23 Co 152/2025-74 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Shora uvedeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 9.347,60 Kč (výrok I); zamítl požadavek žalobkyně na zaplacení dalších 12.392,40 Kč a úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 21.470 Kč od , datum, do zaplacení a s 60 % úrokem ročně z částky 21.470 Kč od , datum, do zaplacení (výrok II); žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III) a žalobkyni uložil zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve , adresa, nedoplatek soudního poplatku ve výši 217 Kč (výrok IV).2. Okresní soud rozhodoval o požadavku žalobkyně na zaplacení částky 21.470 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené mezi účastníky dne , datum, ve výši 15.000 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek , název, , které jsou platformou společnosti , právnická osoba, (dále jen , název 1, ), jež zajistila danou transakci peněžních prostředků. Žalobkyně tvrdila, že žalovanému bylo dne , datum, vyplaceno 13.695,60 Kč (po zaplacení odměny poskytovatele platebních služeb v rozsahu 5 %) a žalovaný uhradila pouze první čtyři splátky v celkové výši 4.348 Kč. Dne , datum, došlo k zesplatnění zápůjčky. Žalobkyně tak požadovala zaplacení dluhu ve výši 21.740 Kč, úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a smluvní úrok ve výši 60 % ročně.3. Žalobkyně trvala na tom, že tento typ zápůjčky nedopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť jde o zápůjčku mezi dvěma fyzickými osobami. Nicméně nad rámec svých povinností postupovala podle tohoto zákona a prověřovala úvěruschopnost žalovaného, který měl v době poskytnutí zápůjčky dostatečné příjmy ve výši 46.000 Kč, uvedl, že je svobodný, má dvě vyživovací povinnosti. Žalovaný byl negativně lustrován v insolvenčním i exekučním rejstříku. Zůstatky jeho účtu byly v plusových hodnotách a sjednaná splátka 1.087 Kč nepatrně navýšila pravidelné platby žalovaného.4. Žalovaný byl v řízení před okresním soudem nečinný.5. Soud prvého stupně učinil zjištění z listinných důkazů. Ze smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve výši 15.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit peněžní prostředky se smluvním úrokem 60 % ročně v 24 měsíčních splátkách po 1.087 Kč. Celkem se žalovaný zavázal vrátit 26.088 Kč. Bylo sjednáno, že věřiteli náleží jednorázová platba za poskytnutí zápůjčky ve výši 5 % z dlužné částky. Pro případ prodlení byl sjednán úrok z prodlení 0,1 % za každý den prodlení. Žalobkyně žalovanému odeslala 15.000 Kč prostřednictvím společnosti , název 1, , která si ve svůj prospěch ponechala odměnu ve výši 1.305 Kč. Žalovaný žalobkyni uhradil celkem 4.348 Kč.6. Dle lustra učiněného žalobkyní nebyl žalovaný evidován v insolvenčním rejstříku ani v Centrální evidenci exekucí. Z výpisu z bankovních účtů žalovaného za období , datum, okresní soud zjistil, že měsíční příjem žalovaného (od , právnická osoba, ) dosahoval 36.000 Kč, dále měl příjmy z pronájmu nemovitosti 10.000 Kč měsíčně. Počáteční zůstatek žalovaného na jeho účtu v měsíci , datum, činil 9.612,01 Kč a konečný 567,39 Kč. Žalovaný splácel několik úvěrů u úvěrových společností - , právnická osoba, ., , Anonymizováno, ., právnická osoba, ., , Anonymizováno, , a to v řádech tisíců Kč.7. Soud prvého stupně vyložil, že do pravidelných příjmů žalovaného nelze zahrnovat platby od fyzických osob v průměrné výši cca 8 000 Kč/měsíc (např. od , právnická osoba, , , jméno FO, , , jméno FO, ), neboť není zřejmý důvod těchto plateb a žalovaný k tomu neposkytl žádná tvrzení.8. Po právní stránce soud prvého stupně posoudil věc jako spor ze smlouvy o spotřebitelském úvěru podle ustanovení zákona č. 276/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Okresní soud se neztotožnil s tvrzením žalobkyně, že jde o smlouvu o zápůjčce mezi dvěma fyzickými osobami, neboť úvěr byl zjevně poskytnut v rámci podnikatelské činnosti , název 1, , která je provozovatelem sítě , název, , poskytovatelem platebních služeb malého rozsahu a držitelem licence České nároční banky (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Povinností žalobkyně tak bylo pod sankcí neplatnosti podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v této věci řádně neprověřila výdaje žalovaného a zejména jeho dluhové zatížení, když je patrné, že poslední měsíce před uzavřením smlouvy se žalovaný nacházel ve stavu finanční nouze, když opakovaně čerpal úvěru od jiných úvěrových společností, takže tu byly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Pro porušení povinností poskytovatele úvěru prověřit řádně úvěruschopnost spotřebitele, je úvěrová smlouva neplatná (§ 86 odst. 1, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).9. Soud prvého stupně poté postupoval podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru a uložil žalovanému, aby vrátil žalobkyni jen poskytnutou jistinu ve výši 9.347,60 Kč (13.695,60 – 4.348). Ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.10. Rozsudek okresního soudu ve výrocích II a III napadla odvoláním žalobkyně. Nesouhlasila s tím, že by se na smlouvu uzavřenou mezi účastníky vztahoval zákon o spotřebitelském úvěru a bylo její povinností posuzovat úvěruschopnost žalovaného. Okresní soud pominul definiční znaky smlouvy o spotřebitelském úvěru, spočívající ve zprostředkování (§ 3 odst. 1 písm. b/ zákona č. 257/2016 Sb.). Účastníci uzavřeli smlouvu přes platformu provozovanou na webu , název, , poskytující i platební služby malého rozsahu. Server je provozován společností , název 1, ., jde o inzertní server, na kterém se střetává poptávka po financování ze strany nepodnikajících fyzických osob s nabídkou jiných nepodnikajících fyzických osob. Společnost , název 1, serveru nenabízí možnost sjednání spotřebitelského úvěru jménem a na účet poskytovatele, pouze zveřejňuje nabídku zájemce, kterou může třetí osoba přijmout. Jedná se pouze o inzertní místo, na kterém se střetává nabídka s poptávkou. Smlouva byla uzavřena na základě aktivní činnosti žalovaného, který aktivně nabídl uzavření smlouvy o zápůjčce a stanovil její základní parametry. Žalobkyně dále namítala, že ze strany , název 1, nedochází k doporučení ohledně uzavření či neuzavření smlouvy o zápůjčce, nýbrž jedná se pouze o prověření osoby potencionálního dlužníka v insolvenčním rejstříku a Centrální evidenci exekucí a zpřístupnění těchto informací potencionálnímu věřiteli. Nelze tak hovořit o provádění přípravných prací, směřujících ke sjednání spotřebitelského úvěru. Smlouvu o spolupráci, která byla uzavřena mezi žalobkyní a , název 1, nelze považovat za smlouvu o zprostředkování spotřebitelského úvěru, neboť smlouva o spolupráci nestanovuje osobě v postavení věřitele povinnost uzavřít smlouvu o zápůjčce. Protože není naplněn znak zprostředkování úvěru, tak daná smlouva o zápůjčce do působnosti zákona č. 257/2016 Sb. nespadá. Žalobkyně odkázala na závěry Krajského soudu v Plzni v rozsudku ze dne 26. 9. 2024, č.j. 10 Co 816/2024-49.11. Dále žalobkyně uvedla, že nesouhlasí se závěrem okresního soudu o tom, že by provedení posouzení výdajů žalovaného nebylo dostačující. Poukázala na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, dle kterého nelze očekávat nějaké hlubší systematické (detektivní) prověřování pravosti a pravdivosti všech spotřebitelem poskytnutých informací. Pouze nízký zůstatek na účtu může svědčit o tom, že žalovaný pouze nevytváří větší úspory. Ani existence několika dluhů není důvodem pro závěr, že by žalovaný nebyl úvěruschopný. V současné době nelze téměř naleznout osobu ve věku žalovaného, který by byl bez jakéhokoliv dluhu. Výše dluhů žalovaného nijak neohrožovala v jeho základních potřebách. Závěr okresního soudu o tom, že žalovaný si bral úvěru proto, aby mohl splácet předchozí úvěry, je nepodložené. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku II změnil a žalobě zcela vyhověl, případně rozsudek okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.12. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadených výrocích II a III, dle § 212, § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), učinil tak bez jednání dle § 214 odst. 3 o. s. ř., neboť účastníci s takovýmto postupem (na základě výzvy, učiněnou usnesení odvolacího soudu ze dne 2.6.2025, č.j. 23 Co 152/2025-66) souhlasili.13. Odvolací soud k následujícím závěrům:14. Mezi žalobkyní jako věřitelkou a žalovaným jako dlužníkem byla dne , datum, uzavřena smlouva o zápůjčce dle § 2390 o. z. Okresní soud se správně zabýval tím, jaký charakter má předmětná zápůjčka, zda se jedná o spotřebitelský úvěr a vztahují se na ni ust. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.15. Jak vyložil Nejvyšší soud České republiky v rozsudku ze dne 28. 3. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2919/2022 základními definičními složkami pojmu spotřebitelský úvěr jsou financování (aktivní či pasivní formou), jeho poskytování či zprostředkování a spotřebitel. Naplnění uvedených definičních znaků znamená posoudit, zda se j