26 Co 347/2024-337 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud zamítl žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení , částka, se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I). Žalobci uložil zaplatit žalované náklady řízení , částka, k rukám jejího zástupce (výrok II) a České republice – Okresnímu soudu v , adresa, nahradit náklady řízení s tím, že jejich výše bude vyčíslena v samostatném usnesení (výrok III).2. Proti výroku II a III podal žalobce odvolání. Uvedl, že jeho majetkové poměry jsou v absolutním nepoměru k majetkovým poměrům žalované a není možné po žalobci spravedlivě požadovat, aby náklady řízení nesl ze svého. Navrhl, aby při rozhodování o nákladech řízení byl aplikován § 150 o. s. ř. Důvody zvláštního zřetele spatřoval v jedinečnosti a specifičnosti sporu, kdy celé rozhodování soudu bylo založeno na znaleckém posouzení, a ač soud 1. stupně podané žalobě nevyhověl, žalobce považuje za nepochybné, že k postupu non lege artis došlo. V řízení předložené znalecké posudky si v jistých ohledech odporovaly, a rozhodnutí soudu 1. stupně je založeno na souboji znaleckých posudků. Stěžejním pro daný spor bylo posouzení postupu nemocnice, a to na základě zdravotnické dokumentace, kterou sama žalovaná vedla. Namítal, že náklady žalované nebyly ve značné míře účelně vynaložené. Souhlasil se závěrem okresního soudu, že při určení výše odměny zástupce žalované bylo vycházeno z tarifní odměny , částka, a odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, a sp. zn. , spisová značka, . Aplikace závěrů uvedených v rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. , spisová značka, by zasáhla do práva žalobce na spravedlivý proces. Poukazoval na postup soudu, kdy byl zadán znalecký posudek bez přímého návrhu účastníka řízení, což hodnotil jako postup svévolný a v rozporu s pravidly dokazování. Navrhl, aby právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno ani žalované ani státu.3. K výzvě odvolacího soudu žalobce uvedl, že má za to, že by nedosáhl na přiznání osvobození od soudních poplatků, neboť se nepovažuje za zcela sociálně slabého občana, má však za to, že při rozhodování o nákladech státu by mělo být zohledněno, že je v částečném invalidním důchodu, jeho zdravotní stav mu neumožňuje vykonávat soustavnou výdělečnou činnost v jeho profesi, nemá příjem ze závislé pracovní činnosti ani jako OSVČ. V SJM má nemovitosti, které pronajímají s manželkou, a z daného příjmu žalobce hradí veškeré náklady spojené s domácností a potřeb dvou dětí, tj. domáhal se aplikace § 150 o. s. ř.4. Odvolání proti výroku II podala i žalovaná. Vytýkala okresnímu soudu, že při určení výše odměny jejího zástupce vycházel z tarifní hodnoty , částka, , nikoli z tarifní hodnoty , částka, . Poukázala na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3362/22. Uváděla, že žalobce zahájil řízení na základě dvou posudků, přičemž již tehdy z nich vyplývalo, že žalovaná postupovala při léčbě žalobce lege artis. Požadované plnění bylo vyčísleno znalcem a obě strany vstupovaly do řízení s vědomím, že se spor bude týkat nároku žalobce , částka, . Navrhla, aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení z tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 AT, tedy z , částka, . Konkrétní výši žádaných nákladů řízení v odvolání neuvedla. V doplnění odvolání žalovaná uvedla, že nesouhlasí se závěrem žalobce, že by nálezy Ústavního soudu (, spisová značka, nebo , spisová značka, ) narušily žalobcovu právní jistotu, protože i předtím byla judikatura považována za nejednoznačnou. V rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, Nejvyšší soud zdůrazňuje požadavek nemožnosti vyčíslení hodnoty sporu ve chvíli zahájení soudního řízení, ale v souzené věci žalobce nárok vyčíslil na základě znaleckého posudku a spor se od počátku vedl pro konkrétní částku. Žalobce navzdory tomu, že oba jím objednané znalecké posudky neshledaly, že postup žalované byl v rozporu s lege artis, uplatňoval znaleckým posudkem vyměřenou částku, aniž by zvážil možnost, že v případě neúspěchu budou náklady řízení kalkulovány z této jistiny. Konečně žalovaná upozornila, že dle veřejně dostupných podkladů má žalobce v SJM pět bytů v , adresa, a jeden nebytový prostor tamtéž. Bytovou jednotku , číslo, v k. ú. , adresa, a nebytový prostor zakoupili manželé , jméno FO, dokonce za trvání tohoto soudního řízení. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil výrok II rozhodnutí okresního soudu tak, že jí bude za řízení před okresním soudem přiznáno , částka, a za řízení odvolací , částka, .K odvolání proti výroku II5. Podáním ze dne , datum, vzal žalobce odvolání do výroku II zcela zpět. Odvolací soud proto odvolací řízení z podnětu žalobce proti výroku II zastavil (výrok I tohoto usnesení) a výrok II napadeného usnesení přezkoumal pouze z podnětu odvolání žalovaného.6. V souzené věci se žalobce domáhal zaplacení , částka, s přísl. jako náhrady škody za ztížení společenského uplatnění, když tvrdil, že v důsledku nesprávného lékařského postupu žalované mu vznikla škoda. Žaloba byla zcela zamítnuta s tím, že nebyl zjištěn postup žalované non lege artis.7. Je pravdou, že v soudní praxi se otázka určení výše odměny advokáta při sporech dle § 2958 o. z. stala nejednotnou, a řešil ji opakovaně jak Nejvyšším tak Ústavním soudem. Pro přehlednost odvolací soud uvádí stručný přehled vyvíjejících se závěrů. Dne , datum, Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, (, spisová značka, ) judikoval, že ve věcech peněžité náhrady nemajetkové újmy při ublížení na zdraví podle § 2958 o. z., jež představuje zásah do osobnostního práva, činí tarifní hodnota pro výpočet odměny zástupce z řad advokátů , částka, podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (ve znění pozdějších předpisů dále jen AT). Dne , datum, se k této otázce vyjádřil Ústavní soud, který v nálezu sp. zn. , spisová značka, uvedl, že ustanovení § 9 AT lze užít pouze tehdy, nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi a uzavřel, že , částka, se nepovažuje za tarifní hodnotu ve věcech osobnostních práv nebo náhrady nemajetkové újmy paušálně ve všech případech, nýbrž pouze tehdy, „nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi.“ A dospěl k závěru, že jinak je třeba odměnu advokáta určit dle § 8 odst. 1 AT. Konkrétně v projednávané věci uvedl, že „v posuzované věci je podstatnou okolností, že stěžovatelka do řízení již vstupovala s relevantním znaleckým posudkem, který vyčísloval požadovanou výši bolestného a ztížení společenského uplatnění, a svůj žalobní nárok konkrétně vyčíslila. O to více proto nemůže obstát oběma soudy odkazované usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , podporující v podstatě automatickou aplikaci náhradní tarifní hodnoty podle § 9 advokátního tarifu v případě, že se rozhoduje o náhradě za nemateriální újmu na osobnostních právech“. Dne , datum, se Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. , spisová značka, vědomě odchýlil od právního závěru vysloveného v nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, a zopakoval právní názor, podle nějž v případech řízení o zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným výkonem veřejné moci činí tarifní hodnotu pro výpočet odměny advokáta , částka, podle § 9 odst. 4 písm. a) AT. Dne , datum, Ústavní soud v nálezu sp. zn. , spisová značka, na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, reagoval a uvedl, že náhrada nákladů řízení ve sporech o nemajetkovou újmu na zdraví musí alespoň částečně odpovídat skutečné náročnosti takových sporů. Příliš nízká odměna advokáta může mít nepřípustně odrazující účinek na další poškozené v obdobném postavení, což může vést k porušení povinnosti státu zajistit efektivní soudní ochranu ve sporech týkajících se náhrady za nemajetkovou újmu na zdraví. Účastníkům a jejich právním zástupcům nemůže být k tíži nekoncepční pojetí výpočtu odměny za právní zastoupení, které nezohledňuje právní a skutkovou složitost konkrétních i typizovaných sporů. Ústavní soud neshledal přesvědčivý důvod, proč by v „jednoduchém“ majetkovém sporu o zaplacení neuhrazené faktury měla být odměna počítána z mnohdy milionových částek, zatímco v případech zásahu do přirozených práv člověka, (konkrétně ve složitých medicinských sporech), by měla být vypočtena z tarifní hodnoty , částka, . Taková disproporce v ohodnocení majetkových a nemajetkových sporů z pohledu náhrady nákladů řízení se Ústavnímu soudu nejevila být přiměřená, a proto zopakoval svůj závěr, že je na místě vycházet z tarifní hodnoty určené dle § 8 odst. 1 AT. Konečně je třeba uvést, že s účinností od , datum, byla věc vyřešena zákonodárcem nově vyhláškou č. 258/2024 Sb. ze dne 21. srpna 2024, kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (AT), ve znění pozdějších předpisů, dle které v případě osobnostních práv s návrhem na nemajetkové újmy (současný § 9 odst. 4 písm. a/ advokátního tarifu) se bude za tarifní hodnotu považovat výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo