47 Co 188/2024-116 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud ve výroku I uložil žalované zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši , částka, , vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II okresní soud zavázal žalovanou povinností nahradit České republice na účet Okresního soudu v Trutnově náklady řízení , částka, do 3 dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku III uložil žalované nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení , částka, do 3 dnů od právní moci rozsudku.2. Okresní soud se zabýval nárokem žalobkyně na náhradu škody, kterou jí měla způsobit žalovaná poškozením , věc, nacházející se v , místo, žalobkyně v , adresa, dne , datum, . Z nesporných tvrzení účastnic okresní soud zjistil, že dne , datum, řidič žalované pan , jméno FO, při otáčení nákladního automobilu s návěsem v , místo, žalobkyně nacouval do obrub nacházejících se před , věc, . K tomu došlo při převážení , věc, pro pana , jméno FO, . Z výpovědí svědků , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, zjistil, že došlo k pádu , věc, a v jeho důsledku i k poškození , věc, . Vedoucí střediska žalobkyně volal zhruba po 20 minutách panu , jméno FO, , že došlo k poškození , věc, , následně přijel do hodiny řidič pan , jméno FO, , který rovněž potvrdil, že , věc, byla spadlá. Časovou souslednost mezi nehodou a poškozením , věc, shledal soud věrohodnou. Žalovaná sama od počátku nezpochybňovala svoji odpovědnost tím, že opravila (prostřednictvím pana , jméno FO, ) obrubníky a zajistila navrácení , věc, jeřábem na původní místo. Zpochybňovala pouze příčinnou souvislost mezi jednáním řidiče a poškozením , věc, , kdy zejména upozorňovala na to, že poškození , věc, jí nebylo oznámeno žalobkyní ihned. Okresní soud zjistil, že žalobkyně mohla poškození , věc, oznámit až teprve poté, co byla , věc, zvednuta, když samotná , věc, na , věc, spadla. , věc, se nacházely pod , věc, . Poškození , věc, bylo oznámeno v řádu dní, což okresní soud považoval za odpovídající časové období. Okresní soud z předložené faktury a z výpovědi svědka , jméno FO, zjistil, že cena za opravu provedenou , jméno FO, činila , částka, a žalobkyně ji , jméno FO, zaplatila. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, okresní soud dovodil, že , věc, byla před jejím poškození funkční. Svědkyně , jméno FO, uvedla, že dva dny před incidentem na , věc, , činnost, , a svědek , jméno FO, uvedl, že se na , věc, , činnost, zhruba týden před jejím poškozením. Skutečnost, že , věc, nebyla , činnost, , neměla podle okresního soudu vliv na její funkčnosti, neboť , činnost, je otázkou veřejnoprávní. Podle § 2894 odst. 1, § 2910 věty první a § 2951 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) okresní soud uložil žalované nahradit žalobkyni způsobenou škodu. Žalovaná jednáním svého zaměstnance protiprávně jednala tím, že řidič při otáčení nákladního automobilu najel na , věc, ve vlastnictví žalobkyně, která spadla, a tím došlo k poškození , věc, . Žalovaná tak zasáhla do vlastnického práva žalobkyně, které je právem absolutním. Pro okresní soud nebylo podstatné znát veškeré podrobnosti protiprávního jednání, tj. jak přesně ke škodě došlo, zda najetím nákladního vozu či návěsu, pokud tvořili celek. Cena za provedení opravy ve výši , částka, byla škodou (materiální újmou), která žalobkyni vznikla v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalované (kdyby řidič , věc, neshodil, nedošlo by k poškození , věc, ). Podle § 2911 o. z. okresní soud dovodil nedbalost řidiče žalované, neboť žalovaná ani netvrdila, že by řidič dodržel potřebnou míru opatrnosti (objektivní hledisko) nebo že by v okamžiku škodní události potřebnou míru opatrnosti nebyl ze subjektivních příčin schopen dodržet. Nebylo prokázáno tvrzení žalované, že žalobkyně nesouhlasila s opravou , věc, jinou osobou než panem , jméno FO, . Za žalovanou zpočátku nejednal statutární zástupce, nýbrž dispečer dopravy, a to s panem , jméno FO, , objednatelem dopravy, který nebyl ve společnosti žalobkyně nijak zainteresován ani zmocněn k jednání o nápravě způsobené škody. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. okresní soud uložil žalované nahradit náklady státu, a to vyplaceného svědečného , jméno FO, v celkové výši , částka, . O nákladech řízení mezi účastníky rozhodoval soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a uložil ve věci neúspěšné žalované nahradit žalobkyni náklady řízení.3. Proti rozsudku podala odvolání žalovaná. Namítla, že okresní soud dospěl na základě provedených důkazů ke zcela nepodloženým skutkovým závěrům. Ty nesprávně právně posoudil. Nesouhlasil se zjištěním, že zaměstnanec žalované s tahačem a přívěsem nacouval do , věc, žalobkyně. To nemělo oporu v žádném provedeném důkazu. Videozáznam zachycující otáčení tahače s přívěsem v , místo, žalobkyně nebyl předložen. Z výpovědi dvou očitých svědků pak vyplynulo, že viděli tahač žalované v , místo, žalobkyně se otáčet, ale ani jeden nevypověděl, že by viděl, že by tahač nebo přívěs najel nebo narazil do , věc, žalobkyně nebo její části. Tito svědkové nezaznamenali žádnou ránu nebo jiný zvuk, ze kterého by bylo možné usoudit, že k nárazu došlo. Svědkové si ani nevšimli, že by mělo dojít k sesunutí jedné části , věc, . Řidič žalované vyloučil, že by do části , věc, nacouval. Na tahači ani na , věc, nebyly žádné stopy po jakémkoliv kontaktu. Ani z fotografií , věc, pořízených pracovníky žalobkyně a řidičem žalované není viditelné žádné její poškození, které by mohlo být způsobeno tahačem nebo přívěsem, pokud by došlo k nacouvání do , věc, . Ve spise jsou založeny fotky zachycující stopy návěsu, ze kterých je patrné, že kola přívěsu mohly najet maximálně k obrubníku, ale stopy vylučují nacouvání přívěsu nebo jeho najetí do , věc, . Tvrzení, že nákladní automobil nacouval do , věc, , se tak objevilo pouze v prohlášení zaměstnanců žalobkyně , jméno FO, a , jméno FO, . Tato prohlášení vyvrátili samotní zaměstnanci při své výpovědi u soudu, když jednoznačně uvedli, že neviděli, že by tahač nebo přívěs do , věc, nacouval. Ani pan , jméno FO, sedící přímo v tahači nezaznamenal žádný náraz. Stejně nepřesvědčivý je i skutkový závěr soudu prvního stupně, že k pádu , věc, mělo dojít v důsledku vjezdu nákladního automobilu do , místo, žalobkyně. Ve skutečnosti to žádný ze svědků nevypověděl, pouze všichni shodně sdělili, že jim tuto skutečnost řekl , právnická osoba, žalobkyně , jméno FO, . Kdy a za jakých okolností došlo k vychýlení , věc, a k následnému pádu , věc, nebylo v řízení vůbec prokázáno a ze strany žalobkyně ani tvrzeno. Žalovaná od počátku řízení popírá, že by její řidič najel tahačem nebo přívěsem do , věc, , a tím došlo k jejímu vychýlení a pádu. Je nutné poukázat na skutečnost, že minimálně dva až sedm dnů předmětnou , věc, nikdo nepoužíval. Tedy žalobce neprokázal, že před vjezdem tahače do , místo, nebyla část , věc, již spadlá. K vychýlení a k následnému pádu , věc, mohlo dojít ve chvíli, kdy necertifikovanou a nedokončenou , věc, používali neproškolení zaměstnanci žalobkyně a nechali na , věc, najíždět , věc, . K poškození , věc, mohlo dojít i v následujících dnech poté, co byla , věc, naposledy použita zaměstnanci žalobkyně. V , místo, žalobkyně se denně pohybuje těžká technika a nákladní vozidla, která vychýlení a pád , věc, mohla způsobit. Aby bylo možné všechny tyto možnosti vyloučit, měla žalobkyně tvrdit a následně prokázat, jakým způsobem došlo k poškození , věc, , resp. , věc, . Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku dospěl k závěru, že k poškození , věc, došlo vlivem rozmačkání , věc, , který ze , věc, v důsledku nárazu spadnul. Nezabýval se ale skutečností, že třetí poškozený , věc, se nacházel pod druhou částí , věc, , která nevykazovala žádné známky posunutí nebo vychýlení. Soud prvního stupně ani přesvědčivě nezdůvodnil, jak mohlo dojít k poškození tohoto třetího , věc, v důsledku pádu , věc, , když obě části nejsou spolu spojeny a jsou osazeny na sobě pravděpodobně nezávisle. Okresní soud se nezabýval námitkou žalované, že žalobkyně v řízení neprokázala, že zvolené technické řešení , věc, bylo funkční a nemohlo dojít k vychýlení a následnému pádu , věc, z důvodu nesprávného technického řešení, například z důvodu vibrací způsobených průjezdem těžké mechanizace nebo plně naložených nákladních vozů. Okresní soud se pouze spokojil s konstatováním svědka , jméno FO, , že , věc, byla úplně stavebně a technicky dokončena. Vůbec se nezabýval otázkou, zda , věc, byla v takovém stavebně technickém stavu, aby ji bylo možné bez rizika jejího poškození používat. Žalovaná nepopírá, že v důsledku otáčení došlo k vyvrácení obrub. Jejich opravu také na své náklady zajistila. Odmítá ale nést odpovědnost za zničení , věc, , když její řidič vylučuje jakýkoliv kontakt tahače a návěsu s , věc, . Žalobkyně není schopna tvrdit, jak mělo k poškození , věc, dojít, případně jak mělo dojít k vychý