21 Co 5/2025-231 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Napadeným rozsudkem okresní soud určil, že žalobci a), b), c), d), e) jsou dědici ze závěti ze dne 10. 10. 2011 po zůstavitelce , právnická osoba, , rodné číslo , RČ, , zemřelé dne , datum, , posledně bytem , adresa, , , adresa, (výrok I), žalovaným uložil zaplatit společně a nerozdílně žalobcům na náhradě nákladů řízení 92 184 Kč k rukám jejich zástupkyně do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II) a žalovaným uložil zaplatit společně a nerozdílně České republice na účet Okresního soudu v Hradci Králové náklady dokazování ve výši 32 508,65 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku (výrok III).2. Proti rozsudku podal odvolání jen žalovaný 4. Namítal, že sporná závěť je neplatná, neurčitá co do osoby dědiců i rozsahu dědictví, neúplná a zastaralá. Navíc byla žalobci nalezena ze podivných okolností. Navrhl proto, aby krajský soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne.3. Žalobci a), c), d) a e) ve vyjádření k odvolání navrhli, aby krajský soud napadený rozsudek potvrdil jako správný a ztotožnili se s okresním soudem v jeho skutkových i právních závěrech. Poukázali na to, že žalovaný 4 v odvolání jen opakuje argumentaci, kterou vznášel už v dědickém řízení před notářem i v řízení před okresním soudem.4. Žalobkyně b) se k odvolání nevyjádřila.5. Žalovaní 1, 2 a 3 se k odvolání rovněž nevyjádřili.6. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 o. s. ř.) a je podáno osobou oprávněnou a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.), projednal odvolání u jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), k němuž se ale žalovaný 4 bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán skrze svoji zástupkyni (§ 27 odst. 1, § 31 odst. 1, § 50b odst. 1 a 2 o. s. ř.). Přezkoumal napadený rozsudek i jemu předcházející řízení v mezích, ve kterých se žalovaný 4 jakožto odvolatel domáhal jeho přezkoumání (§ 212 o. s. ř.), a to ve vztahu ke všem žalovaným, neboť se na jejich straně jedná o společné a nerozlučné společenství vyplývající ze společných práv a povinností ve sporu o dědické právo (§ 212 písm. b/ a § 91 odst. 2 o. s. ř.). Přihlížel přitom i k důvodům, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.). Odvolání neshledal opodstatněné.7. V projednávané věci krajský soud zcela sdílí správné skutkové a právní závěry okresního soudu, na základě nichž žalobě vyhověl i rozhodl o nákladech řízení. Pro stručnost zde může odkázat na přiléhavé a výstižné odůvodnění napadeného rozsudku (zejména v bodech 20, 27, 28 a 30) a jen k jeho doplnění a k odvolacím námitkám žalovaného 4 dodává následující.8. Platnost závěti pořízené 10. 10. 2011, resp. žalobci tvrzené dědické právo na jejich straně je nutno posuzovat v režimu zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (o. z.). To je dáno tím, že zůstavitelka zemřela 27. 6. 2021, tj. při dědění se použije právo platné v den její smrti, a to v souladu s přechodným ustanovením § 3069 o. z.9. V řízení bylo znaleckým posudkem spolehlivě prokázáno, že zůstavitelka spornou listinu obsahující závěť dne 10. 10. 2011 v souladu s § 1533 o. z. vlastní rukou celou napsala i podepsala (což vůbec není v odvolání zpochybňováno). O pravosti závěti tudíž nelze mít žádných pochybností (a odvolatel to ani nenamítá). Není proto už významné, zda zůstavitelka sdělila žalovanému 4, že žádnou závěť nepořídila, nebo že jej ze závěti vynechala apod., neboť to na pravosti závěti ničeho nemění.10. Z obsahu (textu) závěti je ve smyslu § 1494 odst. 2 ve spojení s § 1497 a § 555 o. z. bez jakýchkoliv pochybností naprosto určité, jakým konkrétním osobám zůstavitelka zůstavuje jaké konkrétní podíly na své pozůstalosti. Současně je zřejmé, že se obsahově jedná právě a jen o závěť, a nikoliv o jiné právní jednání.11. Zákon zde jako podmínku platnosti závěti nevyžaduje uvedení data narození či bydliště dědiců. V poměrech souzené věci pro určitost vymezení dědiců tak zcela postačuje uvedení jejich jména, příjmení a vzájemného příbuzenského vztahu mezi nimi navzájem, resp. ve vztahu k zůstavitelce. Nadto v řízení dosud ani nevyšlo najevo, že by zde byly nějaké konkrétní, vážné a odůvodněné pochybnosti ohledně určení některé osoby na straně žalobců, resp. závětních dědiců (což naopak už v řízení před okresním soudem nebylo nikým zpochybňováno).12. Co se týče konkrétního majetku, resp. rozsahu pozůstalosti, ohledně nějž byla závěť pořízena (jehož se má týkat), zde krajský soud souhlasí s okresním soudem v tom, že to není předmětem tohoto řízení o určení dědického práva a bude se tím až v dalším dědickém řízení zabývat notář, resp. soud v režimu § 185 z. ř. s. ve spojení s § 1499 a násl. a § 1690 a násl. o. z., tj. při rozhodnutí o dědictví, resp. při rozdělení zjištěného pozůstalostního jmění mezi dědice. Podstata nynějšího řízení vedeného dle § 170 odst. 1 z. ř. s. ve spojení s § 1672 a § 1673 o. z. spočívá jen v určení, že s žalobci je nutno v dědickém řízení po zůstavitelce zacházet jako s jejími dědici (osobami, u nichž bylo zjištěno jejich dědické právo dle § 1475 odst. 1 a 3 o. z.), aniž by bylo významné, jak velký podíl z dědictví jim po právu přísluší, případně kdo z nich má lepší dědické právo, zda se závěť týká veškerého majetku zůstavitelky, nebo jen v závěti výslovně uvedené části, zda tento majetek ještě existuje, apod.13. Současně v řízení nevyšlo ani v sebemenší míře najevo, že by zůstavitelka v době sepisu závěti trpěla tzv. pořizovací nezpůsobilostí ve smyslu § 1525 a násl. o. z., tj. byla nesvéprávná nebo jednala v omylu, případně jednala v duševní poruše dle § 581 o. z. (což opět není v odvolání zpochybňováno a nebylo to nikým namítáno v řízení před okresním soudem). Ani žádné jiné důvody neplatnosti závěti nebyly zjištěny či tvrzeny, přičemž v té souvislosti není vůbec rozhodující, za jakých okolností, kde a kým byla závěť po smrti zůstavitelky nalezena. Stejně tak nebylo tvrzeno a nevyšlo najevo, že by některý z žalobců dědictví odmítl (§ 1485 o. z.), zřekl se jej (§ 1484 o. z.), vzdal se jej (§ 1490 o. z.), byla u něj naplněna dědická nezpůsobilost (§ 1481 o. z.) nebo byl vyděděn (§ 1646 o. z.). Pak je všechny žalobce nutno považovat za dědice po zůstavitelce ve smyslu § 1475 odst. 3 a § 1476 o. z., a to na základě platné závěti.14. Okresní soud proto žalobě správně vyhověl a současně v té souvislosti i správně rozhodl o nákladech řízení účastníků i státu, a to v souladu s § 142 odst. 1 a § 148 odst. 1 o. s. ř. V té souvislosti správně vycházel z toho, že všichni žalobci byli v řízení plně procesně úspěšní oproti zcela neúspěšným všem žalovaným. Z těchto důvodů uložil nahradit náklady řízení jen žalovaným, a to společně a nerozdílně, což respektuje jejich solidární postavení, resp. nerozlučné společenství v tomto sporu o dědické právo (§ 91 odst. 2 o. s. ř.). Na straně kteréhokoliv z žalovaných, zejména pak ale žalovaného 4, přitom nelze vysledovat žádné důvody hodné zvláštního zřetele, pro něž by jim výjimečně neměla být tato náhrada nákladů řízení uložena s odkazem na § 150 o. s. ř.15. Citované ustanovení sice umožňuje soudu, aby ve výjimečných případech z důvodů hodných zvláštního zřetele účastníkům, kteří by jinak měli právo na náhradu nákladů, tuto náhradu zcela nebo zčásti nepřiznal. Úvaha soudu o tom, zda jde o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci a soud musí přihlížet nejen k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení, ale také k okolnostem, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, k postoji účastníků v průběhu řízení apod. Vždy je třeba brát na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale musí se také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj a chování účastníků před zahájením řízení apod. (viz nález Ústavního soudu ze dne 5. 11. 2008 sp. zn. I. ÚS 1671/08 nebo ze dne 5. 10. 2008 sp. zn. I. ÚS 2862/07 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2014 sp. zn. 30 Cdo 3327/2013).16. Z tohoto pohledu ovšem nelze přehlédnout, že všichni žalovaní opakovaně odmítli uznat dědické právo žalobců nejen před zahájením tohoto řízení (např. v dosavadním dědickém řízení před notářem), ale i v jeho průběhu, tj. už v dědickém řízení před notářem všichni shodně popírali pravost i platnost závěti a činili tak i v tomto řízení. Zejména pak žalovaný 4 ještě před zahájením tohoto řízení 26. 8. 2022 samostatně, skrze advokáta, vznášel konkrétní námitky proti platnosti závěti podáním ze dne 30. 5. 2022, velmi důrazně a dlouhodobě se nároku žalobců bránil a zpochybňoval jej, a činí tak i v tomto odvolacím řízení. Naproti tomu žalobci byli nuceni své dědické právo v tomto samostatném řízení tvrdit a prokázat, a to i za pomoci znaleckého posudku z oboru písmoznalectví ohledně pravosti závěti, tj. jejího sepisu a podpisu zůstavitelkou (což žalovaní čin