26 Co 278/2024-346 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, jíž se žalobci vůči žalovaným domáhali povinnosti vyklidit pozemek parc. č. st. , číslo, , jehož součástí je stavba č.p. , číslo, , a pozemek parc. č. , číslo, , zapsané v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. , hodnota, pro katastrální území , město, (výrok I). Současně okresní soud uložil žalobcům a/, b/, c/ nahradit společně a nerozdílně do 3 dnů od právní moci rozsudku náklady řízení, a to 1 500 Kč žalovanému 1/ (výrok II) a 3 521,10 Kč žalovanému 2/ (výrok II).2. Okresní soud vyšel z toho, že se žalobci domáhali po žalovaných vyklizení předmětných nemovitostí s odůvodněním, že jsou na základě ústní smlouvy o rodinném sdružení ze dne 10. 6. 1998 podílovými spoluvlastníky nemovitých věcí (bez specifikace výše spoluvlastnického podílu) a jejich oprávněnými uživateli. Žalobci současně tvrdili, že jim jejich užívací právo k nemovitým věcem nezaniklo ani okamžikem soupisu nemovitých věcí do majetkové podstaty v rámci insolvenčních řízení, vedených vůči , jméno, a , jméno FO, . Došlo-li ke změně v dispozici s nemovitými věcmi tím, že se jich zmocnily jiné osoby, než jsou členové rodinného sdružení žalobců, je tím zasahováno do vlastnického práva žalobců. Žalobci dále tvrdili, že v důsledku jimi tvrzených vad insolvenčních řízení nemohla rozhodnutí učiněná v insolvenčních řízeních nabýt právních účinků (včetně rozhodnutí o jmenování insolvenčních správců a soupisu majetku).3. Okresní soud z provedených důkazů zjistil, že v katastru nemovitostí jsou podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí zapsáni , jméno FO, a , Jméno žalobce B, (rodiče žalobců), každý v podílu ½. Nabývacím titulem (do společného jmění manželů – tehdy bezpodílového spoluvlastnictví manželů) je smlouva kupní ze dne , datum, , vklad práva byl proveden dne , datum, , a dále dohoda o vypořádání SJM ze dne , datum, s právními účinky zápisu k , datum, . Z insolvenčního rejstříku vyplývá, že byl zjištěn úpadek , Jméno žalobce B, , prohlášen konkurz na její majetek, ustanoven insolvenční správce (jímž je žalovaný 1/) a proveden soupis majetkové podstaty, v jehož rámci byly do majetkové podstaty pojaty rovněž předmětné nemovitosti. Byl rovněž zjištěn úpadek , jméno FO, , prohlášen konkurz na jeho majetek, ustanoven insolvenční správce (jímž je žalovaný 2/) a proveden soupis majetkové podstaty. I zde byly do majetkové podstaty zahrnuty předmětné nemovitosti. Žalobci se v insolvenčním řízení opakovaně neúspěšně domáhali vyloučení předmětných nemovitých věcí z majetkové podstaty úpadců.4. Okresní soud k důkazu provedl žalobci předloženou listinou označenou jako „Zápis obsahu úplného znění smlouvy o sdružení (společenství) , právnická osoba, ve smyslu ust. § 829 a násl. zák. č. 40/1964 Sb. a o společné správě majetku a výkonu vlastnických práv k tomuto majetku ze dne , datum, “ datovanou dnem , datum, (dále jen „smlouva o rodinném sdružení“). Uvedenou listinu žalobci navrhovali k prokázání svého tvrzení, že jim svědčí k předmětným nemovitostem podílové spoluvlastnictví. Okresní soud však uzavřel, že vlastnické právo žalobců tato listina neprokazuje. Uvedl, že z textu smlouvy o rodinném sdružení se mj. podává, že mezi zakládajícími členy rodinného sdružení, konkrétně manželi , jméno FO, a , jméno FO, na straně jedné a , právnická osoba, na straně druhé, mělo dojít dne , datum, k uzavření smlouvy o prodeji podniku (čl. 10), přičemž součástí prodeje podniku nebyly nemovitosti, které nebyly součástí podniků, mj. „nemovitosti na adrese , adresa, “ (takto v listině výslovně označené), které zůstaly v majetku manželů , jméno FO, (čl. 11). Zakládající členové rodinného sdružení poskytli veškerý majetek převáděný na základě smluv o prodeji podniků pro účely rodinného společenství s tím, že věci určené podle druhu se stávají spoluvlastnictvím všech účastníků rodinného sdružení v rozsahu 1/6 pro každého a věci jednotlivě určené jsou v bezplatném užívání všech účastníků rodinného sdružení, konkrétně mj. nemovité věci ve smlouvě uvedené, tedy i „nemovitosti na adrese , adresa, (čl. 12). Okresní soud vyložil, že dle výslovného znění smlouvy měl být pro potřeby rodinného sdružení poskytnut toliko majetek převáděný na základě smluv o prodeji podniku, tedy z logiky věci nikoliv „nemovitosti na adrese , adresa, “, které dle výslovného textu smlouvy nebyly součástí prodeje podniků.5. Okresní soud vyložil, že v řízení o žalobě na vydání věci (vyklizení pozemku) posuzuje soud existenci vlastnického práva žalobce jako otázku předběžnou, přičemž v daném případě dospěl k závěru, že žalobci neunesli břemeno tvrzení ani břemeno důkazní. K tomu okresní soud zmínil, že žalobci ani po poučení dle § 118a odst. 1 o. s. ř. nedoplnili svá skutková tvrzení tak, aby bylo možno jednoznačně identifikovat hmotněprávní vztah, z něhož dovozují svou aktivní legitimaci. Žalobci tvrdili existenci spoluvlastnického práva každého z nich k předmětným nemovitostem, avšak nespecifikovali, jaký konkrétní spoluvlastnický podíl každému z nich náleží. Okresní soud dále připomenul, že v době, kdy mělo dojít k uzavření smlouvy o rodinném sdružení, tehdy účinná právní úprava umožňovala samostatnou dispozici s vlastnickým právem k pozemkům a budově, neboť stavba nebyla součástí pozemku. K tomu okresní soud poukázal na text smlouvy o rodinném sdružení, kde se hovoří pouze o „nemovitosti na adrese , adresa, “. Okresní soud proto uzavřel, že žalobci neunesli důkazní břemeno o tom, že jim svědčí vlastnické právo k předmětným nemovitostem.6. Dále se okresní soud zabýval žalobci předloženou listinou, jíž žalobci prokazovali existenci smlouvy o rodinném sdružení. Okresní soud poukázal na to, že dokument je sepsán s odstupem 21 let od doby, kdy mělo údajně dojít k uzavření smlouvy, což samo o sobě zakládá vážné pochybnosti o autenticitě smlouvy. Další pochybnosti vzbuzuje fakt, že existují dvě „verze“ úplného znění smlouvy o rodinném sdružení, v nichž je obsažen různý výčet nemovitých věcí. Okresní soud vyšel z toho, že v době, kdy měla být smlouva uzavřena, tehdy účinný občanský zákoník (zákon č. 40/1964 Sb., dále jen „obč. zák.“) nevyžadoval písemnou formu smlouvy o sdružení (upravenou v ustanoveních § 829 a násl. obč. zák.), avšak vyslovil pochybnosti nad tím, že by účastníci ústní smlouvy byli schopni si po 21 letech doslovně vybavit obsah takto uzavřené ústní smlouvy a tento vtělit do písemného dokumentu. Dále okresní soud zdůraznil, že v době, kdy měla být smlouva uzavřena, byly žalobkyně b/ a žalobkyně c/ nezletilé (ve věku 14 a 12 let). Z toho okresní soud dovodil, že velmi pravděpodobně smlouva nebyla v roce 1998 uzavřena, ale pouze dodatečně byla vyfabulována. K tomu okresní soud uvedl, že i kdyby bylo rodinné sdružení v tvrzené době skutečně platně založeno a jeho členové by měli nabýt do svého vlastnictví věci jednotlivě určené, muselo by jít o majetek získaný při výkonu společné činnosti, přičemž nabývací titul by musel splňovat formální i obsahové zákonné náležitosti. Z výpisu z katastru nemovitostí je však zřejmé, že předmětné nemovité věci nabyli již v roce 1993 (tedy ještě před vznikem sdružení) do společného jmění manželů , jméno FO, a , jméno FO, . Žalobci předloženým písemným zněním smlouvy o sdružení tak nemohlo být prokázáno nabytí vlastnického práva žalobců k předmětným nemovitostem.7. Okresní soud rovněž uzavřel, že žalobci neprokázali ani pasivní věcnou legitimaci žalovaných jako subjektů, které by měly do tvrzeného vlastnického práva žalobců neoprávněně zasahovat. K tomu okresní soud poukázal na to, že žalovaní jsou platně ustanovenými insolvenčními správci v insolvenčních řízeních manželů , jméno FO, a , jméno FO, a v rámci těchto insolvenčních řízení zcela po právu disponují s majetkovými hodnotami sepsanými do majetkové podstaty úpadců, tedy i se spoluvlastnickými podíly v rozsahu ideální ½ , Jméno žalobce B, a v rozsahu ideální ½ , jméno FO, .8. Okresní soud rovněž zmínil, že žalobci citovaná judikatura (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2015 sp. zn. 33 Cdo 4261/2015) na daný případ nedopadá. Z uvedené judikatury totiž plyne, že má-li se konkrétní majetek stát spoluvlastnictvím členů sdružení, musí jít o majetek získaný společnou činností, nikoliv o majetkové hodnoty toliko poskytnuté pro potřeby sdružení – v takovém případě spoluvlastnictví ze zákona vzniká toliko k penězům či jiným věcem druhově určeným, nikoliv k věcem nemovitým jako věcem jednotlivě určeným.9. Okresní soud dále poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2017 sp. zn. 22 Cdo 2231/2017, dle něhož s věcmi sepsanými do konkursní podstaty je po dobu trvání účinků soupisu majetku do konkursní podstaty oprávněn nakládat toliko správce konkursní podstaty, popř. osoba, jíž k tomu dal správce souhlas, a to i v průběhu sporu o vylučovací žalobě. Správce je tak oprávněn věc zapsanou do konkursní podstaty držet, užívat a požívat její plody a užitky, a to bez zřetele k tomu, zda je úpadce vlastníkem věci. Třetí osoba, byť by byla skutečným vlastníkem