47 Co 149/2025-90 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Výrokem I rozsudku okresní soud zamítl žalobu o zaplacení částky 4.568,30 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 2.922 Kč od 21. 10. 2024 do zaplacení, ve výši 12,75 % ročně z částky 8.514,88 Kč od 21. 10. 2024 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 268,58 Kč. Ve výroku II uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 8.646 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku III zavázal žalovaného povinností nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 784,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.2. Předmětem řízení byla pohledávka žalobkyně ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 13. 12. 2023. Na jejím základě byl žalované poskytnut úvěr 14.490 Kč. Žalovaná úvěr řádně nesplácela. Okresní soud zjistil, že úvěrová smlouva je neplatná pro neprověření úvěruschopnosti žalované podle § 86 zák. č. 257/2016 Sb. Žalované uložil zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 8.646 Kč podle § 2991 o. z. Ve zbylé části žalobu zamítl. Žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř.3. Žalobkyně podala proti části výroku I rozsudku odvolání. Namítla, že okresní soud pochybil, když neuložil žalované zaplatit žalobkyni i zákonný úrok z prodlení z částky 8.646 Kč od 21. 10. 2024 do zaplacení. Žalovaná poskytnutý úvěr řádně nesplácela. Žalobkyně jí zaslala dne 30. 9. 2024 písemnou výzvu k vrácení nesplacené části úvěru do 20. 10. 2024. Žalovaná byla po dobu soudního řízení neaktivní. Okresní soud porušil princip rovnosti stran, neboť sám do řízení vnesl tvrzení o nemožnosti žalované plnit dluh. Žalovaná netvrdila a ani neprokázala, že není schopna dluh uhradit v patřičné lhůtě. Žalobkyně odkázala na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2024, č. j. 27 Co 20/2024-105. Žalovaná se dostala do prodlení dne 21. 10. 2024. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil výrok I. napadeného rozsudku tak, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve z částky 8.646 Kč od 21. 10. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, a aby přiznal žalobkyni náklady odvolacího řízení.4. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a že je přípustné (§ 201, contr. § 202, § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu včetně řízení jeho vydání předcházejícího (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné.6. Okresní soud z provedených důkazů správně zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 13. 12. 2023 sjednána smlouva o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 14.490 Kč. Okresní soud dovodil, že žalobkyně před poskytnutím úvěru neposoudila dostatečně úvěruschopnost žalované. Uložil proto žalované zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení spočívající v poskytnuté jistině úvěru po odečtení splátek žalované podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. Předmětem odvolacího řízení je posouzení nároku žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.7. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.8. Podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 vzniká věřiteli právo na úroky z prodlení v případě neplatnosti smlouvy o úvěru z důvodu neprověření úvěruschopnosti dlužníka teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud.9. Z uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR se dovozuje, že žalobkyně nemá nárok na úroky z prodlení, dokud doba podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru není soudem určena. Jde o ustanovení, které je speciální vůči obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Upravuje novou dobu splatnosti, a to buď mezi účastníky dohodnutou, nebo určenou soudem. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Doba splatnosti, kterou takto určí, neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru po uplynutí doby stanovené podle § 87 cit. zák.10. Žalovaná je povinna dluh vrátit v době přiměřené jejím možnostem. Odvolací soud souhlasí s žalobkyní, že obecně je věcí žalovaného spotřebitele, aby poskytl ohledně svých možností splácet dluh soudu potřebné informace a aby případně takto tvrzené možnosti též věrohodně doložil. K tomu však v daném případě nedošlo. Proto okresní soud nepochybil, když dovodil, že jde-li o dlužnou částku ve výši 8.646 Kč a žalovaná přestala splácet poskytnutý úvěr v květnu 2024, je obecně přiměřenou dobou k plnění doba třídenní. Nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká žalobkyni v okamžiku prodlení žalované po uplynutí soudem stanovené doby.11. Okresní soud rozhodl o vrácení částky 8.646 Kč ve výroku II rozsudku, v němž určil lhůtu k zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrok II nebyl odvoláním dotčen a samostatně nabyl právní moci dne 16. 9. 2025. Žalované počala běžet třídenní lhůta k plnění od právní moci výroku I a marně uplynula dnem 20. 9. 2025. Žalovaná v řízení netvrdila, že dlužnou částku žalobkyni zaplatila. Žalovaná se dostala do prodlení s placením od 22. 9. 2025. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně od tohoto data nárok na zaplacení úroku z prodlení. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá jejich výše roční výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Jelikož k prodlení žalované došlo v druhém pololetí roku 2025, činí úroková sazba 11,5 % ročně. Proto bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 22. 9. 2025 do zaplacení (§ 220 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.).12. V části, jíž byla žaloba zamítnuta ohledně zákonných úroků z prodlení z téže částky ve výši 1,25 % za dobu předcházející od 21. 10. 2024 do 21. 9. 2025 byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen (§ 219 o. s. ř.).13. V souladu s § 224 odst. 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud znovu rozhodl o nákladech řízení před okresním soudem. Procesní úspěch žalobkyně se přiznáním úroku zvýšil na 34 % a v této části jí náleží náhrada nákladů řízení před okresním soudem. Náklady řízení žalobkyně sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny advokáta ve výši 1.200 Kč a náhrady hotových výdajů 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzvu k plnění podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Krajský soud uložil žalované nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení před okresním soudem ve výši 2.300 Kč zvýšené o 21 % DPH ve výši 315 Kč, celkem 2.615 Kč, z toho 34 % činilo 889 Kč.14. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. Předmětem odvolacího řízení byly pouze úroky z prodlení z částky 8.646 Kč ve výši 12,75 % ročně od 21. 10. 2024 do zaplacení. V odvolacím řízení byla převážně úspěšná žalovaná. Té náklady řízení nevznikly. Proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.