47 Co 170/2024-110 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 198 985,94 Kč do dvou let od právní moci rozsudku (výrok I), zamítl žalobu v části 2 826 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 704,09 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 15 338,65 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 201 811,94 Kč od 21. 9. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 10,80 % ročně z částky 198 985,94 Kč od 21. 9. 2023 do zaplacení (výrok II) a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení 20 589,73 Kč (výrok III).2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne 24. 5. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě mu poskytl částku 209 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit v 96 měsíčních splátkách po 3 553 Kč. Žalovaný platební povinnosti řádně neplnil. Právní předchůdce žalobkyně učinil dluh ke dni 20. 9. 2023 splatným v plném rozsahu. Následně svoji pohledávku za žalovaným postoupil žalobkyni smlouvou ze dne 31. 10. 2023. Okresní soud dále zjistil, že v době poskytnutí úvěru nebyla právním předchůdcem žalobkyně dostatečně pečlivě posouzena úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele. Takto zjištěný skutkový stav posoudil okresní soud po právní stránce a dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je z důvodu absence řádného prošetření úvěruschopnosti žalovaného neplatná. Plnění poskytnuté právním předchůdcem žalobkyně tak bylo poskytnuto bez právního důvodu a představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Žalovaný byl povinen toto plnění žalobkyni vrátit. V řízení neprokázal, že by se tak v rozsahu 198 985,94 Kč stalo. Okresní soud z těchto důvodů uvedenou částku uložil žalovanému zaplatit, a to ve lhůtě dvou let od právní moci rozsudku. Ve zbývajícím rozsahu naopak žalobu zamítl. Žalobkyni nepřiznal ani úroky z prodlení s odůvodněním, že splatnost dluhu je stanovena až jeho rozhodnutím. Dříve se žalovaný v prodlení neocitl.3. Proti rozsudku okresního soudu podala odvolání žalobkyně. Její odvolání směřovalo pouze do lhůty k plnění stanovené okresním soudem a do úroků z prodlení v rozsahu 15 % ročně z částky 198 985,94 Kč od 24. 11. 2023 do zaplacení. Žalobkyně měla za to, že na věc je třeba vztáhnout obecnou úpravu občanského zákoníku, podle níž byl žalovaný v prodlení od doručení výzvy k plnění. Žalovaný se dostal do prodlení se splněním dluhu nejpozději uplynutím lhůty uvedené ve výzvě k plnění ze dne 9. 11. 2023, která mu byla zaslána zároveň s oznámením o postoupení pohledávky. Povinnost vrátit jistinu tedy nevznikla žalovanému až rozhodnutím soudu. Žalovaný navíc netvrdil ani neprokázal, že by nebylo v jeho možnostech dluh uhradit. Jednalo se o jeho břemeno tvrzení a důkazní. Žalobkyně má proto právo na úroky z prodlení ve smyslu § 1970 obč. zák. Nebyl rovněž důvod k tomu stanovit lhůtu k plnění v délce trvání dvou let. Zákon stanoví základní lhůtu v trvání tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Každé jiné řešení je výjimkou, pro kterou musí být speciální důvody. Je na dlužníku, aby takové důvody tvrdil a prokázal. Žalovaný však v tomto řízení zůstal zcela nečinný. Soudem stanovená lhůta dvou let je nepřiměřená okolnostem případu. Úvěr byl poskytnut zavedenou zahraniční bankou, nejednalo se o úvěr lichvářský. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu tak, že pro povinnost k zaplacení dluhu stanoví žalovanému lhůtu tří dnů od právní moci rozsudku a přizná žalobkyni právo na úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 198 985,94 Kč od 24. 11. 2023 do zaplacení.4. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v rozsahu dotčeném odvoláním a shledal odvolání částečně důvodným.6. Odvolací soud považuje za správný závěr okresního soudu o tom, že v daném případě nebyla řádně poskytovatelem úvěru posouzena úvěruschopnost žalovaného a posuzovaná úvěrová smlouva je z tohoto důvodu ve smyslu § 87 odst. 1 zák., o spotřebitelském úvěru, neplatná. Proti tomuto závěru okresního soudu ostatně nebrojila v rámci svého odvolání ani žalobkyně.7. Žalovaný tedy byl povinen podle výše citovaného ustanovení dluh vrátit v době přiměřené jeho možnostem. Odvolací soud souhlasí s názorem žalobkyně, že obecně je věcí žalovaného spotřebitele, aby poskytl ohledně svých možností splácet dluh soudu potřebné informace a aby případně takto tvrzené možnosti též věrohodně doložil. K tomu však v daném případě nedošlo. Soud neměl ohledně možností žalovaného zaplatit dluh žádné informace, neboť žalovaný byl v řízení procesně zcela nečinný a se soudem nikterak nekomunikoval. Za těchto okolností je dvouletá lhůta stanovená okresním soudem nepodložená jakoukoliv konkrétní úvahou, která by zdůvodňovala, proč právě v průběhu této lhůty je žalovaný schopen dluh uhradit. Odvolací soud je toho názoru, že pokud soud možnosti žalovaného splatit dluh nezná, nemá důvod se při stanovení lhůty k plnění odchýlit od její obvyklé, zákonem předpokládané délky 3 dnů ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.8. I takto určená lhůta je však lhůtou stanovenou podle § 87 cit. zák., tedy lhůtou novou, před jejímž uplynutím se spotřebitel neocitá v prodlení. V tomto směru lze odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, z něhož se podává, že uvedené ustanovení (§ 87 zák. o spotřebitelském úvěru) upravuje dobu vrácení nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tedy splatnost dluhu. Jde o ustanovení, které je speciální vůči obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Upravuje novou dobu splatnosti, a to buď mezi účastníky dohodnutou, nebo určenou soudem. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Doba splatnosti, kterou takto určí, neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době stanovené podle § 87 cit. zák. Do té doby není dlužník v prodlení.9. Nebylo proto možné přisvědčit názoru žalobkyně, že žalovaný byl v prodlení se splněním dluhu již ode dne následujícího po doručení výzvy k plnění. Žalovaný v prodlení není a nemůže se do něj dostat dříve, než marně uplyne soudem stanovená lhůta k plnění podle § 87 cit. zák. Z tohoto důvodu není ani povinen platit úroky z prodlení, neboť ty jsou z podstaty věci vázány právě na prodlení, k němuž však dosud nedošlo.10. Odvolací soud z výše uvedených důvodů změnil rozsudek okresního soudu tak, že lhůtu k zaplacení částky 198 985,94 Kč stanovil v délce 3 dnů od právní moci rozsudku.11. V části, v níž byla žaloba zamítnuta ohledně úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 198 985,94 Kč od 24. 11. 2023 do zaplacení, a v závislém výroku o nákladech řízení naopak rozsudek okresního soudu jako správný potvrdil.12. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně v odvolacím řízení uspěla, jen pokud šlo o lhůtu k plnění, v případě úroků z prodlení, které představovaly věc samu (její část), naopak úspěšná nebyla. Za úspěšného účastníka odvolacího řízení je tedy nutno považovat žalovaného, neboť úspěch je měřen právě výsledkem řízení ve věci samé. Žalovaný by tak měl dle citovaných ustanovení právo na náhradu odvolacích nákladů. Z obsahu spisu se však podává, že žalovanému v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly. Odvolací soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení žádnému z účastníků.