27 Co 293/2024-76 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 22 964 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v jehož průběhu nabude tento rozsudek právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek (výrok I.). Okresní soud dále zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších 11 345,60 Kč s příslušenstvím (výrok II.). Okresní soud ve výroku III. uložil žalobkyni povinnost doplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách soudní poplatek ve výši 343 Kč a ve výroku IV. uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 3 628 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.2. Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že se žalobkyně domáhala shora naznačeného peněžitého plnění z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi společností , právnická osoba, . (dále „právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným dne , datum, . Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 26 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku 72 864 Kč ve 48 měsíčních splátkách po 1 518 Kč. Žalovaný však zaplatil jen částku ve výši 3 036 Kč. Pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy uzavřené dne 29. 6. 2023.3. Žalovaný nesouhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání a navrhoval splátky ve výši 1 500 Kč měsíčně.4. Okresní soud na základě provedeného dokazování listinnými důkazy, zejména smlouvou o úvěru, smlouvou o postoupení pohledávek a výpisy z běžného účtu žalovaného, dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž podkladě žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že tuto částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátí ve 48 pravidelných měsíčních splátkách po 1 518 Kč. Žalovaný na úvěr uhradil částku ve výši 3 036 Kč.5. Před uzavřením úvěrové smlouvy právní předchůdce žalobkyně posuzoval úvěruschopnost žalovaného na základě jeho sdělení, že je podnikatel s měsíčními příjmy ve výši 14 400 Kč. Právní předchůdce žalobkyně počítal s životním minimem ve výši 4 860 Kč, náklady na bydlení ve výši 3 915 Kč a splátkami, které žalovaný splácel stejné společnosti ve výši 3 915 Kč. Nepočítal již s dalšími možnými náklady a nežádal od žalovaného výpis z jeho běžného účtu ani daňové přiznání za rok 2022. Přestože rozdíl mezi příjmy a výdaji činil 1 529 Kč, právní předchůdce žalobkyně úvěr poskytl. Okresní soud proto posudil smlouvu o úvěru podle § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále „z.s.ú.“), jako absolutně neplatnou, protože právní předchůdce žalobkyně si nevyhodnotil schopnost žalovaného úvěr splácet.6. Důsledkem této neplatnosti je to, že žalovaný je povinen vrátit žalobkyni, na kterou pohledávka za žalovaným přešla smlouvou o postoupení pohledávek, toliko poskytnutou jistinu úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Protože žalovaný na svůj dluh ze smlouvy uhradil celkem 3 036 Kč, okresní soud zavázal žalovaného k zaplacení částky 22 964 Kč (26 000 – 3 036) v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč, které sám navrhoval, a to pod ztrátou výhody splátek. Žalobkyně nemá nárok na zákonné úroky z prodlení, protože až rozhodnutím soudu je založena povinnost žalovaného k placení dlužné částky. Ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to včetně požadovaných úroků a zákonných úroků z prodlení.7. O nákladech řízení okresní soud rozhodl dle poměru úspěchu a neúspěchu obou účastníků (§ 142 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen „o.s.ř.“). Žalobkyni bylo vyhověno co do částky 22 964 Kč a žaloba byla zamítnuta co do částky 11 345,60 Kč, proto okresní soud žalobkyni přiznal 34% nákladů řízení.8. Vzhledem k tomu, že okresní soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz, doměřil v souladu s položkou 2, bodem 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích, soudní poplatek ve výši 343 Kč.9. Proti tomuto rozsudku, a to pouze proti té části výroku II., v níž byla žaloba zamítnuta co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 964 Kč od , datum, do zaplacení, podala včasné odvolání žalobkyně (též „odvolatelka“). Žalobkyně nenapadala právní závěr okresního soudu o neplatnosti úvěrové smlouvy, z něhož plynul nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Její námitky směřovaly proti tomu, že jí okresní soud nepřiznal právo na zákonné úroky z prodlení z bezdůvodného obohacení (jistiny zápůjčky), s jehož vrácením byl žalovaný v prodlení. K tomu odvolatelka vyslovila názor, že tento nárok vyplývá přímo ze zákona – ustanovení § 1970 občanského zákoníku, že splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení nastává na výzvu věřitele. V daném případě byl žalovaný vyzván k plnění svého dluhu novému věřiteli (žalobkyni) v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, , které mu bylo odesláno téhož dne. Nejpozději třetí den po odeslání se tak výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného. Po marném uplynutí desetidenní lhůty, která mu byla poskytnuta ke splnění dluhu, se tak dne , datum, žalovaný dostal do prodlení a od tohoto data vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení dle shora citovaného ustanovení. Z výše uvedených důvodů žalobkyně navrhovala, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadené části výroku II. změnil a žalovanému uložil povinnost zaplatit jí též zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 964 Kč od , datum, do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných ke každému 25. dni v měsíci s účinností od měsíce následujícího po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek. Současně se odvolatelka domáhala přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.10. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v mezích podaného odvolání (tj. v části výroku II. a v závislém nákladovém výroku IV.) jak z pohledu odvolacích námitek, tak z důvodů v odvolání neuvedených (§ 212 a § 212a odst. 1 o.s.ř.), a to při nařízeném jednání za splnění podmínek ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. (za použití § 211 o.s.ř.) v nepřítomnosti žalovaného, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.11. Z napadeného rozsudku se mimo jiné podává závěr (odvolatelkou nezpochybněný), že smlouva o úvěru, uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne , datum, (vykazující znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 z.s.ú.), je z důvodu nikoliv řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného splatit poskytnutý úvěr neplatná (viz § 86 odst. 1 věta druhá a § 87 odst. 1 věta první z.s.ú.), a proto žalobkyni vznikl nárok na vrácení zůstatku jistiny úvěru ve výši 22 964 Kč, když v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný tuto částku právnímu předchůdci žalobkyně, případně žalobkyni vrátil. Tato částka byla tudíž žalobkyni správně pravomocně přiznána (výrok I. zůstal odvoláním nedotčen – viz § 206 odst. 2 o.s.ř.).12. K odvolatelkou uplatněnému nároku na vrácení bezdůvodného obohacení se zákonným úrokem z prodlení lze uvést, že ustanovení § 87 z.s.ú. je speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů lichvářských úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nově stanovené době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku vzniká až v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny (zbývající části) spotřebitelského úvěru dle § 87 odst. 1 z.s.ú. V tomto směru se tedy odvolací soud přihlásil k závěrům rozsudku Nejvyššího soudu z 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021.13. Se zřetelem na výše uvedené závěry, kdy se žalovaný nedostal do prodlení s vrácením poskytnutého zůstatku jistiny a žalobkyni tak nemohl vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, odvolací soud dle § 219 o.s.ř. věcně správný rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části výroku II. potvrdil, a to včetně závislého nákladového výroku (sub IV.), který odpovídal ust. § 142 odst. 2 o.s.ř.14. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, neboť žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a úspěšnému žalovanému náklady odvolacího řízení dle obsahu spisu nevznikly (§ 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a contr.).