26 Co 312/2024-182 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud určil, že žalobce je na základě závěti zůstavitele ze dne , datum, dědicem po zůstaviteli , jméno FO, , r. č. , RČ, , posledně bytem , adresa, , zemřelém dne , datum, (výrok I). Žalované uložil nahradit žalobci náklady řízení , částka, k rukám jeho zástupce do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II).2. Okresní soud rozhodoval o žalobě žalobce, kterou se domáhal určení, že je dědicem zůstavitele , jméno FO, (dále jen „zůstavitel“) ze závěti (sepsané na počítači a podepsané zůstavitelem za účasti dvou svědků), neboť v dědickém řízení žalovaná (manželka zůstavitele) popřela pravost a platnost závěti a mezi potencionálními dědici vznikl spor o dědické právo. Žalovaná měla za to, že závěť nebyla projevem vlastní svobodné vůle zůstavitele, ale že byl ovlivněn osobami, v jejichž prospěch byla závěť sepsána, poukazovala zejména na vážný zdravotní stav zůstavitele, jeho izolaci v bydlišti žalobce a znemožnění kontaktu s členy rodiny žalované.3. Okresní soud po provedeném dokazování po skutkové stránce uzavřel, že v průběhu roku , rok, se zdravotní stav žalované i zůstavitele postupně zhoršoval. Rozvíjející se Parkinsonova nemoc nedovolovala žalované, aby nadále pečovala o společnou domácnost, jako tomu bylo v předchozí době. Také proto s péčí o domácnost a s obstaráváním potřebných záležitostí , jméno FO, pomáhala , jméno FO, . Vzhledem k progredující nemoci zajistila rodina sestry žalované , jméno FO, umístění žalované ve specializovaném zařízení v , adresa, . , jméno FO, (dále též jen „zůstavitel“) možnost pobytu v jakémkoliv zařízení vždy odmítal a dával najevo, že hodlá zůstat v místě svého celoživotního bydliště ve , adresa, . Vzhledem k tomu, že zůstavitel nemohl po odvozu žalované do specializovaného zařízení , datum, vzhledem ke svému fyzickému stavu zůstat v místě dosavadního bydliště sám, zajistil žalobce pokračující dialyzační léčbu zůstavitele v místě svého bydliště v , adresa, a se souhlasem zůstavitele jej odvezl do , adresa, , datum, . Nelze dovodit, že by k odvozu zůstavitele do , adresa, došlo proti jeho vůli. Zdravotní problémy se u zůstavitele v rozhodné době projevovaly zejména po fyzické stránce, žádný ze svědků neuvedl jakékoliv skutečnosti, které by vyvolávaly pochybnosti o psychickém stavu zůstavitele, pochybnost o zachování jeho ovládacích a rozpoznávacích schopností ostatně neshledalo ani zdravotnické zařízení , právnická osoba, , v němž byl zůstavitel léčen od počátku listopadu , rok, a jež mu umožnilo podepsat , datum, prohlášení o ukončení léčby. Dle okresního soudu rovněž nebylo prokázáno ani to, že chování zůstavitele mohlo být ovlivněno jeho pobytem v novém neznámém prostředí, jeho stavem nesoběstačnosti, případně stavem izolovanosti od blízkých osob (s výjimkou rodiny žalobce). Z výpovědi svědků vyplynulo, že zůstavitel stál za svými rozhodnutími, byl schopný je prosadit, nebyl osobou, s níž by bylo možno snadno manipulovat. Ani z výpovědí svědků , jméno FO, , kteří byli přítomni podpisu závěti, nevyplynulo, že by cokoliv v době podpisu závěti vyvolávalo pochybnosti v tom směru, zda zůstavitel jedná svobodně a spontánně, zůstavitel dal jednoznačně a srozumitelně najevo, že obsah závěti odpovídá jeho vůli a věděl, o jaké právní jednání se jedná. Na uvedeném ničeho nemění ani námitka žalované, že zůstavitel se ještě v září a říjnu , rok, vyjádřil v tom smyslu, že byt ve , adresa, „zůstane v rodině“ žalované, či že nebyl důvod k sepisu sporné závěti, když měl zůstavitel před svědky uvést, že má své majetkové záležitosti vypořádané. Důvodnou okresní soud neshledal ani námitku žalované, že by naplněním závěti ve svých důsledcích byla „zbavena střechy nad hlavou“, neboť všem blízkým osobám žalované muselo být již , datum, zřejmé, že se do bytu ve , adresa, žalovaná kvůli zhoršující se Parkinsonově nemoci již nevrátí a navíc pořízení závěti ve svých důsledcích nepovede k pozbytí vlastnického práva žalované k bytu. Pro posouzení platnosti závěti je irelevantní námitka žalované, že na účtu zůstavitele zůstala ke dni jeho úmrtí jen nepatrná částka. S ohledem na uvedené okresní soud uzavřel, že skutková zjištění nenasvědčují tomu, že by závěť podepsaná , jméno FO, nevyjadřovala jeho skutečnou a vážnou vůli. Před přítomnými svědky , jméno FO, dal zůstavitel jednoznačně a srozumitelně najevo, že závěť, byť ji sám nesepsal, jeho skutečnou vůli vyjadřuje. Zůstavitel závěť před oběma svědky podepsal. Z hlediska svého obsahu je pak závěť určitá a srozumitelná. Slyšení svědci , jméno FO, byli osobami způsobilými zúčastnit se pořizování závěti. Nebyli v postavení osob blízkých ve smyslu § 22 odst. 1 o. z., a to ani k zůstaviteli, ani k žalobci či jeho manželce a dceři. Závěť nebyla pořízena v jejich prospěch. Oba jmenovaní závět jako svědci podepsali. Dle okresního soudu tak byly naplněny zákonné podmínky pro pořízení závěti způsobem upraveným v ustanovení § 1534 a násl. o. z. Takto provedený výklad sporné závěti odpovídá i zákonnému požadavku, aby bylo co nejvíce vyhověno vůli zůstavitele , jméno FO, . Proto uzavřel, že sporná závěť zůstavitele je platným právním jednáním, a žalobě vyhověl.4. Proti rozsudku okresního soudu podala žalovaná odvolání. Namítla, že okresní soud nepřihlédl ke všem jí tvrzeným skutečnostem a označeným důkazům. Zdůraznila, že o zůstavitele pečovala 47 let, žalobce jen posledních 7 týdnů, protože toho již nebyla pro svou nemoc schopná. Manželka žalobce, se kterou zůstavitel neměl dobré vztahy, se o něj začala zajímat až od srpna , rok, . Jejich dceru zůstavitel v podstatě neznal. Ode dne přesunu zůstavitele do bydliště žalobce (, datum, ) byl zůstavitel zcela odkázán na péči žalobce a jeho rodiny. Kontakt žalované ani její rodině se zůstavitelem nebyl touto rodinou umožněn, nebyl jim ani umožněn přístup do zdravotnické dokumentace zůstavitele. Nikdo žalovanou ani její rodinu neinformoval o podstatných záležitostech zůstavitele (léčba, zhoršení zdravotního stavu, výjezd na pohotovost, podpis ukončení léčby apod.) Svědkyni , jméno FO, byla upřena i možnost se se zůstavitelem za rodinu žalované rozloučit. Fyzický i duševní stav zůstavitele rapidně chátral, dalo by se říci, že byl zůstavitel na poslední cestě, kdy tuto se rozhodl dne , datum, ukončit podpisem reversu. Po šesti dnech od ukončení léčby zemřel. Ještě v září , rok, považoval zůstavitel při zdravé úvaze své majetkové poměry za vypořádané (co potřeboval, respektive to, co jej spojovalo s žalobcem, žalobci za života daroval). Zbývající majetek rozhodně již neměl v úmyslu nijak dál řešit, neboť byt ve , adresa, chtěl přenechat manželce, resp. její rodině (když on již dostatečně tu svou podaroval), a o to spíše za situace, kdy v tomto bytě převážnou část života skutečně společně s manželkou žili a který získali vlastně jen díky ní. Nejlepší kamarád zůstavitele , jméno FO, vnímal osobnostní změnu zůstavitele v posledním měsíci před jeho odjezdem do , adresa, . Všiml si, že byl na všechno naštvaný a už to zkrátka nebyl on. Svědek , jméno FO, a , jméno FO, se se zůstavitelem vídali sporadicky, jejich výpovědi ve vztahu k psychickému a duševnímu stavu zůstavitele je tedy třeba považovat za neúplné. Závěť podepsal pod vlivem izolace, odkázanosti a zejména pak pod vlivem své nemoci a zhoršujícího se fyzického a duševního stavu, a to aniž by věděl či byl předem informován o tom, o jaký dokument se bude jednat, co bude jeho obsahem, jakého majetku se skutečně týká a jaké právní následky tento dokument může způsobit. Otázkou je i naplnění formální stránky závěti. Žalovaná dále namítala, že okresní soud řádně nepoučil účastníky dle § 118a, § 118b o. s. ř., neprovedl výslech svědkyně , jméno FO, , která by se mohla objektivně vyjádřit k fyzickému i duševnímu stavu zůstavitele a celkově k poměrům zůstavitele a jeho manželky až do doby jejich odjezdu. Měla za to, že okresní soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Poukázala na nesprávnou protokolaci výpovědi svědkyně , jméno FO, , není pravdou, že svědkyně byla srozuměna se změnou stanoviska zůstavitele a že věděla, že sepíše závěť. Není rovněž pravdou, že by žádnou roli nehrály důkazy prokazující konečný stav účtu zůstavitele, když z těchto naopak vyplývá nepoctivost, nemravnost a jasný předem promyšlený záměr žalobce a jeho rodiny. Poukázala na další důkazy dokreslující povahu, nemravnost a nepoctivý záměr žalobce, který ještě před smrtí zůstavitele vybral jeho účet a i po jeho smrti nakládal s automobily bez vědomí a souhlasu žalované, která je měla se zůstavitelem ve společném jmění manželů. Zdůraznila, že vůle zůstavitele nemohla být při podpisu závěti ani svobodná, ani vážná. Žalobce nedostal od zůstavitele informace o tom, jakým způsobem a co mu chce zůstavitel přenechat za majetek, žalobce toto vymyslel a zajistil sám, zůstavitel závěť viděl poprvé až těsně před podpisem, ani nebyl schopen ji přečíst, neuvědomil si a ani se žalobcem neřešil, jaký důsledek to bude mít pro žalovanou, netušil, jaký