47 Co 174/2024-207 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu o zaplacení , částka, s příslušenstvím a uložil žalobci nahradit žalované náklady řízení , částka, .2. Okresní soud vyšel za zjištění, že účastníci uzavřeli dne , datum, s , právnická osoba, . smlouvu o úvěru, na jejímž základě jim byl poskytnut úvěr ve výši , částka, . Účastníci se zavázali splatit úvěr společně a nerozdílně v měsíčních splátkách po , částka, . Úvěr byl poskytnut na výstavbu společné nemovitosti (rodinného domu) na pozemku č. parc. , číslo, v obci , adresa, , v níž účastníci původně bydleli společně, avšak v srpnu , rok, se žalovaná i s dětmi z domu odstěhovala. V době od , datum, do , datum, hradil splátky úvěru výlučně žalobce. Celkem tak zaplatil na splátkách úvěru za toto období , částka, . Z tohoto důvodu mu ve smyslu § 1876 odst. 2 obč. zák. vzniklo vůči žalované regresní právo na náhradu na ni připadající poloviny z této částky, tedy , částka, . Žalovaná v rámci obrany uplatnila proti žalobou požadovanému plnění svou vlastní pohledávku k započtení z titulu bezdůvodného obohacení, jež vzniklo žalobci tím, že v době od , datum, do , datum, bydlel v domě sám a užíval jej nad rámec svého podílu. Žalovaná uplatnila svou pohledávku k započtení ve výši odpovídající výši splátek úvěru, jež za ni hradil v období , datum, – , datum, žalobce (, částka, měsíčně). Okresní soud dospěl k závěru, že minimálně v této výši žalované nárok na kompenzaci toho, že nemůže užívat nemovitost v rozsahu svého podílu, náleží. Přisvědčil proto zápočtu provedenému žalovanou a žalobu zamítl.3. Proti rozsudku okresního soudu podal odvolání žalobce. Rozsudek okresního soudu označil za nesprávný, zmatečný a těžko přezkoumatelný. Zdůraznil, že účastníci si pořídili smlouvou ze dne , datum, úvěr ve výši , částka, , který měli vrátit společně a nerozdílně. Splátky úvěru po celou dobu hradil výlučně žalobce. Žalovaná nepřispěla ničím. Za dobu od , datum, do , datum, uhradil žalobce sám , částka, . Tato skutečnost je mezi účastníky nesporná. Naproti tomu závěr o tom, že žalobce po celou dobu dům užíval, a to i v rozsahu podílu žalované, učinil okresní soud na základě důkazů, které nemohly tyto skutečnosti prokázat. To, že žalobce vynakládal výdaje na topení, elektřinu a vodu, neznamená, že v domě bydlel. Dům byl ve výstavbě, odebírané energie byly spotřebovávány na stavební činnost, eventuálně na vyhřívání domu v zimě. Užívání domu žalobcem nelze dovodit ani z výslechu svědkyně , jméno FO, . Své auto sice žalobce před domem parkoval, ale to jen pro to, že v bezprostředním sousedství stojí dům jeho rodičů, kde ve skutečnosti bydlel. Auto parkoval před společným domem účastníků jen z praktických důvodů, aby nebránil provozu zemědělské techniky na dvoře u rodičů. Společný dům začal žalobce užívat až od září , rok, spolu se synem, jenž mu byl svěřen do výchovy. Ani tehdy neužíval žalobce větší část, než která odpovídala jeho podílu. Žalobce navíc žalované v užívání domu nikterak nebránil. Žalovaná dům opustila sama o své vůli a proti vůli žalobce. Tuto okolnost okresní soud zcela opomněl vzít v úvahu. Skutečnost, že dům představuje jednu bytovou jednotku, neznamená, že by jej žalovaná nemohla spoluužívat s žalobcem. Žalovaná sama na spoluužívání domu rezignovala. Svého práva se tak vzdala dobrovolně, nárok na náhradu za neužívání jí proto nevznikl. Okresní soud se vůbec nezabýval ani otázkou výše bezdůvodného obohacení. Sama žalovaná vypověděla, že v nedostavěném domě se nedá žít a že v něm až do svého odstěhování bydlela prakticky sama. Totéž potvrdila sestra žalobce, svědkyně , jméno FO, . Kromě toho je pohledávka žalované, kterou užila k započtení, neurčitá. Není z ní patrno, které pohledávky žalobce mají zaniknout ani za jakou dobu je nárok žalované požadován. Pohledávka žalované je též promlčena, započíst jí proto nelze. Pohledávka žalované je nejistá a neurčitá, což jí činí nezpůsobilou k započtení dle § 1987 odst. 2 obč. zák. Žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu a žalobě vyhověl.4. Žalovaná ve vyjádření k odvolání uvedla, že úvěr neplatil pouze žalobce. Až do , datum, jej splácela ze svého účtu žalovaná. Skutečnost, že žalobce dům výlučně užíval, plyne mj. z jeho vlastní výpovědi v řízení, jehož předmětem byla úprava poměrů nezletilých dětí účastníků. Totéž potvrdila svědkyně , jméno FO, . Výpověď svědkyně , jméno FO, naopak byla zkreslena vztahem k žalobci, který je jejím bratrem. Stejně tak nelze považovat za věrohodný důkaz nájemní smlouvu předloženou žalobcem, jež měla svědčit o pronájmu části bytu žalobci v bytě jeho rodičů. Přihlédnout bylo třeba i k tomu, že dům ve spoluvlastnictví účastníků není konstruován tak, aby po partnerském rozchodu účastníků umožnil důstojné užívání oběma z nich. Žalovaná neměla možnost dům užívat, neboť jej zcela obsadil žalobce. Žalovaná též nikdy nevyjádřila souhlas s tím, že by žalobce měl užívat dům bez náhrady. Pohledávka užitá k započtení není neurčitá, jak tvrdí žalobce. Jde o nárok na náhradu za disparitní užívání věci (nad rámec spoluvlastnického podílu žalobce) za dobu od , datum, do , datum, , a to ve výši , částka, měsíčně. Tento nárok nemohl být ani promlčen, neboť pohledávky obou účastníků se střetly ve shodném čase. Nezohlednění pohledávky žalované by bylo v rozporu s dobrými mravy a požadavkem spravedlnosti. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku.5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu z podnětu podaného odvolání a shledal odvolání důvodným.6. Odvolací soud nemá výhrady k závěrům okresního soudu, pokud jde o existenci žalobou uplatněné pohledávky. Účastníkům byl poskytnut na základě smlouvy ze dne , datum, , právnická osoba, úvěr ve výši , částka, , který byli povinni splácet společně a nerozdílně v měsíčních splátkách po , částka, měsíčně. V období od , datum, do , datum, však hradil splátky výlučně žalobce. Celkem tak zaplatil na splátkách úvěru za toto období , částka, . Z tohoto důvodu mu ve smyslu § 1876 odst. 2 obč. zák. vzniklo vůči žalované regresní právo na náhradu na ni připadající poloviny z této částky, tedy , částka, .7. Proti této pohledávce žalobce uplatnila žalovaná k započtení svou vlastní pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení, jež mělo žalobci vznikat po dobu shora uvedeného období tím, že výlučně užíval jedinou bytovou jednotku v domě nacházejícím se ve společném vlastnictví účastníků. Zápočet provedla žalovaná v rámci svého vyjádření k žalobě ze dne , datum, . Jak již bylo uvedeno, okresní soud shledal zápočet platným a dospěl k závěru, že na jeho základě došlo k oboustrannému zániku pohledávek.8. Odvolací soud tento naposled uvedený závěr okresního soudu nepovažuje za správný. Má naopak za to, že pohledávka užitá k započtení byla v době provedení započítávacího úkonu neurčitá a nejistá, a tudíž ve smyslu § 1987 odst. 2 obč. zák. nezpůsobilá k započtení. K tomuto závěru vedly odvolací soud následující úvahy.9. Ze započítávacího projevu především není zřejmé, jaká konkrétní pohledávka žalované byla k započtení užita. Žalovaná formulovala zápočet tak, že nárok na náhradu za užívání uplatňuje do výše požadované splátky na hypotéku, tedy v částce , částka, měsíčně. Žádnou bližší specifikaci své pohledávky však neprovedla. Není tedy zřejmé, kterého konkrétního období se pohledávka na vrácení bezdůvodného obohacení užitá k započtení týká. Žalovaná měla patrně za to, že svoji pohledávku může definovat prostřednictvím dat splátek, které za oba účastníky hradil poskytovateli úvěru žalobce, ale tomuto názoru přisvědčit nelze. Splátky úvěru byly fixovány k určitému dni v měsíci, nelze je však chápat tak, že by představovaly plnění za nějaké určité období. Pokud tedy např. první splátka, jejíž úhrady se žalobce domáhal, byla zaplacena , datum, , není zřejmé, které období bezdůvodného obohacování žalobce proti ní žalovaná v rámci zápočtu staví. K zápočtu ostatně nebylo obecně nutné, aby započítávané pohledávky vznikaly ve stejném čase. K započtení jsou způsobilé i pohledávky, jejichž vznik se časově nikterak nekryje. Z těchto důvodů nebylo možné určit ani okamžik, od něhož se měl odvíjet počátek vzniku bezdůvodného obohacování žalobce, jemuž odpovídá pohledávka žalované na jeho vrácení užitá k započtení. Tím pádem nebylo možné určit ani konec tohoto intervalu. Jinými slovy, z provedeného zápočtu není zřejmé, za jaké období se žalovaná vrácení bezdůvodného obohacení domáhá. Tento údaj byl přitom nezbytný, neboť bez něj nelze určit, která konkrétní pohledávka žalované v důsledku zápočtu zanikla. Pohledávku užitou k započtení je z tohoto důvodu nutno považovat ze neurčitou.10. Nelze přitom přisvědčit názoru žalované, že pokud byla k započtení užita pohledávka neurčitá či nejistá, měl okresní soud žalovanou na tuto skutečnost upozornit a poskytnout jí poučení nezbytné k potřebné nápravě. Započtení provedené žalovanou představovalo sice procesněprávní úkon (učiněný v rámci procesní obrany žalované), avšak s významnými hmotněprávními důsledky (zánik pohledávek). Jakékoliv