47 Co 166/2024-96 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 23 099,25 Kč do tří dnů od právní moci (výrok I), zamítl žalobu v části 8 140,43 Kč s kapitalizovaným úrokem 2 080,79 Kč, úrokem ve výši 15,80 % ročně z částky 27 635,49 Kč od 1. 2. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 558,11 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31 239,68 Kč od 24. 11. 2023 do zaplacení (výrok II) a vyslovil, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou dne 11. 4. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě jí poskytl částku 47 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit v 72 měsíčních splátkách po 1 115,35 Kč. Žalovaná platební povinnosti řádně neplnila. Právní předchůdce žalobkyně učinil dluh ke dni 31. 1. 2023 splatným v plném rozsahu. Následně svoji pohledávku za žalovanou postoupil žalobkyni. Okresní soud dále zjistil, že v době poskytnutí úvěru nebyla právním předchůdcem žalobkyně dostatečně pečlivě posouzena úvěruschopnost žalované jakožto spotřebitelky. Takto zjištěný skutkový stav posoudil okresní soud po právní stránce a dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je z důvodu absence řádného prověření úvěruschopnosti žalované neplatná. Plnění poskytnuté právním předchůdcem žalobkyně tak bylo poskytnuto bez právního důvodu a představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované. Žalovaná je povinna toto plnění žalobkyni vrátit. V řízení neprokázala, že by se tak v rozsahu 23 099,25 Kč stalo. Okresní soud z těchto důvodů uvedenou částku uložil žalované zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve zbývajícím rozsahu naopak žalobu zamítl. Žalobkyni nepřiznal ani úroky z prodlení s odůvodněním, že splatnost dluhu je stanovena až jeho rozhodnutím. Dříve se žalovaná v prodlení neocitla.3. Proti rozsudku okresního soudu podala odvolání žalobkyně. Její odvolání směřovalo pouze do zákonného úroku z prodlení 15 % ročně z částky 23 099,25 Kč od 24. 12. 2023 do zaplacení. Žalobkyně měla za to, že na věc je třeba vztáhnout obecnou úpravu občanského zákoníku, podle níž byla žalovaná v prodlení od doručení výzvy k plnění. Žalovaná se dostala do prodlení se splněním dluhu nejpozději uplynutím lhůty uvedené ve výzvě k plnění ze dne 27. 11. 2023, která jí byla zaslána zároveň s oznámením o postoupení pohledávky. Povinnost vrátit jistinu tedy nevznikla žalované až rozhodnutím soudu. Žalovaná navíc netvrdila ani neprokázala, že by nebylo v jejích možnostech dluh uhradit. Jednalo se o její břemeno tvrzení a důkazní. Žalobkyně má proto právo na úroky z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu v napadené části výroku II tak, že přizná žalobkyni právo na úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 099,25 Kč od 24. 12. 2023 do zaplacení.4. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v rozsahu dotčeném odvoláním a shledal odvolání částečně důvodným.6. Odvolací soud považuje za správný závěr okresního soudu o tom, že v daném případě nebyla řádně poskytovatelem úvěru posouzena úvěruschopnost žalovaného a posuzovaná úvěrová smlouva je z tohoto důvodu ve smyslu § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru neplatná. Proti tomuto závěru okresního soudu ostatně nebrojila v rámci svého odvolání ani žalobkyně.7. Žalovaná tedy je povinna podle výše citovaného ustanovení dluh vrátit v době přiměřené jejím možnostem. Odvolací soud souhlasí s názorem žalobkyně, že obecně je věcí žalovaného spotřebitele, aby poskytl ohledně svých možností splácet dluh soudu potřebné informace a aby případně takto tvrzené možnosti též věrohodně doložil. K tomu však v daném případě nedošlo. Soud neměl ohledně možností žalované zaplatit dluh žádné informace, neboť žalovaná byla v řízení procesně zcela nečinná a se soudem nikterak nekomunikovala. Odvolací soud je toho názoru, že pokud soud možnosti žalovaného splatit dluh nezná, nemá důvod se při stanovení lhůty k plnění odchýlit od její obvyklé, zákonem předpokládané délky 3 dnů ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř.8. I takto určená lhůta je však lhůtou stanovenou podle § 87 cit. zák., tedy lhůtou novou, před jejímž uplynutím se spotřebitel neocitá v prodlení. V tomto směru lze odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, z něhož se podává, že uvedené ustanovení (§ 87 zák. o spotřebitelském úvěru) upravuje dobu vrácení nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tedy splatnost dluhu. Jde o ustanovení, které je speciální vůči obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Upravuje novou dobu splatnosti, a to buď mezi účastníky dohodnutou, nebo určenou soudem. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Doba splatnosti, kterou takto určí, neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době stanovené podle § 87 cit. zák. Do té doby není dlužník v prodlení.9. Nebylo proto možné přisvědčit názoru žalobkyně, že žalovaná byla v prodlení se splněním dluhu již ode dne následujícího po doručení výzvy k plnění. Žalovaná v prodlení nebyla a nemohla se do něj dostat dříve, než marně uplynula okresním soudem stanovená lhůta k plnění podle § 87 cit. zák.10. Okresní soud rozhodl o vrácení zbylé části jistiny ve výroku I rozsudku, v němž určil lhůtu do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrok I nebyl odvoláním napaden a samostatně nabyl právní moci dne 28. 9. 2024. Doručen byl žalobkyni 29. 8. 2024 a žalované pak dne 12. 9. 2024 uplynutím desetidenní lhůty od uložení na poště. Žalované počala běžet třídenní lhůta k plnění od právní moci výroku I a marně uplynula dnem 1. 10. 2024. Žalovaná v řízení netvrdila, že by jistinu vrátila. Vzhledem k této procesní situaci lze v řízení vyjít z toho, že jistina nebyla vrácena a žalovaná se dostala do prodlení s jejím vrácením od 2. 10. 2024. Podle § 1970 o.z. má žalobkyně od tohoto data nárok na zaplacení úroku z prodlení. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá jejich výše roční výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Jelikož k prodlení žalované došlo ve druhém pololetí roku 2024, činí úroková sazba 12,75 % ročně. Proto bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v této zákonné výši od 2. 10. 2024 do zaplacení (§ 220 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.).11. V části, jíž byla žaloba zamítnuta ohledně úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 099,25 Kč za dobu předcházející od 24. 12. 2023 do 1. 10. 2024 a dále ve výši rozdílu mezi požadovaným úrokem z prodlení 15 % ročně a zákonným úrokem z prodlení 12,75 % ročně náležejícím od 2. 10. 2024 do zaplacení naopak byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen (§ 219 o.s.ř.).12. V souladu s ust. § 224 odst. 2 o.s.ř. odvolací soud znovu rozhodl o nákladech řízení před okresním soudem. Procesní obou úspěch účastnic zůstal i po částečné změně napadeného rozsudku stále jen částečný, a proto žádná z nich nemá právo na náhradu nákladů prvoinstančního řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř.).13. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o.s.ř. Rovněž zde uspěla žalobkyně coby odvolatelka jen zčásti. Odvolací soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů žádné z účastnic ani v tomto stupni.