21 Co 440/2025-61 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud výrokem I rozsudku označeného v záhlaví uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši , číslo, % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do 30-ti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí a výrokem II povinnost nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku , částka, k rukám , Jméno advokáta A, , advokáta se sídlem , adresa, , a to do 30-ti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Okresní soud vzal po provedeném dokazování za prokázané, že dne , datum, žalovaný podepsal jako uživatel nemovitostí dohodu o narovnání, podle které uznal co do důvodu a výše dluhy vůči nájemci – žalobkyni, s tím, že tyto dluhy budou hrazeny formou 97 pravidelných měsíčních splátek. Žalovaný nehradil měsíční splátky dle smluvních ujednání. Okresní soud věc po právní stránce posoudil podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a žalobě vyhověl. V odůvodnění svého rozsudku uvedl, že žalovaný porušení svého závazku odůvodnil svojí nepříznivou životní situací. Do konce roku 2024 pracoval jako řidič v pekárně, která však z ekonomických důvodů ukončila svou činnost a následně se mu podařilo získat nové zaměstnání s výrazně nižší mzdou ve výši , částka, hrubého měsíčně. Nemohl dosahovat vyššího výdělku už z toho důvodu, že žije sám v domácnosti s nemocnou matkou, o kterou se musí starat. Z tohoto důvodu také žalovaný okresní soud požádal o zohlednění jeho osobní a finanční situace. Okresní soud žalobě vyhověl a žalovanému stanovil lhůtu ke splnění povinnosti v trvání 30 dnů od právní moci rozsudku. Úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Mimo jiné přiznal žalobkyni náhradu odměny za zastoupení advokátem v rozsahu 6 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis výzvy k plnění, sepis návrhu ve věci samé, za písemná podání ze dne , datum, a ze dne , datum, a za účast advokáta u jednání dne , datum, ). Podle § 7, § 11 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátní tarif (dále jen „a. t.“).2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včas odvolání, které podle jeho obsahu směřovalo jen do té části výroku I, ve které byla určena lhůta ke splnění povinnosti, a do výroku II o náhradě nákladů řízení. Namítl, že jeho návrh na stanovení plnění žalované částky ve splátkách byl důvodný, a přesto mu okresní soud nevyhověl. Okresní soud nesprávně přiznal i žalobkyni náklady řízení spočívající v odměně za zastoupení advokátem za 6 úkonů právní služby. Namítl, že výzva k plnění nenaplňuje znaky výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., ale pouze jednoduché výzvy k plnění podle § 11 odst. 2 písm. h). Návrh na přerušení řízení pak není podáním nebo návrhem ve věci samé, ale pouze návrh procesní povahy. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu ve smyslu podaného odvolání změnil.3. Odvolací soud odvolání projednal bez nařízení jednání podle § 214 odst. 2 písm. c), e) o. s. ř. a dospěl k závěru, že je z části opodstatněné.4. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do 15 dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.5. Nejvyšší soud ve své judikaturní praxi dochází ustáleně k závěru, že má-li soud v úmyslu stanovit, že plnění peněžité povinnosti se má stát ve splátkách, musí být tato část výroku jeho rozhodnutí podložena zjištěním všech potřebných skutečností, které přesvědčivě odůvodňují závěr, že je vzhledem k povaze projednávané věci, přiznanému nároku a osobním poměrům účastníků vhodné stanovit peněžité splátky (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 4483/2015, sp. zn. 32 Cdo 3745/2015). Soud by měl mít na zřeteli, že se již jedná o výjimku, pro jejíž uplatnění by měly svědčit konkrétní okolnosti případu a racionální důvody zohledňující zejména povahu projednávané věci, přiznaný nárok a osobní poměry účastníků. Soudy musí s ohledem na konkrétní okolnosti případu zvážit, zda využití této možnosti nezaloží nespravedlivou nerovnováhu mezi zájmy sporných stran (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Co 5352/2016, sp. zn. 32 Cdo 5741/2017).6. Sociální a majetkové poměry žalovaného, tak jak je sám uplatnil, se nestaly v řízení spornými a odvolací soud z nich vycházel. Ostatní okolnosti vážící se k projednávané věci a uplatněnému nároku pak vyplývají ze spisu.7. Nárok uplatněný žalobkyní vycházel z dohody o narovnání ze dne , datum, , ve které se žalovaný zavázal žalobkyni zaplatit dluh na nájemném dle podnájemní smlouvy ve výši , částka, a dluh na náhradě za neoprávněné užívání nemovitosti v celkové výši , částka, , celkem částku , částka, , a to v měsíčních splátkách po , částka, . Zaplatil však pouze dvě splátky po , částka, . Žalovaný se nezaviněnou ztrátou zaměstnání dostal do nepříznivé majetkové situace, jenž je umocněna jeho situací sociální, protože žije spolu se svojí nemocnou matkou, o kterou pečuje. Tato okolnost jej limituje ve výběru zaměstnání s vyšším příjmem. Výjimečné stanovení plnění ve splátkách podle § 160 odst. 1 o. s. ř. je tedy v prvé řadě dostatečně odůvodněno osobními poměry žalovaného, kterého by povinnost zaplatit dluh najednou ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku přivedla zřetelně do patové pozice a povinnost plnit v takto stanové lhůtě zcela evidentně přesahuje jeho možnosti a schopnosti. Nebylo přitom zjištěno, že by se do své nepříznivé situace přivedl vlastním zaviněním, ke kterému by měl soud na jeho neprospěch přihlédnout. Stanovení splátek nevytváří nespravedlivou nerovnováhu mezi účastníky a žalobkyně, která je obchodní korporací, nebude stanovením splátek výrazně poškozena na svých právech. Odvolací soud přihlédl (a to i při stanovení výše měsíční splátky) k původnímu ujednání účastníků, obsaženému v dohodě o narovnání. Postavení žalobkyně jako věřitelky je pak výrazně posíleno tím, že soud splátky žalovanému povolil pod sankcí jejich ztráty ve smyslu § 1931 o. z., podle kterého bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky. Lze se důvodně domnívat, že postavení žalobkyně jako věřitelky by reálně nebylo výhodnější, pokud by byla žalovanému stanovena lhůta k plnění podle rozsudku okresního soudu a žalobkyně by byla záhy po vydání rozsudku nucena podat exekuční návrh, neboť žalovaný by nebyl schopen své povinnosti včas dostát.8. Odvolací soud proto podle § 220 o. s. ř. rozsudek okresního soudu ve výroku I jen v části určení lhůty k plnění změnil tak, že stanovil, že peněžité plnění se může stát ve splátkách ve výši , částka, měsíčně, splatných vždy do 25. dne každého měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž toto usnesení nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek.9. Okresní soud správně uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalovaný ve svém odvolání ani proti základu této své povinnosti nebrojil. Namítal nesprávné posouzení věci okresním soudem při použití a. t. Odvolací důvody žalovaného jsou v tomto směru opodstatněné pouze z části.10. Mezi náklady řízení platí především odměna za zastupování (§ 137 odst. 1 o. s. ř.). Okresní soud správně žalobkyni přiznal náhradu za zastoupení advokátem za úkon právní služby spočívající ve výzvě k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé v sazbě mimosmluvní odměny podle § 11 odst. 1 písm. b) a. t., tedy v částce , částka, . Z obsahu výzvy, která je součástí spisu, je bez nejmenších pochybností zřejmé, že obsahuje základní skutkový a právní rozbor věci a nejde tedy o tzv. jednoduchou výzvu k plnění, za níž by náležela pouze polovina sazby mimosmluvní odměny podle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., tedy ve výši , částka, .11. Písemná podání zástupce žalobkyně ze dne , datum, a , datum, se vztahují k přerušení řízení podle § 110 o. s. ř. a nejde tedy o písemná podání či návrhy ve věci samé, za něž by náležela advokátovi mimosmluvní odměna v plné výši podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., ale o podání, která je třeba podřadit mezi úkony právní služby, za něž náleží advokátovi mimosmluvní odměna ve výši ½ (§ 11 odst. 3 a. t.).12. Žalobkyni proto náleží náhrada následujících nákladů řízení. Odměna za zastoupení advokátem v rozsahu čtyř úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základní skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, písemný návrh ve věci samé a účast na jednání před soudem) v sazbě , částka, za každý (§ 7 bod 6, § 11 odst. 1 a. t.) a dvou úkonů právní služby (písemný návrh na přerušení řízení a písemný návrh na pokračování v řízení) v sazbě , částk