25 Co 277/2025-281 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud jako soud prvního stupně (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem oběma žalovaným uložil, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobkyni , částka, s úroky z prodlení z uvedené částky 15 % ročně jdoucími od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Ve spojitosti s výsledkem sporu solidárně zavázal žalované k náhradě nákladů ve prospěch žalobkyně ve výši , částka, (výrok II) a ve prospěch státu ve výši , částka, (výrok III), a to opět ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. V neposlední řadě uznal oba žalované povinnými, aby namísto žalobkyně, osvobozené ex lege od soudních poplatků, zaplatili státu společně a nerozdílně soudní poplatek v částce , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV).2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že druhá žalovaná jakožto zákaznice (spotřebitelka) uzavřela s žalobkyní dne , datum, smlouvu o připojení odběrného elektrického zařízení k distribuční soustavě nízkého napětí na odběrném místě s adresou , adresa, . Instalaci elektroměru na odběrném místě provedl dne , datum, první žalovaný coby žalobčinin zaměstnanec a zároveň otec druhé žalované; první žalovaný zatajil před žalobkyní příbuzenský vztah s druhou žalovanou v řadě přímé. První žalovaný při montáži záměrně technicky připojil elektroměr tak, aby vykazoval nižší než skutečnou spotřebu elektřiny. Druhá žalovaná v chatě celoročně bydlela s ostatními členy její rodinné domácnosti. Neoprávněný odběr elektrické energie byl odhalen pracovníky externí firmy dne , datum, a trval tak 2 856 dnů. Celkové množství elektrické energie odebrané v rozhodném období činil na základě instalovaných spotřebičů 152 798,24 kWh. Byl-li za rozhodné období zaznamenán (a uhrazen) odběr ve výši 12 582 kWh, rozdíl mezi těmito dvěma hodnotami 140 216,24 kWh představuje výši neoprávněně odebrané elektrické energie. Při ceně elektřiny stanovené pro případy neoprávněného odběru cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu , částka, /1 kWh dosáhla škoda na straně žalobkyně částky , částka, . Žalobkyni vedle toho svědčí právo na náhradu nákladů vynaložených na zjišťování neoprávněného odběru v částce , částka, .3. Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne , datum, č. j. , spisová značka, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne , datum, č. j. , spisová značka, byl první žalovaný uznán vinným, že dne , datum, instaloval na odběrném místě elektroměr, při jehož montáži s cílem ovlivnit vykázanou spotřebu elektrické energie upravil elektroměr způsobem popsaným v rozsudečném výroku, čímž spáchal přečin podvodu podle § 209 odst. 1 a 3 tr. zákoníku. Druhá žalovaná byla v téže věci zproštěna obžaloby podle § 226 písm. c) tr. ř. Žalobkyně byla podle § 221 odst. 1 tr. ř. odkázána s uplatněným nárokem na náhradu škody na pořad práva civilního; rozsudek nabyl právní moci dne , datum, . Žalobkyně uplatnila v rámci trestního (adhézního) řízení nárok na náhradu škody vůči oběma žalovaným dne , datum, . Trestní soud při stanovení rozsahu škody jakožto základního kvalifikačního znaku skutkové podstaty trestného činu podvodu vyšel z její reálné výše (bez přihlédnutí k sankční složce ceny elektřiny při neoprávněném odběru). Reálnou výši škody tak určil jako rozdíl mezi skutečně způsobenou škodou , částka, a uhrazenými platbami , částka, , tj. , částka, .4. Soud prvního stupně podřadil takto zjištěný skutkový stav věci pod zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „energetický zákon“), dle obecné zásady, že přednost dostává zákon zvláštní (speciální) před zákonem obecným (lex specialis derogat lex generali). Shora popsané jednání obou žalovaných kvalifikoval jako jednání protiprávní v podobě neoprávněného odběru elektřiny z elektrizační soustavy podle § 51 odst. 1 písm. e) bod 1 energetického zákona. Ve vztahu k deliktnímu jednání prvního žalovaného se cítil být vázán shora označeným odsuzujícím rozsudkem trestního soudu (§ 135 odst. 1 o. s. ř.) s tím, že to byl on osobně, kdo provedl v měřícím zařízení (elektroměru) takové zásahy, které údaje o skutečné spotřebě změnily. Soud prvního stupně konstatoval, že jakýkoliv zásah do měřícího zařízení bez souhlasu provozovatele přenosové soustavy nebo příslušného provozovatele distribuční soustavy se zakazuje a stejně tak se zakazuje neoprávněný odběr elektřiny z elektrizační soustavy (viz § 49 odst. 4 věta druhá, § 51 odst. 2 energetického zákona).5. Pasivní věcnou legitimaci druhé žalované upnul soud prvního stupně ke skutečnosti, že jednak byla smluvním partnerem žalobkyně (viz smlouva ze dne , datum, ) jako zákaznice (spotřebitelka), a jednak to byla právě ona, kdo po celé rozhodné období fakticky odebíral žalobkyní dodávanou elektřinu. Její odpovědnost za neoprávněný odběr elektřiny je objektivní, kdy její vědomost je při posuzování právního stavu věci nerozhodná (§ 51 odst. 3 energetického zákona).6. Byl-li soud prvního stupně vázán rozhodnutím trestního soudu o tom, že byl spáchán trestný čin (§ 135 odst. 1 o. s. ř.), v otázce výše škody vzniklé v důsledku neoprávněného odběru elektřiny již tomu tak nebylo (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, , usnesení téhož soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ). Zdůraznil, že náhrada škody z titulu neoprávněného odběru elektřiny v sobě obsahuje nejen složku kompenzační, ale i složku sankční, protože škůdci se nesmí vyplatit protiprávní jednání. Výše škody tudíž nemohla být dána tržními cenami elektřiny v rozhodné době, nýbrž cenou stanovenou příslušným cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu pro případy neoprávněného odběru. Rozsah škody byl přitom určen podle § 9 odst. 1 prováděcí vyhlášky k energetickému zákonu č. 82/2011 Sb. (viz § 21 odst. 1 vyhlášky č. 359/2020 Sb., o měření elektřiny, ve znění pozdějších předpisů) dle množství skutečně neoprávněně odebrané elektřiny na základě změřených nebo jinak zjištěných prokazatelných údajů o neoprávněném odběru elektřiny (viz znalecký posudek vypracovaný v rámci trestního řízení), takže obrana žalovaných stran fiktivního odběru podle § 9 odst. 4 a násl. prováděcí vyhlášky č. 82/2011 Sb. nemohla obstát.7. Soud prvního stupně nevyslyšel ani námitku žalovaných o promlčení uplatněného práva na náhradu škody. Institut promlčení zde podrobil právnímu režimu zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), s odůvodněním, že vědomost žalobkyně o škodě a o osobách povinných k její náhradě spadala až do doby účinnosti o. z. (1. 1. 2014). Z pohledu začátku běhu tříleté subjektivní promlčecí doby se mohla žalobkyně nejdříve dozvědět o vzniku škody a o tom, kdo škodu způsobil, nejprve , datum, , kdy byl zjištěn neoprávněný odběr elektřiny. Dne , datum, se žalobkyně přihlásila s nárokem na náhradu škody do trestního řízení, čímž došlo ke stavení běhu promlčecí doby, a to až do , datum, , kdy nabyl právní moci odsuzující rozsudek trestního soudu. Z tříleté subjektivní promlčecí lhůty v trvání 1 096 dnů uběhlo od , datum, do , datum, 862 dnů, od , datum, do , datum, promlčecí doba neběžela a znovu se rozběhla až dne , datum, , kdy k podání žaloby zbývalo 234 dnů; žaloba přitom byla podána již dne , datum, , tj. po uplynutí pouhých 96 dnů od , datum, . Pokud šlo o objektivní 15letou promlčecí lhůtu, ta by počítaná od samého počátku neoprávněného odběru (, datum, ) marně uběhla až dne , datum, .8. Soud prvního stupně považoval za lichou i další část obrany žalovaných stran neplnění prevenční povinnosti žalobkyní. Zdůraznil, že první žalovaný jakožto zaměstnanec žalobkyně před ní utajil příbuzenský vztah mezi ním a druhou žalovanou. Byl to on, kdo provedl v elektroměru takové zásahy, které údaje o skutečné spotřebě změnily ve prospěch druhé žalované. První žalovaný sledoval svým jednáním výlučně jen vlastní zájmy a potřeby, resp. zájmy a potřeby své dcery; z jeho strany se jednalo o exces a v takovém případě za škodu odpovídá jen škůdce sám, nikoli spolu s ním i poškozený.9. Proti rozsudku se odvolala pouze druhá žalovaná, která brojila vůči výroku o věci samé pod bodem I a proti na něm závislým nákladovým výrokům pod body II a III a výroku o uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek pod bodem IV. Druhá žalovaná zopakovala v odvolání stěžejní body své procesní obrany předestřené již v řízení před soudem prvního stupně.10. Účastníky sporného řízení jsou podle § 90 o. s. ř. žalobce a žalovaný. V případě, že na straně žalující či žalované vystupuje více osob, hovoříme o procesním společenství nebo též o subjektivní kumulaci. Ustanovení § 91 o. s. ř. rozlišuje společenství prosté – samostatné, kdy žalobci nebo žalovaní v jedné věci jednají v řízení každý z nich sám za sebe (odst. 1), a společenství nerozlučné, jde o taková společná práva nebo povinnosti, že se rozsudek musí vztahovat na všechny účastníky, kteří vystupují na straně jedné; pak p