CS · EN DE FR brzy

27 Co 379/2024-88 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

ECLI: ECLI:CZ:KSHK:2025:27.Co.379.2024.88
Datum: 2025-02-12
Předmět: o zaplacení 35 428,80 Kč s příslušenstvím,
Ustanovení: ["§ 122 z. č. 257/2016 Sb.", "§ 168 z. č. 257/2016 Sb."]
["smlouva o úvěru""smlouva o zápůjčce"]
O co šlo: o zaplacení 35 428,80 Kč s příslušenstvím, (["§ 122 z. č. 257/2016 Sb.", "§ 168 z. č. 257/2016 Sb."])
1. Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení 35 428,80 Kč s příslušenstvím a nákladů spojených s uplatněním pohledávky v částce 1 200 Kč (výrok I), a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).2. V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení uvedené částky představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 58 084 Kč od , datum, do , datum, . V předcházejícím řízení bylo rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v , adresa, – pobočky v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , žalobci přiznáno právo na zaplacení smluvní pokuty v částce 19 430 Kč, a to za dobu do , datum, . Jelikož žalovaný na svůj dluh z titulu této smluvní pokuty neplnil, zaslal mu žalobce předžalobní výzvu dne , datum, , v níž jej vyzval k zaplacení smluvní pokuty, a následně podal žalobu.3. Okresní soud věc projednal bez přítomnosti žalovaného (který se k jednání nedostavil) a ve svém rozhodnutí vycházel z obsahu spisu a z v řízení provedených důkazů. Věc posoudil dle příslušných ustanovení zák. č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů (o spotřebitelském úvěru), zejména ust. §§ 122, 168 odst. 1 a přechodných ustanovení k novele zákona o spotřebitelském úvěru č. 186/2020 Sb., a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.4. Ačkoliv žalobce trval na svém přesvědčení, že limitace dle ust. § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru se v posuzované věci neuplatní, neboť u fyzických osob, podnikatelů se vztahuje na smlouvy uzavřené od , datum, a dále na smlouvy uzavřené před , datum, , pakliže u nich prodlení dlužníka nastalo od , datum, a v případě, že dlužník byl u smlouvy historicky v prodlení, nelze tuto limitaci na uvedený typ smlouvy o úvěru použít (neboť v případě, že by se do limitu započítávaly i smluvní pokuty, na které vzniklo právo před , datum, , jednalo by se tak fakticky o pravou retroaktivitu, která je v právním řádu České republiky zakázána), okresní soud dospěl k závěru odlišnému.5. Podle okresního soudu novelou č. 186/2020 Sb., účinnou od , datum, byly do ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru vloženy odstavce 4 a 5. Pro posuzovanou věc je podstatný odstavec 5, podle kterého se odst. 1, 2 a 4 použijí obdobně i na odloženou platbu, peněžitou zápůjčku, úvěr nebo obdobnou finanční službu, kde dlužník, který je fyzickou osobou, avšak není spotřebitelem, je v prodlení delším než 90 dnů s plněním peněžitého dluhu. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut v takovém případě nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše odložené platby, peněžité zápůjčky, úvěru nebo obdobné finanční služby.6. Podle okresního soudu je v dané věci zásadní určit pojem prodlení, se kterým operuje ust. § 122 odst. 4 a 5 zákona o spotřebitelském úvěru i přechodná ustanovení. Pojem prodlení nelze podle okresního soudu vykládat jako jakékoliv prodlení s plněním splátek, nýbrž jako prodlení dlouhodobé, které vyústí v zesplatnění úvěru či zápůjčky. Datum prodlení proto okresní soud ztotožnil s datem zesplatnění úvěru či zápůjčky. Od tohoto data je pak nepochybné, že dlužník neplní podmínky smlouvy a od tohoto data také lze jednoznačně určovat i výši případných úroků ve smyslu ust. § 122 odst. 4 zákona. Byla-li by považována za prodlení jakákoliv opožděná platba splátky, vzniká problém, od kdy posuzovat lhůtu 90 dnů pro určení výše úroku. Okresní soud proto vyšel z toho, že prodlením, které má na mysli bod 1. přechodných ustanovení i § 122 odst. 5 zákona, je v poměrech posuzované věci nutno chápat dobu po zesplatnění úvěru. V dané věci tak došlo k zesplatnění zápůjčky dne , datum, , jak uvedl sám žalobce v předchozím řízení. Jelikož k zesplatnění/prodlení došlo , datum, , tedy 2 dny po účinnosti novely č. 186/2020 Sb., tak se i na tento případ smlouvy uzavřené sice přede dnem nabytí účinnosti ustanovení novely č. 186/2020 Sb. (dne , datum, ) použijí ust. § 122 odst. 4 a 5 zákona. Tedy i pro žalovaného jako osobu samostatně výdělečně činnou platí omezení smluvních pokut dle ust. § 122 odst. 5 zákona, když souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše peněžité zápůjčky.7. Protože celková výše smluvních pokut přiznaných rozsudkem ve věci , spisová značka, činila 36 883 Kč a peněžitá zápůjčka představovala částku 55 000 Kč, tak přiznané smluvní pokuty již převýšily součin čísla 0,5 a celkové výše peněžité zápůjčky. Okresní soud proto žalobu shledal nedůvodnou, tudíž ji zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.8. Proti rozsudku podal včas odvolání žalobce.9. Okresnímu soudu vytýkal především tu skutečnost, že nárok žalobce nesprávně posoudil optikou ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobce v odůvodnění rozsudku vyložený právní názor okresního soudu nesdílí. Podle přesvědčení žalobce se okresní soud dopouští analogie zákona, avšak na místě, kde žádná mezera v právu neexistuje. Podle přesvědčení žalobce novela zákona o spotřebitelském úvěru č. 186/2020 Sb. s pojmem prodlení pracuje zcela jednoznačně a tento pojem není třeba jakkoliv blíže určovat. Článek II novely, tedy přechodné ustanovení, jasně stanoví, že ust. § 122 odst. 4 a 5 zákona o spotřebitelském úvěru se použijí i v případě, kdy smlouva byla uzavřena před účinností novely, avšak prodlení žalovaného s plněním povinností vyplývajících ze smlouvy o odložené platbě peněžité zápůjčce úvěru nebo obdobné finanční službě nastalo po dni nabytí účinnosti novely.10. Jak žalobce uvedl, žalovaný uhradil splátku č. 1 dne , datum, , splátku č. 2 splatnou dne , datum, uhradil až , datum, , což byla současně jeho poslední platba do zesplatnění zápůjčky, ke kterému došlo , datum, . Je tedy patrné, že prodlení žalovaného s úhradou splátky č. 2 trvalo více než 1 měsíc. I pokud by takovéto období nebylo možné vykládat jako „prodlení dlouhodobé“ ve smyslu závěru okresního soudu, lze mít za takovéto dlouhodobé prodlení nepochybně prodlení žalovaného s úhradou splátky č. 3 splatné dne , datum, , které trvalo do zesplatnění zápůjčky více jak 2 měsíce (a trvalo dále až do konce roku 2022). I přestože tedy se závěrem okresního soudu žalobce nesouhlasí, je toho názoru, že s ohledem na výše uvedené žalovaný v prodlení byl, a to ještě před účinností předmětné novely zákona o spotřebitelském úvěru. Tedy přede dnem , datum, . Je zjevné, že takovéto dlouhodobé prodlení žalovaného skutečně vyústilo v zesplatnění zápůjčky a nelze přičítat k tíži žalobce to, že zesplatnění zápůjčky bylo vázáno na prodlení trvající v délce 60 dnů dle smluvních ujednání. Jinými slovy nelze tvrdit, že prodlení žalovaného, které počtu těchto dnů nedosahuje, nelze případně chápat jako prodlení dlouhodobé.11. Závěr, k němuž okresní soud dospěl, je tudíž podle žalobce nesprávný a v rozporu s ust. § 2 odst. 2 občanského zákoníku. Žalobce v řízení prokázal, že prodlení žalovaného se splněním povinností z předmětné smlouvy nastalo několik měsíců před účinností novely a nelze tedy na nyní posuzovanou věc aplikovat zákonné limity uvedené v ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru tak, jak činí okresní soud. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil, žalobě vyhověl a žalobci přiznal náklady za řízení před soudy obou stupňů.12. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, 212a o.s.ř.), a to ze všech v úvahu přicházejících odvolacích důvodů, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné.13. Okresní soud žalobu, jíž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení kapitalizované smluvní pokuty s příslušenstvím a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, zamítl vycházeje z dikce ust. § 122 odst. 1 a § 168 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů (o spotřebitelském úvěru) a přechodných ustanovení k novele zákona o spotřebitelském úvěru č. 186/2020 Sb. Okresní soud uzavřel, že za prodlení podle § 122 odst. 4 a 5 zákona o spotřebitelském úvěru a přechodných ustanovení nelze považovat jakékoliv prodlení s plněním splátek, ale pouze prodlení dlouhodobé, které vyústí v zesplatnění úvěru či zápůjčky, resp. podle okresního soudu datum prodlení je nutno v tomto případě chápat (ztotožnit) s datem zesplatnění úvěru či zápůjčky. To v poměrech posuzované věci podle okresního soudu nutně vyústilo v aplikaci ust. § 122 odst. 4 a 5 na posuzovanou věc, a to proto, že k prodlení (zesplatnění) zápůjčky uzavřené mezi účastníky došlo dne , datum, , tedy dva dny po účinnosti novely č. 186/2020 Sb., která byla účinná od , datum, . Na základě tohoto právního závěru okresní soud žalobu zcela zamítl, neboť celková výše žalobci dosud přiznaných smluvních pokut (v řízení vedeném před Okresním soudem ve Svitavách pod sp. zn. , spisová značka, ) činí 36 883 Kč a okresním soudem přiznané smluvní pokuty tudíž převyšují součin čísla 0,5 a celkové výše peněžité zápůjčky (viz § 122 odst.
DomůPrávní oblastiJudikaturaAnalýza dopisuVzory smluvCeníkMCP / APIO násKontaktVOPGDPRReklamace

Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.