21 Co 157/2025-642 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud shora citovaným rozhodnutím zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali určení, že je 1) žalovaná vlastníkem st. p. , číslo, zastavěná plocha a nádvoří, st. p. , číslo, zastavěná plocha a nádvoří, st. p. , číslo, zastavěná plocha a nádvoří, st. p. , číslo, zastavěná plocha a nádvoří, st. p. , číslo, zastavěná plocha a nádvoří, st. p. , číslo, zastavěná plocha a nádvoří, st. p. , číslo, zastavěná plocha a nádvoří., st. p. , číslo, zastavěná plocha a nádvoří, st. p. , číslo, zastavěná plocha a nádvoří, st. p. , číslo, zastavěná plocha a nádvoří, p. p. , číslo, zahrada, p. p. , číslo, zahrada, p. p. , číslo, zahrada, p. p. , číslo, zahrada, p. p. , číslo, zahrada, p. p. , číslo, zahrada, p. p. , číslo, zahrada, p. p. , číslo, zahrada, p. p. , číslo, ostatní plocha, vše v obci , adresa, a katastrálním území , adresa, (výrok I/). Žalobcům uložil povinnost nahradit 1) žalované náklady řízení , částka, (výrok II/) a 2) žalované náklady řízení , částka, (výrok III/).2. Žalobci se domáhali, aby bylo deklarováno, že Česká republika je vlastníkem vyjmenovaných pozemků. Tvrdili, že 1) žalovaná měla dne , datum, uzavřít neplatnou kupní smlouvu s právní předchůdkyní 2) žalované, podle které měla nabýt tehdejší pozemek – parc. č. , číslo, o výměře , číslo, m². Žalovaná 1) přenechala užívání nabytého pozemku Stavebnímu bytovému družstvu občanů v , adresa, , které vytvořilo stavební parcely, kultivovalo je navezením ornice a vytvořením infrastruktury a vytvořením komunikací. Žalobci v součinnosti se stavebním bytovým družstvem na pozemcích vystavěli rodinné domy, garáže a další knihovně neevidované drobné stavby včetně provedení terénních úprav a byli v dobré víře a legitimním očekávání nabytí vlastnictví. Žalobci vycházeli ze zák. č. 131/1982 Sb., jímž byla zavedena držba a vydržení, které mohlo svědčit i státu. Tvrdili, že k roku , datum, stát nabyl vlastnické právo k nemovitosti, neboť nemovitosti držel v dobré víře a přesvědčení, že je vlastníkem v období od roku , datum, do , datum, . Právní předchůdkyně 2) žalované , jméno FO, se však cestou restitučního práva začala domáhat změny, přičemž volila, podle žalobců, nepřiléhavý právní prostředek, zpochybnila pravost svého podpisu na kupní smlouvě a namísto aplikace zvláštního právního předpisu (zák. č. 229/1991 Sb.) docílila určení vlastnictví podle zák. č. 40/1964 Sb. rozsudkem okresního soudu ze dne , datum, č. j. , spisová značka, . Žalobci vůči uvedenému rozhodnutí namítali, že soud nerespektoval judikaturu Nejvyššího soudu (např. rozsudky Nejvyššího soudu vydané pod sp. zn. 28 Cdo 2132/2009, 31 Cdo 1222/2001, 22 Cdo 64/2005, 22 Cdo 649/2004, 11 Cdo 1113/2004, 31 Cdo 1529/2004, 22 Cdo 613/2003, 28 Cdo 1837/2017), podle které nelze deklarací vlastnického práva podle obecného předpisu obejít zvláštní právní předpisy Zdůraznili, že rozhodnutím soudu nebylo právo právní předchůdkyně žalované 2) konstituováno, ale pouze deklarováno. Právní předchůdkyně 2) žalované se následně ani jako vlastník nemovitostí nechovala, neujmula se držby, s městem , adresa, bylo jednáno o směně pozemků. Žalobci se domáhají určení vlastnického práva pro 1) žalovanou, neboť legitimně očekávají, že s odkazem na § 60 písm. a) zák. č. 219/2000 Sb., o majetku státu, dojde k přechodu vlastnického práva. Okresní soud v této věci rozhodoval již rozsudkem ze dne , datum, č. j. , spisová značka, a dále znovu rozsudkem ze dne , datum, č. j. , spisová značka, . Naposledy věc krajský soud usnesením ze dne , datum, č. j. , spisová značka, zrušil a vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Krajský soud okresnímu soudu uložil, aby se v dalším řízení zabýval tím, zda stát – žalovaná 1) vydržela vlastnické právo k označeným pozemkům podle tvrzení žalobců. Měl se zabývat otázkou naplnění dobré víry na straně státu, jak je tvrdí žalobci v podání ze dne , datum, . Okresní soud se nejprve zabýval otázkou naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. podle § 80 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy v tomto případě o určení vlastnického práva usiluje ten, komu vlastnické právo připsáno být nemá. Připomněl, že tuto otázku již řešil ve svém rozhodnutí ze dne , datum, č. j. , spisová značka, v bodu 63. a 64., které zde znovu zopakoval. Zdůraznil, že lze vyjít z rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 17/95 a postulátu, že určovací žaloba je důvodnou tam, kde je právo ohroženo nebo se jeví nejistým a určení, zda právo existuje či nikoli vede k odklizení případných dalších sporů mezi účastníky. S tím souvisí přiléhavá právní argumentace žalobců, kteří dovodili, že určení vlastnického práva k pozemkům není samoúčelným a bez dopadu na praktickou stránku věci, ale při jeho deklarování by mohli žalobci legitimně očekávat, že na ně bude státem vlastnické právo převedeno podle § 60a zák. č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích. Sami žalobci nevládnou jiným právním důvodem, který by jim umožnil bez substitučního postavení 1) žalované nabýt vlastnické právo k nemovitostem. Právě právo budoucího převodu založené na vlastnickém právu 1) žalované je podmínkou toho, aby vlastnictví k nemovitostem mohli nabýt žalobci. Ostatně 1) žalovaná je právnickou osobou sui generis a s jejím postavením se právě spojuje úprava obsažená v § 60a zák. č. 219/2000 Sb. Jak bylo žalobci správně argumentováno a judikatorně podepřeno, právo převodu podle § 60a cit. zák. se nepromlčuje. Ačkoli by se měl stát sám domáhat vlastnického práva (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2357/98), může se téhož domáhat i ten, kdo není účastníkem vlastního právního vztahu, jelikož pro sebe může dosáhnout v konsekvenci na určení vlastnického práva třetí osoby pro sebe příznivého právního následku. Takový způsob by byl vyloučen pouze tenkrát, aprobuje-li právní řád jiný způsob dosažení téhož. Žalovaná 1) se měla stát oprávněným držitelem předmětných pozemků v roce 1975. Krajský soud již sám provedl některé důkazy, které nenasvědčují tvrzení žalobců, že „podepsaná kupní smlouva byla MěNV , adresa, doručena zpět stranou prodávající“. Krajský soud uvedl, že pro vyhodnocení dobré víry státu je důležité zjištění, jakým způsobem se do sféry dispozice MěNV v , adresa, dostala kupní smlouva ze dne , datum, s podpisem za stranu prodávající, když zároveň je prokázáno, že podpis na této smlouvě není pravým podpisem prodávající , jméno FO, . K tvrzením žalobců prováděl okresní soud další dokazování, vyslechl dvě svědkyně, které pracovaly na MěNV , adresa, a ani jejich výpovědi nic na uvedeném závěru nezměnily. Obě svědkyně v době, kdy kupní smlouva mezi , jméno FO, a MěNV , adresa, v roce , datum, byla uzavírána, na úřadě ještě nepracovaly. O skutečnostech v souvislosti s jejím uzavřením se měly dozvědět až později, a to pouze z doslechu, mělo se o tom na úřadě mluvit, že měla být smlouva dána manželům , jméno FO, (či jednomu z nich), kteří jí (spíše asi pan , jméno FO, ) měli vrátit s podpisem. Okresní soud konstatoval, že z výpovědí svědkyň je zřejmé, že žádná z nich nebyla přítomna na úřadě v době sepisu smlouvy, přímo se neúčastnila procesu sepisování a sjednávání smluv. Obě mají pouze neurčité zprostředkované informace až z doby pozdější, kdy ani nebyly přesněji schopny sdělit o jakou dobu se jedná. Okresní soud nevzal za prokázané, že by MěNV v , adresa, dal akceptantovi smlouvu k podpisu mimo prostory úřadu a nemohl pak rozeznat, zda jde o jeho pravý podpis. Okresní soud zopakoval, že rozsudek ze dne , datum, č. j. , spisová značka, , kterým bylo konstatováno, že právní předchůdkyně žalované 2) je vlastníkem předmětných pozemků, přitom byla určena neplatnost kupní smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní žalované 2) a , právnická osoba, . státem, má deklaratorní charakter. Není pro žalobce závazný, protože ti nebyli účastníky tehdejšího řízení, a tak lze v tomto řízení zkoumat otázky, které byly otázkami předběžnými pro rozhodnutí ve věci a případně je posoudit jinak. Předběžnými otázkami byly platnost kupní smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní žalované 2) a , adresa, . státem a dále otázka existence vlastnického práva svědčící jednomu nebo druhému z účastníků, v rámci, něhož mohla být zkoumána otázka vydržení vlastnického práva k pozemkům ze strany státu. Jiné otázky z řízení , spisová značka, okresní soud jinak hodnotit nesmí. Nemůže přistoupit, jak požadují žalobci, k nápravnému hodnocení a posoudit tehdejší spor podle speciálního zákona, tj. zákona o půdě a dospět k závěru o nemožnosti úspěchu žaloby na určení. Okresní soud se zabýval i námitkami žalobců vztahujícími se k tomu, že právní předchůdkyně žalované 2) v roce , datum, uplatňovala svůj nárok nesprávně podle obecných předpisů, namísto podle předpisů restitučních. Podrobně objasnil, že problematika řešená stanoviskem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st 21/05 na danou věc nedopadá. Žalobci vytýkali postup paní , jméno FO, , která žalovala