25 Co 250/2024-432 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud jako soud prvního stupně (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem zamítl žalobu se žádostí, aby žalovaní byli uznáni povinnými zaplatit žalobci , částka, s příslušenstvím (výrok I.). Ve spojitosti s výsledkem řízení uložil žalobci povinnost, aby zaplatil žalovaným náklady v úhrnné výši , částka, (výrok II.) a aby rovněž zaplatil státu – Okresnímu soudu v , adresa, náklady ve výši , částka, (výrok III.).2. Soud prvního stupně shrnul, že žalobce v žalobě došlé soudu 6. 5. 2020 uplatil vůči oběma žalovaným nárok na vrácení peněžité zápůjčky v částce , částka, na základě smlouvy ze dne , datum, . V průběhu řízení vzal žalobu částečně zpět o 16.000 Kč s tím, že žalovaní po zahájení řízení dobrovolně poskytli žalobci dvě splátky po 8.000 Kč. Soud prvního stupně usnesením ze dne , datum, č. j. , spisová značka, řízení co do částky 16.000 Kč zastavil.3. Smlouvu o zápůjčce ze dne , datum, měli uzavřít žalobcova právní předchůdkyně , jméno FO, (tchýně) jakožto zapůjčitelka a žalovaní coby vydlužitelé. Smlouvou ze dne , datum, původní zapůjčitelka postoupila pohledávku žalobci a rovněž dne , datum, vyrozuměla žalované o postoupení pohledávky.4. Strana žalující tvrdila, že přibližně od roku 2000 , jméno FO, postupně poskytovala žalovaným peněžité půjčky v různých obnosech na základě smluv uzavřených výslovně – ústně. Co do formy právního úkonu představovala výjimku smlouva o půjčce z , datum, na částku ve výši , částka, . Když se původní zapůjčitelka (věřitelka) dozvěděla, že manželství žalovaných spěje k rozvodu a že se lze nadít potíží při následném vypořádání společného jmění manželů (dále jen „SJM“), zalekla se, začala konat a vše vyústilo v uzavření smlouvy o zápůjčce dne , datum, . Vzhledem k tomu, že původní zapůjčitelka a první žalovaný jsou sourozenci, nechtěla původní zapůjčitelka vést soudní spor s bratrem a pohledávku postoupila žalobci.5. Procesní obrana žalovaných spočívala v tvrzení, že od blíže neurčené doby v prvním desetiletí tohoto století jim , jméno FO, postupně pomáhala formou jednotlivých peněžitých darů až do výše , částka, . Příčinu vstřícného jednání , jméno FO, je třeba hledat v sourozeneckém vztahu mezi ní a prvním žalovaným, v její ekonomické kondici a v sociální potřebnosti žalovaných. Někdy v roce 2014 ústně uzavřeli s , jméno FO, smlouvu o zápůjčce ve výši , částka, se splatností v trvání přibližně 10 let v měsíčních splátkách od , částka, po , částka, . Zápůjčku začali vracet , jméno FO, od roku 2016. Žalovaní popírali pravost a pravdivost jak smlouvy o půjčce z , datum, na , částka, , tak smlouvy o zápůjčce z , datum, na , částka, . Namítali, že žádné takové smlouvy v písemné formě s , jméno FO, neuzavřeli a žádné peněžité plnění v této výši z titulu (zá)půjčky od , jméno FO, neobdrželi.6. Soud prvního stupně přibral do řízení soudního znalce z oboru písmoznalectví a ze závěrů jeho posudku vyšlo najevo, že v případě sporného podpisu prvního žalovaného ve znění „, jméno FO, “ na originále smlouvy o zápůjčce z , datum, je pravděpodobnější, že je pravým vlastnoručním podpisem prvního žalovaného. V případě sporného podpisu druhé žalované na originálu téže smlouvy je pravděpodobnější, že jde o padělek. V případě sporného podpisu prvního žalovaného na originále smlouvy o půjčce z , datum, je pravděpodobné, že je pravým vlastnoručním podpisem prvního žalovaného, a v případě sporného podpisu druhé žalované na originále této smlouvy je pravděpodobnější, že je pravým vlastnoručním podpisem druhé žalované.7. Z podnětu soudu prvního stupně proběhlo přípravné trestní řízení ve věci podezření ze spáchání zločinu maření spravedlnosti podle § 347a tr. zákoníku, kterého se měl dopustit neznámý pachatel. V trestní věci byl vypracován znalecký posudek z oboru kriminalistika, odvětví technické zkoumání dokladů a písemností, z něhož vyšlo najevo, že originál smlouvy o zápůjčce z , datum, tvořily dva listy s jednostranně tištěným textem, které byly po dobu, jejíž hranici nelze stanovit, spojeny kancelářskou skobkou, která je odstraněna. První list byl navíc po nezjištěnou dobu připojen kancelářskou skobkou k jinému, ke zkoumání nezaslanému listu (listům). Listy smlouvy nebyly vytištěny během jednoho tiskového procesu, přičemž pořadí tisku nelze stanovit. List s ručními záznamy byl podepsán až po vytištění textu nad nimi. Pravost podpisu osob zúčastněných na smlouvě o zápůjčce z , datum, byla v rámci přípravného trestního řízení podrobena znaleckému zkoumání se závěrem, že nelze objektivně rozhodnout, zda se v případě podpisu prvního žalovaného i druhé žalované na smlouvě z , datum, jedná o pravé podpisy, nebo o podpisy padělané se snahou o nápodobu pravého podpisu. Zpracovatel posudku, resp. odborného vyjádření upozornil na rozdílnou bělost obou listin a rozdílnou čerň tištěného textu a rovněž na perforaci po kancelářských skobkách. Zpracovatel měl za to, že smlouva o půjčce z , datum, vznikla za ne zcela standartních okolností včetně skutečnosti, že , jméno FO, měla zaslat smlouvu k podpisu zvlášť každému ze žalovaných (ti trávili individuální dovolenou na odlišných místech) a poté se pod smlouvu podepsala ona sama za přítomnosti své dcery , jméno FO, coby svědkyně. Poslední jmenovaná nebyla osobně u toho, když se žalovaní měli pod smlouvu podepsat, a při podpisu smlouvy viděla pouze svoji matku , jméno FO, . Zbývá dodat, že usnesením , právnická osoba, , Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje, územního odboru , adresa, , z , datum, č. j. , spisová značka, byla daná trestní věc odložena.8. Soud prvního stupně na základě takto zjištěného skutkového stavu věci uzavřel, že se žalobci nepodařilo unést břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně uzavření smlouvy o zápůjčce z , datum, ; v tomto směru poukázal na charakter smlouvy coby listiny soukromé. Shora popsaný kontraktační proces považoval z hlediska potencionálního zneužití za značně netransparentní a rizikový. Znění smlouvy z , datum, odkazuje na v té době již zrušený zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“) s tím, že v kontextu velmi vysoké zápůjčky si nelze nevšimnout její stručnosti, kdy se toliko omezuje na dva listy o pouhých pěti článcích. To sice nelze nijak klást k tíži žalující strany, nicméně to minimálně poukazuje na velmi nízký standard opatrnosti. Soud prvního stupně v tomto kontextu odkázal na jednu z obecných zásad soukromého práva, že každý je povinen střežit a dbát o svá práva. Znalecká (odborné) zkoumání pravosti podpisů žalovaných ve smlouvě z , datum, pracovala v prvém případě jen s určitou mírou pravděpodobnosti pravosti v případě prvního žalované a v případě druhé žalované s pravděpodobností padělku. Ve druhém případě se zpracovatel ve vyjádření nepřiklonil jednoznačně k závěru o pravosti či padělání podpisů obou žalovaných (blíže viz bod 27 str. 7 odůvodnění napadeného rozsudku).9. Soud prvního stupně dovodil, že mezi , jméno FO, na straně jedné a žalovanými na straně druhé došlo v průběhu mnoha let k přesunu finančních prostředků v úhrnné výši až několika miliónu Kč. Straně žalující se však nepodařilo prokázat, že by se výhradně mělo jednat o půjčky, resp. zápůjčky, naopak nelze bez dalšího kategoricky odmítnout i tu možnost, že se jednalo o jednotlivé dary. Žalovaní nepopírali existenci půjčky, resp. zápůjčky ve výši , částka, a tvrdili, že právě na uspokojení této pohledávky předávali , jméno FO, jednotlivé nepravidelné splátky.10. Proti rozsudku se odvolal žalobce, přičemž brojil vůči výroku o věci samé a na něm závislým nákladovým výrokům. Soudu prvního stupně vytýkal, že dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Měl konkrétně na mysli způsob podepisování smlouvy o zápůjčce z , datum, , který se odehrál standardně v distančním režimu. Původní věřitelka totiž předložila smlouvu k podpisu prvnímu žalovanému, který se podepsal a poté smlouvu předal k podpisu druhé žalované. Když se smlouva vrátila zpět původní věřitelce s podpisy obou žalovaných, připojila pod smlouvu svůj podpis za přítomnosti svědkyně , jméno FO, . Pokud se v textu smlouvy ocitly odkazy na obč. zák., nezbývá než poznamenat, že žádný z kontrahentů nemá právní vzdělání a nadto se jedná o jednoduchý smluvní typ, kdy zákon vyžaduje jen minimum povinných náležitostí. Žalobce poukázal na obsah komunikace původní věřitelky a prvního žalovaného ve formě zpráv SMS a dovodil, že první žalovaný existenci vymáhané pohledávky nijak nesporoval. Soud prvního stupně podle žalobce pochybil i v tom směru, že neprovedl navržený důkaz v podobě výslechu svědkyně , jméno FO, s nepřípadným odůvodněním. Soud prvního stupně tak nedbal zásady bezprostřednosti občanskoprávního řízení. Stran právního posouzení věci žalobce namítal, že bylo prokázáno, že žalovaní postupně obdrželi od , jméno FO, peněžité plnění v minimální výši , částka, , z čehož , částka, nepochybně připadlo na půjčku. Obrana žalovaných, že ve zbytku se jednalo o dar, nemohla o