21 Co 367/2025-111 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud shora citovaným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni , částka, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % od , datum, do zaplacení (výrok I) a nahradit žalobkyni náklady řízení , částka, k rukám jejího zástupce vše do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II).2. Žalobkyně se domáhala zaplacení , částka, s příslušenstvím s tím, že s žalovanou uzavřela dne , datum, pracovní smlouvu, na základě které pro žalovanou vykonávala práci vědecké pracovnice. Dne , datum, podala výpověď z pracovního poměru osobním předáním na pracovišti. Její pracovní poměr u žalované skončil uplynutím dvouměsíční výpovědní doby dne , datum, . Žalovaná po podání výpovědi žalobkyně vytvořila okamžité zrušení pracovního poměru a tvrdí, že pracovní poměr skončil , datum, tímto zrušením. Okamžité zrušení žalobkyni nedoručila. Žalobkyně proto požadovala mzdu , částka, za období od , datum, do , datum, a na náhradu za nevyčerpanou dovolenou , částka, (při hodinové mzdě , částka, za 53,50 hodin za období od , datum, ), nepracovala pro překážku na straně žalované. Uvedla, že žalovaná bránila žalobkyni v práci tím, že jí zakázala přístup na pracoviště. Pracovní úvazek byl sjednán na 7,75 hodin denně. Pracovní dny v uvedeném období připadly na , datum, . Nárok na náhradu za nevyčerpanou dovolenou , částka, žalobkyně odvíjela od 13,33 pracovních hodin za období leden , rok, po , částka, . Náhrada mzdy a náhrada za nevyčerpanou dovolenou byly vypočteny z průměrného výdělku za období říjen až prosinec , rok, . Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že pracovní poměr žalobkyni skončil k , datum, okamžitým zrušením z její strany. Uvedla, že postupovala v souladu s § 334 a § 336 zákoníku práce, adresovala žalobkyni zrušení pracovního poměru poštou na adresu jejího bydliště a nastala fikce doručení. Žalobkyně si okamžité zrušení pracovního poměru nepřevzala. Okresní soud zdůraznil, že okamžité zrušení pracovního poměru patří mezi písemnosti, které je zaměstnavatel povinen doručovat zaměstnanci do vlastních rukou (§ 334 a § 334a zák. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce – dále jen „z. p.“). Žalovanou zvolená služba provozovatele poštovních služeb pro doručení okamžitého zrušení pracovního poměru vyhovuje podmínkám zákoníku práce. Z ustanovení § 336 odst. 3 a 4 z. p. vyplývá právní konstrukce, tzv. fikce doručení pro případ nepřevzetí písemnosti zaměstnancem po výzvě k vyzvednutí, která stanovuje, kdy se písemnost považuje za doručenou, i když ji zaměstnanec ve skutečnosti osobně nevyzvedl. K fikci doručení dochází po splnění stanovených podmínek. Jsou jimi nezastižení zaměstnance doručovatelem v místě doručování, uložení zásilky v provozovně provozovatele poštovních služeb nebo u obecního úřadu, výzva s písemným oznámením zanechaná zaměstnanci, aby si písemnost vyzvedl do 15 dnů, kde, od kterého dne a v kterou dobu si může písemnost vyzvednout, a konečně poučení o následcích odmítnutí písemnosti nebo neposkytnutí součinnosti nezbytné k doručení písemnosti. Pouze po splnění všech těchto podmínek se považuje zásilka za doručenou, přestože si ji zaměstnanec nevyzvedl, okresní soud k tomuto odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). Z kopie obálky s doručenkou , číslo, okresní soud zjistil, že pošta žalobkyni při doručování nezastihla a , datum, zásilku uložila. Obálka doposud obsahuje oddělitelnou část s nevyplněnými údaji o vyzvednutí a poučení o následcích nevyzvednutí zásilky. Ze zprávy , právnická osoba, . bylo zjištěno, že po neúspěšném pokusu o doručení zásilky bylo do domovní schránky vloženo oznámení o uložení zásilky. Pracovnice však do domovní schránky nevložila poučení, které bylo součástí zásilky. Těmito důkazy měl okresní soud prokázáno, že , právnická osoba, žalobkyni nepoučila o následcích odmítnutí převzetí písemnosti a o následcích neposkytnutí součinnosti nezbytné k doručení písemnosti. Uzavřel proto, že okamžité zrušení pracovního poměru žalobkyni nebylo řádně doručeno a nenastaly účinky, které zákon s tímto právním úkonem spojuje. Pracovní poměr žalobkyně tudíž okamžitým zrušením z , datum, neskončil a byl ukončen až uplynutím výpovědní doby , datum, . Žalovaná tak dluží žalobkyni náhradu mzdy podle § 208 z. p., a to , částka, za období od , datum, do , datum, při hodinové mzdě , částka, za 53,50h, kdy nepracovala pro překážku na straně žalované. Žalovaná zakázala žalobkyni přístup na pracoviště. Pracovní úvazek byl sjednán na 7,75 hodin denně. Pracovní dny v uvedeném období připadly na , datum, . Nárok na náhradu za nevyčerpanou dovolenou podle § 222 z. p. - , částka, , tj. 13,33 pracovních hodin za období leden , rok, po , částka, . Náhrada mzdy a náhrada za nevyčerpanou dovolenou byla vypočtena z průměrného výdělku za období říjen až prosinec , rok, , který žalobkyně doložila výplatními lístky za toto období. Splatnost náhrad nastala uplynutím měsíce února , rok, , protože následoval po skončení pracovního poměru, a nejpozději , datum, se žalovaná ocitla v prodlení. Výše úroků z prodlení vyplývá z ust. § 1802 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (díle jen „o. z.“), a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.3. Proti tomuto rozsudku podala včas odvolání žalovaná. Právní posouzení okresního soudu, pokud pochybení , právnická osoba, . při doručení okamžitého zrušení pracovního poměru žalobkyni přičítá žalované. Uvedla, že žalobkyni bylo doručováno na adresu, kterou tato uvedla žalované s tím, že žádnou jinou adresu, na kterou má být doručováno, jí žalobkyně neuvedla. Zdůraznila, že tak postupovala v souladu se zákoníkem práce a pracovní smlouvou. Z přípisu , právnická osoba, dovozovala, že doručení okamžitého zrušení pracovního poměru zmařila žalobkyně, do jejíž dispozice se listina dostala, ale žalobkyně si ji nevyzvedla. Namítala, že v žádném směru nepochybila, když zvolila správný typ obálky, správný způsob doručování a postupovala naprosto jasně, jak jí ukládá zákoník práce. Zdůraznila, že případné nepoučení ze strany , právnická osoba, jí nelze přičítat k tíži. Namítala, že to byla žalobkyně, kdo zmařil doručení okamžitého pracovního poměru tím, že si jej dle svých vlastních tvrzení, nepřevzala. Odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, . Zdůraznila, že provozovatel poštovních služeb nemůže, s ohledem na poštovní tajemství, znát obsah poštovní zásilky; i když je v ní obsažena listina uvedená v § 334 odst. 1 z. p., nemůže bez dalšího při jejím doručování postupovat podle podmínek stanovených v zákoníku práce. Zaměstnavatel tedy může doručovat listiny určené zaměstnanci prostřednictvím držitele poštovní licence nebo jiného provozovatele poštovních služeb, jen jestliže z vyhlášených poštovních služeb zvolí (popřípadě s provozovatelem poštovních služeb individuálně sjedná) takovou poštovní službu, aby z uzavřené poštovní smlouvy (na jejím základě) vyplývala pro provozovatele poštovních služeb povinnost dodat listinu adresátu za podmínek uvedených v zák. práce (srov. Bělina, Drápal a kol., Zákoník práce, 3. vydání, C. H. Beck, 2019, str. 1368, bod 16.). Uvedla, že v projednávané věci pro účely doručení do vlastních rukou žalobkyně zvolila podle "Článku 17 Poštovních podmínek" tzv. zvláštní (červenou) obálku. Zvolená služba provozovatele poštovních služeb vyhovuje podmínkám zákoníku práce pro doručování písemností, obsahující v ustanovení § 334 odst. 1 z. p. vyjmenovaná právní jednání zaměstnavatele. Dovozovala, že tak splnila veškeré povinnosti, které jí zákoník práce ukládá. Žalobkyně doručení zmařila a nastala tak fikce doručení předpokládaná § 334 odst. 1 z. p. Nároky vznesené za období po , datum, proto nejsou důvodné. Navrhla, aby byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žaloba bude zamítnuta.4. Žalobkyně s rozsudkem okresního soudu souhlasila a navrhla jeho potvrzení. K námitkám žalované uvedla, že tato se dopouští účelového nesprávného výkladu ke splnění podmínek doručení písemnosti žalobkyni dle ustanovení § 334 z. p. K argumentaci žalované, že správně vybrala doručují osobu a sjednala s ní smlouvu dle čl. 17 Poštovních podmínek, tzv. zvláštní doručení (červená) obálka, upozorňovala na to, že možná žalovaná měla úmysl sjednat s doručující osobou doručení dle čl. 17 Poštovních podmínek splňující povinnost zaměstnavatele stanovenou dle ustanovení § 334 z. p. K tomu však nedošlo, neboť pro sjednání smlouvy je třeba, aby byla naplněna oběma smluvními stranami. Dovozovala, že konkrétně povinností odesílatele je uvést všechny údaje na podací obálce v souladu s Poštovními podmínkami a zákoníkem práce. K tomu, však v případě doručování písemnosti (okamžitého zrušení pracovního poměru) ze strany žalované nedošlo. Žalovaná opomněla to, že nesplnila svou povinnost vyplnit poučení o právních důsledcích nepřevzetí zásilky, které s převzetím či nepřevzetím souvisejí. Odkázala na čl. 17 odst. 6 písm. a) a na část třetí, článek 25 odst. 31 Poštovních podmínek. Uvedl, že pokud žalovaná nevyplnila poučení o právních důsledcích nepřevzetí zásilky dle § 334 a násl. z. p.