25 Co 319/2024-391 — Krajský soud v Hradci Králové
ECLI: ECLI:CZ:KSHK:2025:25.Co.319.2024.1 Datum: 2025-04-24 Předmět: o zaplacení částky 358.638,92 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 2079 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1914 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1915 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2095 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2100 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2106 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2107 z. č. 89/2012 Sb.", "§ ["vzájemné plnění""majetková újma""sleva z ceny""znalecký posudek""smlouva kupní""jízdné""odpovědnost za vady"]
O co šlo: o zaplacení částky 358.638,92 Kč s příslušenstvím (["§ 2079 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1914 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1915 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2095 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2100 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2106 z. č. 89/20)
1. Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok pod bodem I. shora označeného rozsudku okresního soudu); žalovanému dále uložil povinnosti nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši , částka, k rukám zástupce žalobkyně , Jméno advokáta A, do 3 dnů od právní moci rozsudku (bod II.) a České republice náklady řízení ve výši , částka, na účet Okresního soudu v Trutnově do 3 dnů od právní moci rozsudku (bod III.).2. V odůvodnění svého rozsudku okresní soud reprodukoval obsah žaloby, vyjádření žalovaného, dále podal přehled provedených důkazů a skutkových zjištění z nich čerpaných a citoval rozhodná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“). Prvostupňový soud učinil následující skutkové závěry. Žalobkyně od žalovaného zakoupila dne , datum, použité vozidlo zn. , název, , rok výroby 2016, za kupní cenu 1,8 mil Kč; jednalo se svým způsobem o „raritní“ vozidlo, vyrobené v rámci limitované edice s maximálně možnou výbavou, jež bylo v té době na evropském trhu ojedinělé. Na automobilu se však po koupi projevily vady, které žalobkyně včas oznámila žalovanému. Činil tak jednatel žalobkyně prostřednictvím WhatsApp komunikace, kdy informoval žalovaného o konkrétních vadách (problémy s nabíjením, se svícením, s podvozkem) bezprostředně po jejich výskytu. Vady, které postupně při užívání vozidla vycházely najevo, žalobkyně shrnula v reklamačním dopise ze dne , datum, . Až po prohlídce vozidla žalobkyní osloveným znalcem , jméno FO, se žalobkyně dozvěděla o dosud skryté vadě, spočívající v prasklině v nosném profilu závěsu ramene pravého předního kola. Posudek potvrdil existenci již dříve zjištěných a žalovanému oznámených vad, přičemž znalec , jméno FO, konstatoval příčiny vad. Způsobení vad neodbornými opravami, které na vozidle před jeho prodejem žalobkyni provedl žalovaný, měl soud za spolehlivě prokázané posudky a slyšením znalců , jméno FO, (jenž vypracoval tzv. předžalobní znalecký posudek) a , tituly před jménem, , právnická osoba, (jenž byl ustanoven ke znaleckému zkoumání soudem v průběhu řízení). Oba znalci potvrdili, že šlo o vady skryté, možnost zjištění vad žalobkyní před demontáží částí vozidla v servisu považovali oba za vyloučenou. Výskyt vad na vozidle ke dni , datum, , tj. v den převzetí vozidla žalobkyní, byl znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, konstatován s pravděpodobností hraničící s jistotou. Opravy uskutečněné žalovaným byly neautorizované. Žalobkyně automobil kupovala s vědomím, že žalovaný na něm určité úpravy či opravy provedl. Na zjištěné vady je však dle okresního soudu třeba nahlížet pomocí objektivního hlediska, které odpovídá průměrnému chápání vlastností a účelu předmětu koupě. Žalobkyně jistě nehodlala zakoupit automobil, který nebude použitelný ke svému základnímu, obvyklému účelu, tj. k provozu na komunikacích. Vady vznikly na vozidle jako následek neodborných oprav žalovaného, tedy na základě skutečnosti, o které prodávající v době odevzdání věci žalobkyni věděl. Okresní soud proto k námitce žalovaného vznesené podle ust. § 2112 odst. 1, 2 o. z. nepřihlédl a uzavřel, že oznámení vad ze strany žalobkyně nebylo opožděné. Volbu nároku z odpovědnosti za vady provedla žalobkyně dne 1. 11. 2021, kdy požádala žalovaného o poskytnutí přiměřené slevy z kupní ceny. Okresní soud při právním posouzení věci vycházel z ust. § 2106 odst. 2 a § 2107 odst. 3 o. z. a uzavřel, že pokud kupující požádá prodávajícího o slevu z kupní ceny ve lhůtě tří let od oznámení vad, k čemuž v projednávaném případě došlo, jde o včasnou volbu a účinné uplatnění práva kupujícím.3. Dále prvostupňový soud vysvětlil závěr o oprávněnosti nároku žalobkyně na přiměřenou slevu z kupní ceny, kterou žalovanému zaplatila za automobil. Uvedl, že podle ustálené judikatury není výše slevy daná cenou opravy, ale odpovídá částce, o kterou by byla obvyklá cena vozidla s vadami nižší, než je cena vozidla bez vad. Znalec , tituly před jménem, , jméno FO, stanovil obvyklou cenu pouze běžně opotřebeného vozidla zn. , název, na , částka, , obvyklou cenu vozidla s vadami, omezujícími jeho běžné užívání, pak na , částka, . Rozdíl mezi hodnotou bezvadného a vadného vozidla činí , částka, , což odpovídá 19,5 %. V projednávaném případě určil okresní soud přiměřenou slevu z kupní ceny ve shodném rozsahu, tedy jako 19,5 % z částky , částka, . Žalobkyni tak vznikl podle přesvědčení okresního soudu nárok na slevu ve výši 351.000 Kč. Žalobkyně se domáhá slevy ve výši 335.000 Kč, její požadavek je opodstatněný a nepřesahuje přiměřenou slevu stanovenou soudem. Žalobkyně uhradila částku 23.638,92 Kč za znalecký posudek znalce , jméno FO, . Šetření znalce se ukázalo jako nezbytné pro potvrzení vad, které se projevovaly při užívání vozidla, pro stanovení příčin vad i pro zjištění dalších skrytých vad. Náklady posudku objednaného žalobkyní vznikly v příčinné souvislosti s uplatněním a hájením jejího práva, žalovaný je proto povinen vynaložené náklady žalobkyni nahradit. Okresní soud tudíž uložil žalovanému povinnost, aby zaplatil žalobkyni žalovanou částku , částka, (tj. částku , částka, + , částka, ), a to s úrokem z prodlení ve výši odpovídají nařízení vlády č. 331/2013 Sb. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle procesního úspěchu ve smyslu ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „OSŘ“) a o nákladech státu podle ust. § 148 odst. 1 OSŘ.4. Proti rozsudku okresního soudu se odvolal žalovaný. Uplatnil odvolací důvody podle ust. § 205 odst. 2 písm. b/, c/, d/, e/ a g/ OSŘ. Žalobkyně kupovala vozidlo s vědomím, že jde o vozidlo opravované a přizpůsobované, avšak toto zásadní skutkové zjištění okresní soud nepromítl do skutkových závěrů. Žalobkyně jako podnikatelka měla podle žalovaného vynaložit vyšší míru pozornosti; to tím spíše, když věděla, že vozidlo bylo v minulosti bourané, nebylo tzv. podporované, nebylo na svém primárním trhu, bylo opravováno neautorizovanými servisy a je značně specifické. Podle žalovaného tato zvýšená pozornost a povinná prohlídka vozidla ze strany žalobkyně měly s ohledem na okolnosti uzavření kupní smlouvy a povahu vozidla jakožto předmětu koupě zahrnovat rovněž odkrytí karoserie, což by vedlo k odhalení jakýchkoliv vad, které byly posléze ze strany žalobkyně označeny za „skryté“. Žalobkyně tedy vady neoznámila bez zbytečného odkladu poté, kdy je mohla při včasné prohlídce a dostatečné péči zjistit. V kontextu skutkových zjištění okresního soudu účastníci zjevně sjednali jakost vozidla ve smlouvě tak, že se jedná o vozidlo bourané a nepodporované. Pokud tedy byla jakost vozidla sjednána výše popsaným způsobem, pak jakékoliv poruchy vozidla, které měly být způsobeny havárií vozidla, o níž žalobkyně věděla, nelze považovat za vadu. Okresní soud se pak nijak nevypořádal s argumentací žalovaného, která směřovala proti způsobu vytýkání vad ze strany žalobkyně. Jestliže by tedy některé z vad, které byly učiněny předmětem soudního řízení, nebyly včas ze strany žalobkyně vytčeny, pak ve vztahu k těmto konkrétním vadám nelze přiznat žalobkyni práva z vadného plnění a lze přiznat pouze nárok na přiměřenou slevu ve vztahu k vadám, které byly včas vytčeny a prokázány. Okresní soud se podle odvolatele rovněž dostatečně nezabýval otázkou vztahu jednotlivých vad a volby práva na přiměřenou slevu. Žalobkyně dopisem ze dne 1. 11. 2021 zvolila právo na přiměřenou slevu pouze ve vztahu k tvrzeným vadám poruchy blinkru a mlhovky, poruchy klimatizace a poruchy podvozku. Ve vztahu k ostatním tvrzeným vadám (včetně tvrzené praskliny v nosném profilu závěsu ramene pravého předního kola) dle názoru žalovaného nikdy nárok na přiměřenou slevu neuplatnila. Žalovaný rovněž namítal, že žalobkyně učinila jakékoliv vady nad rámec vytčení ze dne 7. 2. 2019 předmětem žaloby až podáním ze dne 21. 12. 2021. Ve vztahu k těmto vadám (včetně tvrzené praskliny v nosném profilu závěru ramene pravého předního kola) však byly již touto dobou jakékoliv nároky z vadného plnění promlčeny. Řada tvrzených vad byla dle názoru žalovaného zjevná – mezi ně patří vady jako nefungující blinkr, porucha klimatizace či porucha podvozku, kterou hlásila aplikace instalovaná ve vozidle. Bližší zdůvodnění toho, proč soud I. stupně považuje tyto vady za skryté, však v rozsudku chybí. Žalovaný rovněž zpochybnil, že by ze znaleckých posudků skutečně vyplynulo, že tvrzené vady byly na vozidle v době přechodu nebezpečí škody na věci na žalobkyni. Okresní soud podle žalovaného chybně stanovil výši přiměřené slevy, když převzal závěry znalce , tituly před jménem, , právnická osoba, . Okresní soud nijak nevzal v úvahu vlastní skutkové zjištění, dle něhož žalobkyně a žalovaný promítli stav vozidla do jednání o kupní ceně. Fakticky již tedy byla soudem dovozovaná „přiměřená sleva“ žalobkyni poskytnuta. Dá