26 Co 43/2025-49 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud napadeným rozsudkem uložil žalované zaplatit žalobci , částka, se zákonným úrokem z prodlení 14,75 % od , datum, do zaplacení (výrok I) a nahradit žalobci náklady řízení , částka, k rukám zástupce žalobce (výrok II), vše do tří dnů od právní moci rozsudku.2. V odůvodnění rozhodnutí okresní soud uvedl, že žalobce se domáhal po žalované zaplacení žalované částky z titulu tzv. následného regresu s tím, že účastníci za trvání manželství spotřebovali na stavbu rodinného domu v SJM účastníků , částka, , které náležely jejich třem dětem, tj. každému z dětí v částce , částka, . Manželství účastníků zaniklo dne , datum, a , datum, uzavřeli účastníci jako bývalí manželé písemnou dohodu o vypořádání rozvodem zaniklého společného jmění manželů, přičemž ohledně zmíněného dluhu vůči jejich dětem nebylo v této dohodě ničeho uvedeno. Z obsahu e-mailové komunikace účastníků, která předcházela uzavření dohody nebylo prokázáno, že by se žalobce bez dalšího zavázal uhradit celý dluh manželů vůči dětem ve výši , částka, . E-mailovou komunikaci z února roku , rok, je dle okresního soudu třeba vykládat jako pouhý návrh parametrů budoucí dohody, které se v čase měnily. Z konečné dohody však závazek byl vypuštěn. Účastníci jednali prostřednictvím svých právních zástupců, kterým muselo být zřejmé, že i dluh je součástí SJM a pokud ho chtějí vypořádat určitým způsobem, má tak být učiněno dostatečně jasně, aby nevznikly pochyby. Uzavření dohody o převzetí celého závazku žalobcem nebylo prokázáno ani výpovědí žalované, která tvrzený závazek žalobce k úhradě celého dluhu vztahovala k e-mailové komunikaci z února , rok, . Za této situace tedy okresní soud uzavřel, že se žalované její tvrzení o výslovném závazku žalobce prokázat nepodařilo, respektive žalobce prokázal, že se nezavázal vyrovnat dluhy ze SJM vůči dětem, a to ani v rámci předsmluvní komunikace s žalovanou ani dohodou o vypořádání SJM. Dále ze shodných tvrzení účastníků plyne, že žalobce po uzavření dohody o vypořádání SJM uhradil poměrnou část dluhu dětem k rukám jejich matky (žalované). Následně rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, č. j. , spisová značka, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, č. j. , spisová značka, bylo žalobci uloženo uhradit dceři , jméno FO, , částka, jakožto doplatek na dluh vůči , jméno FO, ze zaniklého SJM. Okresní soud žalobu shledal důvodnou a uzavřel, že bylo prokázáno, že v průběhu manželství žalobce a žalované vznikl dluh vůči jejich třem dětem v celkové výši , částka, , který je pasivem zaniklého společného jmění manželů. Ohledně vypořádání předmětného dluhu nebyla uzavřena dohoda ani nebyl jinak vypořádán. V souladu s ustanovením § 741 písm. c) o. z. tak platí zákonná domněnka, že dluh je společný a podíly manželů jsou shodné ve výši jedné poloviny. Žalobce tak měl po zániku SJM povinnost hradit na tento dluh každému z dětí částku , částka, , kterou splnil. Úhradou žalované částky věřitelce (dceři) podle pravomocného rozsudku tak žalobce jakožto spoludlužník žalované ve smyslu § 1876 odst. 2 o. z. vyrovnal více, než činí jeho podíl na společném dluhu, a tím mu vzniklo právo náhrady těchto prostředků, tzv. regres vůči žalované.3. Žalovaná se proti rozsudku odvolala. Měla za to, že závěry obsažené v napadeném rozsudku jsou v rozporu s provedenými důkazy, když z účastnických výslechů i dalších provedených důkazů (zejména z e-mailové komunikace) vyplývají jednoznačně opačné závěry, než ke kterým dospěl okresní soud. Namítala, že v řízení prokázala, že s žalobcem uzavřela dohodu o tom, že předmětný závazek přebírá výlučně žalobce, který se zavázal závazek vůči své dceři (ale i vůči dalším dvěma nezletilým dětem) v celém rozsahu splatit bezprostředně po uzavření písemné dohody o vypořádání SJM. Tato skutečnost vyplývá zejména z obsahu e-mailové komunikace účastníků, poukázala na znění e-mailu ze dne , datum, , z něhož dle žalované vyplývá, že žalobce věděl, že bude ještě uzavírána písemná dohoda o vypořádání SJM a její součástí již nemusí být ujednání o závazku vůči dětem. Účastníci se tedy zcela jednoznačně a srozumitelně dohodli na tom, co se bude dít s jejich závazky vůči dětem, tedy dohodli se na tom, že tyto závazky převezme a v celém rozsahu uhradí žalobce. Žalobce ani po e-mailovém odsouhlasení a potvrzení dohody v průběhu dalšího vyjednávání o způsobu vypořádání SJM neměl žádné připomínky týkající se závazků vůči dětem, netvrdil, že by mezi účastníky dohoda (týkající se závazků) uzavřena nebyla, nikdy tuto dohodu nechtěl modifikovat. Další vyjednávání účastníků se týkalo pouze SJM bez předmětného závazku, pokud žalobce navrhoval, že dětem vyplatí více, byla to pouze jeho dobrá vůle. Připustila, že závazek nebyl uveden v uzavřené písemné dohodě o vypořádání SJM, ale není pravdou, že by byl vypuštěn a že nebyl mezi účastníky vypořádán. Účastníci se totiž zcela jednoznačně dohodli na tom, že závazek vůči dětem a stejně tak společné movité věci nebudou v písemné dohodě uvádět záměrně, když se dohodli na tom, že závazky vůči dětem přebírá a v plném rozsahu se zavazuje uhradit žalobce a co se týče movitých věcí, tak se dohodli na tom, že tyto si vypořádají samostatnou dohodou. Žalobce nikdy v průběhu vyjednávání o způsobu vypořádání SJM neprojevil ve vztahu k závazku vůči dětem a k movitým věcem jinou vůli. Toto se změnilo po uzavření písemné dohody o vypořádání SJM, kdy žalovaná žalobce vyzvala k plnění jeho povinností, tedy k úhradě závazků vůči dětem. Toto nejdříve žalobce odmítl zcela a následně v prosinci , rok, a lednu uhradil pouze ½ dluhů s poukazem na to, že druhou polovinu dluhů má uhradit žalovaná. Do doby, než byl vyzván k úhradě závazku vůči dětem netvrdil, že by nebyl povinen jej uhradit a ani netvrdil že by tento závazek byl obsažen ve vypořádací částce sjednané v písemné dohodě. Odkázala na e-mailovou komunikaci z období po uzavření písemné dohody o vypořádání SJM, ze které je výše uvedené zřejmé. Poukázala rovněž na ujednání v dohodě o vypořádání SJM, v níž je uvedeno, že „žádné další doposud nevypořádané společné závazky neexistují“ a na e-mail jejího zástupce , datum, , z něhož vyplývá, že povinnost žalobce převzít závazek byla jednoznačně ujednána a na jeho vůli mělo být pouze ponecháno to, jakým způsobem závazek vůči dětem splní a nikoliv to, zda jej splní. Dodala, že písemnou dohodu o vypořádání SJM v konečném znění podepsala zejména s přihlédnutím k tomu, že se vedle závazků v ní uvedených, zavázal žalobce i k tomu, že uhradí , částka, ve prospěch společných dětí. Měla za to, že z e-mailové komunikace účastníků vyplývá, že vypořádací podíl , částka, v dohodě o vypořádání SJM představoval pouze částku pro ni a nezahrnoval závazek vůči jejich dětem, i z e-mailové komunikace po uzavření dohody o vypořádání je zřejmé, že žalobce si byl vědom svého závazku k zaplacení celé částky , částka, jejich dětem. Pokud se žalobce v podané žalobě odkazoval na dřívější rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, , uvedla, že nebyla účastníkem tohoto řízení, jednalo se o spor mezi žalobcem a společnou dcerou účastníků a otázka, zda byl závazek vůči dětem účastníky tohoto řízení vypořádán či nikoliv, nebyla předmětem sporu a ani k ní nesměřovalo provedené dokazování. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a žalobu zamítl.4. Žalobce se k odvolání žalované vyjádřil. Rozsudek okresního soudu měl za správný, zohledňující provedené dokazování s tím, že argumentace žalované neobsahuje nic nového. Odkázal na rozsudek Krajského soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, , který nezjistil, že by se žalobce zavázal k zaplacení celého dluhu , částka, vůči společným dětem účastníků. Navrhl, aby odvolací soud odvolání žalované zamítl a napadený rozsudek potvrdil.5. Při jednání odvolacího soudu žalovaná po poučení odvolacím soudem, že jí stíhá důkazní břemeno k tvrzení o tzv. vnitřní dohodě dlužníků o vypořádání společného dluhu vůči společným dětem, které dosud neunesla (a po poučení o následcích neunesení důkazního břemene), sdělila, že jediný důkaz, který může navrhnout, je její opakovaný výslech, kdy s žalobcem jednala a je přesvědčena, že k dohodě došlo. Doplnila, že v době, kdy jednala s žalobcem prostřednictvím e-mailové korespondence, tj. od února , rok, do července , rok, , se s žalobcem osobně nesetkala. Osobně spolu o věci nejednali. Vycházela z toho, že ještě před , datum, se žalobce k dětem choval korektně a uváděl, že peníze dětem vrátí. E-mail ze dne , datum, považovala jako potvrzení toho, co bylo ujednáno.6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou (§ 201 a 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Odvolací soud se ztotožnil se závěry okresního soudu a k odvolání žalované uvádí následující.7. V souzené věci se žalobce domáhal po žalované zaplacení žalované částky z titulu úhrady společného dluhu účastníků jako dluhu ze SJM účastníků vůči jejich společn