47 Co 165/2025-60 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Výrokem I rozsudku okresní soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 13 059 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku II zamítl žalobu o zaplacení částky 2 836,25 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 973,99 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13 059 Kč od , datum, do zaplacení. Ve výroku III uložil žalovanému nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 1 673,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.2. Předmětem řízení byla pohledávka žalobkyně ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne , datum, . Na jejím základě byl žalovanému poskytnut úvěrový limit 20 000 Kč, který měl žalovaný splácet po 752 Kč měsíčně. Žalovaný úvěr řádně nesplácel. Okresní soud zjistil, že úvěrová smlouva je neplatná pro neprověření úvěruschopnosti žalovaného podle § 86 zák. č. 257/2016 Sb. Žalovanému uložil zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 13 059 Kč podle § 2991 o. z. Ve zbylé části žalobu zamítl. Žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř.3. Žalobkyně podala proti části výroku I rozsudku odvolání. Namítla, že okresní soud pochybil, když neuložil žalovanému zaplatit žalobkyni i zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13 059 Kč od , datum, do zaplacení. Žalovaný poskytnutý úvěr řádně nesplácel. Žalobkyně mu zaslala dne , datum, písemnou výzvu k vrácení nesplacené části úvěru do , datum, . Žalovaný se dostal do prodlení dne , datum, . Žalovaný byl po dobu soudního řízení neaktivní. Okresní soud porušil princip rovnosti stran, neboť sám do řízení vnesl tvrzení o nemožnosti žalovaného plnit dluh. Žalovaný netvrdil a ani neprokázal, že není schopen dluh uhradit v patřičné lhůtě. Žalobkyně odkázala na rozsudek Krajského soudu v , město, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil výrok II. napadeného rozsudku tak, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky 13 059 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 12,75 % ročně.4. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a že je přípustné (§ 201, contr. § 202, § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu včetně řízení jeho vydání předcházejícího (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné.6. Okresní soud z provedených důkazů správně zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, sjednána smlouva o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový limit ve výši 20 000 Kč. Okresní soud dovodil, že žalobkyně před poskytnutím úvěru neposoudila dostatečně úvěruschopnost žalovaného. Uložil proto žalovanému zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení spočívající v poskytnuté jistině úvěru podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. Předmětem odvolacího řízení je posouzení nároku žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.7. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.8. Podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 vzniká věřiteli právo na úroky z prodlení v případě neplatnosti smlouvy o úvěru z důvodu neprověření úvěruschopnosti dlužníka teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud.9. Z uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR se dovozuje, že žalobkyně nemá nárok na úroky z prodlení, dokud doba podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru není soudem určena. Jde o ustanovení, které je speciální vůči obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Upravuje novou dobu splatnosti, a to buď mezi účastníky dohodnutou, nebo určenou soudem. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Doba splatnosti, kterou takto určí, neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru po uplynutí doby stanovené podle § 87 cit. zák.10. Žalovaný je povinen dluh vrátit v době přiměřené jeho možnostem. Odvolací soud souhlasí s žalobkyní, že obecně je věcí žalovaného spotřebitele, aby poskytl ohledně svých možností splácet dluh soudu potřebné informace a aby případně takto tvrzené možnosti též věrohodně doložil. K tomu však v daném případě nedošlo. Proto okresní soud nepochybil, když dovodil, že jde-li o dlužnou částku ve výši 13 059 Kč a žalovaný úvěr poskytnutý v , Anonymizováno, nesplácel, je obecně přiměřenou dobou k plnění doba třídenní. Nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká žalobkyni v okamžiku prodlení žalovaného po uplynutí soudem stanovené doby.11. Okresní soud rozhodl o vrácení částky 13 059 Kč ve výroku I rozsudku, v němž určil lhůtu k zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrok I nebyl odvoláním dotčen a samostatně nabyl právní moci dne , datum, . Žalované počala běžet třídenní lhůta k plnění od právní moci výroku I a marně uplynula dnem , datum, . Žalovaný v řízení netvrdil, že dlužnou částku žalobkyni zaplatil. Žalovaný se dostal do prodlení s placením od , datum, . Podle § 1970 o. z. má žalobkyně od tohoto data nárok na zaplacení úroku z prodlení. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá jejich výše roční výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Jelikož k prodlení žalované došlo v druhém pololetí roku 2025, činí úroková sazba 11,5 % ročně. Proto bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně od , datum, do zaplacení (§ 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř.).12. V části, jíž byla žaloba zamítnuta ohledně zákonných úroků z prodlení z téže částky ve výši 1,25 % za dobu předcházející od , datum, do , datum, byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen (§ 219 o. s. ř.).13. V souladu s § 224 odst. 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud znovu rozhodl o nákladech řízení před okresním soudem. Procesní úspěch žalobkyně činil 64 % oprávněně účtovaných nákladů řízení. Při plném úspěchu ve věci by měla žalobkyně právo na zaplacený soudní poplatek 800 Kč, na náhradu odměny advokáta 400 Kč a náhradu hotových výdajů 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění a sepis žaloby, celkem 2 300 Kč (§ 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Soud žalobkyni přiznal 64 % z uvedených částek, tj. 1 472 Kč. Žalovanému bylo uloženo nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení před okresním soudem včetně 21 % DPH ve výši 202 Kč, celkem 1 674 Kč.14. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. Předmětem odvolacího řízení byly pouze úroky z prodlení z částky 13 059 Kč ve výši 12,75 % ročně od , datum, do zaplacení. V odvolacím řízení byl převážně úspěšný žalovaný. Tomu náklady řízení nevznikly. Proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.