47 Co 28/2025-72 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud uložil ve výroku I rozsudku žalovanému zaplatit žalobkyni 40 516,92 Kč a částku 4 966,08 Kč do 6 měsíců od právní moci rozsudku. Ve výroku II zamítl žalobu v části o zaplacení částky 36 503 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 984,53 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 239,31 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 43 403,01 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, úrokem ve výši 26,16 % z částky 43 403,01 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení a částky 9 175 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 899,14 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 987,19 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 196,61 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 24,36 % z částky 8 196,61 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení. Ve výroku III rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Okresní zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena dne 2. 2. 2022 smlouva o spotřebitelském úvěru ve výši 10 000 Kč. Dne 13. 5. 2022 byla uzavřena druhá úvěrová smlouva, podle které byl poskytnut úvěr ve výši 45 000 Kč. Pohledávky byly postoupeny žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno. Obě úvěrové smlouvy okresní soud shledal neplatnými pro nedostatečné prověření úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně nedoložila podklady, na jejichž základě měly být zjištěny žalovaným deklarované příjmy ani výdaje. Žalovaným uvedené výdaje byly nereálné. Nedosahovaly ani částky životního minima jednotlivce stanoveného právními předpisy. Právní předchůdkyně žalobkyně porušila § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“). Plnění, které si strany z titulu neplatných smluv poskytly, okresní soud vypořádal v režimu bezdůvodného obohacení. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě neplatného právního jednání částku 10 000 Kč, z níž žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil toliko částku 5 033,92 Kč. Žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 4 966,08 Kč, které byl povinen žalobkyni vydat. Podle druhé úvěrové smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 45 000 Kč, z něhož žalovaný vrátil částku 4 483,06 Kč. Žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 40 516,92 Kč, které byl také povinen žalobkyni vydat. Okresní soud shledal žalobu důvodnou pouze do částky výši 4 966,08 Kč a 40 516,92 Kč, povinnosti uložil žalovanému splnit ve lhůtě 6 měsíců. Ve zbytku okresní soud žalobu zamítl. Okresní soud uvedl, že žalovaný se dosud nedostal do prodlení, neboť lhůta k plnění byla stanovena až soudem v souladu s § 87 odst. 1, 2 ZSÚ. Při stanovení lhůty k plnění okresní soud přihlédl k výši bezdůvodného obohacení. Žalovaný nedoložil své poměry pro povolení splátek. O nákladech řízení účastníků okresní soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Míra procesního úspěchu účastníků řízení byla v zásadě stejná, proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.3. Proti rozsudku okresního soudu podala odvolání žalobkyně. Odvolala se proti výroku I do části týkající se lhůty plnění a proti výroku II co do zamítnutí žaloby na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 40 516,92 Kč od , datum, do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 966,08 Kč od , datum, do zaplacení. Namítla důvody odvolání podle § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e) a g) o. s. ř. Žalovaný se v důsledku neplnění svých smluvních povinností dostal do prodlení. Nárok na úroky z prodlení vyplývá z § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalobkyně nesouhlasila ani s šestiměsíční lhůtou k plnění. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. je lhůta třídenní. Pouze ve výjimečných odůvodněných případech může soud určit plnění ve splátkách nebo lhůtu delší. Delší lhůta k plnění musí být podložena zjištěním všech potřebných skutečností, které by přesvědčivě zdůvodnily závěr soudu, že je vzhledem k povaze projednávané věci, přiznanému nároku a osobním poměrům účastníků vhodné určit ke splnění lhůtu delší než tři dny od právní moci rozsudku. Žalovaný zůstal po celou dobu řízení nečinný, ničeho netvrdil. Lhůta k plnění je lhůtou procesní. Lhůta stanovená podle § 87 odst. 1 ZSÚ je lhůtou hmotněprávní. Nemůže být zaměňována s pariční lhůtou podle § 160 o. s. ř. Pro obě však platí nutnost patřičného zdůvodnění, které v napadené věci zcela absentuje. Žalovaný byl k úhradě vyzýván opakovaně, měl více než dostatek času k zaplacení. Zůstal však nečinný i na výzvy soudu. Ve věci nebylo žalovaným prokázáno, že by lhůta k plnění byla nepřiměřená. Žalovaný měl dluh splnit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele. Žalobkyně navrhla, aby krajský soud rozsudek okresního soudu změnil tak, že uloží žalovanému splnit povinnosti stanovené ve výroku I do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovanému uloží zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 40 516,92 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 966,08 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. Uloží žalovanému nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení.4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou v zákonné lhůtě a že je přípustné (§ 201, § 202 a contr., § 204 odst. 1 o. s. ř.) přezkoumal rozsudek v napadené části bez nařízení jednání (§ 212 a § 214 odst. 3 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné jen z části.5. Okresní soud správně zjistil, že úvěrové smlouvy uzavřené s žalovaným jako spotřebitelem byly neplatné pro nesplnění povinnosti úvěrující řádně prověřit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smluv (§ 86 ZSÚ). Neprověření úvěruschopnosti má vliv i na dobu splnění povinnosti dlužníka vrátit poskytnuté finanční prostředky věřiteli.6. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.7. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 lze § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.8. Žalobkyně se svých nároků z úvěrových smluv domáhá v soudním řízení. Lze dovodit, že ohledně plnění žalovaného existuje spor. Žalobkyně neprokázala dohodu s žalovaným, která by stanovila dobu splatnosti nároku na vydání bezdůvodného obohacení poté, co byla shledána neplatnost obou smluv. Bylo na okresním soudě, aby stanovil lhůtu splatnosti nároku žalobkyně tak, aby byla přiměřená možnostem žalovaného.9. Aktuální možnosti žalovaného zaplatit dlužnou částku ve výši 45 483 Kč nebylo možno zjistit, protože žalovaný byl v řízení nečinný. Přesto však okresní soud musí hmotněprávní lhůtu splnění dluhu určit. Nelze-li přihlédnout k současným poměrům žalovaného, protože byl v řízení nečinný a tyto poměry nesdělil, nezbývá než stanovit lhůtu bez zbytečného odkladu. Takovou lhůtou je lhůta třídenní.10. Žalobkyni lze přisvědčit, že lhůta podle § 160 odst. 1 o. s. ř. je lhůtou procesněprávní a lhůta, kterou soud stanoví podle § 87 odst. 1 ZSÚ, je lhůtou hmotněprávní. Má-li však i hmotněprávní lhůtu stanovit soud, nezbývá než nárok formulovat tak, že žalovaný je povinen splnit platební povinnosti ve stanovené lhůtě. Nesplní-li žalovaný svoji povinnost po uplynutí soudem stanovené lhůty, nic nebrání žalobkyni domáhat se zaplacení zákonných úroků z prodlení ode dne následujícího po uplynutí takto stanovené lhůty k plnění. Na druhou stranu, soud může na návrh žalovaného sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (§ 87 odst. 3 ZSÚ). Pokud podle aktuálních poměrů nebude v možnosti žalovaného dluh zaplatit ve lhůtě do tří dnů, může se domáhat změny rozhodnutí soudní cestou.11. Krajský soud změnil rozsudek okresního soudu ve výroku I ve lhůtě k plnění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalob