47 Co 158/2024-243 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované zaplatit žalobkyni celkem , částka, s 5 % úrokem z prodlení ročně od , datum, do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala úroku z prodlení ve výši dalších 10 % z dlužné částky (výrok II) a uložil žalované nahradit žalobkyni náklady řízení , částka, (výrok III).2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalovaná provedla pro žalobkyni dvě přepravy zásilky z , místo, do , místo, , a to v , datum, . Při vykládce bylo zjištěno promočení palet. Přepravovaným zbožím byla v jednom případě , věc, (v průběhu řízení označovaná též jako , věc, ), v druhém případě , věc, . Při vykládce bylo zjištěno, že v jednom případě došlo k promočení , hodnota, jednotek (kusů zboží), v druhém k promočení , hodnota, jednotek (kusů zboží). Celkem bylo poškozeno zboží v hodnotě , částka, a , částka, . Škoda dle úmluvy CMR tak činí v jednom případě , částka, a v druhém případě , částka, . Okresní soud posoudil zjištěný skutkový stav po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Odpovědnost dopravce v těchto případech je odpovědností objektivní. Z listinných důkazů a fotografií vyplynulo, že v průběhu obou přeprav došlo k poškození zásilky, které bylo způsobeno promočením kartonů na třech, respektive dvou paletách. Příjemce zásilky uvedenou skutečnost vyznačil v nákladním listu. Zároveň uvedl, že zboží není možné použít pro další výrobu v , odvětví, . Žalovaná ani netvrdila, že by k poškození zásilky došlo z důvodů, které nemohla ovlivnit a které by jí zbavily odpovědnosti za vzniklou škodu. Jelikož k poškození zásilky došlo při její přepravě, tedy v době, kdy měla zásilku v dispozici, je žalovaná odpovědná za poškození zásilky. Výše škody byla v daném případě stanovena v limitní hranici upravené v článku 23 odst. 3 CMR. Okresní soud z těchto důvodů žalobě vyhověl. Žalobkyni nepřiznal pouze úrok z prodlení přesahující hodnotu 5 %, neboť jen na tuto hodnotu úroku z prodlení (5 %) má žalobkyně podle článku 27 CMR právo. Okresní soud se v rámci svého rozhodnutí vypořádal i s námitkou žalované týkající se promlčení uplatněného práva. Námitku promlčení neshledal důvodnou.3. Proti rozsudku okresního soudu podala odvolání žalovaná. Namítala, že okresní soud nerespektoval závazný právní názor vyslovený odvolacím soudem v předchozím rozhodnutí. Ani v novém řízení před okresním soudem nebylo prokázáno, že vedle obalů bylo vlhkostí zasaženo i vlastní zboží. Listiny vztahující se ke škodné události hovoří pouze o riziku poškození, nikoliv o poškození zboží. Z důkazů plyne jen tolik, že , věc, byly vyřazeny z další výroby jenom proto, že mokré byly kartony, v nichž byly uloženy. V řízení nebyla prokázána existence jediného , věc, , který by byl zasažen vlhkostí. , věc, přitom bývají uloženy v několika vrstvách obalů. Zabalené jsou v polyethylenových sáčcích, dále jsou uloženy v aretovací hmotě z polystyrenu. Vlastní stav , věc, nikdo nezjišťoval. Zboží bylo zničeno jako poškozené jen na základě vlhkosti kartonů. Škoda na zboží nebyla prokázána. Nebylo ani prokázáno, že by namočení kartonů automaticky znamenalo i škodu na zboží. Nepanuje ani obecná povědomost o takové souvislosti. V řízení navíc stále nebylo vyjasněno právní postavení společnosti , název, . Pokud žalobkyně této společnosti cokoliv hradila, není zřejmé, že tak byla povinna učinit, a že má vůči žalované právo na to, aby jí takto zaplacenou částku uhradila. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobu zamítl.4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu z podnětu podaného odvolání, odvolání však neshledal důvodným.5. Okresní soud rozhodoval o věci opakovaně. Nyní přezkoumávané rozhodnutí okresního soudu je založeno na doplněném dokazování a je též podrobněji a přesvědčivějším způsobem zdůvodněno.6. Ve svém předchozím rozhodnutí zaměřil okresní soud pozornost jen na poškozené obaly (kartony). Otázce poškození vlastního zboží se přímo nevěnoval. V nyní přezkoumávaném rozhodnutí je tento nedostatek zhojen. Okresní soud doplnil dokazování o listinné zprávy vypracované osobami, které disponují potřebnými odbornými znalostmi (výrobce a jeho specializovaní technici), a jeho závěr o tom, že zboží dovezené v promočených kartonech nelze dále použít, podrobněji s odkazem na tyto listinné důkazy zdůvodnil. Závěr okresního soudu, že dotčené zboží je pro výrobce , odvětví, přinejmenším z důvodu jeho nejisté kvality nepoužitelné, se jeví odvolacímu soudu jako logický, a tudíž i akceptovatelný.7. Namítala-li žalovaná, že okresní soud ve svém rozhodnutí nerespektoval závazný právní názor odvolacího soudu vyslovený v jeho předchozím zrušujícím rozhodnutí, pak je třeba uvést, že se jednalo o závěr vztahující se k jinak zdůvodněnému rozsudku okresního soudu. V něm, jak již bylo uvedeno, se okresní soud nezabýval vlivem promočení zásilky na vlastní zboží a vystačil si poukazem na poškozený obal.8. Odvolací soud je stále toho názoru, že je nutno odlišovat poškození zboží od pouhého poškození obalu. Na tomto svém stanovisku ničeho nemění. Změna však spočívá ve zdůvodnění rozsudku okresního soudu, který v nyní přezkoumávaném rozhodnutí podrobně a logicky srozumitelně vysvětlil, že se zřetelem k povaze konkrétní zakázky je nutno považovat promočení obalových kartonů zároveň za poškození vlastního zboží. Tyto skutečnosti vyplývají ze zpráv od výrobce, resp. jeho kvalifikovaných techniků. Vyjádření výrobce, že výrobky , věc, nemůže použít jako , věc, do , odvětví, , jestliže u nich není vyloučeno zasažení vlhkostí (jinými slovy, jestliže u nich existuje riziko, že vlhkostí zasaženy jsou), je obecně srozumitelné a dává ekonomický i podnikatelsko-etický smysl.9. Nejde tedy o situaci, kdy by okresní soud nerespektoval názor odvolacího soudu, případně kdy by se odvolací soud odklonil od svého předchozího názoru (což je ostatně obecně možné, jak plyne z judikatury Nejvyššího soudu – srov. např. 22 Cdo 1349/2006 nebo 28 Cdo 3342/2007). Jde naopak o situaci, kdy okresní soud ve svém druhém rozsudku v pořadí lépe a blíže zdůvodnil, proč je třeba v tomto konkrétním případě považovat za poškozené i samotné zboží, a ne jen jeho obal.10. Podle názoru odvolacího soudu je se zřetelem k povaze zboží i ke zdroji jeho poškození třeba dát rovnítko mezi poškození a pouhou jeho možnost (která v tomto případě nebyla jen teoretická, nýbrž prakticky docela pravděpodobná). Ze zpráv, jež měl okresní soud k dispozici, vyplývá, že zboží vzhledem ke svému charakteru nemuselo nést aktuální známky zvlhnutí, přesto mohlo být vlhkostí dotčeno a jejím působením po určitém čase i nenávratně poškozeno, např. , stav, . Jakékoliv hlubší prokazování faktického stavu věci, tedy zda , věc, vlhkostí zasaženy byly, či nikoliv, by nebylo možné považovat za ekonomické, jak též vyplývá z podaných zpráv, neboť náklady na takové zkoumání by přesáhly náklady na zhotovení , věc, nových. I tyto skutečnosti vyplynuly z doplnění dokazování provedeného okresním soudem po zrušení jeho předchozího rozhodnutí. Je tedy za těchto okolností třeba přisvědčit závěru okresního soudu, že žalovaná dopravila zboží na místo určení poškozené.11. Namítala-li žalovaná, že nebyl dostatečně vyjasněn důvod platby uskutečněné žalobkyní ve prospěch společnosti , název, ani právní postavení této společnosti v rámci řešeného právního vztahu, je třeba uvést, že šlo o okolnosti pro rozhodnutí nevýznamné. Žalobkyně má vůči žalované právo na náhradu škody na zásilce bez ohledu na to, zda jí osobně nějaká škoda vznikla. Předmětem řízení nebyla náhrada škody vzniklá žalobkyni, ale náhrada škody vzniklá na zboží. Právní vztah mezi žalobkyní a uvedenou společností proto nemohl rozhodnutí v této věci nijak ovlivnit. Žalobkyně by měla vůči žalované právo na požadované plnění, i kdyby sama výše uvedené společnosti nic nezaplatila.12. Lze tedy závěrem shrnout, že žalovaná obstarala pro žalobkyni přepravu zboží, které bylo v průběhu přepravy poškozeno, neboť došlo k jeho promočení. Žalovaná jako dopravce za tuto škodu ve smyslu čl. 17 CMR žalobkyni jako odesílateli odpovídá. Je proto povinna jí škodu nahradit. Rozhodnutí okresního soudu, který uložil žalované povinnost vzniklou škodu na zboží žalobkyni nahradit, je z uvedených důvodů správné. Pochybení okresního soudu neshledal odvolací soud ani ve výpočtu limitace náhrady škody ve smyslu čl. 23 CMR. Nesprávnost rozhodnutí nebyla v tomto směru ostatně ani namítána.13. Odvolací soud z uvedených důvodů rozsudek okresního soudu jako správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).14. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení úspěšná, měla proto právo i na náhradu nákladů této fáze řízení.15. Odvolací náklady žalobkyně spočívaly v odměně za zastupování za 1 úkon právní služby ve výši , částka, (§ 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb. – zastoupení při jednání), 1 paušální náhradě hotových výdajů ve výši , částka, (§ 13 odst. 1 a 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.