26 Co 178/2025-506 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Shora uvedeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že první žalovaný není dědicem ze závěti zůstavitelky , jméno, , narozené , datum narození, a zemřelé , datum, (výrok I). Žalobkyni uložil zaplatit 1. žalovanému náklady řízení 67 291 Kč k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II). Dále rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit 2. žalovanému náklady řízení ve výši 0 Kč (výrok III), 3. žalovanému náklady řízení ve výši 0 Kč (výrok IV) a 4. žalovanému náklady řízení ve výši 0 Kč (výrok V).2. Žalobkyně dne , datum, 2018 zahájila řízení žalobou, kterou se domáhala určení, že závěť pořízená dne , datum, 2017 , jméno, , je neplatná. Tvrdila, že při sepisu závěti jednala zůstavitelka v omylu, který u ní vyvolal 1. žalovaný s úmyslem dosáhnout celého dědictví po zůstavitelce jen pro sebe. V průběhu řízení změnila žalobní petit, a domáhala se určení, že 1. žalovaný není dědicem ze závěti, a změnila rovněž žalobní tvrzení tak, že závěť byla pořízena v době, kdy zůstavitelka nebyla pro trvalou duševní poruchu zcela svéprávná, a tedy nebyla způsobilá pořizovat závěť pro majetek v celém jeho rozsahu.3. První žalovaný s žalobou nesouhlasil. Tvrdil, že zůstavitelce vadilo, že se žalobkyně stará o věci, do kterých jí nic není a také se s ní prý žalobkyně snažila manipulovat, rozhodně nebyly přítelkyně. Uváděl, že se o zůstavitelku od smrti jejího manžela staral, a proto se zřejmě rozhodla odkázat majetek jemu. Popíral, že by zůstavitelka trpěla duševním onemocněním, pro které by nebyla k sepsání závěti způsobilá.4. Ostatní žalovaní se k věci samé podstatněji nevyjadřovali.5. Okresní soud po provedeném dokazování zjistil, že , jméno, sepsala dne , datum, 2017 vlastnoručně psanou závěť, ve které jediným dědicem svého majetku jmenovala 1. žalovaného s tím, že si nepřeje, aby cokoliv z jejího majetku dědily její sestřenice , jméno, , , jméno, , , jméno, a , jméno, …. (nečitelné jméno) a bratranec , jméno, . K posouzení tvrzení žalobkyně, že zůstavitelka jednala v duševní poruše, která ji činila neschopnou právně jednat a pořídit dne , datum, 2017 závěť, vyšel okresní soud zejména ze znaleckých posudků vypracovaných za účelem posouzení, zda zůstavitelka trpěla duševní poruchou, která by jí bránila sepsat závěť. Znalec, Anonymizováno, , jméno, ve znaleckém posudku uzavřel, že , jméno, v době pořízení závěti (, datum, 2017) trpěla forenzně závažnou demencí. Okresní soud poukázal na to, že znalec na jedné straně své závěry staví na prohlášení praktického lékaře, na druhou stranu jeho záznamy zpochybňuje, aniž by své závěry opřel o jiná konkrétní zjištění a pouze předpokládá, že , jméno, ví, co demence znamená, ačkoliv jiné jeho závěry podrobuje kritice. Zároveň znalec sám přiznával, že žádné jiné lékařské zprávy, ve kterých by byla zmínka o demenci zůstavitelky, neměl, a sám si ani žádné další zprávy jako podklad pro vypracování posudku nevyžádal. , jméno, při své výpovědi uvedl, že u zůstavitelky pozoroval celkovou ztrátu životní energii, úzkost, zapomnětlivost, víceméně rezignace na život, a proto použil pojem incipientní demence, nicméně žádné odborné vyšetření nedělal, ani pacientku nikam neposlal a nepředepsal medikaci. Provedl pouze orientační vyšetření základních věcí, které se dají vyšetřit v ordinaci, přičemž neshledal hrubé nedostatky. Ze strany ošetřujících sester neměl žádné stížnosti ohledně zmatenosti nebo neorientovanosti zůstavitelky. Okresní soud poté dospěl k závěru, že odborný závěr o duševní poruše nelze postavit na skutečnosti, že praktický lékař použije pojem demence za situace, kdy neprovede odborné vyšetření a pouze tím pojmenuje ztrátu životní energie, aniž by uvedl jiné relevantní zjištění a příznaky, ve kterých by mohl odborník spatřovat počínající demenci. Současně je takový závěr v rozporu s výpověďmi svědků, kteří v chování p. , jméno, nepozorovali žádné relevantní známky demence, přičemž jeden ze svědků byl rovněž bývalý praktický lékař, a zmínka o demenci není v žádné jiné lékařské dokumentaci zaznamenána. Okresní soud proto přistoupil k doplnění dokazování zadáním revizního znaleckého posudku a uvedl, že v rozporu se závěry znalce , jméno, je kromě svědeckých výpovědí uvedených pod bodem 13. až 16. odůvodnění rozsudku zejména revizní posudek , jméno, . Znalkyně při vypracování posudku sesbírala relevantní zdravotnickou dokumentaci, kterou v posudku řádně označila, pročetla spisový materiál včetně provedených svědeckých výpovědí, provedla analýzu těchto podkladů a učinila závěr o tom, že , jméno, ke dni , datum, 2017 netrpěla duševní poruchou, který odůvodnila tím, že kromě jediné věty o progresi zmatenosti a nesamostatnosti v lékařského zprávě praktického lékaře nejsou v komplexní zdravotnické dokumentaci žádné zmínky o prokazatelných poruchách kognitivních a mestických funkcí, přičemž je vyloučeno, aby tyto poruchy ostatní lékaři ve svých zprávách nezaznamenali, a to včetně tvrzení o údajném paranoidním bludu. Poukázala na to, že p. , jméno, byla v návaznosti na zprávu , jméno, posuzována pro určení stupně závislosti OSSZ a bylo zjištěno, že pozná blízké osoby, odliší je od cizích, v čase je orientovaná, je schopna dodržet termíny kontrol u lékařů, v obvyklých situacích se dokáže orientovat, odpovídá logicky a srozumitelně, písemné komunikace je schopna, snaží se číst, chápe přečtený text, potraviny rozliší. Rovněž byla do své smrti schopna zavolat si RZS, informovat o svém zdravotním stavu a rozhodnout o léčbě. Její celkový stav byl ovlivněn ztrátou manžela a tento obyčejný lidský zármutek ze smrti manžela mohl , jméno, mylně ovlivnit v hodnocení duševního stavu posuzované. Stejně tak zmínka ve zprávě o hospitalizaci, že pacientka je anxiózně depresivní není pojmenovaným příznakem demence, ale popisem úzkostně depresivního symptomu (smutku) způsobeného ztrátou manžela, což je naopak zdravá reakce organismu. Okresní soud se závěry znalkyně , jméno, ztotožnil, a naopak znalecký posudek znalce , jméno, hodnotil jako nepodložený a nedostatečný pro přijetí závěru o duševní poruše zůstavitelky, navíc izolovaný od ostatních provedených důkazů. Doplnil, že dle revizní znalkyně není zmínka o bludech v žádné lékařské zprávě zaznamenána, a pokud by se skutečně jednalo o patologickou poruchu myšlení, , jméno, by ji zmiňovala všude, tj. nejen před vyslechnutými svědky, ale například i hospitalizaci dne , datum, . 2017, a poukázal na závěr revizní znalkyně, dle kterého běžný strach z něčí osoby, byť založený na chybném přesvědčení, apriori nezakládá duševní poruchu. Okresní soud se tak ztotožnil s revizní znalkyní, že pokud by se jednalo o patologickou poruchu myšlení, pak by posuzovaná své obavy neventilovala pouze mezi svými blízkými, ale i před lékaři a případně policií.6. Na základě provedeného dokazování a zhodnocení jednotlivých důkazů samostatně i ve vzájemné souvislosti dospěl okresní soud k závěru, že nelze s vysokou mírou pravděpodobnosti uzavřít, že , jméno, jednala při sepsání závěti dne , datum, 2017 v duševní poruše, která ji v daný moment činila neschopnou právně jednat. K námitce žalobkyně, která v závěrečném návrhu akcentovala náhlou změnu chování , jméno, vůči své osobě jako dlouhodobé přítelkyni, okresní soud uvedl, že v právním řádu ČR platí zásada autonomie vůle jednotlivce realizovaná prostřednictvím právního jednání. Vázanost tímto právním jednáním je prolomena dle zákona tehdy, pokud jednající nedisponuje dostatečným stupněm rozumové a volní schopnosti. Pouhé podezření na nezpůsobilost k právnímu jednání z důvodu, že se toto právní jednání posuzované osoby ohledně nakládání se svým majetkem může ostatním jevit nerozumné, podezřelé či neuvážené, nezakládá neplatnost právního jednání. K tomu je třeba vysoké míry pravděpodobnosti, že plně svéprávná osoba jednala v duševní poruše. V daném případě okresní soud na základě zhodnocených důkazů nemohl takový závěr přijmout.7. Proti rozsudku podala včas odvolání žalobkyně. Namítla, že okresní soud pochybil, pokud dospěl k závěru o plné duševní způsobilosti zůstavitelky a odkazovala na závěry znalce , jméno, , který za důležitější než diagnózu dr. , jméno, považoval bludy zůstavitelky. Přitom odkázala na výslech svědkyň , jméno, , , jméno, , , jméno, a svědka , jméno, . Závěr, že zůstavitelka nebyla z důvodu psychické choroby schopna nakládat s majetkem v řádech miliónů Kč, nijak nevylučuje to, že mohla být orientovaná v čase a prostoru. Osoba, která není schopna zařizovat základní věci na úřadu, která neumí disponovat ani se svým vlastním účtem, stařenka, které z účtu odčerpává peníze člověk na její vlastní kartu v noci v herně, a které to nevadí natolik, aby s ním ukončila spolupráci, není osobou, která je schopna rozumně nakládat se svým majetkem. Okresní soud nesprávně ignoroval posudky předchozích znalců a důvěřoval výhradně reviznímu posudku nově určené znalkyně, který ale vycházel pouze z toho, že o demenci zůstavitelky se jiný lékař nezmínil. Dle odvolatelky se však ne