26 Co 55/2025-225 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud určil, že žalobce je vlastníkem pozemků parc. č. , hodnota, , druh pozemku: ostatní plocha, o výměře 20 m2, a parc. č. , číslo, , druh pozemku: zahrada, o výměře 3 m2, v obci a katastrálním území , adresa, , nově vznikajících dle geometrického plánu pro rozdělení pozemku č. , hodnota, vyhotoveného , tituly před jménem, , jméno FO, , úředně oprávněným zeměměřičským inženýrem, který je přílohou tohoto rozsudku, dále též jen „sporné pozemky“ (výrok I). Žalovaným 1, 2 uložil nahradit žalobci společně a nerozdílně náklady řízení 42 957 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).2. Žalobce dovozoval své vlastnické právo ke sporné části pozemku z titulu tzv. mimořádného vydržení s tím, že spornou část pozemku držel a užíval od konce roku 1999 ve hranici vytyčené a nerozporované právními předchůdci obou pozemků. Okresní soud uzavřel, že žalobce je vlastníkem mimo jiné pozemku parc. , číslo, v k. ú. , adresa, , zapsaném na listu vlastnictví č. , hodnota, . Do společného jmění manželů žalovaných patří sousední pozemek parc. č. st. , hodnota, , v k.ú. , adresa, , zapsaný na listu vlastnictví č. , hodnota, . Žalobce se ujal držby svého pozemku v prosinci , datum, , kdy hranice mezi pozemky byly vymezeny původním dřevěným plotem vedoucím od silnice (, adresa, ) k rohu stodoly na pozemku žalovaných, v části dále za stodolou nebyl pozemek oplocen. V tomto rozsahu žalobce pozemek užíval, ať už k účelům funkčním (uskladnění stavebního materiálu) či okrasným (záhon, živý plot). Žalovaní původní dřevěný plot odstranili a nahradili jej betonovým. K žádné dohodě týkající se užívání sporných pozemků parc. č. , hodnota, (dříve část pozemku č. st. , hodnota, ) a parc. č. , číslo, (dříve část pozemku parc. č. , číslo, ) mezi žalobcem a žalovanými, či jejich právními předchůdci, nedošlo. V roce 2023 proběhl spor o rušení držby žalobce. Bylo prokázáno, že žalobce držel a užíval spornou část pozemku (pozemky nově označené geometrickým plánem , jméno FO, jako parcely parc. č. , hodnota, a č. , hodnota, ) od konce roku 1999 dosud. I přes sousedské spory pokračoval v držbě a úspěšně se domáhal i soudní ochrany před jejím rušením, když v roce 2023 proběhl spor o rušení držby žalobce. Podmínky časového testu dle § 1095 o. z. byly splněny. Žalovaným se nepodařilo prokázat nepoctivý úmysl žalobce jako držitele sporné části pozemku. I pokud by žalobce v některém z okamžiků jeho více než 20leté držby zjistil, že není oprávněným vlastníkem, sama o sobě by tato skutečnost nemohla zapříčinit zánik držby „nikoliv v nepoctivém úmyslu“. Závěr o nepoctivém záměru žalobce nelze dovodit ani z kupní smlouvy, na základě níž nabyl žalobce pozemek ve svém vlastnictví a jejíž přílohou byl geometrický plán vyznačující skutečný průběh hranic, ani z výpovědi slyšených svědků. I tyto se týkaly především toho, že si byl žalobce vědom, že jde o cizí pozemek. Svědkyně , jméno FO, měla pouze informace zprostředkované svým synem, svědkyni , jméno FO, na věrohodnosti výpovědi ubraly velmi vyostřené vztahy se žalobcem, nad to se žalobcem vstoupila do vztahu až více než rok poté, co se chopil držby pozemků. Ani ona nezmínila, že by žalobce jednal ve své držbě jakkoli lstivě, se zlým úmyslem nebo obecně nemorálně. Pouze popisovala, že žalobce věděl, že pozemek není jeho, což k prokázání nepoctivého úmyslu žalobce nestačí. Žalovaní své důkazní břemeno stran prokázání nepoctivého úmyslu žalobce neunesli. Při absenci konkrétních kritérií nepoctivého úmyslu, okresní soud hodnotil jednání držitele při nabytí a výkonu držby individuálně a v okolnostech vztahů mezi účastníky či jejich právními předchůdci. Uzavřel, že jednání držitele (žalobce) nebylo úmyslně nepoctivé (nemorální) v obecném smyslu. Namítali-li žalovaní, že jim byla působena újma tím, že byli omezeni v úpravách stodoly, z dokazování vyplynulo, že žalobce jim sám přislíbil vstup z druhé strany stodoly přes jím užívaný pozemek, když na toto mají nárok i ze zákona. Skutečnost, že žalovaní za pozemek uhradili kupní cenu a hradili daň z nemovitosti, není okolností přičitatelnou vůli žalobce. Veřejnoprávní vztahy plynoucí z vlastnictví pozemku žalovanými a státem nemohl svým počínáním žalobce nijak ovlivnit. Byli to tedy sami žalovaní, kteří takto mnoho let postupovali, aniž by se snažili o zjednání nápravy, pokud toto pociťovali jako újmu. Vlastnickou žalobu žalovaní nepodali. Proto okresní soud žalobě vyhověl. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení vycházel ze zásady úspěchu ve sporu, žalobci, který byl v řízení zastoupen advokátem, však nepřiznal odměnu (a náhradu hotových výdajů plus DPH) za 4 úkony právní služby (replika ze dne 28. 11. 2023, replika ze dne 24. 4. 2024, vyjádření 3. 10. 2024 a vyčíslení nákladů ze dne 15. 10. 2024) s odůvodněním, že nešlo o účelně vynaložené náklady.3. Proti rozsudku okresního soudu podali žalovaní odvolání. Namítali, že okresní soud neúplně zjistil skutkový stav, když neprovedl důkazy navržené žalovanými, na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a věc nesprávně právně posoudil. Zdůraznili, že žalobce věděl o tom, že užívá část pozemku, kterou nekoupil a není jeho. Žalobce uvedl, že s právním předchůdcem žalovaných jednal o průběhu hranic v době, kdy oplocoval svůj pozemek, a domlouval se, zda může plot přidělat přímo na stodolu či zda je potřeba, aby zde instaloval sloupek. To bylo v roce 2000 – 2001. Tvrzení o neexistenci vědomosti užívání cizího pozemku je pak v rozporu se samotným nabývacím titulem, a to kupní smlouvou z , datum, , jejíž součástí je geometrický plán, který jednoznačně vymezuje hranici pozemků zřetelně viditelně, nikoliv na samé hranici zdi stavby – stodoly, ale před ní. Vědomost užívání cizího pozemku žalobcem a dokonce dle názoru žalovaných existenci dohody o užívání cizího pozemku žalobcem pak potvrdila svědkyně , jméno FO, . Tato svědkyně jednoznačně potvrdila tvrzení žalovaných v tom směru, že právním titulem užívání cizího pozemku byla výprosa, tedy dohoda o bezúplatném užívání části pozemku mezi žalobcem a právním předchůdcem žalovaných. Výše uvedenou dohodu pak nepřímo potvrdila i svědkyně , jméno FO, , která se vyjádřila v tom směru, že žalobce se dohodl s právním předchůdcem žalovaných panem , jméno, , že od začátku u silnice syn zhotoví drátěný plot, který povede ke stodole a od stodoly dolů na hranici svého pozemku. Žalovaní proto měli za to, že existence dohody o užívání cizího pozemku byla prokázána, těžko si lze představit uzavírání jakékoli dohody ze strany žalobce s panem , jméno, , pokud by mělo dojít k oplocení podle skutečných hranic pozemků, k tomu by žalobce žádnou dohodu nepotřeboval. Navrhli doplnění dokazování výslechem syna žalovaných a vyžádáním stavební dokumentace ke stavbě domu žalobce s tím, že z těchto důkazů by vyplynulo, že žalobce nejenže věděl o tom, že užívá cizí pozemek, ale že tento užívá na základě dohody (výprosy) s právním předchůdcem žalovaných. Uvedli, že nepoctivý úmysl žalobce je dán tou skutečností, že se snaží přeměnit to, co mu bylo povoleno jen výprosou na své trvalé právo vlastnictví. Doplnili, že okresní soud nepoctivý úmysl spíše definoval jako zlý úmysl, nepoctivý úmysl vyložil v užším smyslu, než jak v obecné rovině pojem nepoctivého úmyslu zákon má na mysli, dochází tak k překrývání výkladu s pojmem pravé držby dle § 993 o. z. Žalobce od doby, kdy zakoupil svůj pozemek nejenže věděl, že užívá část pozemku cizího, ale toto užívání měl i dovoleno od právního předchůdce žalovaných, přičemž nyní se dovolení užívání (výprosu) snaží přeměnit ve vlastnické právo. Žalobce nebyl a není pravým držitelem sporné části pozemku. Pokud okresní soud zdůraznil, že žalovaní ničeho neučinili proti užívání jejich části pozemku žalobcem, žalovaní uvedli, že za situace, kdy věděli, že žalobce má pouze užívání části pozemku smluvně dovoleno, neměli potřebu proti žalobci jakkoli právně zasahovat, a to do doby, než by inkriminovanou část pozemku potřebovali. Poukázali rovněž na určité specifikum sporné části pozemku, kdy je a bylo obvyklé, že hranice pozemků nekopírovaly hranici zdi stavby, neboť bylo pamatováno na to, že vlastník stavby se musí i k této části stavby přinejmenším v rámci údržby bez součinnosti souseda dostat, stejně tak bylo pamatováno i na to, že na tuto část pozemku stéká např. voda ze stavby či padá sníh, nebo led. Pokud by měla hranice pozemku vést na úrovni samotné zdi stavby, pak žalovaní nemohou zajistit, aby voda, sníh či led nestékal, resp. nepadal na pozemek samotného žalobce. Úroveň střechy žalovaných na stodole, zřejmě i základy stodoly, pak přesahují na část pozemku, která by měla připadnout do vlastnictví žalobce. Při odvolacím jednání zdůraznili, že mezi panem , jméno, a žalobcem existovala dohoda, kterou se nyní žalobce pokouší přeměnit ve vlastnictví, což lze označit za nepoctivý úmysl. Navrhli, aby rozsudek okresního soudu byl změněn, žaloba byla zamítnuta a bylo jim přiznáno právo na náhradu nákladů řízen