23 Co 402/2024-171 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Shora uvedeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost přispívat žalobci na výživu částkou , částka, měsíčně, splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci, počínaje dnem , datum, k rukám žalobce (výrok I); zavázal žalovaného, aby dlužné výživné za dobu od , datum, do , datum, ve výši , částka, zaplatil žalobci ve splátkách po 2.000 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 15. dne v měsíci spolu s běžným výživným, počínaje měsícem následujícím po měsíci v němž tento výrok rozsudku nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek při nedodržení jedné z nich (výrok II) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).2. Rozhodoval o požadavku žalobce na určení výživného, které by mu měl žalovaný platit počínaje dnem , datum, ve výši , částka, měsíčně. Tvrdil, že od tohoto dne začal studovat , právnická osoba, obor kuchař-číšník, kam denně dojíždí z Trutnova, kde bydlí s babičkou.3. Z odůvodnění vyplývá, že soud prvého stupně učinil skutkový závěr o tom, že žalobce je osobou se základním vzděláním a v současné době se není schopen plně uživit vlastním přičiněním. Z hlediska dosaženého vzdělání se nachází v nevýhodném postavení na trhu práce. , právnická osoba, studuje druhým rokem. Jeho studium , právnická osoba, , které neukončil úspěšně, nebylo jeho prioritním výběrem, ani jeden z rodičů tehdy patnáctiletému nezletilému dítěti nepomohl při volbě budoucího povolání. V možnostech a schopnostech otce, i vzhledem k jeho zdravotnímu stavu a dosaženému vzdělání, je dosahovat průměrného měsíčního příjmu 30.000 Kč.4. Po právní stránce okresní soud posoudil zjištěné skutečnosti podle § 859 (rodičovská odpovědnost a vyživovací povinnost a právo na výživné) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen o.z.), § 911 o.z. (neschopnost sám se živit), § 913 o.z. (rozsah práva na výživné a vyživovací povinnosti), a uzavřel, že po neúspěšném studiu , právnická osoba, vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobci, upravená rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , zanikla, protože žalobce projevil schopnost sám se živit. S ohledem na současné poměry žalobce se však vyživovací povinnost jeho rodičů (tedy i žalovaného) obnovila, žalobce se připravuje na své budoucí povolání, ve studiu řádně pokračuje druhým rokem, což mu umožní lépe čelit překážkám spojeným s jeho dosud ukončeným základním vzděláním a umožní mu to v budoucnu nalézt stabilní zaměstnání. V možnostech a schopnostech otce je hradit výživné žalobci ve výši , částka, měsíčně, které spolu s výživným dceři , jméno FO, odpovídá 25 % jeho potenciálního příjmu.5. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, v němž namítal, že žalobce měl dosud nezodpovědný přístup ke vzdělávání a k tomu prokázal schopnost samostatně se živit. Vyjádřil obavu, zda má žalobce skutečný zájem připravit se na budoucí povolání, což obnáší dokončit současné studium. Namítal také, že soudem prvého stupně uvažovaný potenciální výdělek ve výši , částka, neodpovídá realitě, protože není držitelem profesního řidičského průkazu a bez něj nemůže být řidičem autobusu nebo nákladního automobilu. Proto by jeho průměrný příjem mohl dosahovat jen okolo , částka, . Navrhl změnit napadené rozhodnutí a žalobu zamítnout.6. V průběhu odvolacího řízení účastníci uzavřeli shora uvedený smír a navrhli soudu jeho schválení.7. Odvolací soud poté postupoval podle § 220 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále také jen o.s.ř.) a rozsudek okresního soudu změnil tak, že schválil výše uvedený smír účastníků podle § 99 odst. 2 o.s.ř. Povaha řízení připouští uzavření soudního smíru podle § 99 odst. 1 o.s.ř. a uzavřený smír je v souladu s právní úpravou (§ 859, § 911, § 913 o.z.).8. Podle § 224 odst. 1, 2 a § 146 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. rozhodl odvolací soud o nákladech řízení před okresním osudem a o nákladech odvolacího řízení, přičemž žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu, neboť řízení skončilo smírem, v němž nebylo o náhradě nákladů ujednáno nic jiného.