuje a bezezbytku souhlasí. Může jen opakovat, že žalobkyně měla dle § 115 odst. 2 o. s. ř. dostatek času k přípravě na první jednání okresního soudu (více než 10 dnů), neboť předvolání k němu jí bylo doručeno 8. 7. 2024, to bylo nařízeno nejprve na 13. 8. 2024 a k její žádosti odročeno na 5. 9. 2024, o čemž byla vyrozuměna 28. 8. 2024 (což sama přiznává).9. Jinak řečeno, tímto postupem okresního soudu nedošlo u žalobkyně ke zkrácení lhůty na přípravu k prvnímu jednání (srov. nález Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2006 sp. zn. I. ÚS 207/05, uveřejněný v jeho Sbírce nálezů a usnesení pod č. R 6/2006 a týkající se velmi obdobné skutkové situace, kde dokonce první jednání bylo odročeno jen o 2 dny). Žalobkyně tak měla k přípravě na první jednání cca 2 měsíce, a to bez ohledu na případné pochybení pošty při doručování písemností s předvoláním, resp. při vyznačování údajů na doručence a doručované písemnosti.10. Dále pak krajský soud souhlasí s okresním soudem v tom, že žaloba není důvodná za situace, kdy žalobkyně ani netvrdila, že by fotodokumentace jejího domu obsažená ve znaleckém posudku už byla nebo s vysokou mírou pravděpodobnosti měla být v dohledné době některým z žalovaných nepřípustně zpřístupněna třetí osobě (viz doplnění tvrzení ze dne 10. 7. 2024 na č. l. 29 spisu). Na tomto místě tedy krajský soud v obecné rovině sice nesouhlasí s kategorickým závěrem okresního soudu v tom, že by taková žaloba nemohla být ani preventivní, tj. na místě tam, kde už existuje vyšší hrozba bezprostředního, nepřípustného zásahu do osobnosti žalobkyně (když smyslem žaloby je zde zabránit i jen potencionálně, ale vysoce očekávanému hrozícímu zásahu do osobnosti). Nicméně ve skutkových poměrech této věci krajský soud ve shodě s okresním soudem žalobu neshledává důvodnou, a to s přihlédnutím k níže uvedenému.11. Po právní stránce je žalobu nutno v rovině hmotného práva posuzovat podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.), a to především dle jeho ustanovení týkajících se osobnosti člověka. Jedná se totiž o civilní žalobu dle § 79 o. s. ř., k jejímuž projednání a rozhodnutí má pravomoc soud v občanském soudním řízení dle § 7 odst. 1 o. s. ř. Právě z těchto důvodů nelze žalobu po právní stránce posuzovat dle žalobkyní namítaného Nařízení Evropského parlamentu a rady o ochraně osobních údajů č. 2016/679/EU, tzv. GDPR, případně dle zákona č. 110/2019 Sb. o zpracování osobních údajů, který citované nařízení zapracovává do českého právního řádu. Řízení dle posledně citovaného zákona totiž probíhá primárně ve správním režimu a před Úřadem pro ochranu osobních údajů (soud v něm má pravomoc jen ohledně přezkumu správního rozhodnutí v režimu správního soudnictví). Byť okresní soud v tomto směru o žalobě v právní rovině neuvažoval, resp. v napadeném rozsudku v rozporu s § 157 odst. 2 o. s. ř. vůbec neuvedl, jak věc po právní stránce posuzoval, přesto napadený rozsudek jako ve výroku věcně správný obstojí.12. Podle § 86 o. z. nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod. Zejména nelze bez svolení člověka narušit jeho soukromé prostory, sledovat jeho soukromý život nebo pořizovat o tom zvukový nebo obrazový záznam, využívat takové či jiné záznamy pořízené o soukromém životě člověka třetí osobou, nebo takové záznamy o jeho soukromém životě šířit. Ve stejném rozsahu jsou chráněny i soukromé písemnosti osobní povahy.13. Podle § 88 odst. 1 o. z. svolení není třeba, pokud se podobizna nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použijí k výkonu nebo ochraně jiných práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob. Podle odst. 2 svolení není třeba ani v případě, když se podobizna, písemnost osobní povahy nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použijí na základě zákona k úřednímu účelu nebo v případě, že někdo veřejně vystoupí v záležitosti veřejného zájmu.14. Podle § 90 o. z. zákonný důvod k zásahu do soukromí jiného nebo k použití jeho podobizny, písemnosti osobní povahy nebo zvukového či obrazového záznamu nesmí být využit nepřiměřeným způsobem v rozporu s oprávněnými zájmy člověka.15. Z tohoto pohledu nemůže být žaloba (v její obecné poloze, resp. znění žalobního návrhu) v zásadě důvodná za situace, kdy je vůči žalobkyni jako povinné vedena ze strany žalovaného 1/ jako oprávněného exekuce prováděná žalovaným 2/ jako soudním exekutorem a žalobkyně se dle § 86 o. z. domáhá zákazu, resp. zdržení se zpřístupnění třetím osobám fotodokumentace jejího domu obsažené ve znaleckém posudku vypracovaném v exekuci. Zde je ovšem nutno rozlišovat mezi postavením každého z žalovaných.16. V případě postupu žalovaného 2/ jakožto soudního exekutora se totiž uplatní tzv. zákonná licence předvídaná § 88 odst. 2 o. z., tj. možnost šíření obrazových záznamů o soukromých prostorách žalobkyně i bez nutnosti jejího souhlasu, a to na základě zákona k úřednímu účelu. Zákonem se zde rozumí občanský soudní řád a exekuční řád. Úředním účelem se zde rozumí exekuce prováděná žalovaným 2/ jako soudním exekutorem vůči žalobkyni jako povinné.17. Konkrétně tak jde ze strany žalovaného 2/ o možnost nejen pořízení, ale i šíření obrazových záznamů o soukromých prostorách žalobkyně (zachycených ve znaleckém posudku) pro účely vydání a doručení o ceně dle § 336a odst. 2 a 3 o. s. ř. nebo dražební vyhlášky dle § 336c odst. 1, 3 a 4 o. s. ř., tj. doručení nejen oprávněnému, ale i dalším osobám, včetně možnosti jejich dalšího, zákonem předvídaného zveřejnění vhodným a přiměřeným způsobem (§ 336c odst. 4 o. s. ř. ve spojení s § 90 o. z.). Rovněž nelze vyloučit možnost nahlédn