21 Co 476/2024-366 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Napadeným rozsudkem okresní soud rozhodl, že žalovaní 1/ a 2/ jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci , částka, , úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I), žalovaný 2/ je povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do , datum, , úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do , datum, , úrok z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení (výrok II), žaloba, kterou se žalobce po žalovaném 1/ domáhá zaplacení úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do , datum, , úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do , datum, , se zamítá (výrok III), žaloba, kterou se žalobce po žalovaném 2/ domáhá zaplacení úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do , datum, , úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do , datum, , se zamítá (výrok IV) a žalovaní 1/ a 2/ jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobci náklady řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce (výrok V).2. Proti rozsudku podal odvolání žalovaný 2/. Namítal, že neodpovídá za škodu způsobenou žalovaným 1/, neboť jako provozovatel vozidla dle § 2929 o. z. ani z nedbalosti neumožnil žalovanému 1/ jeho řízení v opilosti a následnou dopravní nehodu, resp. dle § 10 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (z. p. v.) nemohl jeho jednání v této souvislosti ovlivnit. Navrhl proto, aby krajský soud napadený rozsudek změnil tak, že vůči němu žalobu zamítne.3. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl, aby krajský soud napadený rozsudek potvrdil jako správný a ztotožnil se s okresním soudem v jeho skutkových i právních závěrech. Poukázal na to, že žalovaný 2/ umožnil neoprávněné užití svého vozidla už jen tím, že je ponechal odemčené s klíčky v zapalování, tj. pro žalovaného 1/ neexistovala žádná překážka k užití vozidla.4. Žalovaný 1/ ve vyjádření k odvolání bez dalšího navrhl, aby krajský soud napadený rozsudek potvrdil jako správný.5. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 o. s. ř.) a je podáno osobou oprávněnou a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.), projednal odvolání u jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.). Přezkoumal napadený rozsudek i jemu předcházející řízení v mezích, ve kterých se odvolatel domáhal jeho přezkoumání (§ 212 o. s. ř.), a to i ve vztahu k žalovanému 1/, neboť se na straně žalovaných jedná o solidární odpovědnost za škodu, vyplývající určitým způsobem z právního předpisu (§ 212 písm. c/ o. s. ř.). Přihlížel přitom i k důvodům, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.). Odvolání neshledal opodstatněné.6. V projednávané věci krajský soud zcela sdílí správné skutkové a právní závěry okresního soudu, na základě nichž žalobě vůči oběma žalovaným vyhověl. Pro stručnost zde může odkázat na přiléhavé a výstižné odůvodnění napadeného rozsudku (zejména v bodech 17 a 18 jeho odůvodnění) a jen k jeho doplnění a k odvolacím námitkám žalovaného 2/ dodává následující.7. Podle § 10 odst. 3 z. p. v. provozovatel vozidla odpovídá společně a nerozdílně s osobou podle odstavce 1 za pohledávku pojistitele na náhradu částky vyplacené podle odstavce 1 písm. g), h), i) a j), neprokáže-li, že nemohl jednání této osoby ovlivnit.8. Podle § 2929 o. z. místo provozovatele nahradí škodu ten, kdo použije dopravního prostředku bez vědomí nebo proti vůli provozovatele. Provozovatel nahradí škodu společně a nerozdílně s ním, pokud mu takové užití dopravního prostředku z nedbalosti umožnil.9. Osobou, která je objektivně odpovědná za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků, je zásadně provozovatel dopravního prostředku, a to i tehdy, jestliže v okamžiku vzniku škody sám neřídil. Pouze v případě, že dopravní prostředek byl použit bez vědomí nebo proti vůli provozovatele, odpovídá za škodu ten, kdo tímto způsobem dopravního prostředku použil. Společná a nerozdílná odpovědnost původce škody a provozovatele pak nastupuje v těch případech, kdy provozovatel zneužití svého dopravního prostředku umožnil svou nedbalostí (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2012 sp. zn. 23 Cdo 4550/2011).10. Za nedbalost provozovatele se v soudní praxi nejčastěji považuje porušení povinnosti uložené provozovateli právním předpisem, např. vzdálení se od vozidla bez možnosti okamžitě zasáhnout v případě potřeby a bez náležitého zabezpečení vozidla, např. uzamčením (srov. Zhodnocení úrovně rozhodování soudů ve věcech odpovědnosti za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků, , spisová značka, a, Anonymizováno, , spisová značka, , uveřejněné pod č. 3/1984 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vzhledem k tomu, že ustanovení § 2929 věta druhá o. z. výslovně porušení povinnosti na straně provozovatele nevyžaduje, odpovídá provozovatel společně a nerozdílně s původcem škody i tehdy, jestliže zneužití dopravního prostředku svou nedbalostí umožnil jiným způsobem než porušením právní povinnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2006 sp. zn. 25 Cdo 2157/2004 nebo ze dne 26. 9. 2013 sp. zn. 23 Cdo 1766/2012, jehož právní závěry týkající se předchozího § 430 obč. zák. jsou plně použitelné i v poměrech stávajícího § 2929 o. z.).11. Okresní soud se projednávanou věcí ve smyslu všech výše uvedených zákonných a judikaturních hledisek důsledně zabýval a jeho skutkovým, ani právním závěru z tohoto pohledu nelze ničeho vytknout. Krajský soud s ním plně souhlasí zejména v tom, že i žalovaný 2/ odpovídá společně a nerozdílně s žalovaným 1/ za jím způsobenou škodu při dopravní nehodě, kterou žalovaný 1/ pod vlivem alkoholu způsobil řízením vozidla provozovaného žalovaným 2/.12. V té souvislosti je nutno předně uzavřít, že žalovaný 2/ odpovídá za škodu jako provozovatel vozidla dle § 2929 věty druhé o. z., neboť žalovanému 1/ užití svého vozidla , značka, z nedbalosti umožnil. Takovou nedbalost krajský soud v naprosté shodě s okresním soudem i žalobcem spatřuje v tom, že žalovaný 2/ po společné oslavě s žalovaným 1/ opilý (s alkoholem minimálně 2 g/1 kg, resp. 2 promile v krvi) usnul v daném autě a nechal klíčky od něj v jeho zapalování, čehož pak využil rovněž opilý žalovaný 1/ k následné jízdě autem a způsobení dopravní nehody , datum, s vozidlem , značka, .13. Občanské právo nevymezuje pojem zavinění a tradičně při zkoumání této otázky vychází z hmotného práva trestního (§ 15 a § 16 trestního zákona č. 40/2009 Sb., t. z. a srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2014 sp. zn. 25 Cdo 2593/2011). Zavinění je právní naukou definováno jako vnitřní, psychický vztah jednajícího k jeho vlastnímu protiprávnímu jednání a k výsledku tohoto jednání. Je založeno jednak na prvku poznání, spočívajícího ve vědomosti a předvídání určitého výsledku, jednak na prvku vůle, spočívajícího v tom, že subjekt projevuje svou vůli tím, že něco chce, ale také tím, že je s něčím srozuměn. Jde-li o nedbalost, platí ve smyslu § 16 odst. 1 t. z., že trestný čin je spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel a/ věděl, že může způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí, nebo b/ nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl.14. Z tohoto pohledu je na straně žalovaného 2/ nutno spatřovat minimálně tzv. nevědomou nedbalost ve smyslu § 16 odst. 1 písm. b) t. z., spíše však tzv. vědomou nedbalost ve smyslu § 16 odst. 1 písm. a) t. z. Žalovaný 2/ ve smyslu § 16 odst. 1 písm. b) t.z. vzhledem k okolnostem (společné oslavě s žalovaným 1/, kde oba ve velkém množství pili alkohol) i ke svým osobním poměrům (kde vědět měl a mohl, že když je opilý, není k probuzení), musel a mohl vědět, že nemůže nechat klíče od svého vozidla v jeho zapalování, neboť by bez jeho vědomí a souhlasu mohla jiná osoba (v daném případě žalovaný 1/) s jeho vozidlem odjet. Spíše se však krajskému soudu jeví, že žalovaný zde jednal v tzv. vědomé nedbalosti, tj. musel velmi dobře vědět (§ 4 odst. 1 o. z.), že ve svém stavu pod silným vlivem alkoholu, resp. ve stavu tzv. výrazné opilosti může jeho nezabezpečeným vozidlem dojít k ohrožení zájmu chráněného zákonem (způsobení dopravní nehody), ale bez přiměřených důvodů (bez důkladného zajištění svého vozidla proti jeho užití k jízdě jinou osobou, tj. žalovaným 1/) spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí (