26 Co 16/2025-521 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud určil, že žalovaný 2) je vlastníkem bytové jednotky číslo , číslo, umístěné v budově č. p. , číslo, , , číslo, , , číslo, , na pozemku p. č. , číslo, a spoluvlastnického podílu o velikosti , číslo, na společných částech domu a pozemku, vše v obci a katastrálním území , město, (výrok I). Žalovaným uložil zaplatit společně a nerozdílně žalobcům náhradu nákladů řízení 61 195,46 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobců (výrok II).2. Žalobci se domáhali určení vlastnického práva k bytové jednotce č. , číslo, umístěné v budově č. p. , číslo, , , číslo, , , číslo, stojící na pozemku p. č. , číslo, a spoluvlastnického podílu o velikosti , číslo, na společných částech domu a pozemku p. č. , číslo, , v obci a k. ú. , město, (dále jen sporná bytová jednotka) s tvrzením, že žalovaný 2) se dopustil trestného činu vraždy na matce žalobců a) – c), dceři žalobců d) – e) a sestře žalobce f). Pravomocným rozsudkem Krajského soudu v , město, ze dne 22. 5. 2020 č. j. 4 T 2/2020-1185 byla žalovanému 2) uložena povinnost zaplatit žalobcům nemajetkovou újmu v celkové výši 3 750 000 Kč. Matka žalovaného 2) v minulosti darovala spornou bytovou jednotku spolu se svým manželem žalovanému 2) a dne 2. 4. 2020 mu doručila listinu, kterou dar odvolala. Se souhlasem žalovaného 2) byla zpět zapsána jako vlastník sporného bytu do katastru nemovitostí. Žalobci tvrdili, že důvod pro vrácení daru nebyl dán, motivací dárkyně a obdarovaného bylo zajistit nerušené bydlení pro dárkyni a zabránit vedení exekuce na spornou bytovou jednotku. V průběhu tohoto soudního řízení matka žalovaného 2) darovala spornou bytovou jednotku dne 27. 9. 2022 žalovanému 1).3. Okresní soud uzavřel, že odvolání daru je třeba posoudit podle z. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, s tím, že dle § 630 obč. zák. vzniká právo na vrácení daru dárci okamžikem jednání obdarovaného, který svým chováním hrubě porušil dobré mravy. Okresní soud uvedl, že podle závazného právního názoru odvolacího soudu je třeba považovat vnuky a vnučky za členy rodiny ve smyslu ust. § 630 obč. zák. a dospěl k závěru, že žalobci mají naléhavý právní zájem na žádaném určení, s odkazem na jejich neuspokojené pohledávky za žalovaným 2), které činí 278 080,96 Kč pro žalobce a), 432 487,86 Kč pro žalobce b) i c) vždy, 435 235,60 Kč pro žalobce d) až f). Poté okresní soud dospěl k závěru, že původní žalovaná , jméno FO, (matka druhého žalovaného) nemohla platně žádat vrácení daru, protože odvoláním daru uškodila právě těm osobám, jejichž práv se dovolávala. Takovým právním jednáním výrazně zhoršila právní postavení ostatních poškozených členů její rodiny (vnoučat) vůči škůdci, když tak fakticky umožnila žalovanému 2) zbavit se jediného postižitelného majetku a znemožnila uspokojení oprávněných nároků poškozených na peněžní satisfakci. Okresní soud uvedl, že nepřehlédl ani výpověď samotné , jméno FO, , která uvedla, že neví, v čem by spatřovala nevděk svého syna, a že o tom nikdy nepřemýšlela. Dle okresního soudu lze důvodně předpokládat, že původní žalovaná a žalovaný 2) jednali při odvolání daru ve vzájemné shodě a po předchozí domluvě, neboť lze jen těžko jinak vysvětlit projev žalovaného 2), který (ač k tomu nevyzván) iniciativně uvedl při převzetí listiny, že nevznáší námitku opožděného odvolání daru. Odvolání daru bylo dle okresního soudu simulovaným právním jednáním, které mělo zakrýt snahu původní žalované a žalovaného 2) vyhnout se prodeji bytové jednotky. Neúcta žalovaného 2) k oprávněným zájmům žalobců je zřejmá z jeho argumentace v tomto sporu – že jsou dostatečně finančně zajištěni, že nestrádají a že peníze jim maminku stejně nevrátí. Takovou argumentaci měl okresní soud za bezohlednou a nepřijatelnou (kromě toho zcela přehlížející oprávněné nároky žalobců d) - f)). , jméno FO, jednala šikanózně při odvolání daru žalovanému 2), její jednání představuje zneužití práva, a nepožívá tak právní ochrany pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 3 obč. zák. V posuzovaném případu nejsou dle okresního soudu splněny podmínky pro to, aby se žalovaný 1) mohl dovolávat zapsaného stavu v katastru nemovitostí, když uzavřel darovací smlouvu s nevlastníkem, přitom nebyl v dobré víře v pravdivost zápisu (z jeho vyjádření naopak plyne, že se takto snažil zabránit opětovnému zápisu vlastnického práva druhého žalovaného a bytovou jednotku proto nabyl bezúplatně). Darovací smlouva ze dne 27. 9. 2022 je neplatná a žalovaný 1) není jejím vlastníkem.4. Proti rozsudku podali oba žalovaní včas odvolání.5. Žalovaný 1) namítl, že rozsudek spočívá na výsledcích dokazování a skutkových zjištěních vyloučeného soudce. Nově určený soudce si učinil názor jen na základě spisu a na základě (vybraných) skutkových zjištění učiněných předchozím obsazením soudu a nevypořádal se s nedostatky ve skutkových zjištěních a se všemi úvahami, jimiž se dle zrušovacího usnesení odvolacího soudu měl zabývat. Tím, že rozhodl zcela nekriticky na základě dosavadních skutkových zjištění, zatížil řízení vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Zopakoval námitku, že na straně žalobců není dán naléhavý právní zájem. Vytýkal okresnímu soudu, že se nezabýval úvahou, zda věc posoudit dle § 630 obč. zák. nebo dle § 2072 o. z., když měl za to, že z rozhodnutí není patrno, podle jaké právní úpravy soud jednání původní žalované ze dne 30. 3. 2020, případně jednání žalovaného 2) ze dne 2. 4. 2020 posuzoval. Upozornil, že na otázku, zda byly splněny předpoklady pro odvolání daru odpověděl okresní soud kladně (bod 21 odůvodnění), ale v bodě 25 „pro změnu“ záporně. Měl proto rozsudek za vnitřně rozporný a nepřezkoumatelný. Závěr, uvedený v bodě 18 odůvodnění sporoval s tím, že z provedených důkazů nevyplývá. Nesouhlasil se závěrem, že z jeho vyjádření k žalobě vyplývá, že motivací k uzavření darovací smlouvy ze dne 27. 9. 2022 byla obava z prodeje bytu v exekuci. Uváděl, že dosavadní chování žalobců považuje honbou za majetkem, a proto je na místě jeho obava z následků případného smíru, který byl navržen. Za nepodložený považoval závěr okresního soudu, že původní žalovaná a žalovaný 2) jednali ve vzájemné shodě, po předchozí domluvě. Měl za to, že soud se měl vypořádat s dopadem právního jednání na původní žalovanou a porovnat jej s dopadem na žalobce, když řádně neodůvodnil, proč hodnotil jednání jako příčící se dobrým mravům. Konečně vytýkal okresnímu soudu, že závěr o neplatnosti smlouvy ze dne 27. 9. 2022 učinil pouze na nesprávné a jím vykonstruované dezinterpretaci vyjádření žalovaného 1). navrhl, aby rozsudek okresního soudu byl změněn a žaloba byla zamítnuta.6. V podání ze dne , datum, (č. l. 505) žalovaný 1) uvedl, že je-li meritem věci snaha žalobců o uspokojení jejich pohledávek za žalovaným 2), nabízí právní řád jiné právní instituty, které mohli použít, a to určení relativní neúčinnosti dle § 589 o. z. a proto nemohou mít naléhavý právní zájem na žádaném určení. Vyjádřil přesvědčení, že matka žalovaného 2) mohla žádat vrácení celého daru, protože byt byl v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů, tedy každý z manželů byl vlastníkem celku a jeho právo bylo omezeno stejným právem druhého manžela. Skutečnost, že otec žalovaného 2) zemřel, měla pouze ten dopad, že právo zemřelého manžela na odvolání celého daru přestalo omezovat stejné právo původní žalované.7. Žalovaný 2) v odvolání uvedl, že okresní soud své rozhodnutí podřídil výlučně subjektivním vjemům. Měl za to, že původní žalovaná nejednala šikanózně ani účelově, nezneužila svého práva. K odvolání daru přistoupila v době, kdy nemohla znát nároky poškozených. Tímto úkonem žalobce nepoškodila, ani nesnížila jejich životní úroveň a poukázal na to, že žalobci a), b) a c) získali ve veřejné sbírce více než 3,5 milionu korun. Výzvu matky k vrácení daru respektoval, ale v žádném případě nejednal za účelem vyvést majetek a poškodit žalobce. Navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu a žalobu zamítl.8. Žalobci v písemném vyjádření (č. l. 462) uvedli, že se ztotožňují se závěry okresního soudu a navrhli potvrzení napadeného rozsudku. Měli za to, že poučovací povinnost okresní soud vůči žalovaným splnil a postupoval procesně korektním způsobem. Okresní soud se v souladu s pokynem odvolacího soudu zabýval otázkami naléhavého právního zájmu, platností a patřičností revokace, kterou podrobil testu dobrých mravů. Zřetelně uvedl, podle jaké hmotněprávní úpravy postupuje. Zopakovali, že původní žalovaná svého práva odvolat dar zneužila a vykonala jej v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný 1) měl povědomí o projednávání právní věci u soudu a nebyl v okamžiku darovací smlouvy v dobré víře, a tudíž se nemohl stát dobrověrným nabyvatelem. V druhém vyjádření (č. l. 512) uvedli, že námitku žalovaného 1), dle které se měli domáhat neúčinnosti právního jednání považují za právní nonsens, protože dle § 589 o. z. může věřitel brojit pouze proti právnímu jednání dlužníka, v dané věci neučinil právní jednání dlužník, ale původní ža