26 Co 259/2025-219 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni , částka, s příslušenstvím do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Žalobu o zaplacení dalších , částka, s příslušenstvím zamítl (výrok II). Žalobkyni i žalovaného zavázal nahradit České republice náklady řízení, a to každý z nich , částka, (výrok III a IV). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok V).2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně vlastní pozemky o rozloze cca 10 ha, které jsou součástí Správčického písníku tak, jak vznikl po skončení těžby štěrkopísku v oblasti, kde se nachází. Na tomto písníku je vyhlášen rybářský revír 451 034 – , adresa, – , název, o velikosti 60,41 ha. Rybářské právo zde vykonává žalovaný (§ 8 zákona o rybářství). Žalobkyně se domáhá náhrady za užívání svých pozemků v sazbě , částka, /ha/rok s tvrzením, že žalovaný jí hradil za toto užívání pouze , částka, /ha/rok. Žalobkyně uplatnila nárok za roky , rok, . Omezení vlastnického práva žalobkyně hodnotil okresní soud jako souladné s limity stanovenými v článku 11 odstavce 4 Listiny základních práv a svobod, neboť se tak děje ve veřejném zájmu na základě zákonů a za náhradu. Jádrem sporu se stala otázka výše náhrady. Při rozhodování tohoto sporu vycházel okresní soud ze závěru znaleckého posudku, který byl v řízení vypracován a ze zjištění, že vlastníci obdobných vodních ploch přijali náhradu v posledních letech ve výši cca , částka, /ha/rok. Okresní soud uvedl, že v souzené věci jde o velmi specifickou oblast trhu, kde na jedné straně stojí variabilita subjektů (vlastníků) a na druhé straně převažuje subjekt , právnická osoba, v různých územních celcích. Za adekvátní náhradu za užívání pozemku tedy shledal částku , částka, /ha/rok v celém zažalovaném období (roky , rok, ). Protože bylo nesporně zjištěno, že žalovaný hradil náhradu v sazbě , částka, /ha/rok a po zaslání předžalobní výzvy doplatil žalobkyni jednorázově , částka, za všechny tři roky, okresní soud uzavřel, že zbývá doplatit , částka, (výši nedoplatku vysvětlil) a v tomto rozsahu žalobě vyhověl. Žádala-li žalobkyně zaplacení dalších , částka, , žalobu zamítl.3. Proti výroku II a nákladovým výrokům podala žalobkyně včas odvolání. Ztotožnila se se závěrem okresního soudu, že její nárok je třeba posuzovat jako právo na přiměřenou náhradu za omezení vlastnického práva ve veřejném zájmu dle článku 11 odstavec 4 Listiny základních práv a svobod. Nesouhlasila však s tím, že okresní soud založil své rozhodnutí o výši náhrady primárně na závěrech znaleckého posudku znalce Kretka, s jehož závěry se neztotožnila. Poukazovala na formální chyby posudku, na vazbu znalce na žalovaného a na tendenční omezený výběr srovnávacích smluv. Namítala, že znalec nehodnotil smlouvy, které sama předložila, a to řadu smluv a nabídek pachtu rybníků, kde je výše ceny za užívání podstatně vyšší. Nesouhlasila s tím, že žalovaný byl nezákonně zvýhodněn s přihlédnutím k povaze jeho činnosti. Uváděla, že existence veřejného zájmu neznamená bezplatnost jeho realizace a měla za to, že stanovenou výší náhrady byla poškozena, neboť nebyla respektovaná cena pozemků, byla ignorována inflace a dynamika trhu, a pokud byla stanovena náhrada , částka, /ha/rok, představuje tato náhrada nárůst jen o 83 % za 16 let, což odpovídá průměrnému ročnímu růstu přibližně o 3,8 % a nepokrývá ani inflaci v České republice za dané období. Poukazovala na postup znalce Matějíčka, který o výši náhrady rozhodoval v předchozím soudním sporu účastníků a měla za to, že přiznání náhrady ve výši menší než 0,5 % hodnoty nemovitosti ročně je zjevně nepřiměřené. Navrhla, aby rozsudek okresního soudu byl ve výroku II změněn a žalobě bylo vyhověno. Sporovala rovněž závěry okresního soudu týkající se rozhodnutí o nákladech řízení, když nárok žalobkyně byl v základu důvodný a soud její návrh aproboval. Rozhodnutí, dle kterého by jí nepříslušelo právo na náhradu nákladů řízení tedy hodnotila jako nespravedlivé a navrhla, aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši celkem , částka, .4. Žalovaný při odvolacím jednání navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu, jeho závěry považoval za věcně správné. K odvolání žalobkyně do rozhodnutí okresního soudu o nákladech řízení se blíže nevyjádřil.5. Odvolání žalobkyně je přípustné, ale ve věci samé není důvodné. V části rozhodnutí okresního soudu, jíž bylo rozhodováno o nákladech řízení (výrok III až V) bylo odvolání žalobkyně shledáno důvodným.6. V souzené věci není sporu o tom, že žalobkyně je vlastníkem části pozemků, na kterých se nachází Správčický rybník, a není rovněž sporu o tom, že rybník je užíván žalovaným. Judikatura dovolacího soudu je ustálena v závěru, že protiprávním užíváním cizí hodnoty (§ 2991 odst. 2 o. z.) je i stav, kdy je cizí pozemek užíván subjektem odlišným od jeho vlastníka bez nájemní smlouvy či jiného obdobného titulu. Prospěch v takové situaci vzniká tomu, kdo uživatelská oprávnění realizuje. Výše bezdůvodného obohacení se přitom odvozuje od prospěchu, jež získal obohacený, který je povinen vydat vše, co sám získal. Za výši tohoto tzv. bezdůvodného obohacení tedy není možno považovat jakýkoliv prospěch, jehož by mohl vlastník věci teoreticky dosáhnout, ale pouze ten prospěch, o nějž na jeho úkor obohacený zvýšil svůj majetkový stav anebo o nějž se jeho majetkový stav nezmenšil (viz rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, nebo sp. zn. , spisová značka, ). Obohacení neoprávněného uživatele je determinováno srovnatelností předmětu užívání (sp. zn. , spisová značka, ).7. V souzené věci není sporu o tom, že obohacenému žalovanému vznikl prospěch užíváním pozemku žalobkyně, tj. ve výkonu práva užívání cizí věci a toto právo není schopen vrátit a logicky je tedy povinen nahradit vzniklé obohacení peněžitou formou. Pro určení výše tzv. obvyklého nájemného je rozhodným aktuální stav užívané věci a její skutečné využití bezdůvodně obohaceným (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, nebo sp. zn. , spisová značka, ). Nelze tedy vycházet z obvyklé ceny nezatopených pozemků (volných pozemků) ani z toho, co mohla žalobkyně v případě, že by pozemky nebyly zatopené a pronajala je na volném trhu, pronájmem získat. Jednoduše řečeno výše nárok se neodvíjí od toho „o co přišla žalobkyně“, ale od toho, „co získal žalovaný“. Soudní praxe v obdobných sporech vychází zpravidla z podkladu, kterým je znalecký posudek. Znalecký posudek by pak měl být založen na zjištění o ceně užívacího práva srovnatelných nemovitostí, tj. v souzené věci pozemků, které jsou zatopeny, a vznikly přírodní cestou (nikoli např. rybníků jako uměle vytvořeného díla člověkem), protože vždy je třeba zohlednit specifický a individuální charakter užívané věci. Okresní soud svůj závěr o výši náhrady o vypracovaný znalecký posudek opřel.8. Znalecký posudek je jedním z důkazních prostředků, který se od jiných důkazů liší tím, že odborné závěry v něm obsažené nepodléhají hodnocení soudem podle zásady uvedené v § 132 o. s. ř., ale soud musí hodnotit přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění jeho závěrů a eventuální soulad s ostatními provedenými důkazy. Odvolací soud ve shodě s okresním soudem uzavírá, že v souzené věci jsou závěry posudku náležitě odůvodněny, jsou podloženy nálezem znalce, přičemž znalci s ohledem na shora uvedené nezbylo než vycházet ze smluv, jimiž bylo dohodnuto nájemné obdobných pozemků, tj. pozemků zatopených vodou. Pokud je závěr posudku v rozporu s důkazy, které předložila žalobkyně, je třeba uvést, že se jednalo o nájemní smlouvy nikoli obdobných pozemků, ale pozemků, na kterých je vybudována stavba, a to rybník jako výsledek stavební činnosti a odvolací soud se rovněž ztotožnil se závěry znaleckého posudku, že tyto smlouvy nemůžou právě pro odlišnost předmětu nájmu, ovlivnit závěry znalce. Znalec dodržel soudem uložené zadání, zodpověděl na jeho otázky, vysvětlil, jak ve věci postupoval a odvolací soud se ztotožňuje se závěrem okresního soudu, že ze závěru znalce je možno při rozhodování o výši náhrady vycházet. Jinými slovy, odvolací soud se ztotožnil se závěrem okresního soudu, že za bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného nelze považovat jakýkoliv prospěch, jehož by mohl vlastník věci (žalobkyně) teoreticky dosáhnout, nýbrž pouze ten prospěch, o nějž na jeho úkor obohacený buď zvýšil svůj majetkový stav nebo o nějž se jeho majetkový stav nezmenšil. Poukazuje-li odvolatelka na cenu pozemků, je třeba uvést, že hodnotu užívané věci je při určení náhrady za užívání použít jen podpůrně, pokud není žádný srovnatelný údaj. V dané věci byly ale ceny užívacího práva srovnatelných nemovitostí k dispozici.9. Se zřetelem k výše uvedeným závěrům odvolací soud rozsudek okresního soudu potvrdil (§ 219 o. s. ř.), když do samotného výpočtu celkového nároku nebyly vzneseny žádné námitky a na odůvodnění rozhodnutí okresního soudu lze odkázat.10. Odvolací soud se neztoto