25 Co 109/2025-216 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal proti žalované zaplacení částky 1,760.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 15. 12. 2021 do zaplacení (výrok pod bodem I. rozsudku okresního soudu) a žalobci uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (bod II.).2. V odůvodnění svého rozsudku reprodukoval okresní soud obsah procesních podání účastníků. Po skutkové stránce vyšel z toho, že účastníci uzavřeli dne 16. 12. 2010 kupní smlouvu (dále jen „smlouva“), kterou žalovaná coby prodávající prodala žalobci coby kupujícímu nemovitost - pozemek p. č. st. , hodnota, , jehož součástí je stavba č. p. , číslo, , a pozemek p. č. , hodnota, , zapsané v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro , název, kraj, katastrální pracoviště , adresa, , na listu vlastnictví č. , hodnota, pro obec a k. ú. , adresa, (dále jen „předmětná nemovitost“). V čl. 3 smlouvy žalovaná coby prodávající prohlásila, že (mimo jiné) váznou na nemovitosti zástavní práva pro , právnická osoba, , pro pohledávku ve výši 1,800.000 Kč na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 5. 5. 2004 a pro pohledávku ve výši 975.000 Kč na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 9. 5. 2005. Dále prohlásila, že odhad nemovitosti dle dohody smluvních stran činí 5,5 mil. Kč a aktuální součet všech pasiv (pohledávek, které jsou zajištěny zástavními právy na nemovitosti) je 4,590.000 Kč. Konečně prohlásila, že je v prodlení s úhradou všech pohledávek, které jsou zajištěny zástavními právy k nemovitosti. V čl. 5 smlouvy byla dohodnuta kupní cena na částku, která odpovídá rozdílu aktiv a pasiv na nemovitosti váznoucích s tím, že kupující bude muset i nadále strpět všechna zástavní práva váznoucí na nemovitosti a po nabytí vlastnického práva bude v pozici zástavce s rizikem, že může v rámci uspokojení práv jednotlivých věřitelů dojít k nedobrovolné dražbě nemovitosti. Kupní cena byla takto vzájemně dohodnuta na 240.000 Kč. Žalobou ze dne 13. 5. 2016 se žalovaná (v pozici žalobkyně) domáhala proti žalobci (v pozici žalovaného) určení vlastnictví a vyklizení předmětné nemovitosti. Rozsudkem ze dne 20. 1. 2021, č. j. 21 Co 100/2020-457, který nabyl právní moci dne 22. 4. 2021, Krajský soud v , adresa, určil, že žalovaná (v pozici žalobkyně) je vlastníkem předmětných nemovitostí a žalovaný je povinen je vyklidit. Z odůvodnění tohoto rozsudku se podává, že na nemovitostech, jež byly předmětem kupní smlouvy, vázla zástavní práva ve prospěch , právnická osoba, a ve prospěch , právnická osoba, . V kupní smlouvě uzavřené mezi účastníky bylo ohledně pohledávek , právnická osoba, proti žalované zajištěných zástavními právy na předmětné nemovitosti kalkulováno s částkami 1,800.000 Kč a 975.000 Kč. Dále bylo zjištěno, že uvedený peněžní ústav podal dne 12. 8. 2011 proti žalobci (v pozici žalovaného) jako vlastníku zástavy návrh na prodej zástavy k uspokojení pohledávky 1,856.783,73 Kč s příslušenstvím. Toto bylo zjištěno z usnesení Okresního soudu v , město, ze dne 7. 11. 2011, č. j. , spisová značka, , jímž byl nařízen prodej zástavy. Z obsahu odůvodnění uvedeného usnesení vyplývá, že žalobkyně (zde žalovaná) nedodržela splátky úvěru a ten se stal splatným ke dni 29. 9. 2010 (viz odst. 42 rozsudku). Dále odvolací soud v odst. 43 rozsudku uvádí, že – cit.: „Sami účastníci kupní smlouvy předpokládali cenu prodávaných nemovitostí ve výši 5,500.000 Kč, což do smlouvy vtělili. Při porovnání takto určené hodnoty převáděných nemovitostí i s přihlédnutím k jejich zatížení zástavními právy pro dluhy zhruba ve výši 4,030.000 Kč (5,500.000 Kč – 4,030.000 Kč = 1,470.000 Kč) s dohodnutou kupní cenou 240.000 Kč, je třeba uzavřít, že jde o hrubý nepoměr vzájemných plnění.“ V odst. 44 a 45 rozsudku pak odvolací soud uzavírá, že – cit.: „Kupní smlouva uzavřená mezi účastníky dne 16. 12. 2010, kterou byly dovršeny předchozí transakce probíhající mezi žalobkyní a společností žalovaného, naplňuje znaky lichevní smlouvy, a je proto pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 obč. zk. neplatná. Důsledkem absolutně neplatné kupní smlouvy je vznik synallagmatického závazku ve smyslu ustanovení § 457 obč. zák., což znamená že právo účastníka na plnění je podmíněno jeho povinností plnit druhému účastníkovi (prodávající je povinen vrátit kupní cenu, co je vyváženo tím, že vlastnictví k předmětu převodu zůstává prodávajícímu) přičemž v odst. 47 odvolací soud dále uzavřel, že: „V souzené věci by shora uvedené znamenalo, že podmínkou vyhovění žalobě žalobkyně by měla být vázanost určení vlastnictví žalobkyně k označeným nemovitostem na její povinnost vrátit žalovanému kupní cenu, která dle kupní smlouvy činila 240.000 Kč.“ Dále odvolací soud uzavřel, že – cit.: „Zatímco tedy ze strany žalobkyně bylo podle kupní smlouvy plněno (v katastru nemovitostí bylo k nemovitostem převáděným kupní smlouvou zapsáno vlastnické právo žalovaného), ze strany žalovaného podle kupní smlouvy plněno nebylo. Na straně žalovaného tak došlo k bezdůvodnému obohacení, kdežto na straně žalobkyně nikoli.“ Usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 9. 2021, č. j. 24 Cdo 2256/2021-522, bylo v této věci odmítnuto dovolání žalobce (v pozici žalovaného) proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu. Z výpisu z katastru nemovitostí list vlastnictví č. , hodnota, pro obec a k. ú. , adresa, vyplývá, že na předmětných nemovitostech nevázne zástavní právo ve prospěch , právnická osoba, .3. Po právní stránce okresní soud věc posuzoval dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.), platného a účinného do 31. 12. 2013, neboť právní poměry, na základě kterých žalobce plnil na úhradu dluhů žalované coby domnělý zástavní dlužník (zástavní právo ve prospěch , právnická osoba, ., k nemovitosti, domnělé vlastnické právo žalobce k předmětu zástavy), vznikly již před 1. 1. 2014. Citoval ust. § 451, § 454, § 457, § 100 odst. 1, § 107 odst. 1 a 3 obč. zák. Předně se zabýval námitkou promlčení vznesenou žalovanou a dospěl k závěru, že tato je důvodná. Vycházel přitom ze skutkového zjištění, že žalobce se domáhá po žalované zaplacení částky, kterou uhradil zástavnímu věřiteli žalované na úhradu vymáhaných dluhů žalované vůči zástavnímu věřiteli. Ostatně sám žalobce v žalobě výslovně uvádí, že žalovanou částku uhradil k rukám soudního exekutora na úhradu vymáhaných dluhů žalované vůči zástavnímu věřiteli. Soud tedy posoudil danou věc jako bezdůvodné obohacení plněním za jiného dle § 454 obč. zák. Skutková podstata § 454 obč. zák. je naplněna za předpokladu, že ten, kdo plnil jinému (poskytl mu plnění, jež má majetkovou hodnotu), tuto povinnost neměl a plnil místo toho, kdo byl k tomuto plnění povinen (tj. místo dlužníka), přičemž mezi subjekty, mezi nimiž došlo k plnění, bylo zřejmé, že se plní za jiného. Předpokladem je, že přijetím plnění věřitelem zanikl dluh dlužníka. Dlužník, za nějž bylo plněno, se tak stává obohaceným na úkor toho, kdo za něj jeho věřiteli plnění poskytl (uspokojil věřitelovu pohledávku, popřípadě jen zčásti). Takovým splněním dlužníkova dluhu se jeho majetkový stav nesnížil, jak by tomu bylo, pokud by svému věřiteli plnil ze svého. K tomu okresní soud poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 25 Cdo 2093/2000, a na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2013, sp. zn. 28 Cdo 1415/2012. Okresní soud uvedl, že žalobce v rámci smluvního ujednání účastníků nepřevzal dluh žalované vůči , právnická osoba, , ani se nezavázal jej uhradit a byl si zcela nepochybně vědom, že částkou 1,760.000 Kč hradí dluh žalobkyně (tj. dluh toho, kdo po právu měl plnit sám), což ostatně sám uvedl ve svém vyjádření ze dne 4. 11. 2016, které cituje ve svém rozhodnutí o odmítnutí dovolání žalovaného pod č. j. 24 Cdo 2256/2021-522 Nejvyšší soud ČR. Taktéž odvolací soud ve svém rozhodnutí výše citovaném dospěl k závěru, že na straně žalované (v pozici žalobkyně) nedošlo k bezdůvodnému obohacení plněním žalobce (v pozici žalovaného) podle kupní smlouvy, neboť sjednanou kupní cenu ve výši 240.000 Kč nezaplatil. Okresní soud podotknul, že ke dni rozhodování odvolacího soudu již byla žalovaná částka 1,760.000 Kč žalobcem věřiteli žalované , právnická osoba, , uhrazena. Neshledal důvod se od výše uvedeného právního závěru Krajského soudu v , adresa, odchýlit.4. Okresní soud dále uzavřel, že v dané věci nejde o synallagmatický závazek ve smyslu § 457 obč. zák. a odkaz žalobce na § 107 odst. 3 obč. zák. a na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 31 Cdo 2250/2009, je nepřípadný z důvodu odlišných skutkových okolností. V souzené věci však byla výslovně sjednána povinnost žalobce uhradit žalované kupní cenu ve výši 240.000 Kč, jak ostatně uzavřel i odvolací soud ve svém rozhodnutí pod č. j. 21 Co 100/2020-457 a naopak nebyla sjednána povinnost žalobce uhradit dluh žalované u , právnická osoba, , ani žalobce nepřevzal dluh žalované s tím, že takto bude uhrazena část kupní ceny, což